ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.248.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 248/2021-1903
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání obviněné T. H. N. N., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 11 To 60/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 15/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné T. H. N. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 4 T 15/2019, byla obviněná T. H. N. N. uznána vinnou pod body 1) až 3) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku s obviněným V. T. N. Za to byla odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí byl podmíněně odložen, a to se zkušební dobou v trvání pěti let. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného V. T. N.
2. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění, že oba obvinění
1) v XY na tržnici XY v prostoru prodejního stánku s označením XY a stánků bezprostředně přilehlých,
- v přesně nezjištěné době od počátku roku 2017 do dne 23. 9. 2017 nejméně v pěti případech prodali německému státnímu občanovi Ch. B. drogu pervitin s nezjištěným obsahem metamfetaminu v množství vždy nejméně 5 gramů za cenu 30,- Eur za 1 gram, tedy nejméně 25 gramů za 750,- Eur,
- dne 24. 9. 2017 v přesně nezjištěné době od 9:00 hodin do 16:40 hodin prodali německému státnímu občanovi Ch. B. za 20.000,- Eur drogu pervitin o celkové hmotnosti 1.090 gramů obsahujících 598,5 gramu báze metamfetaminu,
2) v XY na tržnici XY v prostoru prodejního stánku s označením XY a stánků bezprostředně přilehlých,
- dne 19. 12. 2018 kolem 14:20 hodin prodali policistovi Spolkové republiky Německo vystupujícímu pod identitou D. M. za 3.000,- Eur drogu pervitin o celkové hmotnosti 98,98 gramů obsahující 60,74 gramu báze metamfetaminu,
- dne 19. 1. 2019 kolem 14:15 hodin prodali policistovi Spolkové republiky Německo vystupujícímu pod identitou D. M. za 30.000,- Eur drogu pervitin o celkové hmotnosti 1.186,64 gramu obsahující 636,61 gramu báze metamfetaminu,
3) v XY na tržnici XY v prostoru prodejních stánků s označením I1, I2, I9 a I10 provozovaných obviněným V. T. N. skladovali igelitovou tašku se 4 ks igelitových sáčků s pervitinem o hmotnosti 39,53 gramu obsahující 24,31 gramu báze metamfetaminu, zelenou peněženku se třemi kusy igelitových sáčků s pervitinem o hmotnosti 14,58 gramu obsahující 8,73 gramu báze metamfetaminu, béžovou peněženku se dvěma kusy igelitových sáčků s pervitinem o hmotnosti 19,58 gramu obsahující 12,08 gramu báze metamfetaminu, bílou peněženku s 1 ks igelitového sáčku s pervitinem o hmotnosti 9,83 gramu obsahující 6,45 gramu báze metamfetaminu, sedm kusů igelitových sáčků s pervitinem o hmotnosti 690,67 gramu obsahující 494,29 gramu báze metamfetaminu, tedy celkem 774,19 gramů pervitinu obsahujícího 494,29 gramu báze metamfetaminu,
a to vše obvinění činili i přesto, že neměli povolení k nakládání s omamnými ani psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním jednak oba obvinění, jednak státní zástupce. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 11 To 60/2020, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného V. T. N. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu ohledně obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu ke zrušenému výroku znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině a ochranném opatření odsoudil obviněnou T. H. N. N. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí dále uložil peněžitý trest ve výměře 110 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila 5.000 Kč, tedy v celkové výměře 550.000 Kč.
Současně bylo rozhodnuto o trestu ohledně obviněného V. T. N. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání obviněné T. H. N. N. odvolací soud podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná T. H. N. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě namítla, že skutek, za nějž byla odsouzena, byl nesprávně právně posouzen jako zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ač měl být posouzen jen podle §283 odst. 1, resp. odst. 2 tr. zákoníku, neboť nižší soudy při právní kvalifikaci skutku vycházely pouze z hodnocení množství obchodované drogy a nepřihlédly k dalším okolnostem případu. Soud prvního stupně nesprávnou právní kvalifikaci kompenzoval výší uloženého trestu pod zákonnou hranici, aby byl rozsudek spravedlivý a odpovídal minimálnímu podílu obviněné na posuzované trestné činnosti. Odvolací soud oproti rozsudku nalézacího soudu však trest extrémně navýšil se zcela změněným odůvodněním. Obviněná namítla, že odvolací soud vycházel z množství drogy prodané spoluobžalovaným N. V. T. a toto množství pak jí automaticky přičetl, ač neměla na prodej drogy žádný vliv. Z důvodu minimálního podílu obviněné na trestné činnosti měl soud zvolit mírnější kvalifikaci jejího jednání. Soudy se nezabývaly hledisky uvedenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Měly rovněž zohlednit skutečnost, že obviněná byla na mateřské dovolené a vychovávala dítě, které se jí narodilo s N. V. T., a má ještě další dítě. Pokud se odvolací soud po posouzení celé věci rozhodl při výměře trestu použít §58 odst. 1 tr. zákoníku, pak obviněná namítla, že by bylo vhodnější věc posoudit „ na základě §258 odst. 1, resp. odst. 2 písm. c) tr. zákoníku“ , což by odpovídalo zákonné úpravě podpořené i judikaturou Nejvyššího soudu.
6. Další svou námitku směřovala do nesprávného posouzení použitelnosti důkazu spočívajícího ve výslechu svědka D. M. v hlavním líčení konaném dne 29. 7. 2020. Obviněná i spoluobviněný V. T. N. již v hlavním líčení k výslechu svědka D. M. uvedli, že svědek je jinou osobou než ta, která v posuzované věci nakupovala drogy. Totožnost svědka nebyla před výslechem nikým řádně ověřena a je tak nepřezkoumatelná. Před výslechem svědka D. M. se předseda senátu českého soudu dotázal německého soudce, zda ověřil totožnost svědka. Německý soudce při videokonferenci k dotazu předsedy senátu konstatoval, že neví, neboť vyslýchaného nelegitimoval a odkázal v této souvislosti na další, na místě přítomnou osobu, ohledně které rovněž nikdo nevěděl, o koho se jedná. Obviněná se domnívá, že se jednalo o úředníka, který připravoval videohovor. Pokud svědek odmítl odpovídat na některé položené otázky, které měly údajně souviset s interními policejními záležitostmi a kriminalistickým taktickým a technickým opatřením v souvislosti s vyšetřováním, pak toto obviněná považuje za nedůvodné a účelové. Stejně tak pokud svědek odmítl odpovědět na otázku, jak vypadal v okamžiku zásahu, zda měl vousy či brýle, pak svědek asi neznal odpověď, protože na místě nebyl. Stejně tak svědek neuvedl, zda při zásahu prováděl odposlech. Odvolací soud se též nezabýval odvolacími argumenty obviněné ohledně posouzení výpovědi druhého korunního svědka Ch. B. Neprokázání totožnosti svědka před soudem způsobuje nepoužitelnost takové výpovědi. Případný přezkum je tudíž neproveditelný a nepřezkoumatelný.
7. Konečně namítla, že odvolací soud nesprávně rozhodl ve výroku o trestu, když původně nalézacím soudem uložený a řádně odůvodněný trest zrušil a extrémně jej ve vztahu k obviněné navýšil. Nadto odvolací soud uložil velmi vysoký peněžitý trest, byť nebylo vůbec prokázáno, že by měla jakýkoliv finanční zisk z trestné činnosti. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že z prodeje drog nezískala obviněná ani korunu. Odvolací soud neprovedl výslech obviněné, viděl ji pouze 45 minut před vynesením rozsudku a rozhodl tak, že se obviněná odsuzuje k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců a k peněžitému trestu v celkové výši 550.000,- Kč.
8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 11 To 60/2020, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 4 T 15/2019, a věc vrátil k novému projednání.
9. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě uvedla, že plně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že se obviněná aktivně účastnila jednání spočívajícího v neoprávněném nakládání s metamfetaminem ve všech případech uvedených ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu, a to s vědomím všech rozhodných okolností. Ze svědeckých výpovědí, výsledků sledování osob a věcí, a též z výpovědi spoluobviněného V. T. N., je zřejmé, že po celé rozhodné období v předmětných stáncích na tržnici XY v XY působila i dovolatelka, která již tehdy byla družkou spoluobviněného, přičemž tyto skutečnosti obviněná připustila. Obviněná zajišťovala osobní kontakt mezi spoluobviněným a zájemcem o drogy, poté se odebrala buď do proskleného prostoru, odkud měla výhled do okolí stánku, nebo před samotný stánek. Její jednání tak lze považovat za snahu o kontrolu okolního dění a zaznamenání či případné eliminace nebezpečí, kdy mohlo dojít k odhalení probíhajícího prodeje drogy. Z provedeného dokazování rovněž vyplynula součinnost spoluobviněných a jejich rozdělení úloh, kdy obviněná zájemce o koupi drogy spojila se spoluobviněným, který ve vnitřních prostorách stánků zájemci předal drogu a převzal peníze, zatímco obviněná střežila okolí stánku. Ve svém souhrnu toto jednání bylo vedeno společným záměrem neoprávněně nakládat s psychotropní látkou takovým způsobem, jaký je uveden ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. Obvinění jednali jako spolupachatelé, a proto oba odpovídají za celé spáchané jednání bez ohledu na to, jakým způsobem či jakou měrou se na něm kdo podílel. I přesto však odvolací soud přistoupil k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, kdy zohlednil menší míru participace obviněné na trestné činnosti i její osobní poměry. Uložení peněžitého trestu poté vyplynulo ze zajištěné finanční hotovosti u obou obviněných, jež byla podle §344a tr. ř. zajištěna již v přípravném řízení. Uložení peněžitého trestu je v daném případě důvodným i s ohledem na to, že trestnou činností získali oba obvinění finanční prospěch.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
12. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněné je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, proto zásadně nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je v zásadě povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
16. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
17. Po prostudování spisového materiálu se však Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněné a shledal je zjevně neopodstatněnými, resp. nepodřaditelnými pod uplatněný ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
18. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které obviněná uplatnila již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se však v daném případě z velké části stalo. Z hlediska námitek vůči právní kvalifikaci jednání obviněné a procesní použitelnosti výslechu svědka D. M. jsou námitky obviněné opakováním její obhajoby v průběhu celého trestního řízení, když stejnými námitkami se zabýval zejména odvolací soud, který své závěry náležitě a velmi podrobně odůvodnil.
19. Námitku obviněné brojící proti nesprávně použité právní kvalifikaci jejího trestněprávního jednání lze obecně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná svou námitku založila na nesouhlasu s právním hodnocením jejího jednání, když tvrdila, že vzhledem k její minimální participaci na trestné činnosti nemůže být odsouzena ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž její jednání má být kvalifikováno podle §283 odst. 1, resp. odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněná argumentuje tím, že celé množství drogy, jež bylo předmětem nedovoleného obchodování, jí bylo automaticky přičteno, ač drogy nenabízela, nemanipulovala s nimi, ani z jejich prodeje neměla žádný zisk.
20. Ze spisového materiálu se podává, že obviněná spáchala jí za vinu kladený trestný čin ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným V. T. N. Zákon stanoví, že každý ze spolupachatelů trestně odpovídá za společně spáchaný trestný čin tak, jako by ho spáchal samostatně. Jinými slovy řečeno, trestný čin společně spáchaný spolupachateli za splnění podmínek §23 tr. zákoníku se posuzuje tak, jako by ho každý ze spolupachatelů spáchal sám. To vede k tomu, že každému ze spolupachatelů se přičítá celý rozsah spáchaného činu, nevyjímaje z toho ani jeho následek, případně účinek. Každý jednotlivý spolupachatel tak odpovídá například za celou způsobenou škodu, stejně jako za veškerá způsobená zranění, samozřejmě za podmínky, že byla způsobena jejich společným jednáním provedeným v jejich společném úmyslu. To platí i v případech, kdy si spolupachatelé společnou trestnou činnost rozdělí, každý provede jen její část a přímo způsobí jen část celkového následku. V takových případech se každému z nich přičítá celý následek bez ohledu na to, v jaké konkrétní míře k němu přispěl svým vlastním jednáním. (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 194). Tento závěr v případě drogové trestné činnosti vyplývá i z relevantní judikatury - např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 712/2017, vyplývá, že z hlediska spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku není pro právní posouzení trestní odpovědnosti osob rozhodné, jakým přesným podílem se každý z pachatelů podílel na trestné činnosti, ta je popsána podle výsledků dokazování v popisu skutku, podstatné je, že spolupachatelé měli zájem na zajištění drogy či na samotné její výrobě i na následující distribuci, činili tak výlučně za účelem zisku a vše bylo kryto jejich vědomím, (úmyslem), a tedy není pochyb, že ve svém celku již šlo právě o spolupachatelství. Tato dovolací námitka obviněné je zjevně neopodstatněná. Pro účely rozhodnutí o vině obviněné ze spáchání uvedeného trestného činu tudíž není rozhodné, v jakém rozsahu či jakým konkrétním jednáním se podílela na společné trestné činnosti s obviněným V. T. N. Tato skutečnost však může být promítnuta při stanovení druhu a výměry uloženého trestu, což se v případě obviněné stalo, když odvolací soud obviněné mimořádně snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Uplatněnou námitku proto Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněnou.
21. Pod deklarovaný dovolací důvod však nelze podřadit námitku obviněné týkající se zpochybnění výpovědi svědka - policisty Spolkové republiky Německo, který byl činný při transakcích specifikovaných v bodě 2) skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, vystupujícího již v přípravném řízení pod fiktivním jménem D. M., a použitelnosti jeho svědectví jako důkazu v trestním řízení. Touto námitkou se navíc velmi obsáhle a podrobně zabýval odvolací soud v bodech 22. – 24. napadeného rozsudku. Závěry učiněné odvolacím soudem nelze jakkoliv rozporovat a vzhledem k preciznosti jejich odůvodnění Nejvyšší soud v podrobnostech na ně odkazuje. Obdobné platí i ve vztahu k námitkám stran použitelnosti výpovědi svědka Ch. B.
22. K námitce obviněné týkající se výměry uloženého trestu odnětí svobody a peněžitého trestu je na místě uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněné uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
23. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést stále aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák. [nyní §39 až 42 tr. zákoníku] , která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
24. Nejvyšší soud musí v návaznosti na výše uvedená východiska konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
25. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněná byla v dané věci uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody od osmi do dvanácti let, přičemž odvolací soud obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Odvolací soud při ukládání trestu odnětí svobody obviněné přistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, kdy tento svůj postup velmi podrobně odůvodnil v bodech 61. – 64. napadeného rozsudku. Odvolací soud při stanovení výše trestu odnětí svobody zohlednil způsob a míru zapojení obviněné do posuzovaného trestněprávního jednání. V rámci hodnocení osoby a poměrů obviněné zohlednil, že obviněná je jednak matkou dvou nezletilých dětí, jednak jí též uložil poměrně citelný peněžitý trest. Jak správně uvedl odvolací soud, uložení tohoto trestu může též opodstatnit aplikaci postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně samotného uložení peněžitého trestu, neboť obviněná svým jednáním získala pro sebe nebo pro jiného nebo se snažila získat úmyslným trestným činem majetkový prospěch. Odvolací soud pak obviněné vyměřil peněžitý trest ve výměře 110 denních sazeb při výši jedné denní sazby 5.000 Kč, přičemž tato výše peněžitého trestu je zcela v souladu s podmínkami výměry peněžitého trestu upravenými v §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odvolací soud v tomto směru také uvážil, že obviněné byla v rámci trestního řízení zajištěna finanční hotovost v podstatě odpovídající částce 550 000 Kč.
26. Nejvyšší soud konstatuje, že výše uvedené závěry odvolacího soudu odpovídají kritériím stanoveným v §37 až §39 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o peněžitý trest, pak odvolací soud dodržel podmínky uvedené v §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Jelikož byl obviněné uložen trest, který zákon připouští a ve výměře stanovené zákonem (resp. trest odnětí svobody byl obviněné vyměřen pod dolní hranici trestní sazby), shledal Nejvyšší soud tuto námitku obviněné jako námitku, kterou nelze podřadit pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
27. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu