ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.155.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 155/2021-2492
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 3. 2021 o dovoláních, která podali obvinění B. D. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, a R. M. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 8 To 102/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 113/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. V předmětné trestní věci rozhodl Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 7 T 113/2018, tak, že obviněného B. D. uznal vinným spácháním jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (pod body I. a II. rozsudku), jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku (v bodě I. rozsudku), za což mu byl uložen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výši pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému B. D. uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný R. M. byl týmž rozsudkem uznán vinným spácháním zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod I. rozsudku), za což mu byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 19 T 57/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných T. R. a R. D.
2. Proti výše označenému, v pořadí prvnímu rozsudku nalézacího soudu, podali odvolání jednak obvinění B. D., T. R., R. D. a R. M., jednak státní zástupkyně v neprospěch obviněných. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 8 To 156/2019, na podkladě těchto odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 7 T 113/2018, ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného B. D. za jednání popsané v bodě II. napadeného rozsudku, jímž spáchal přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu uložil trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle §259 odst. 1 tr. ř. pak Krajský soud v Plzni tuto věc ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině ohledně všech obviněných vrátil okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. V případě obviněného R. M. byl (podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) rozsudek okresního soudu zrušen jen vzhledem k tomu, že došlo k jeho zrušení ve vztahu k ostatním obviněným, coby údajným hlavním pachatelům.
3. Následně rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 7 T 113/2018, byli dovolatelé uznáni vinnými, a to
- obviněný B. D. jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku,
- obviněný R. M. zločinem podvodu ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni:
- obviněný B. D. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výši pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 400 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 200.000 Kč, kdy byl obviněnému B. D. podle §69 odst. 1 tr. zákoníku zároveň uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku pro případ, že by obviněný ve stanovené lhůtě uložený peněžitý trest nevykonal. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl u něj zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 7 T 113/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 8 To 156/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
- obviněný R. M. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 19 T 57/2018, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných T. R. a R. D.
4. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění,
že dne 18. 4. 2018 v době od 12:30 hodin do 12:50 hodin v XY, část XY, okres Cheb, na polní cestě, po předchozí osobní domluvě z počátku března 2018 a telefonické domluvě ze dne 5. 4. 2018 mezi obviněným B. D. a poškozeným W. E. P., nar. XY, podle které obviněný B. D. opatří a prodá za částku 20.000 Euro (506.000 Kč) poškozenému jeden kilogram drogy pervitin, obsahující metamfetamin, obvinění B. D. a T. R., za součinnosti obviněného R. D., předali poškozenému ve dvou igelitových sáčcích celkem 975,51 gramu krystalické látky (po vysušení 932,35 gramu), za což od poškozeného obdrželi finanční hotovost ve výši 20.000 Euro, avšak obžalovaní takto poškozenému vědomě a cíleně prodali látku (o níž tvrdili, že je drogou pervitin) obsahující celkem pouze 0,38 gramu hydrochloridu metamfetaminu a zbytek krystalické látky tvořila látka dimethylsulfon, a takto poškozenému prodali krystalickou látku v celkové hodnotě 777,83 Kč,
přičemž uvedenou akci společně od března 2018 vymýšleli, plánovali a připravovali obvinění B. D. a T. R., kteří připravili plán, jak a kde prodej proběhne, za jakých podmínek a okolností, včetně toho, že poškozenému na místo slíbené drogy pervitin prodají jinou, droze podobnou látku, která bude obsahovat pouze minimum drogy pervitin tak, aby poškozený nepoznal, že se nejedná o drogu, za tímto účelem opatřil obviněný T. R. od obviněného R. M. krystalickou látku dymethylsulfon, kterou dne 17. 4. 2018 odpoledne předal obviněný M. obviněnému T. R. za situace, kdy obviněný R. M. byl srozuměn s tím, že obviněný T. R. použije uvedenou látku k ředění drogy pervitin za účelem uskutečnění velkého obchodu s drogou druhý den, poté obviněný T. R. připravil směs dimethylsulfonu a drogy pervitin v místě svého bydliště, u čehož byli přítomní obvinění B. D. a R. D., jenž byl do plánu obviněných R. a B. D. zasvěcen a věděl tak, co a proč se děje a jaký plán a cíl mají obvinění T. R. a B. D., následně obviněný B. D. vyzvedl poškozeného na autobusové zastávce na XY, nechal si ukázat poškozeným, že tento má připravenu požadovanou finanční hotovost a s poškozeným odjel vozidlem zn. Mercedes na polní cestu, na místo, na němž byl domluven s obviněným T. R. a s obviněným R. D., tito na místo o chvíli později přijeli vozidlem zn. BMW, řízeným obviněným R. D., i s připraveným materiálem, určeným k prodeji, po příjezdu obviněných T. R. a R. D. na místo, vystoupil z vozidla obviněný B. D., přistoupil k vozidlu řízenému obviněným R. D. a zde hovořil s obžalovanými ve vozidle, poté se vrátil k vozidlu, v němž čekal poškozený P. a znovu se vrátil k vozidlu spoluobžalovaných, poté z vozidla vystoupil i obviněný R. D. a nakonec i poškozený, všichni spolu krátce hovořili u vozidla Mercedes, následně poškozený přistoupil k vozidlu řízenému obviněným R. D., následován obviněným B. D., do okýnka vozidla ukazoval peněženku s dohodnutou hotovostí, kterou následně u okénka řidiče vozidla BMW předal do ruky obviněnému B. D., s níž obviněný B. D. ihned odešel do vozidla Mercedes a z místa odjel ve stejném okamžiku, kdy obviněný T. R. předal poškozenému batoh s připravenou látkou, vzápětí obviněný T. R. a poškozený nasedli do vozidla řízeného obviněným R. D. a z místa odjeli a poškozeného vysadili zpět na XY, odkud chtěl poškozený s nakoupenou drogou pokračovat dále do SRN,
a obžalovaní od počátku své jednání připravovali a následně společně a se stejným záměrem jednali s tím, že poškozenému neprodají dohodnuté množství drogy pervitin, ale že poškozenému prodají tzv. šmelo, obsahující pouze minimum požadované drogy a tedy jednali s tím, že poškozeného oklamou a poškodí a poškozenému tak způsobili škodu v celkové výši 505.222,17 Kč,
přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhlášky č. 62/1989 Sb.) a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je k nakládání s takovými látkami třeba zvláštního povolení, které však obžalovaní neměli.
5. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním oba dovolatelé (jakož i spoluobvinění T. R. a R. D.). Krajský soud v Plzni dovoláním napadeným rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 8 To 102/2020, mimo jiné rozhodl tak, že k odvolání obviněného B. D. u něj zrušil toliko výrok o uložení peněžitého trestu, a odvolání obviněného R. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 8 To 102/2020, podali prostřednictvím svých obhájců včas dovolání obvinění B. D. a R. M. Obvinění opřeli dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Obviněný B. D. v podaném dovolání nejprve stručně rekapituloval dosavadní průběh řízení u soudu prvního a druhého stupně. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě spatřuje v tom, že odvolací soud akceptoval právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ačkoliv pro naplnění kvalifikačního znaku spočívajícího ve způsobení značné škody vyšly soudy jen z prostého přepočtu částky 20.000 EUR kurzem platným v době spáchání činu. Za podstatné považuje skutečnost, že pokud by se kurz lišil pouze o 0,3 EUR, nepřesahovala by přepočtená částka hranici 500.000 Kč. Nižší soudy navíc neužily ani obecnou zásadu in dubio pro reo , když formalisticky vycházely z částky 20.000 EUR, která v přepočtu činila 506.000 Kč, a nikterak nezohlednily, že překročení této částky i podle těchto výpočtů, aniž by byla odečítána hodnota skutečně dodané omamné a psychotropní látky, činilo pouze 1,2 %. Dále namítl, že v době rozhodování odvolacího soudu byla již v Poslanecké sněmovně projednávána obsáhlá novela trestních předpisů, přičemž za měsíc od vyhlášení napadeného rozsudku byl schválen zákon č. 333/2020 Sb., který novelizoval zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to mj. i ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, kdy se nově značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč. I přesto, že již v době rozhodování soudů byl znám záměr zákonodárce zvýšit uvedenou hranici pro použití přísnější kvalifikace, nezvažoval odvolací soud posouzení činu obviněného způsobem pro něj výhodnějším a akceptoval formalistické posouzení věci spočívající v určení právní kvalifikace podle vývoje kurzu eura k české koruně. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 8 To 102/2020, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný R. M. po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě uvedl, že v průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že by v předmětný den předal jakoukoli látku obviněnému T. R., natož aby věděl, k čemu má látka sloužit. Dále zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by mu byl osobně znám poměr zředění jím údajně dodané látky a pervitinu, a zároveň neměl ani povědomost o tom, jaké celkové množství látky bude předáváno poškozenému. Nemohl tudíž ani vědět, že podvodným jednáním ostatních pachatelů bude způsobena škoda převyšující částku 500.000 Kč, obzvláště v situaci, kdy byla uvedená hranice překročena o 6.000 Kč. Obviněný R. M. v návaznosti na své námitky uvedl, že stíhané jednání mělo být nanejvýš posouzeno jen jako trestný čin podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, což by odůvodňovalo též uložením nižšího trestu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle „§265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu“ .
9. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření k dovolání obou obviněných předně konstatoval, že jejich dovolací argumentace je v podstatě kopírováním dosavadní obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se nižší soudy bezezbytku i správně vypořádaly.
10. K námitkám obviněného R. M. státní zástupce pak dodal, že tyto stojí mimo uplatněný, i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Obviněný R. M. zjevně pomíjí, že důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje soud a nikoliv obviněný či státní zástupce, když své námitky staví toliko na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a na zpochybnění skutkových závěrů soudů, přičemž tím ze svého pohledu umenšuje rozsah jím spáchané trestné činnosti a domáhá se mírnější právní kvalifikace svého jednání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný R. M. věděl, jaká látka má být předána, a alespoň v hrubých rysech mu bylo známo, jaký prospěch budou z provedené transakce spolupachatelé mít. Zjištění soudů a nikoli vlastní představy o průběhu skutkového děje prezentované obviněným jsou stěžejní pro hodnocení věci a zejména pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace. Sama nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným odvolacím námitkám, není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně), a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.
11. Následně se státní zástupce vyjádřil k námitkám obviněného B. D., přičemž podotkl, že mimo jím uplatněný dovolací důvod stojí námitka spočívající v pochybnostech ohledně určení částky, která měla být pachatelům poškozeným předána. Bylo přitom nadevší pochybnost prokázáno, že poškozený na místo přijel s částkou 20.000 EUR (tedy 506.000 Kč) určenou na nákup 1 kg pervitinu, tuto peněžní částku obviněným skutečně odevzdal, obdržel však pouze směs dimethylsulfonu se zanedbatelným množstvím pervitinu v hodnotě jen něco málo přes 700 Kč. Pod uplatněný dovolací důvod je možné podřadit stručnou námitku obviněného B. D., že předmětných 20.000 EUR přesahovalo v době rozhodování soudů jen o cca 6.000 Kč hranici značné škody, přičemž s ohledem na zásadu in dubio pro reo , ve vazbě na pohyb vzájemného kurzu CZK a EUR, jakož i v návaznosti na projednávání novely trestního zákoníku zásadním způsobem měnící hranice výše škody, přicházelo do úvahy kvalifikovat jeho jednání podle mírnějšího ustanovení. S touto námitkou se však již vypořádal odvolací soud v napadeném rozhodnutí a jedná se tak o námitku zjevně neopodstatněnou.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se jeho námitky věcně rozcházejí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného B. D. pak státní zástupce navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
14. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného B. D. je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], v případě obviněného R. M. je dovolání rovněž přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], všechna dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
a. K dovolání obviněného R. M.
18. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu zjistil, že obviněný R. M. sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak svými námitkami napadá pouze soudy učiněná skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů.
19. Nejvyšší soud, jak je výše rozvedeno, není další odvolací instancí, a není tak povinen znovu posuzovat výsledky dokazování provedeného nižšími soudy. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
20. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to především v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
21. Po prostudování spisového materiálu a odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů však bylo shledáno, že v daném případě nedošlo k porušení postulátů spravedlivého procesu zakládající existenci nějakého, natož pak tzv. extrémního nesouladu, který by mohl ve světle výše uvedeného založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
22. Obviněný R. M. své dovolací námitky zakládá pouze na jeho vlastním hodnocení provedených důkazů, potažmo předkládá vlastní verzi skutkových událostí. Takto uplatněné námitky se nadto zčásti týkají procesní stránky věci, a to provádění a hodnocení důkazů, přičemž směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých nižší soudy při hmotněprávním posouzení skutku vycházely. Přitom nelze přehlédnout zjištění soudů, že obviněný např. hovořil o poměrně vysokém prospěchu z toho, že spoluobviněným poskytne dimethylsulfon (o částce 15 tisíc korun) a že významné množství této látky bylo při domovních prohlídkách taky zajištěno. I na základě toho soudy správně dovodily jeho účastenství ve formě pomoci na kvalifikované skutkové podstatě mu přisouzeného trestného činu. Z uvedeného vyplývá, že obviněný R. M. jím uplatněný dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních důvodech, nýbrž se na procesním základě domáhal přehodnocení soudy učiněných skutkových závěrů. Předmětné námitky obviněného R. M. proto nelze podřadit pod jím formálně proklamovaný, ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
b. K dovolání obviněného B. D.
23. Pokud jde o námitku obviněného B. D. směřující do výše částky předané poškozeným P., Nejvyšší soud konstatuje, že ani tuto námitku nelze podřadit pod obviněným uplatněný, ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Obviněný touto námitkou pouze brojí proti skutkovým závěrům učiněným nižšími soudy, když tyto závěry zpochybňuje. K této námitce proto Nejvyšší soud vzhledem k její povaze odkazuje na výše uvedenou argumentaci ohledně dovolacích námitek obviněného R. M.
24. S jistou mírou benevolence je však možné pod vytýkaný dovolací důvod podřadit námitku obviněného B. D., v rámci níž vytýká, že částka 20.000 EUR předaná poškozeným P. přesahovala v době rozhodování soudů hranici značné škody pouze o cca 6.000 Kč a že v návaznosti na zásadu in dubio pro reo , pohyb vzájemného kurzu české koruny a eura a projednávání novely trestního zákoníku, která zásadním způsobem mění ustanovení o hranicích výše škody, měly soudy kvalifikovat jeho jednání již podle mírnějšího ustanovení §209 tr. zákoníku. Tuto námitku však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou.
25. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) se značnou škodou rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč. Dne 1. 10. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tímto zákonem došlo ke změně hranice výše škody upravené v citovaném ustanovení, kdy se s účinností od 1. 10. 2020 rozumí značnou škodou škoda dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč.
26. Ze spisového materiálu se podává, že ke spáchání posuzovaného trestného činu došlo dne 18. 4. 2018. Trestní věc obviněných, pokud jde o výše specifikovaný skutek, byla soudem prvního stupně rozhodnuta dne 29. 1. 2020, resp. soudem druhého stupně dne 25. 6. 2020. Z uvedeného vyplývá, že jak v době spáchání trestného činu, tak i v době rozhodování trestní věci oběma soudy byla hranice značné škody v případě zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) stanovena částkou nejméně 500.000 Kč. Není sporu o tom, že v posuzované věci jednáním dovolatele (a dalších spolupachatelů) byla způsobena škoda přesahující částku 500.000 Kč, tedy v předmětné době podle platné a účinné zákonné úpravy škoda značná, přičemž z hlediska trestní odpovědnosti je bezpředmětné, že v době rozhodování soudu byla vedena debata o novelizaci dotčeného ustanovení trestního zákoníku. Novelizované ustanovení §138 tr. zákoníku nabylo účinnosti až 1. 10. 2020, tedy cca tři měsíce po pravomocném skončení této trestní věci. Nižší soudy v době rozhodování tudíž neměly ani možnost z tohoto důvodu uvažovat o jiné právní kvalifikaci jednání obviněných.
27. Ze spisového materiálu navíc vyplývá, že obviněný B. D. uvedenou námitku již uplatnil v předcházejícím řízení před nižšími soudy, a jedná se tak pouze o opakování jeho dosavadní obhajoby. S touto námitkou se však již dostatečně vypořádal odvolací soud v bodech 27. a 28. dovoláním napadeného rozsudku. Nejvyšší soud se se závěrem odvolacího soudu ztotožnil. Lze toliko doplnit, že pokud dovolání obsahuje totožné námitky, s nimiž se v předchozím řízení zabýval a dostatečně vypořádal již soud prvního, resp. druhého stupně, Nejvyšší soud je zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 188/2020 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1593/2019).
28. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného B. D. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí.
29. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož ve věci obviněného R. M. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí.
30. Nejvyšší soud takto rozhodl za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 3. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu