ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.767.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 767/2021-2283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. R. , narozený XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 To 8/2021-2159, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 184/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 12. 2020, č. j. 7 T 184/2019-2034, byl obviněný J. R. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněnými D. J. (narozeným XY v XY) a P. H. (narozeným XY v XY) tím, že:
obviněný D. J. v době nejméně od července 2018 do 7. dubna 2019 v XY, okr. Cheb, a na různých dalších místech, opakovaně z různých zdrojů opatřoval, následně u sebe držel a poté mezi další osoby distribuoval drogu pervitin, obsahující metamfetamin, který za peněžní protihodnotu či různé věci poskytoval nejméně:
v době od července 2018 do září 2018 S. S., nar. XY, a to nejméně v 15 případech v dávce nejčastěji od 200 Kč do 500 Kč,
v době od srpna 2018 do prosince 2018 P. H., nar. XY, a to několikrát do měsíce vždy v dávce od 1 do 2 gramů, několikrát i v dávce od 3 do 4 gramů, vždy za částku 1000 Kč za jeden gram drogy,
v době nejméně od konce prosince 2018 do 7. dubna 2019 v XY, okr. Cheb, poté, co do rodinného domu č. XY, užívaného obviněným H. navezli obviněný J. a obviněný R., se souhlasem a po předchozí domluvě s obviněným H., chemikálie, předměty a zařízení sloužící pro výrobu drogy pervitin formou tzv. dehydroxilace efedrinu, resp. pseudoefedrinu, získával obviněný J., za součinnosti a ve spolupráci s obviněným H. a obviněným R., drogu pervitin, obsahující metamfetamin, její výrobou z léčiv obsahujících efedrin, resp. pseudoefedrin či z tzv. matečáku, obsahujícího zbytky uvedených léčiv a zbytky metamfetaminu, za pomoci vody, jódu, fosforu, toluenu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného a dalších chemikálií a prostředků, jejich mísením, zahříváním, odpařováním, sušením apod., při využití vařiče, baněk, varného skla, kdy takto obvinění drogu vyráběli v uvedené době nejméně v deseti případech, v každém jednotlivém případě v množství do 10 gramů, přičemž obviněný R. se uvedené činnosti osobně a aktivně účastnil nejméně v šesti z uvedených deseti případů, kdy z takto vyrobené drogy pervitin obviněný J. ponechal část obviněnému H. k jeho spotřebě a zbytek takto vyrobené drogy obviněný J. z místa ve třech případech sám a nejméně v šesti případech s obviněným R. odvezl, následně vyrobenou drogu u sebe držel a postupně ji, a to i s drogou opatřenou z jiných zdrojů, sám, ale i za součinnosti obviněného R. a ve spolupráci s ním, distribuoval mezi další osoby, když takto obviněný J. drogu pervitin prodával nejméně:
v době od podzimu 2018 do března 2019 P. K., nar. XY, a to nejméně ve dvou případech v dávce za 900 Kč a poté v dávce za 500 Kč,
v době od prosince 2018 do března 2019 B. D., nar. XY, a to nejméně ve třech případech vždy v dávce na jedno užití,
v době od ledna 2019 do února 2019 M. Š., nar. XY, a to nejméně v jednom případě v nezjištěném množství,
v době od ledna 2019 do počátku dubna 2019 M. E., nar. XY, a to nejméně ve dvou případech vždy v dávce na jedno užití,
v době od ledna 2019 do března 2019 P. S., nar. XY, a to nejméně ve 12 případech, nejčastěji v dávce po 1 gramu za částku 700 Kč až 800 Kč,
v průběhu měsíce února a března 2019 P. L., nar. XY, a to nejméně jednou v dávce 1 gramu za 1.000 Kč a dvakrát v dávce 0,3 gramu za 200 Kč,
v únoru 2019 P. V., nar. XY, a to nejméně v jednom případě v dávce kolem 1.000 Kč,
v průběhu března 2019 M. B., nar. XY, a to nejméně v jednom případě v dávce za 1.000 Kč,
od března 2019 do 4. dubna 2019 G. H., nar. XY, a to nejméně ve třech případech vždy v dávce od 300 Kč do 400 Kč,
přičemž dne 26. ledna 2019 kolem 01:20 hodin v XY, okr. Cheb, měl obviněný J. u sebe ve své příruční tašce, za účelem další distribuce:
- plastový sáček obsahující 0,60 gramu drogy pervitin s obsahem 45,7% čisté metamfetaminové báze,
- plastový sáček obsahující 1,45 gramu drogy pervitin s obsahem 70,8% čisté metamfetaminové báze,
- plastový sáček obsahující 1,32 gramu drogy pervitin s obsahem 64,5% čisté metamfetaminové báze
- plastový sáček s krystalickou látkou o hmotnosti 1,09 gramu, obsahující dimetylsulfon a metamfetamin,
přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na podkladě zmocnění v §44 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a k nakládání s takovou látkou je třeba zvláštního povolení, které však obžalovaní neměli a uvedenou látkou tak nakládali bez povolení,
a obviněný D. J. se popsaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 5 T 58/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 7 To 239/2018, odsouzen mimo jiné i pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců se stanovením dohledu,
a obviněný J. R. se popsaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 1 T 1/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 8 To 311/2016, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému J. R. uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Citovaným rozsudkem současně soud prvního stupně uznal vinnými obviněné D. J. a P. H. a uložil jim tresty, jak je blíže specifikováno ve výrocích o vině a trestu tohoto rozsudku.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění D. J. a J. R. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 7 To 8/2021-2159, tak, že
I. k odvolání obviněného D. J. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 12. 2020, č. j. 7 T 184/2019-2034, toliko ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného D. J. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci týkající se věcí v rozsudku specifikovaných;
II. odvolání obviněného J. R. podle §256 tr. řádu zamítl;
jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní dovolání již jen obviněný J. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), a to prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Andrey Eger, advokátky, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V podrobnostech dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se měl vypořádat se zákonností odposlechů nařízených ve vztahu k obviněnému D. J. a se zákonností nařízených domovních prohlídek, přičemž vyslovuje názor, že tyto nebyly řádně odůvodněny, tedy byly získány nezákonně, a materiály z nich získané proto nelze použít jako důkaz proti němu, resp. všem odsouzeným. Konkrétně v této souvislosti namítá, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazy k provedení domovních prohlídek neobsahují skutečnosti vyžadované judikaturou vyšších soudů, když zejména neobsahují výklad, o jaké indicie, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání trestného činu, se opírají, a dále v nich absentuje uvedení, alespoň v minimální míře, těch významných skutečností pro trestní řízení, které mají být zjištěny, včetně odpovídajícího odůvodnění; podle jeho názoru není rovněž zřejmé, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi měla být skutková podstata kterého trestného činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jeho jednání spatřovány a jakým způsobem se na jejich spáchání měl podílet.
7. V dalším textu obviněný poukazuje na to, že v jeho případě (na jeho telefonní číslo) nebyly nařízeny odposlechy, oproti spoluobviněným nebyl sledován a žádný ze svědků neuvedl, že by drogu distribuoval i jemu, resp. takto vypovídal jen jeden svědek, a to G. H., u něhož soud prvního stupně sám shledal značnou averzi vůči němu, přičemž tento svědek navíc u hlavního líčení svou výpověď změnil s tím, že mu pervitin ani v jednom případě nedodal. Je přesvědčen, že jediným důkazem, který jej může usvědčovat, je tak výpověď spoluobviněného P. H., u něhož jsou ovšem zřejmé rozporné zájmy s ostatními spoluobviněnými a který byl odsouzen pouze k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále zdůrazňuje, že v místě varny v XY nebyly nalezeny ani jeho otisky prstů, ani stopy DNA, nadto oproti ostatním spoluobviněným zde nebyl zadržen a nebyl zadržen ani s pervitinem. Konečně uvádí, že důkazní situace u ostatních spoluobviněných je jiná než v jeho případě, když tyto usvědčují jiné důkazy. Připomíná i konstatování soudů obou stupňů, že důkazní situace byla komplikována tím, že sledování obviněného D. J. nebylo prováděno důsledně, a jeho sledování a ani odposlech jeho hovorů nebyly prováděny vůbec.
8. S ohledem na skutečnost, že nařízené odposlechy a příkazy k domovním prohlídkám byly provedeny nezákonně, dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dále aby rozhodl tak, že dovolání je důvodné a zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě též vadné řízení mu předcházející.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení především konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Neztotožňuje se s tvrzením obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Dále uvádí, že veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. V této souvislosti zdůrazňuje, že hodnocením údajů obsažených ve výpovědi spoluobviněného P. H. se oba soudy podrobně zabývaly, přičemž správně dospěly k závěru, že tato výpověď je věrohodná, neboť zcela koresponduje s obsahem provedených odposlechů telefonických hovorů mezi obviněným a spoluobviněným P. H.; spoluúčast obviněného na dané trestné činnosti tedy byla těmito důkazy prokázána.
10. V zásadní shodě s názorem odvolacího soudu vyslovuje státní zástupkyně názor, že meritorní rozhodnutí v předmětné věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl mimo jiné tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
18. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho výhrady jsou totiž výlučně skutkové povahy, neboť obviněný jejich prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů s tím, že soudy tato učinily na podkladě důkazů zajištěných z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mobilních telefonních čísel spoluobviněného D. J. a domovních prohlídek, jež podle jeho názoru byly nezákonné, a tudíž procesně nepoužitelné. V tomto směru přitom konkrétně vytýká, že nebyly splněny podmínky pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, stejně jako pro nařízení domovních prohlídek, neboť příkazy k nim nebyly řádně odůvodněny, když neobsahovaly zejména výklad, o jaké indicie, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání trestného činu, se opíraly, absentovalo v nich uvedení, alespoň v minimální míře, těch významných skutečností pro trestní řízení, které mají být zjištěny, a nebylo z nich zřejmé, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi měla být skutková podstata kterého trestného činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jeho jednání spatřovány a jakým způsobem se na jejich spáchání měl podílet. Stejný charakter pak mají rovněž jeho hodnotící úvahy stran ostatních ve věci provedených důkazů, v jejichž rámci se zaměřuje na výpověď svědka G. H. a výpověď spoluobviněného P. H., poukazuje na to, že v místě varny v XY nebyly nalezeny ani jeho otisky prstů, ani stopy DNA, a dále konstatuje, že v předmětném místě nebyl, oproti ostatním spoluobviněným, zadržen a nebyl ani nikdy zadržen s pervitinem; takové úvahy a odkazy (nejedná se fakticky o námitky, nýbrž o konstatování určitých skutečností) mají zřejmě svědčit o nevině obviněného, resp. přinejmenším o pochybnostech o skutkových zjištěních učiněných oběma soudy, na jejichž podkladě tyto dospěly k závěru o jeho vině daným skutkem.
21. Přestože uvedené výhrady týkající se nezákonnosti nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a domovních prohlídek (a z nich zajištěných důkazů), a tedy jejich procesní nepoužitelnosti, jsou skutkové povahy, a samy o sobě tak shora citovaný dovolací důvod nenaplňují, byly-li by důvodné, mohly by založit extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, učiněnými na podkladě nepoužitelných důkazů, a z nich vyvozenými právními závěry.
22. Nejvyšší soud proto posuzoval okolnosti, za nichž došlo k vydání namítaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a domovní prohlídce ze všech výše uvedených hledisek, a dospěl k závěru, že námitkám obviněného o nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a domovních prohlídek (a z nich opatřených důkazů), a tudíž jejich procesní nepoužitelnosti nelze přisvědčit.
23. V obecné rovině je možné předně připomenout, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je za podmínek vymezených v §88 tr. řádu dovoleným zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, tj. do základního práva upraveného v čl. 13 Listiny základních práv a svobod a do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu lze pouze tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro některý ze zde vyjmenovaných trestných činů nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle §88 odst. 2 tr. řádu odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, a to obligatorně v písemné podobě. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušném návrhu státního zástupce k jeho vydání, přitom musí být uvedena uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa (uvedením jména a příjmení, adresy, popřípadě i zaměstnání a dalších potřebných identifikačních údajů), trestný čin naznačený v odstavci 1 citovaného zákonného ustanovení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn a která nesmí být delší než čtyři měsíce, a dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a též musí být vysvětleny i důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Ve smyslu §88 odst. 4 tr. řádu lze na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit dobu trvání tohoto odposlechu a záznamu stanovenou v příkazu, a to i opakovaně, vždy však maximálně o další čtyři měsíce, přičemž o tomto prodloužení rozhoduje v řízení před soudem soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení soudce krajského soudu na návrh státního zástupce. Podle §88 odst. 6 tr. řádu má-li být záznam telekomunikačního provozu použit v trestním řízení jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1196, 1207, 1210 až 1211).
24. K požadavkům na odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu či povolení ke sledování osob a věcí, potažmo k hodnocení zákonnosti těchto úkonů a důkazů získaných na jejich základě, lze připomenout i některá související doktrinální východiska. Jak již bylo uvedeno výše, kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, nicméně v případě jejich nesplnění zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost nebo neúčinnost daného důkazu. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné. Doktrína pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i ke sledování osob a věcí konstatuje, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. řádu, nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h) . Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, s. 804, 877, 878, 1196; a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 11 Tdo 807/2020].
25. V dané věci je z obsahu spisu zřejmé, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mobilních telefonních čísel užívaných obviněným D. J. (založený na č. l. 873 až 875 spisu) vydal soudce Okresního soudu v Chebu dne 1. 2. 2019 na základě návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu a předloženého spisového materiálu pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněným D. J., jenž se měl této trestné činnosti dopustit tím, že nejméně od července roku 2018 do doby vydání příkazu vyráběl a distribuoval drogu pervitin, přičemž za stejný trestný čin byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 5 T 58/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 7 To 239/2018, který nabyl právní moci téhož dne. Dospěl přitom k závěru, že návrh na vydání tohoto příkazu je důvodný, neboť z obsahu trestního spisu skutečně vyplývá podezření ze spáchání prověřovaného zvlášť závažného zločinu a nepochybně by odposlechy mohly být získány důležité skutečnosti významné pro trestní řízení, které nelze získat jinak a mohly by vést k usvědčení jmenovaného obviněného, případně dalších osob, které se na této závažné trestné činnosti podílejí, přičemž v daném případě se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. V odůvodnění tohoto příkazu je též odkázáno na výsledky dosavadního šetření policejního orgánu odůvodňující podezření ze spáchání dané trestné činnosti a na to, z jakých důkazů takové podezření ve vztahu k obviněnému D. J. vyplývá, s tím, že z jiných trestních řízení byli zjištěni konkrétní odběratelé pervitinu od jmenovaného obviněného, případně další dosud neustanovené osoby, přičemž se však dosud nepodařilo vyslechnout žádnou osobu, která by potvrzovala trestnou činnost obviněného, neboť tyto osoby proti němu ze strachu odmítají vypovídat. S poukazem na návrh státní zástupkyně se v odůvodnění příkazu dále konstatuje, že se jedná o vysoce společensky škodlivou trestnou činnost, k jejímuž stíhání Českou republiku zavazují (zde specifikované) mezinárodní smlouvy. Je rovněž zmíněno, že oproti běžné kriminalitě vyžaduje objasňování drogové trestné činnosti využití všech specifických prostředků, neboť drogová trestná činnost se vyznačuje plánovitostí její přípravy a sofistikovaným způsobem utajení její realizace pachateli, a při obvyklém způsobu vyhledávání a opatřování důkazů by proto mohlo dojít ke zmaření objasňování trestné činnosti a ke ztrátě důkazů. Konečně je z předmětného návrhu státní zástupkyně zdůrazněno i to, že cílem odposlechů je zejména ztotožnit osoby, od kterých prověřovaný D. J. pervitin získává, osoby, kterým jej distribuuje, jakož i osoby, které mají jmenovanému při distribuci drogy pomáhat, resp. se na této spolupodílet. Pro úplnost je třeba dodat, že daný příkaz byl vydán na dobu od 1. 2. 2019 do 1. 6. 2019.
26. Nejvyšší soud ohledně dovolatelem rozporovaného řádného odůvodnění shora specifikovaného příkazu vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem shledal, že předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán po přezkoumání náležitě odůvodněného návrhu státní zástupkyně a spisového materiálu v mezích zákona, neboť splňuje všechny náležitosti vymezené v §88 tr. řádu včetně řádného a dostatečně konkrétního odůvodnění. V příkazu je ve smyslu §88 odst. 1 tr. řádu uveden zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let a k jehož stíhání nadto zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a ve smyslu §88 odst. 2 tr. řádu v něm jsou též stanoveny dvě uživatelské adresy (mobilní telefonní čísla), a rovněž IMEI dvou telefonních přístrojů, jež obviněný D. J. v předmětné době užíval, a též osoba uživatele a doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepřekračující čtyři měsíce. Současně jsou v odůvodnění příkazu uvedeny konkrétní okolnosti, které vydání příkazu ve vztahu k jmenovanému obviněnému dostatečně odůvodňují (zejména byli zjištěni konkrétní odběratelé pervitinu od jmenovaného obviněného, případně další dosud neustanovené osoby, které od něj pervitin odebíraly). Z těchto okolností je totiž zjevné, že existovalo plně opodstatněné podezření, že obviněný se dopouštěl vysoce závažné drogové trestné činnosti (vyráběl a distribuoval drogu pervitin) konspirativním způsobem, a takto mohl jednat spolu s dalšími osobami. Cílem odposlechů bylo zjistit důležité skutečnosti významné pro trestní řízení, které nebylo možné získat jinak a mohly by vést k usvědčení jmenovaného obviněného, zejména ztotožnit osoby, od kterých obviněný D. J. pervitin získával, osoby, kterým jej distribuoval, jakož i osoby, které měly jmenovanému při distribuci drogy pomáhat, resp. se na této spolupodílet.
27. Pokud jde o obviněným namítanou nezákonnost a procesní nepoužitelnost domovních prohlídek z téhož důvodu, tj. pro nedostatečnost odůvodnění příslušného příkazu k domovní prohlídce, Nejvyšší soud uvádí, že ani v tomto ohledu neshledal, že dané úkony by byly vykonány v rozporu se zákonem, přičemž v této souvislosti považuje za potřebné uvést následující.
28. Podle §82 odst. 1 tr. řádu lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejícím (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
29. Podle §83 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. řádu příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
30. Lze připomenout, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku. Obsahovat musí upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. při ní nalezené, s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1122).
31. Jak vyplývá z obsahu spisu v dané věci, příkaz k domovní prohlídce (založený na č. l. 506 a 507 spisu) vydal soudce Okresního soudu v Chebu dne 1. 3. 2019 na základě návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu (a předtím učiněného podnětu Policie České republiky) a předloženého spisového materiálu pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněným D. J., jenž se měl této trestné činnosti dopustit tím, že nejméně od července roku 2018 do doby vydání příkazu na území okresu Cheb vyráběl a distribuoval drogu pervitin, přičemž za stejný trestný čin byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 5 T 58/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 7 To 239/2018, který nabyl právní moci téhož dne. Dospěl přitom k závěru, že návrhu na vydání tohoto příkazu je možné vyhovět, neboť tímto způsobem je možné opatřit důkazy vůči obviněnému D. J., případně vůči dalším osobám, které by se mohly na této závažné trestné činnosti podílet. Poukázal na to, že v připojeném vyšetřovacím spise jsou založeny četné listinné důkazy, které odůvodňují vydání tohoto příkazu, a je zřejmé, že jiným způsobem nelze opatřit důkazy k prokázání případné trestné činnosti obviněného a dalších osob, s tím, že v podrobnostech odkázal na argumenty podrobně rozvedené v odůvodnění návrhu státní zástupkyně, s nimiž se zcela ztotožnil. Současně uvedl, že domovní prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Neopomněl rovněž upozornit přítomné osoby na ustanovení §85a odst. 1 tr. řádu, podle něhož jsou povinny tyto úkony strpět, a dále na ustanovení §85a odst. 2 tr. řádu, podle něhož neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon podle odstavce 1 tohoto ustanovení, provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku, a též na to, že přítomné osoby mají povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, případně věci při domovní prohlídce nalezené, jinak jim takové věci budou odňaty.
32. Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce se rovněž podává, že podezření ze spáchání dané trestné činnosti vyplývá z poznatků získaných v jiných trestních věcech (v rámci odposlechů T. Ř. a obviněného M. Č.), dále z anonymu doručeného policii, v němž neznámá osoba upozorňovala na nebezpečné jednání obviněného, který měl páchat trestnou činnost týkající se krádeží, drog a nedovoleného ozbrojování, a také z operativní činnosti, z níž bylo zjištěno, že v místě bývalého bydliště obviněného, a to ze sklepních prostor užívaných obviněným, se šířil silný zápach chemikálií, a tudíž bylo možné předpokládat, že v tomto sklepě byla varna pervitinu, kterou obviněný následně z obav z prozrazení přesunul. Operativně bylo zjištěno, že varna pervitinu se pak s největší pravděpodobností nacházela v XY (v okresu Cheb), v domě užívaném obviněným P. H., kde byl spatřen i obviněný J. R., a existovalo důvodné podezření, že v tomto domě docházelo k výrobě pervitinu; z těchto důvodů bylo možné předpokládat, že v uvedeném domě a pozemcích patřících k domu se nacházely věci důležité pro trestní řízení, a to zejména pervitin, případně jiné omamné a psychotropní látky, chemikálie či prostředky určené pro jejich výrobu, držení a distribuci, popřípadě další věci související s předmětnou trestnou činností, například mobilní telefony, tablety, počítače, listiny apod., přičemž uvedené věci se pak mohly nacházet i v tehdejším bydlišti obviněného D. J., a to v bytě v XY (rovněž v okresu Cheb). V příkazu je též zdůrazněno, že právě důkazy, jejichž zajištění lze při domovní prohlídce očekávat, budou stěžejní pro zahájení trestního stíhání konkrétní osoby a že dané skutečnosti nelze zjistit jiným způsobem, když navíc hrozí, že věci důležité pro trestní řízení budou zničeny nebo přesunuty na jiné místo, kde by se pro orgány činné v trestním řízení staly nedosažitelnými. Pro úplnost je vhodné dodat, že v bytě na adrese XY, okres Cheb, byla domovní prohlídka provedena dne 7. 4. 2019 (viz protokol o provedení domovní prohlídky založený na č. l. 508 spisu) a v domě na adrese XY, okres Cheb, rovněž dne 7. 4. 2019 (viz protokol o provedení domovní prohlídky založený na č. l. 523 až 525 spisu).
33. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že též odůvodnění tohoto příkazu plně splňuje zákonem vyžadované náležitosti. Je v něm totiž uvedeno, že na podkladě četných listinných důkazů, operativní činnosti a poznatků získaných v jiných trestních věcech existovalo důvodné podezření, že v předmětném bytě v XY v obci XY se nacházela varna pervitinu, jež byla posléze převezena do domu v XY užívaného obviněným P. H., kde byl spatřen i obviněný J. R. a kde pak docházelo k výrobě drogy, přičemž bylo možné předpokládat, že v uvedeném domě a na přilehlých pozemcích se nacházely věci důležité pro trestní řízení (pervitin, případně jiné omamné a psychotropní látky, chemikálie a prostředky určené pro jejich výrobu, přechovávání a distribuci, a dále mobilní telefony, tablety, počítače, listiny apod.). V příkazu jsou dané objekty, tedy byt i dům řádně popsány, včetně prostor k nim náležejících, a to tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále je v něm uveden účel domovní prohlídky (tímto způsobem bylo možné opatřit důkazy vůči obviněnému D. J., případně vůči dalším osobám, které by se mohly na této závažné trestné činnosti podílet s tím, že tyto byly stěžejní pro zahájení trestního stíhání konkrétní osoby a nebylo možné opatřit je jinak, když hrozilo, že věci důležité pro trestní řízení budou zničeny nebo přesunuty na jiné místo, kde by se pro orgány činné v trestním řízení staly nedosažitelnými). V příkazu je též poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku, dáno poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku, a tento obsahuje i upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. při ní nalezené, s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány.
34. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že shora rozvedené námitky stran zákonnosti a procesní použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a domovních prohlídek (a důkazů z nich zajištěných) obviněný přitom uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a rovněž v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně. Oba soudy nižších instancí se přitom těmito výhradami řádně zabývaly a přesvědčivě (zejména odvolací soud) se s nimi vypořádaly (srov. bod 66. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 26. a 27. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. R. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.