ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.997.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 997/2020-11331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného Z. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 3 To 68/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 4/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 34 T 4/2015, byl obviněný Z. V. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (ad výrok o vině pod bodem 1.), za což byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činí 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 500 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl ohledně tohoto obviněného současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 9/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných T. K. a J. K.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni a sestra obviněného Z. V. V. A. V. Odvolání obviněného Z. V. směřovalo proti výroku o vině i trestu, ve stejném rozsahu napadli rozsudek soudu prvního stupně i spoluobvinění T. K. a J. K., státní zástupce brojil v neprospěch všech obviněných proti výrokům o trestech, V. A. V. napadla výroky, jež se týkaly jejího bratra Z. V. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 3 To 68/2019, byla všechna tato odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný Z. V. dopustil zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku tím, že se spoluobviněnými T. K. a J. K.
v době od 1. 3. 2011 do 30. 9. 2011 v XY , XY , okres Plzeň-sever, a na dalších místech České republiky a Polské republiky, se záměrem jednak vůbec nepřiznat spotřební daň z minerálních olejů (dále též „SPD“) ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a zabránit tak jejímu vyměření a zaplacení, jednak u daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) zabránit jejímu správnému vyměření a zaplacení ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tím, že dojde k zastření totožnosti skutečného plátce předstíráním okolnosti, že povinnost přiznat a odvést daň má jiný subjekt, který ji navíc řádným způsobem nepřizná a nezaplatí, tedy s cílem zkrátit uvedené daně představující příjem státního rozpočtu České republiky, jednak ve vzájemné součinnosti, v rámci které obviněný Z. V. úkoloval obviněné J. K. a T. K., jednak v součinnosti s dalšími osobami vědomě se podílejícími na dále uvedeném jednání záležejícím v opatření, dovozu a prodeji minerálních olejů, za využití následujících obchodních společností, které obvinění fakticky ovládali a v rámci kterých také případně nechali do funkcí jejich jednatelů formálně ustanovit jiné osoby, jež byly v rámci uvedených společností nečinné či jen plnily pokyny obviněných, případně byly do uvedených funkcí ustanoveny bez svého vědomí, takto konkrétně
- ve společnosti n. s., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „n. s.“), byl jednatelem do 27. 4. 2011 obviněný T. K. a poté se jím formálně stal občan Vietnamu D. A. T., nar. XY,
- ve společnosti D. T., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „D. T.“), se jednatelem formálně stal dne 24. 6. 2011 F. L., nar. XY,
- ve společnosti B. F., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „B. F.“), jednatelem formálně byl nejprve do 17. 3. 2011 M. V., nar. XY, poté se jím stal občan Vietnamu V. H. P., nar. XY,
- ve společnosti V. H., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „V. H.“), byl formálně jednatelem občan Slovenské republiky M. C., nar. XY,
- ve společnosti D. I., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „D. I.“), se jednatelem formálně stal dne 25. 5. 2011 P. J., nar. XY,
- ve společnosti A., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „A.“), jednatelem formálně byl nejprve do 2. 3. 2011 D. P., nar. XY, poté se jím stal J. O., nar. XY,
- ve společnosti M. T., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „M. T.“), se jednatelem formálně stala dne 24. 6. 2011 I. H., nar. XY, a dispoziční právo k jejímu níže uvedenému účtu měl dále A. S., nar. XY,
poté, co další osoby jednající v součinnosti s obviněnými za blíže nezjištěných okolností opatřily na území Polské republiky či Spolkové republiky Německo nejméně 2 100 020 litrů minerálního oleje uvedeného pod kódem nomenklatury 27101941 – motorové nafty, podléhající spotřební dani podle §45 odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb. (dále jen motorová nafta), jež byla v uvedených státech vykazována jako mazací olej s nízkou viskozitou, obvinění vždy v součinnosti s uvedenými dalšími osobami zajistili dopravu této motorové nafty z Polské republiky do České republiky prostřednictvím tahačů a cisteren pronajatých pro tento účel jménem společností n. s., B. F. a D. I., přičemž v dokladech souvisejících s touto dopravou bylo deklarováno, že jde o mazací olej s nízkou viskozitou uvedený pod kódem nomenklatury 27101999 a že odesílatelem nákladu je společnost V. H., příjemcem společnost B. F. a přepravcem společnost B. F., případně společnost D. I., v České republice pak zajistili prodej dopravené motorové nafty obchodní společnosti G. O., se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen „G. O.“), která tuto motorovou naftu následně ze své provozovny v obci XY distribuovala k tuzemským čerpacím stanicím, přičemž uvedený prodej společnosti G. O. byl z podnětu obviněných již jako motorová nafta vyúčtován společnostmi n. s. a D. T., a to v případě společnosti n. s. fakturami:
§č. 20110001 ze dne 17. 3. 2011 prodej 31 691 litrů zboží za cenu 1 003 970,88 Kč, včetně DPH ve výši 167 328,48 Kč a SPD ve výši 347 016,45 Kč,
§č. 20110002 ze dne 25. 3. 2011 prodej 30 313 litrů zboží za cenu 960 315,84 Kč, včetně DPH ve výši 160 052,64 Kč a SPD ve výši 331 927,35 Kč,
§č. 20110003 ze dne 25. 3. 2011 prodej 30 373 litrů zboží za cenu 962 216,64 Kč, včetně DPH ve výši 160 369,44 Kč a SPD ve výši 332 584,35Kč,
§č. 20110004 ze dne 28. 3. 2011 prodej 29 761 litrů zboží za cenu 942 828,48 Kč, včetně DPH ve výši 157 138,08 Kč a SPD ve výši 325 882,95 Kč,
§č. 20110005 ze dne 29. 3. 2011 prodej 30 909 litrů zboží za cenu 979 197,12 Kč, včetně DPH ve výši 163 199,52 Kč a SPD ve výši 338 453,55 Kč,
§č. 20110006 ze dne 30. 3. 2011 prodej 28 964 litrů zboží za cenu 917 579,52 Kč, včetně DPH ve výši 152 929,92 Kč a SPD ve výši 317 155,80Kč,
§č. 20110007 ze dne 31. 3. 2011 prodej 29 743 litrů zboží za cenu 941 187,49 Kč, včetně DPH ve výši 156 864,58 Kč a SPD ve výši 325 685,85 Kč,
§č. 20110008 ze dne 1. 4. 2011 prodej 30 079 litrů zboží za cenu 951 819,88 Kč, včetně DPH ve výši 158 636,65 Kč a SPD ve výši 329 365,05 Kč,
§č. 20110009 ze dne 4. 4. 2011 prodej 30 293 litrů zboží za cenu 958 591,69 Kč, včetně DPH ve výši 159 765,28 Kč a SPD ve výši 331 708,35 Kč,
§č. 20110010 ze dne 4. 4. 2011 prodej 30 482 litrů zboží za cenu 964 572,41 Kč, včetně DPH ve výši 160 762,07 Kč a SPD ve výši 333 777,90 Kč,
§č. 20110011 ze dne 5. 4. 2011 prodej 27 954 litrů zboží za cenu 884 576,38 Kč, včetně DPH ve výši 147 429,40 Kč a SPD ve výši 306 096,30 Kč,
§č. 20110012 ze dne 7. 4. 2011 prodej 30 295 litrů zboží za cenu 958 654,98 Kč, včetně DPH ve výši 159 775,83 Kč a SPD ve výši 331 730,25Kč,
§č. 20110013 ze dne 8. 4. 2011 prodej 30 186 litrů zboží za cenu 955 205,78 Kč, včetně DPH ve výši 159 200,96 Kč a SPD ve výši 330 536,70 Kč,
§č. 20110014 ze dne 11. 4. 2011 prodej 30 094 litrů zboží za cenu 952 294,54 Kč, včetně DPH ve výši 158 715,76 Kč a SPD ve výši 329 529,30 Kč,
§č. 20110015 ze dne 11. 4. 2011 prodej 30 334 litrů zboží za cenu 959 889,10 Kč, včetně DPH ve výši 159 981,52 Kč a SPD ve výši 332 157,30 Kč,
§č. 20110016 ze dne 11. 4. 2011 prodej 30 237 litrů zboží za cenu 956 819,63 Kč, včetně DPH ve výši 159 469,94 Kč a SPD ve výši 331 095,15 Kč,
§č. 20110017 ze dne 12. 4. 2011 prodej 30 331 litrů zboží za cenu 964 161,83 Kč, včetně DPH ve výši 160 693,64 Kč a SPD ve výši 332 124,45 Kč,
§č. 20110018 ze dne 13. 4. 2011 prodej 26 644 litrů zboží za cenu 846 959,47 Kč, včetně DPH ve výši 141 159,91 Kč a SPD ve výši 291 751,80 Kč,
§č. 20110019 ze dne 15. 4. 2011 prodej 30 066 litrů zboží za cenu 955 738,01 Kč, včetně DPH ve výši 159 289,67 Kč a SPD ve výši 329 222,70 Kč,
§č. 20110020 ze dne 15. 4. 2011 prodej 31 278 litrů zboží za cenu 1 001 771,78 Kč, včetně DPH ve výši 166 961,96 Kč a SPD ve výši 342 494,10 Kč,
§č. 20110021 ze dne 18. 4. 2011 prodej 29 915 litrů zboží za cenu 919 150,02 Kč, včetně DPH ve výši 153 191,67 Kč a SPD ve výši 316 619,25 Kč,
§č. 20110022 ze dne 18. 4. 2011 prodej 26 582 litrů zboží za cenu 844 988,62 Kč, včetně DPH ve výši 140 831,44 Kč a SPD ve výši 291 072,90 Kč,
§č. 20110023 ze dne 19. 4. 2011 prodej 30 321 litrů zboží za cenu 963 843,95 Kč, včetně DPH ve výši 160 640,66 Kč a SPD ve výši 332 014,95 Kč,
§č. 20110024 ze dne 19. 4. 2011 prodej 29 095 litrů zboží za cenu 924 871,86 Kč, včetně DPH ve výši 154 145,31 Kč a SPD ve výši 318 590,25 Kč,
§č. 20110025 ze dne 21. 4. 2011 prodej 30 273 litrů zboží za cenu 959 775,19 Kč, včetně DPH ve výši 159 962,53 Kč a SPD ve výši 331 489,35 Kč,
§č. 20110026 ze dne 22. 4. 2011 prodej 27 794 litrů zboží za cenu 881 180,98 Kč, včetně DPH ve výši 146 863,50 Kč a SPD ve výši 304 344,30 Kč,
§č. 20110027 ze dne 22. 4. 2011 prodej 30 142 litrů zboží za cenu 955 621,97 Kč, včetně DPH ve výši 159 270,33 Kč a SPD ve výši 330 054,90 Kč,
§č. 20110028 ze dne 27. 4. 2011 prodej 29 899 litrů zboží za cenu 931 772,44 Kč, včetně DPH ve výši 155 295,41 Kč a SPD ve výši 327 394,05 Kč,
§č. 20110029 ze dne 27. 4. 2011 prodej 26 278 litrů zboží za cenu 825 234,31 Kč, včetně DPH ve výši 137 539,05 Kč a SPD ve výši 287 744,10 Kč,
§č. 20110030 ze dne 28. 4. 2011 prodej 29 971 litrů zboží za cenu 941 209,28 Kč, včetně DPH ve výši 156 868,21 Kč a SPD ve výši 328 182,45 Kč,
§č. 20110031 ze dne 29. 4. 2011 prodej 29 960 litrů zboží za cenu 940 863,84 Kč, včetně DPH ve výši 156 810,64 Kč a SPD ve výši 328 062,00 Kč,
§č. 20110032 ze dne 29. 4. 2011 prodej 28 290 litrů zboží za cenu 888 419,16 Kč, včetně DPH ve výši 148 069,86 Kč a SPD ve výši 309 775,50 Kč,
§č. 20110033 ze dne 30. 4. 2011 prodej 29 237 litrů zboží za cenu 918 158,75Kč, včetně DPH ve výši 153 026,46 Kč a SPD ve výši 320 154,15 Kč,
§č. 20110034 ze dne 2. 5. 2011 prodej 29 089 litrů zboží za cenu 911 416,65 Kč, včetně DPH ve výši 151 902,76 Kč a SPD ve výši 318 524,55 Kč,
§č. 20110035 ze dne 4. 5. 2011 prodej 27 208 litrů zboží za cenu 852 481,06 Kč, včetně DPH ve výši 142 080,18 Kč a SPD ve výši 297 927,65 Kč,
§č. 20110036 ze dne 4. 5. 2011 prodej 30 351 litrů zboží za cenu 950 957,53 Kč, včetně DPH ve výši 158 492,92 Kč a SPD ve výši 332 343,45 Kč,
§č. 20110037 ze dne 9. 5. 2011 prodej 29 453 litrů zboží za cenu 922 821,40 Kč, včetně DPH ve výši 153 803,57 Kč a SPD ve výši 322 510,35 Kč,
§č. 20110038 ze dne 11. 5. 2011 prodej 29 963 litrů zboží za cenu 910 755,35 Kč, včetně DPH ve výši 151 792,56 Kč a SPD ve výši 328 094,85 Kč,
§č. 20110039 ze dne 11. 5. 2011 prodej 28 947 litrů zboží za cenu 879 873,01 Kč, včetně DPH ve výši 146 645,50 Kč a SPD ve výši 316 969,65 Kč,
§č. 20110040 ze dne 12. 5. 2011 prodej 31 199 litrů zboží za cenu 948 324,80 Kč, včetně DPH ve výši 158 054,13 Kč a SPD ve výši 341 629,05 Kč,
§č. 20110041 ze dne 12. 5. 2011 prodej 30 318 litrů zboží za cenu 921 545,93 Kč, včetně DPH ve výši 153 590,99 Kč a SPD ve výši 331 982,10 Kč,
§č. 20110042 ze dne 13. 5. 2011 prodej 30 090 litrů zboží za cenu 914 615,64 Kč, včetně DPH ve výši 152 435,94 Kč a SPD ve výši 329 485,50 Kč,
§č. 20110043 ze dne 13. 5. 2011 prodej 21 817 litrů zboží za cenu 663 149,53 Kč, včetně DPH ve výši 110 524,92 Kč a SPD ve výši 238 896,15 Kč,
§č. 20110044 ze dne 16. 5. 2011 prodej 29 554 litrů zboží za cenu 898 323,38 Kč, včetně DPH ve výši 149 720,56 Kč a SPD ve výši 323 616,30 Kč,
§č. 20110045 ze dne 16. 5. 2011 prodej 29 113 litrů zboží za cenu 884 918,75 Kč, včetně DPH ve výši 147 486,46 Kč a SPD ve výši 318 787,35 Kč,
§č. 20110046 ze dne 16. 5. 2011 prodej 29 939 litrů zboží za cenu 910 744,38 Kč, včetně DPH ve výši 151 790,73 Kč a SPD ve výši 327 832,05 Kč,
§č. 20110047 ze dne 17. 5. 2011 prodej 28 864 litrů zboží za cenu 891 551,23 Kč, včetně DPH ve výši 148 591,87 Kč a SPD ve výši 316 060,80 Kč,
§č. 20110048 ze dne 18. 5. 2011 prodej 28 754 litrů zboží za cenu 888 153,55 Kč, včetně DPH ve výši 148 025,59 Kč a SPD ve výši 314 856,30 Kč,
§č. 20110049 ze dne 19. 5. 2011 prodej 29 277 litrů zboží za cenu 893 416,93 Kč, včetně DPH ve výši 148 902,82 Kč a SPD ve výši 320 583,15 Kč,
§č. 20110050 ze dne 19. 5. 2011 prodej 28 833 litrů zboží za cenu 879 867,83 Kč, včetně DPH ve výši 146 644,64 Kč a SPD ve výši 315 721,35 Kč,
v případě společnosti D. T. fakturami:
§č. MN2011G51 ze dne 7. 7. 2011 prodej 28 847 litrů zboží za cenu 880 295,05 Kč, včetně DPH ve výši 146 715,84 Kč a SPD ve výši 315 874,65 Kč,
§č. MN2011G52 ze dne 8. 7. 2011 prodej 28 818 litrů zboží za cenu 879 410,09 Kč, včetně DPH ve výši 146 568,35 Kč a SPD ve výši 315 557,10 Kč,
§č. MN2011G53 ze dne 12. 7. 2011 prodej 29 398 litrů zboží za cenu 897 109,37 Kč, včetně DPH ve výši 149 518,23 Kč a SPD ve výši 321 908,10 Kč,
§č. MN2011G54 ze dne 14. 7. 2011 prodej 29 893 litrů zboží za cenu 912 214,79 Kč, včetně DPH ve výši 152 035,80 Kč a SPD ve výši 327 328,35 Kč,
§č. MN2011G55 ze dne 21. 7. 2011 prodej 31 408 litrů zboží za cenu 987 467,52 Kč, včetně DPH ve výši 164 577,92 Kč a SPD ve výši 343 917,65 Kč,
§č. MN2011G64 ze dne 9. 8. 2011 prodej 29 406 litrů zboží za cenu 901 235,09 Kč, včetně DPH ve výši 150 205,85 Kč a SPD ve výši 321 995,70 Kč,
§č. MN2011G65 ze dne 9. 8. 2011 prodej 29 192 litrů zboží za cenu 894 676,42 Kč, včetně DPH ve výši 149 112,74 Kč a SPD ve výši 319 652,40 Kč,
§č. MN2011G66 ze dne 10. 8. 2011 prodej 29 907 litrů zboží za cenu 916 589,74 Kč, včetně DPH ve výši 152 764,96 Kč a SPD ve výši 327 481,65 Kč,
§č. MN2011G67 ze dne 10. 8. 2011 prodej 24 779 litrů zboží za cenu 759 426,79 Kč, včetně DPH ve výši 126 571,13 Kč a SPD ve výši 271 330,05 Kč,
§č. MN2011G68 ze dne 11. 8. 2011 prodej 25 042 litrů zboží za cenu 767 487,22 Kč, včetně DPH ve výši 127 914,54 Kč a SPD ve výši 274 209,90 Kč,
§č. MN2011G69 ze dne 11. 8. 2011 prodej 25 280 litrů zboží za cenu 752 029,44 Kč, včetně DPH ve výši 125 338,24 Kč a SPD ve výši 276 816,00 Kč,
§č. MN2011G76 ze dne 17. 8. 2011 prodej 30 138 litrů zboží za cenu 908 479,87 Kč, včetně DPH ve výši 151 413,31 Kč a SPD ve výši 330 011,10 Kč,
§č. MN2011G75 ze dne 17. 8. 2011 prodej 29 726 litrů zboží za cenu 885 359,18 Kč, včetně DPH ve výši 147 559,86 Kč a SPD ve výši 325 499,70 Kč,
§č. MN2011G74 ze dne 17. 8. 2011 prodej 29 381 litrů zboží za cenu 874 025,99 Kč, včetně DPH ve výši 145 671,00 Kč a SPD ve výši 321 721,95 Kč,
§č. MN2011G77 ze dne 18. 8. 2011 prodej 29 345 litrů zboží za cenu 874 011,48 Kč, včetně DPH ve výši 145 668,58 Kč a SPD ve výši 321 327,75 Kč,
§č. MN2011G87 ze dne 30. 8. 2011 prodej 29 801 litrů zboží za cenu 890 453,88 Kč, včetně DPH ve výši 148 408,98 Kč a SPD ve výši 326 320,95 Kč,
§č. MN2011G87d ze dne 30. 8. 2011 prodej 4 235 litrů zboží za cenu 133 859,88 Kč, včetně DPH ve výši 22 309,98 Kč a SPD ve výši 46 373,25 Kč,
§č. MN2011G87c ze dne 30. 8. 2011 prodej 26 002 litrů zboží za cenu 821.871,22 Kč, včetně DPH ve výši 136 978,54 Kč a SPD ve výši 284 721,90 Kč,
§č. MN2011G87e ze dne 30. 8. 2011 prodej 27 379 litrů zboží za cenu 865 395,43 Kč, včetně DPH ve výši 144 232,57 Kč a SPD ve výši 299 800,05 Kč,
§č. MN2011G87b ze dne 30. 8. 2011 prodej 29 344 litrů zboží za cenu 876 798,72 Kč, včetně DPH ve výši 146 133,12 Kč a SPD ve výši 321 316,80 Kč,
§č. MN2011G119 ze dne 30. 9. 2011 prodej 22 000 litrů zboží za cenu 708 840,00 Kč, včetně DPH ve výši 118 140,00 Kč a SPD ve výši 240 900,00 Kč,
§č. M2011G119b ze dne 30. 9. 2011 prodej 31 078 litrů zboží za cenu 1 001 333,00 Kč, včetně DPH ve výši 166 888,86 Kč a SPD ve výši 340 304,10 Kč,
§č. MN2011G119c ze dne 30. 9. 2011 prodej 30 068 litrů zboží za cenu 968 791,00 Kč, včetně DPH ve výši 161 465,16 Kč a SPD ve výši 329 244,60 Kč,
následně veškeré peněžní částky, které společnost G. O. převedla jako úhradu kupní ceny motorové nafty podle dispozic obsažených v uvedených fakturách na účet společnosti n. s. č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., na účty inkasní společnosti A. č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., a č. XY, vedený u Československé obchodní banky, a. s., a na účet inkasní společnosti M. T. č. XY, vedený u Československé obchodní banky, a. s., obvinění vždy bezprostředně po jejich připsání z těchto účtů částečně vybrali v hotovosti buď sami či prostřednictvím I. H. a A. S., částečně je převedli na jiné bankovní účty, k nimž měli dispoziční právo, odkud je ihned po jejich připsání opět v hotovosti vybrali,
shora popsaným dovozem a prodejem motorové nafty vznikla ve smyslu §4 odst. 1 písm. f), §9 odst. 3 písm. e), §44 odst. 1 písm. a), §45 odst. 1 písm. b), §46 odst. 1 písm. a) a §48 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň v celkové výši 22 995 219 Kč, přičemž obvinění a osoby jednající s nimi v součinnosti ani částečně nezajistili přiznání a zaplacení této daně Celní správě České republiky v rámci žádné z výše uvedených společností ani jiným způsobem, čímž zkrátili spotřební daň ve výši 22 995 219 Kč,
popsaným prodejem motorové nafty dále vznikla podle §21, §36, §37 a §108 zákona č. 235/2004 Sb. povinnost přiznat a odvést Finanční správě České republiky daň z přidané hodnoty v celkové výši 10 898 920 Kč, přičemž obvinění a osoby jednající s nimi v součinnosti zajistili, že společnosti n. s. a D. T. částky odpovídající ve svém součtu této výši daně zahrnuly jako daň na výstupu do přiznání k dani z přidané hodnoty, podaných společností n. s. u Finančního úřadu v Plzni dne 27. 4. 2011 za první kalendářní čtvrtletí roku 2011 a dne 27. 7. 2011 za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2011 a společností D. T. dne 1. 11. 2011 u Finančního úřadu pro Prahu 2 za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2011, současně ale uvedené společnosti v těchto daňových přiznáních neoprávněně uplatnily odpočty daně, neboť žádná zdanitelná plnění umožňující takový odpočet nepřijaly, v důsledku čehož společnost n. s. deklarovala v přiznání k dani z přidané hodnoty za první kalendářní čtvrtletí roku 2011 vlastní daňovou povinnost pouze ve výši 40 623 Kč a v přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé kalendářní čtvrtletí roku 2011 vlastní daňovou povinnost pouze ve výši 53 866 Kč a společnost D. T. deklarovala v přiznání k dani z přidané hodnoty za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2011 vlastní daňovou povinnost pouze ve výši 46 446 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 3 To 68/2019, podal obviněný Z. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 34 T 4/2015, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. Vytkl i opomenutí důkazů a tzv. extrémní rozpor.
5. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že závěry soudů nižších stupňů mají povahu pouhých domněnek a spekulací. Podle něj skutková zjištění spočívající v tom, že byl hlavním článkem skupiny obviněných, která organizovala nákup minerálních olejů, že organizoval dopravu těchto minerálních olejů do České republiky a tento olej prodával jako motorovou naftu, z provedených důkazů nevyplývají. Soudy nekriticky přijaly za pravdivá tvrzení spoluobviněných T. K. a J. K. o jeho vůdčím postavení a o tom, že jim uděloval pokyny. Nicméně nelze přehlédnout, že spoluobvinění konkrétní pokyny nespecifikovali. Výpověď žádného ze svědků jej s projednávanou trestnou činností nespojuje, většina vyslechnutých svědků jej ani neznala, žádný svědek jej v rámci rekognice či agnoskace neidentifikoval (P. J., K. K., P. K., F. R.). V dalším dovolatel podrobně rozebral důkazní situaci. Uvedl, že tvrzení spoluobviněného T. K. o tom, že jej vzal do kanceláře, kterou měl pronajatou na adrese XY, je v rozporu s výpovědí svědka F. R., jenž sdělil, že v souvislosti s nájmem kanceláří jednal s panem N., jehož posléze ztotožnil jako spoluobviněného T. K. Navíc z pouhé přítomnosti dovolatele v prostorách uvedené kanceláře nelze dovozovat jeho zapojení do trestné činnosti. Výpověď svědka D. P. zase vyvrací tvrzení jmenovaného spoluobviněného o tom, že svědek měl s obviněným bližší kontakt v důsledku spolupráce při převodu obchodní společnosti. Svědek M. V. znevěrohodnil výpověď spoluobviněného J. K., když uvedl, že iniciátorem převodu společnosti B. F. nebyl dovolatel, nýbrž právě spoluobviněný J. K. Soudy ze skutečnosti, že obviněnému zůstalo k některým účtům této společnosti dispoziční právo, chybně dovodily, že si ponechal nad společností kontrolu. Nereflektovaly, že dispoziční právo zapomněl převést, a nepovažovaly za významný fakt, že ačkoliv měl uvedené dispoziční právo, nerealizoval žádnou transakci. Výpověď svědka A. S. nemůže být usvědčujícím důkazem. Svědek nepotvrdil, že by dovolatel obchodoval nebo se účastnil obchodování s pohonnými hmotami. Neuvedl, že by ho dovolatel úkoloval; vypověděl, že s ním prakticky nepřišel do styku, připustil pouze, že mu v několika případech předal peníze. Svědek P. H. popřel, že by v souvislosti s obchody mezi společnostmi G. O., n. s. a D. T. přišel do styku s některým z obviněných. Uvedl, že dovolatele zná proto, že ho advokátní kancelář jeho otce zastupovala, že s ním řešil smluvní agendu (uvedené potvrzuje i vyjádření svědka P. K., který sdělil, že obviněný měl připravovat smlouvy k prodeji herny), ale že mu není známo, že by se podílel na jakémkoliv obchodu s pohonnými hmotami. I svědek F. L., jednatel D. T., vypověděl, že nikoho z obviněných nezná. Závěr ohledně vyhotovení padělku inspekčního certifikátu je mylný. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by měl k tomuto certifikátu přístup. Navíc – to, že by ho případně měl, by automaticky neznamenalo, že by ho měl jen on sám. Doplnil, že skutečnost, že byl zmíněn v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 11/2014, nesvědčí o tom, že by byl vinen. V označené věci nebyl trestně stíhán, a tudíž je na něj třeba pohlížet jako na nevinného.
6. Dále uvedl, že se soudy nezabývaly důkazním návrhem v podobě učinění dotazu na společnost M&M reality, pro niž vykonával činnost realitního makléře svědek A. S., zda eviduje účetní nebo daňové doklady vystavené společností D. T. Odvolací soud nezdůvodnil, proč důkaznímu návrhu nevyhověl.
7. Pokud jde o hmotněprávní posouzení, soud se podle obviněného nezabýval subjektivní stránkou skutkové podstaty, neprováděl v tomto směru žádné dokazování. Argumentace, že s ohledem na jeho erudici budoucího právníka nelze uvěřit jeho tvrzení o zcela lehkovážném převzetí finančních prostředků a jejich dalším předávání, nemůže obstát, když byl pouhým studentem právnické fakulty. Jeho obhajoba, že nevěděl, co za finanční prostředky přebírá, a že se nepodílel na stíhané trestné činnosti, je zcela uvěřitelná a koresponduje s provedenými důkazy. Svým jednáním nemohl naplnit předmětnou skutkovou podstatu. Namístě by bylo maximálně podílnictví či podílnictví z nedbalosti. Jeho jednání nebylo posouzeno optikou skutkové podstaty legalizace výnosů z trestné činnosti či legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti.
8. Za vadný obviněný považoval i výrok o trestu. Soudy neuvedly, jakými úvahami se při ukládání trestu odnětí svobody řídily. Podle jeho názoru souhrnný trest odnětí svobody neměl být ukládán, poněvadž odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 9/2016, bylo fakticky zahlazeno. Ačkoliv nebylo zahlazeno formálně, poněvadž nebylo rozhodnuto o tom, že se dovolatel osvědčil, soudy měly faktické zahlazení trestu, který již vykonal, zohlednit a zvážit, zda je ukládání souhrnného trestu možné či alespoň účelné.
9. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu soudu prvního stupně učinil návrh na přerušení výkonu rozhodnutí (§265h odst. 3 tr. ř.). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal na skutkovou a právní složitost věci, upozornil, že brojí proti naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, a taktéž proti uložení souhrnného trestu odnětí svobody, a konstatoval, že lze důvodně předpokládat úspěšnost podaného dovolání. Z hlediska své žádosti/podnětu považoval za nezbytné zmínit rovněž to, že nemařil průběh trestního stíhání, nedopouštěl se žádných obstrukcí a s orgány činnými v trestním řízení vždy řádně spolupracoval. Výkon trestu odnětí svobody by měl negativní dopad i na jeho rodinu, která v nedávné době utrpěla ztrátu v důsledku neočekávaného úmrtí dovolatelovy matky. Trest odnětí svobody by nepříznivě ovlivnil i možnosti péče o dovolatelovu pratetu, která je ve vysokém věku a bez pomoci rodiny se neobejde.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že jedinou právně relevantní námitkou, kterou lze zahrnout pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka zpochybňující správnost postupu soudu, pokud byl obviněnému ukládán souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jiným nesprávným právním posouzením může být pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Tuto námitku nicméně neshledala opodstatněnou. Připomněla, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců při stanovení zkušební doby v trvání dvou let, jednak peněžitý trest ve výši sto denních sazeb při výši jedné sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Posléze došlo k prodloužení zkušební doby o jeden rok. Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie. Podle §105 odst. 1 tr. zákoníku soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně [písm. e)] jednoho roku, jde-li mj. o odsouzení k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin. Podle §105 odst. 5 tr. zákoníku, bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, pokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší. V posuzované trestní věci byly obviněnému uloženy dva druhy trestu, a to podmíněný trest odnětí svobody a trest peněžitý. V případě podmíněného trestu odnětí svobody fikce neodsouzení vzniká podle §83 odst. 4 tr. zákoníku, pokud se podmíněně odsouzený osvědčil ve zkušební době nebo se má za to, že se osvědčil. V případě uložení peněžitého trestu za úmyslný trestný čin k fikci neodsouzení podle §69 odst. 2 tr. zákoníku nedochází. Obviněný teprve rok po zaplacení peněžitého trestu může o zahlazení odsouzení zažádat. Dovolatel se sice osvědčil vzhledem k podmíněnému trestu odnětí svobody, neboť prodloužená zkušební doba uplynula dne 16. 2. 2019, avšak rozhodnutí soudu o zahlazení peněžitého trestu dosud vydáno nebylo, jak konstatoval soud prvního stupně v bodě 127. odůvodnění svého rozhodnutí. V případě obviněného tudíž nelze dospět k závěru, že by mu nemohl být uložen souhrnný trest, protože dřívější odsouzení je takové povahy, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Odsouzení k peněžitému trestu by v tomto případě muselo být zahlazeno postupem podle §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, resp. za dalších podmínek podle §105 odst. 3, 5 až 7 tr. zákoníku. Takové rozhodnutí ale ve věci Okresního soudu Plzeň-město vedené pod sp. zn. 2 T 164/2013 učiněno nebylo. Protože dřívějším odsuzujícím rozsudkem bylo uloženo několik trestů vedle sebe a fikce neodsouzení nastala pouze u jednoho z nich, bylo možné souhrnný trest uložit, protože na obviněného se zatím nehledí, jako by nebyl odsouzen. Souhrnný trest tedy byl ukládán v souladu se zákonem.
11. Podle státní zástupkyně obviněný ostatní dovolací argumentací napadl výlučně skutková zjištění soudu prvního stupně, pokud šlo o řešení otázky, zda a jakou měrou participoval ve vymezeném období na krácení daní. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný napadá naplnění formálních znaků trestného činu, nicméně jeho námitky vycházejí z jiného než soudy nižších stupňů prokázaného skutkového stavu věci. I v případě, pokud nárokuje jinou právní kvalifikaci svého jednání, jsou jeho námitky ryze skutkové, neboť argumenty o odlišné právní kvalifikaci vycházejí ze zpochybnění samotných skutkových zjištění. V tomto směru ale dovolání nebylo podáno důvodně a užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Měla také za to, že obviněný opakoval své námitky, které vznášel před soudy nižších stupňů. Konstatovala, že soudy ze série důkazů (výpovědi spoluobviněných, svědků, pořízené odposlechy a listinné důkazy) dovodily, že obviněný organizoval prostřednictvím dalších osob nákupy minerálních olejů v Polsku, které byly deklarovány jako mazací oleje s nízkou viskozitou, přičemž za účasti dalších osob organizoval dopravu těchto minerálních olejů do České republiky, kde je prodával jako motorovou naftu, přičemž zástěrkou pro toto jednání bylo vytvoření několika obchodních společností, které byly vytvořeny s cílem fakturovat prodej motorové nafty, ačkoliv ve skutečnosti žádný nákup ani prodej neuskutečnily. Motorová nafta byla konečnému distributorovi společnosti G. O. dopravována konspirativním způsobem tak, aby docházelo k minimálnímu kontaktu mezi osobami, které se v jednotlivých článcích operace na celém jednání podílely. Bylo prokázáno, že v případě obviněného šlo o účast vědomou, neboť důkazně byl podložen závěr, že on byl hlavním článkem těch, kteří se na dovozu motorové nafty, která byla zpočátku na území Polska deklarována jako mazací olej neurčený do motorů nepodléhající spotřební dani, do České republiky podíleli. Právě podle jeho pokynů došlo k vytvoření účelových společností, prostřednictvím nichž byl deklarován dovoz pohonných hmot a jejich prodej, včetně inkasování finančních prostředků. Jednoznačně bylo prokázáno, že motorová nafta nebyla nakupována v tuzemsku a vyvážena z čerpací stanice v XY, neboť údaje na dokladech předkládané při prodeji společnosti G. O. neodpovídaly skutečnosti. Spojitost obviněného s trestnou činností byla plně prokázána a soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí řádně vysvětlena. Ke každému skutkovému zjištění, ke kterému nalézací soud dospěl, je proveden důkladný rozbor důkazní situace. Jestliže obviněný hodnotí skutková zjištění a provedené důkazy jako vzájemně se vylučující, případně si odporující, činí tak na základě skutečnosti, že vytrhává z kontextu určitá tvrzení a fakta, která pak účelově interpretuje a spojuje. Obviněný se tak uvedeným způsobem dovolává aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, přestože se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. V takových případech nemůže být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).
12. Žádný extrémní rozpor ve věci neshledala, podle jejího mínění se soudy věcí řádně zabývaly, dokazování provedly v potřebném rozsahu, přičemž toto nebylo vyčerpáno pouze několika málo důkazními prostředky, ale komplexem důkazů, které ve svém souhrnu dovolovaly formulovat právě ta skutková zjištění, se kterými obviněný nesouhlasí. Zjištěný skutek byl správně právně kvalifikován podle odpovídajícího ustanovení trestního zákoníku. Obhajobou obviněného se soudy pečlivě zabývaly a ve svých rozhodnutích přesvědčivě a podrobně vyložily, proč uvěřily verzi uvedené v obžalobě, nikoliv verzi prezentované obviněným. Nesouhlasila s tím, že došlo k opomenutí důkazů, neboť podle ní se oba soudy důkazními návrhy obviněného řádně zabývaly, resp. vysvětlily, proč jím navrhované důkazy odmítly provést. Výslovně tak učinil soud prvního stupně v bodě 112. svého rozhodnutí, ale i soud odvolací v bodě 15. svého rozhodnutí. Neztotožnila se s tím, že by některé z důkazů byly provedeny nezákonně, neboť i zákonností provedených důkazů, včetně rekognice, se soudy řádně zabývaly.
13. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
14. Obviněný v reakci na vyjádření státní zástupkyně uvedl, že nesouhlasí s tím, že jeho dovolací argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, když námitku extrémního rozporu může v dovolání vznést. Odmítl, že by skutková zjištění vyplývala z provedených důkazů a že on sám vytrhával z kontextu určitá tvrzení a fakta. Podle něj soudy rezignovaly na povinnost hodnotit důkazy jednotlivě i v souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.), soustředily se jen na prokázání jeho viny, opomněly skutečnosti svědčící v jeho prospěch a vybočily z ústavně vyžadovaného rámce předvídatelnosti a spravedlivého procesu. Zopakoval svoje přesvědčení o nutnosti zvážit naplnění znaků skutkové podstaty jiného trestného činu než toho, jímž byl uznán vinným. Pokud jde o důkazní návrhy, nalézací soud se ve státní zástupkyní zmíněném bodě 112. vypořádával pouze s návrhem na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví daňová evidence, nikoliv s v dovolání akcentovaném důkazním návrhu v podobě učinění dotazu na společnost M&M reality. Ani odvolací soud se v bodě 15. svého rozhodnutí s uvedeným důkazním návrhem nevypořádal. Co se týče uložení souhrnného trestu, on sám v dovolání připustil, že k formálnímu zahlazení odsouzení nedošlo, nicméně že soudy měly zvážit účelnost ukládaného souhrnného trestu. Měl za to, že nebylo zřejmé, jak se odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 9/2016, promítlo do trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 34 T 4/2015. Setrval na svém návrhu na postup Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Z. V. je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
17. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
19. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
20. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
21. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal.
22. K případnému opomenutí důkazů je vhodné nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
23. Obviněný vytkl, že se soudy nižších stupňů nezabývaly důkazním návrhem v podobě učinění dotazu na společnost M&M reality, pro niž vykonával činnost realitního makléře svědek A. S., zda eviduje účetní nebo daňové doklady vystavené společností D. T. Z obsahu předloženého trestního spisu vyplývá, že obviněný zmiňovaný důkazní návrh vznesl v řízení před soudem prvního stupně, a to v přípise ze dne 9. 3. 2016 (č. listu 10592 a 10593). Z trestního spisu se také podává, že soud prvního stupně o tomto důkazním návrhu nikterak nerozhodl. V naznačeném kontextu se tedy nabízí úvaha o porušení práva na spravedlivý proces, nicméně dovolací soud naznal, že případné porušení práva na spravedlivý proces není natolik intenzivní, aby bylo třeba přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí. Za podstatné totiž považuje, že obhajoba obviněného na doplnění dokazování v daném směru patrně netrvala, neboť jak v hlavním líčení konaném dne 13. 11. 2018, tak v hlavním líčení konaném dne 29. 4. 2019, v obou případech předtím, než bylo dokazování prohlášeno za skončené a než bylo uděleno slovo k závěrečným řečem, k výslovnému dotazu předsedy senátu uvedla, že jiné návrhy na doplnění dokazování (tj. rozuměj jiné než návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví daně) nečiní (viz č. listu 10953, 11041). Pokud jde o řízení před odvolacím soudem, na základě obsahu předmětného trestního spisu nelze přisvědčit obviněnému v tom, že opomenutí uvedeného důkazního návrhu namítal v rámci svého řádného opravného prostředku. Za této situace proto nelze považovat postup odvolacího soudu, který se v odůvodnění svého rozhodnutí neprovedením označeného důkazního návrhu nezabýval, za postup příčící se právu na spravedlivý proces. Navíc – i ve veřejném zasedání konaném o odvolání obhajoba vyjma žádosti o provedení výslechu obviněného nenavrhla dokazování doplnit (č. listu 11173).
24. Pokud jde o obviněným namítaný extrémní rozpor mezi výsledky provedeného dokazování a skutkovými zjištěními soudů, ani ten není v projednávané věci dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů [zejména z rozsudku nalézacího soudu, viz str. 23–53, body 34.–111. (body 71.–111. se přitom věnují participaci jednotlivých obviněných na trestné činnosti), s nímž se soud odvolací ztotožnil, viz str. 17–21, body 14.–19. jeho usnesení] vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Nicméně i přesto nutno ve vztahu ke skutkovým námitkám obviněného pro úplnost dodat, že nelze než souhlasit se státní zástupkyní, že obviněný vytrhává z kontextu určitá tvrzení a fakta, která účelově interpretuje a spojuje. Závěr nalézacího soudu o vůdčí roli obviněného v projednávané trestné činnosti je logický a zcela opodstatněný. Soud nevycházel toliko z výpovědí spoluobviněných T. K. (č. listu 10655–10658) a J. K. (č. listu 10658–10662). Byť jejich výpovědi, co do míry účasti obviněného v celé kauze, považoval za věrohodné, bral především v potaz jejich soulad s dalšími v řízení provedenými důkazy, které s nimi v tomto kontextu korespondovaly. Neopomněl reflektovat, že obviněný krátce před započetím stíhaného jednání inicioval, z pozadí řídil a realizoval vstup svědka M. V. – bílého koně – do jedné z dotčených společností [nikterak přitom nerozporoval, že v kontaktu s osobami v pozici tzv. bílých koňů – včetně obviněným zmiňovaného svědka D. P. – nebyl dovolatel, nýbrž spoluobviněný J. K. (viz výpověď svědka D. P. na č. listu 10478–10481); v případě svědka F. L. prostřednictvím další osoby, a to V. S. (viz výpověď svědka F. L. na č. listu 10360–10361)], že se se spoluobviněnými vyskytoval v kancelářských prostorách, v nichž docházelo k jednáním souvisejícím s trestnou činností [viz i výpovědi svědků F. R. (č. listu 10456–10457) a A. S.], že byl usvědčován podrobnou a přesvědčivou výpovědí svědka A. S. (č. listu 10523–10528), podporovanou rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 11/2014, jímž byl tento svědek uznán vinným a který obviněného neusvědčuje, nýbrž pojednává o způsobu jednání popisovaném tímto svědkem v rámci projednávané trestní věci, a svědky K. K. a P. K. byl (s velkou mírou pravděpodobnosti) identifikován jako osoba, která zajistila pronájem cisteren využívaných k přepravě nezdaněné motorové nafty (č. listu 10458–10459, 10463–10464). Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (uvedené mimo jiné dokládají propojenost obviněného se svědkem P. H.) ve spojení se skutečností, že měl přístup k originálu inspekčního certifikátu vystavenému pro společnost B., jejímž jednatelem a jedním ze společníků byl v rozhodné době jeho otec, a mohl tak zajistit vyhotovení padělku tohoto certifikátu, deklarujícího, že společnost n. s. disponovala motorovou naftou splňující příslušnou jakostní normu, pak pouze podporují závěr o tom, že se jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině dopustil.
25. Protože dovolatel svoji domněnku o nesprávném právním posouzení skutku založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů a na argumentačně nepodpořeném tvrzení o přiléhavosti právní kvalifikace jednání jako trestných činů podílnictví (§214 tr. zákoníku), podílnictví z nedbalosti (§215 tr. zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti (§216 tr. zákoníku) či legalizace výnosů z trestné činnosti v nedbalosti (§217 tr. zákoníku), dovolací soud toliko v krátkosti podotýká, že se se závěry soudů stran užité právní kvalifikace plně ztotožňuje. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění, potažmo částečně i v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, výstižně obsahují všechny znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, v tomto směru nelze soudům nižších stupňů ničeho vytknout. Obviněný Z. V. tím, že ve spolupráci se spoluobviněnými T. K. a J. K. a dalšími neztotožněnými osobami organizoval dovoz motorové nafty, lživě deklarované jako jiný ropný produkt nepodléhající spotřební dani, do České republiky, motorovou naftu zde prostřednictvím jím a spoluobviněnými ovládaných obchodních společností prodával již jako motorovou naftu, z níž byla údajně zaplacena spotřební daň, kterážto však ve skutečnosti nikdy zaplacena nebyla, a v rámci přiznání k DPH se podílel na tom, že ty daňové subjekty, u nichž bylo nepravdivě předstíráno, že jsou daňovými subjekty povinnými přiznat z prodeje předmětné motorové nafty DPH, tuto přiznávaly v podstatně nižší částce, než činila skutečná daňová povinnost, ve velkém rozsahu zkrátil daň a takový čin spáchal nejméně se dvěma osobami (tímto jednáním totiž se spoluobviněnými zkrátil spotřební daň a DPH v celkové výši 33 753 204 Kč). Jednání obviněného tedy spočívalo, a důsledkem jednání obviněného i bylo, zkrácení daně – obviněný ve spolupráci s dalšími osobami dosáhl toho, že jednak vůbec nedošlo k vyměření daně (spotřební daň), jednak došlo k vyměření nižší daně, než jaká měla být v souladu se zákonem vyměřena (DPH). Obviněný se vědomě účastnil na podvodu, v rámci něhož byla v rozporu se zákonem ovlivněna daňová povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstíral nižší rozsah této povinnosti nebo předstíral, že takovou povinnost vůbec neměl. Za této situace neobstojí tvrzení, že jednání mohlo maximálně vykazovat znaky trestných činů shora označených.
26. Co se týče výhrady obviněného vztahující se k výroku o trestu, nutno souhlasit, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat i např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě měla být zvážena účelnost ukládání souhrnného trestu, když odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 9/2016, bylo fakticky, byť ne formálně, zahlazeno.
27. V projednávané trestní věci byl obviněný rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, pravomocným dnem 16. 2. 2016, uznán vinným přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let (přičemž posléze došlo k prodloužení zkušební doby o jeden rok), jednak peněžitý trest ve výši sto denních sazeb při výši jedné sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Podle §43 odst. 4 tr. zákoníku ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie. Z ustanovení §43 odst. 4 tr. zákoníku se tedy podává, že soud nebude ukládat souhrnný trest v případech, když k předchozímu odsouzení, které by jinak bylo důvodem k postupu podle §43 odst. 2, nelze přihlížet, protože se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, tj. nastala u něj fikce neodsouzení, ať již tento účinek vyplývá ze zákona nebo z určitého rozhodnutí (o zahlazení odsouzení, o osvědčení pachatele, o amnestii, o udělení milosti).
28. Jak výše uvedeno, v trestní věci vedené Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 164/2013 byly obviněnému uloženy dva druhy trestu, a to podmíněný trest odnětí svobody a trest peněžitý. Pokud jde o fikci neodsouzení ve vztahu k podmíněnému trestu odnětí svobody, jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil (§83 odst. 1 tr. zákoníku, věta první před středníkem). Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil (§83 odst. 3 tr. zákoníku). Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen (§83 odst. 4 tr. zákoníku). Vzhledem k tomu, že (celkově) tříletá zkušební doba podmíněného odsouzení uplynula obviněnému dne 16. 2. 2019, podmínky pro fikci neodsouzení byly, pokud jde o trest odnětí svobody, splněny. Nicméně – co se týče peněžitého trestu, situace je odlišná. Podle §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně jednoho roku, jde-li o odsouzení k trestu domácího vězení, k trestu propadnutí majetku, k trestu propadnutí věci, k trestu zákazu pobytu, k trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin. V případě peněžitého trestu uloženého za úmyslný trestný čin je třeba odsouzení zahladit, a to rozhodnutím soudu. V tomto kontextu nutno zdůraznit, že zahladit lze jen celé odsouzení, nikoliv pouze jeho část (srov. rozhodnutí č. 35/1983 Sb. rozh. tr.). Podle §105 odst. 5 tr. zákoníku, bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, pokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší. Podle §105 odst. 6 tr. zákoníku ustanovení odstavce 5 se užije přiměřeně též na případ, kdy pachateli bylo uloženo vedle sebe více trestů, u kterých může podle tohoto zákona nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Jelikož z předloženého trestního spisu nevyplývá (a obviněný to ani netvrdí), že ve vztahu k peněžitému trestu došlo k formálnímu zahlazení odsouzení postupem podle §105 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (ve znění účinném v době, kdy bylo o trestu rozhodováno), nutno uzavřít, že odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, pravomocným dnem 16. 2. 2016, není takové povahy, že se na obviněného Z. V. hledí, jako by nebyl odsouzen. Souhrnný trest odnětí svobody tedy byl uložen v souladu se zákonem.
29. Krajský soud v Plzni neměl prostor pro úvahu, zda je uložení souhrnného trestu v konkrétním případě účelné. Otázka účelnosti ukládání souhrnného trestu nebyla v projednávané věci namístě, když u dřívějšího odsouzení nenastala fikce neodsouzení a podmínky pro upuštění od uložení souhrnného trestu (§44 tr. zákoníku) nebyly splněny. Podle §44 tr. zákoníku soud upustí od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Upuštění od uložení souhrnného trestu přichází v úvahu zejména tehdy, považuje-li soud trest uložený dřívějším rozsudkem za zcela přiměřený též v relaci k povaze a závažnosti celé sbíhající se trestné činnosti (včetně té její části, o níž se rozhoduje později) nebo má-li za to, že souhrnný trest by mohl být dokonce mírnější než dříve uložený trest (např. když v době po předchozím odsouzení pachatel prokázal velmi dobré možnosti nápravy nebo se výrazněji změnily jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry). Konečně i za situace, pokud byl uložen dřívějším rozsudkem trest určitého druhu na samé horní hranici trestní sazby, která je zároveň horní hranicí trestní sazby souhrnného trestu, může soud uvažovat o upuštění od uložení souhrnného trestu, pokud by nepovažoval za účelné nebo možné zpřísnění původního trestu uložením ještě jiného slučitelného druhu trestu. K ničemu takovému ovšem v posuzované věci nedošlo, a to již s ohledem na charakter trestné činnosti, kterou Krajský soud v Plzni v projednávané věci posuzoval. Trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání (celkově) tří let, a peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč nemůže být v relaci k povaze a závažnosti celé sbíhající se trestné činnosti považován za zcela přiměřený a dostačující.
30. Pro úplnost nutno doplnit, že případná výhrada proti výši trestu, v rámci jehož ukládání došlo k nesprávnému vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 či §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho k uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Navíc by se jednalo i o námitku, jíž by se nedalo přisvědčit. Nalézací soud, který obviněnému za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a rovněž peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činí 1 000 Kč (tedy v celkové výši 500 000 Kč), se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání tohoto trestu řídil (str. 58 a 59 rozsudku nalézacího soudu). Zdůraznil, že závažnost stíhaného jednání byla u všech obviněných dána delší dobou jeho páchání [přitěžující okolnost podle §42 písm. m) tr. zákoníku] a poměrně sofistikovaným způsobem jeho provedení. Všem obviněným také přitěžovalo, že trestněprávní jednání páchali po předchozím uvážení [§42 písm. a) tr. zákoníku] a ze ziskuchtivosti [§42 písm. b) tr. zákoníku]. Za další přitěžující okolnost považoval, že se obviněný dopustil v reálném souběhu více trestných činů [§42 písm. n) tr. zákoníku] a že to byl on, kdo řídil a dával pokyny zbývajícím dvěma spoluobviněným. Jako polehčující okolnosti vnímal, že vedl před spácháním trestného činu řádný život, kladně zhodnotil i výrazný časový odstup, který uplynul od spáchání předmětné trestné činnosti, a rovněž to, že svým přístupem trestní řízení nijak nekomplikoval a ani neprodlužoval. Za přiměřený okolnostem případu a za postačující k nápravě obviněného označil trest odnětí svobody v dolní čtvrtině zákonné trestní sazby, tj. trest odnětí svobody v trvání šesti let, který s ohledem na §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku musel být uložen jako nepodmíněný. Soud přistoupil též k uložení peněžitého trestu ve shora uvedené výši, neboť obviněný byl osobou významným způsobem zapojenou do stíhaného trestněprávního jednání (k tomu úkoloval zbývající dva spoluobviněné) a snažil se získat a nepochybně také získal majetkový prospěch. Dovolací soud má za to, že trest, který byl obviněnému takto uložen a jeho uložení řádně odůvodněno, není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým, proto k případnému zásahu z jeho strany není dán žádný důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 27. 5. 2020, 8 Tdo 423/2000, aj.). Obviněnému hrozil za promyšlenou, sofistikovanou trestnou činnost, jejímž důsledkem bylo zkrácení daňové povinnosti ve výši 33 753 204 Kč, trest odnětí svobody v trvání pěti až deseti let. Za této situace, byť soud v rámci svých úvah příznivě nezohlednil faktický výkon trestů uložených rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 8. 2015, sp. zn. 2 T 164/2013, se trest odnětí svobody v trvání šesti let a peněžitý trest ve výši 500 000 Kč nejeví jako nepřiměřené. Soud vzal v potaz jím akcentované přitěžující i polehčující okolnosti, přičemž dovolací soud se nedomnívá, že by okolnost spočívající v reálném výkonu dříve uložených trestů měla na celkovou výši trestu jakýkoliv dopad. Ostatně nelze přehlédnout, že Vrchní soud v Praze, jenž posuzoval opodstatněnost odvolacích námitek státního zástupce zaměřených v neprospěch obviněných proti výrokům o trestech, dospěl k závěru, že tresty všem obviněným uložené se jeví jako poměrně mírné. Nicméně vzhledem k tomu, že zohledňovaly celkový průběh trestního řízení a akceptovaly i další podmínky stanovené pro ukládání trestů (§39 tr. zákoníku), odvolání státního zástupce nevyhověl (srov. str. 21 a 22 usnesení odvolacího soudu).
31. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného Z. V. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Podané dovolání jako celek je zjevně neopodstatněné, a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
32. Dovolací soud nerozhodoval o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu