ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.361.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 361/2020-1027
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 4. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Ž. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 5 To 390/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 129/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2019, č. j. 1 T 129/2018-891, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 4) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle §145 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho rozhodl soud prvního stupně též o vině a trestu obviněného M. Č.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2013, sp. zn. 12 T 105/2013, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2014, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 T 267/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 3 To 267/2014, kterým byl ve výroku o trestu zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2013, sp. zn. 12 T 105/2013, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 9 T 164/2014, který nabyl právní moci téhož dne, a kterým byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 8 T 267/2013, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 29. 12. 2015,
ad 1) obviněný sám dne 22. 10. 2017, v době okolo 02:15 hod., v Ostravě-Mariánských Horách, na ulici XY, na chodníku před hernou C. M., fyzicky napadl skupinu procházejících osob, konkrétně poškozeného M. T., kterému způsobil zranění, která si vyžádala léčení v trvání 5-6 týdnů, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že útok vedl velkou intenzitou síly a směřoval proti obličeji, nedošlo jen šťastnou shodou okolností k mnohem závažnějším poraněním, která by již naplňovala kritérium poškození důležitého orgánu, dále poškozeného S. K., jemuž způsobil zranění, která si vyžádala léčení v trvání 1 až 3 dnů, poškozenou M. W., které způsobil zranění, která si vyžádala léčení v trvání 5 dnů a poškozeného T. P., který však neutrpěl žádné zranění a nevyhledal lékařské ošetření,
ad 3) s obviněným M. Č. společně dne 20. 5. 2018 v době kolem 3:00 hod., v Ostravě-Mariánských Horách, na ulici XY, na chodníku poblíž domu, vedeni zištným úmyslem, po předchozí domluvě a ve vzájemné součinnosti, napadli poškozeného P. P., který na místo přijel na jízdním kole, tak, že poškozeného u prodejny potravin nejprve oslovil obviněný M. Č. s tím, že jej někdo volá a následně jej udeřil přesně nezjištěnou pevnou tyčí do horní části hlavy, po které poškozený naklekl na jedno koleno, načež k němu přistoupil obviněný M. Ž. s tím, že poškozený dodává Z. T. heroin, a opakovaně na poškozeného zaútočil teleskopickým obuškem tak, že jej udeřil několikrát do horní části hlavy, čemuž se poškozený bránil rukama a v době, kdy kolem projížděla tramvaj se podařilo poškozenému utéci, tímto jednáním obžalovaní způsobili poškozenému zranění, která si vyžádala jednorázové ošetření a léčení v trvání do sedmi dnů, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že předmětný útok byl veden proti hlavě poškozeného opakovanými údery tyčí, respektive teleskopickým obuškem, nedošlo jen šťastnou shodou okolností a díky obraně poškozeného k závažnějším poraněním, která by mu znesnadňovala, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života,
ad 4) s obviněným M. Č. společně dne 20. 5. 2018 v době kolem 3:00 hod., v Ostravě-Mariánských Horách, na ulici XY, na chodníku u prodejny potravin, ve vzájemné součinnosti poté, co společně napadli poškozeného P. P., který nejprve z místa utekl za projíždějící tramvaj, avšak za okamžik se na místo činu vrátil pro jízdní kolo, jímž na místo činu původně přijel, nicméně po napadení obviněnými jej zanechal ležet na zemi mezi prodejnou potravin a tramvajovou zastávkou, k němu přistoupil obviněný M. Č. a za kabel od sluchátek mu vytáhl z kapsy od kalhot, jež měl poškozený na sobě, mobilní telefon, v celkové hodnotě 630 Kč, a řekl mu, že se chce podívat, jestli si poškozený nepíše nebo nevolá s přítelkyní obviněného M. Ž. a obviněný M. Ž. se zmocnil na zemi ležícího jízdního kola poškozeného s příslušenstvím v celkové hodnotě 2 850 Kč, načež obvinění i s věcmi poškozeného místo opustili, čímž mu způsobili škodu odcizením věcí v celkové výši 3 480 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. Ž., M. Č. a státní zástupce (v neprospěch obou obviněných do výroku o vině i trestu) odvoláními. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 5 To 390/2019-941, podle §256 odvolání obviněného M. Ž. a státního zástupce zamítl, kromě toho nově rozhodl o trestu obviněného M. Č.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. Ž. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že s ohledem na výsledky dokazování u něj nelze dovodit, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Soud se dostatečně nezabýval všemi zákonnými okolnostmi a náležitostmi ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Nedostatečně se soudy vypořádaly s jeho obhajobou, že měl být ke skutku vyprovokován poškozenými a jednal tak minimálně v krajní nouzi. Právní kvalifikace není dostatečně podložena, přičemž zpochybnil závěry znaleckého posudku. Na jeho jednání se mělo s ohledem na zásadu in dubio pro reo pohlížet spíše jako na přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Nebyl prokázán jeho útok teleskopickým obuškem, když i podle znalce nebyl útok jakkoli razantní a tudíž se mohlo jednat toliko o přečin výtržnictví. Rovněž z výpovědi poškozeného mělo být prokázáno, že jeho úmyslem nebylo se obohatit. K uvedeným okolnostem a prokázaným skutkovým zjištěním soudy nepřihlédly náležitě, když je zřejmé, že neměl v úmyslu se dopustit trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Soudy jeho vinu nezaložily na objektivních závěrech, ale odsoudily jej na základě nedostatečně vyhodnocených důkazů.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že obviněný nadále setrvává na své obhajobě, že trestné činy nespáchal, že mu nebyly dostatečně prokázány, že byly spáchány za jiných okolností, že se tak stalo za okolností vylučujících trestnost, příp. že nebylo jeho úmyslem způsobit trestný následek. Uplatněný dovolací důvod nemůže být naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů, nebo s postupem provádění důkazů. Obviněný nenamítá v dovolací argumentaci žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací a pohybuje se tak mimo meze uplatněného dovolacího důvodu. Kromě toho obviněný ani neargumentuje v duchu judikatury zakládající důvody výjimečného zásahu do skutkového stavu v dovolacím řízení a jeho argumentace je založena toliko na zpochybnění skutkového stavu. V rozhodnutí soudů nelze ani shledat důvodu k takovému zásahu do skutkového stavu. K námitce obviněného, že jednal minimálně v krajní nouzi, uvedl, že obviněný měl na mysli nejspíše nutnou obranu, avšak neuvedl k tomuto tvrzení žádnou další argumentaci a z důkazní situace nic takového ani nevyplývá. Ve vztahu k námitce obviněného stran posouzení závěrů znaleckého posudku uvedl, že útok obviněného byl podle znaleckého posudku způsobilý ke vzniku závažnějších zranění, která by splňovala kritéria poškození důležitého orgánu. K dalším námitkám pak především odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž akcentoval, že samotný úmysl obohatit se není pro naplnění znaků trestného činu krádeže rozhodným.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, především proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že neměl v úmyslu spáchat předmětnou trestnou činnost, jeho jednání mělo být posouzeno mírněji, v případě útoku teleskopickým obuškem nebyl veden úmyslem se obohatit a že jednal v krajní nouzi, tyto značně obecné námitky obviněný postavil výhradně na vlastní interpretaci důkazů a z toho vyplývající vlastní verzi skutkového děje, která je však v zásadním rozporu se skutkovými zjištěními soudů. Formálně by tedy tyto námitky byly s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto je pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi jednotlivých poškozených a rovněž i závěry znaleckého zkoumání zranění poškozených, přičemž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil. Rovněž tak se vypořádal s rozpory ve výpovědích obviněného a svědků A. Z. a D. D. (viz str. 11 odst. 20-22 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný přitom uplatnil v podstatě shodné dovolací námitky, jaké uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž se s nimi soudy v dostatečné míře vypořádaly. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak je uzavřely soudy obou stupňů.
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 9. 10. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 26. 3. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu