ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1287.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1287/2021-531
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně PRIMAGAS s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, identifikační číslo osoby 47118008, proti žalovanému Moravské drůbežářské družstvo , se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, identifikační číslo osoby 02147785, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, o zaplacení částky 718 223 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 180/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, č. j. 75 Co 149/2020-456, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 598 512 Kč s příslušenstvím za období od 5. 11. 2014 – 1. 11. 2015 dle faktury č. 5060101320 a částky 108 479 Kč s příslušenstvím za období od 1. 11. 2015 do 4. 2. 2015 dle faktury 6060100048 za dodaný a spotřebovaný plyn, dále částky 10 249 Kč s příslušenstvím dle faktury č. 6080200154 za dopravu plynového zásobníku a částky 983 Kč s příslušenstvím podle faktury č. 6080200168 za demontáž plynových zásobníků, to vše na základě smlouvy o dodávkách zkapalněného plynu a o užívání nádrže číslo 5984/01 ze dne 15. 8. 2001 uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně BOHEMIA GAS s. r. o. s právním předchůdcem žalovaného Zemědělským družstvem Městečko Trnávka. Dodatkem ke smlouvě ze dne 15. 11. 2012 přešla všechna práva a povinnosti ze smlouvy na J. z. d. a následně na žalovaného na základě dodatku ke smlouvě ze dne 7. 10. 2013.
Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 17 C 180/2016-362, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 598 512 Kč s příslušenstvím, částku 108 479 Kč s příslušenstvím, částku 10 249 Kč s příslušenstvím a částku 983 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o povinnosti žalovaného zaplatit na nákladech řízení státu částku 13 800 Kč (výrok III).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, a dále zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu smlouvy ze dne 15. 8. 2001 (chybně uvedeno ze dne 15. 8. 2011), Dodatku ke smlouvě ze dne 15. 11. 2012, Dodatku ke smlouvě ze dne 7. 10. 2013, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a dopisu ze dne 5. 8. 2013. Z hlediska právního hodnocení věci odvolací soud nejprve uvedl, že soud prvního stupně si dostatečně zjistil skutkový stav, zejména pokud vycházel ze znaleckého posudku č. 2580/09/35/18 ze dne 30. 11. 2018 a č. 2580/09/41/19 ze dne 27. 5. 2019 zpracovaného Ing. Jiřím Kottnauerem, znalcem v oboru energetika, odvětví energetika – plyn, se specializací plynová zařízení; v řízení podle odvolacího soudu nebylo nutné vyhotovit další znalecké posudky, jak požadoval žalovaný. Dále k námitce žalovaného týkající se hodnocení znaleckého posudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nejenže vzal v potaz námitky žalovaného ke znaleckému posudku ohledně skutečně odebraného množství plynu 18 888,137 m 3 , ale dostatečně se k nim vyjádřil rovněž znalec, kromě toho znalecký posudek nebyl soudem hodnocen izolovaně, ale v souvislosti s ostatními důkazy. Odborné závěry však soud nemohl přezkoumat, neboť k tomu obecně soudy nemají odborné znalosti. Odvolací soud se poté ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný musel být obeznámen o ceně za plyn ve výši 55 Kč/m 3 namísto původně sjednané ceny 34 Kč/ m 3 , protože nejenže žalobkyně oznámila tuto částku J. z. d. dopisem ze dne 5. 8. 2013, ale žalovaný bez výhrad za tuto cenu dodávky plynu žalobkyni v předchozím zúčtovacím období hradil, a nadto tato skutečnost vyplynula i z výpovědi svědka M., předsedy J. z. d., přičemž soud neopominul vzít v úvahu ani vzájemnou propojenost M. s žalovaným. Odvolací soud doplnil, že ve smlouvě, dodatcích ke smlouvě nebo ve Všeobecných obchodních podmínkách nebylo obsaženo ujednání, že by smlouva musela být měněna jen písemně, tedy mohla být měněna i konkludentně. Odvolací soud následně vyslovil právní závěr, že množství plynu 18 888,137 m 3 za období od 5. 11. 2014 do 1. 11. 2015 a 1 629,307 m 3 za období od 1. 11. 2015 do 4. 2. 2015 spotřebovaného žalobkyní bylo prokázáno nejen znaleckým posudkem, ale také dodacími listy, přehledem telefonických objednávek a přehledem GPS souřadnic vozidla žalobkyně potvrzující dovoz plynu žalovanému, tudíž rozhodl o povinnosti žalovaného za dodaný plyn žalobkyni zaplatit, a to včetně souvisejících nákladů na umístění a demontáž plynových zásobníků.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu včasným dovoláním, ve kterém položil dvě otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Nejprve namítal, že při hodnocení znaleckého posudku Ing. Jiřího Kottnauera se měl odvolací soud odchýlit od v dovolání uvedené judikatury Nejvyššího soudu, neboť závěry znaleckého posudku a jeho odůvodnění neodpovídají pravidlům logického myšlení a nezohledňují všechny rozhodné skutečnosti, a to technický stav plynoměru a množství odebraného plynu. Dále měl žalovaný za to, že při právním posouzení smluvního vztahu účastníků odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení o uzavírání a změnách smluv podle §43-45 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, co se týká změny ceny plynu z 34 Kč/m 3 na 55 Kč/m 3 , čímž se měl odchýlit od opět v dovolání uvedené judikatury Nejvyššího soudu. V této souvislosti žalovaný spatřoval přípustnost dovolání co do posouzení zákonných náležitostí změny smluvního vztahu uzavřeného v písemné formě, přípustnosti takové změny konkludentním úkonem jednoho z účastníků smlouvy, co do hodnocení rozlišení změny smlouvy dvoustranným a jednostranným právním úkonem smluvních stran, a následně pro otázku právních účinků jednostranného oznámení účastníka smlouvy, které nebylo doručeno druhému účastníkovi smlouvy. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání konstatovala, že vzhledem k obsahu dovolání může toliko zopakovat svá tvrzení ke zjištěnému skutkovému stavu, která podala před soudy nižších stupňů. Ve vztahu k ceně plynu 55 Kč/m 3 upozornila na to, že tato cena byla neměnná od 14. 11. 2013, kdy byla účtována poprvé, přičemž námitku k její výši žalovaný uplatnil až čtyři roky poté na jednání soudu dne 26. 10. 2017. Žalovaný pak tuto cenu konkludentně akceptoval, jestliže zvýšenou cenu hradil v přecházejících fakturách a nikdy cenu nerozporoval. Nadto ze smlouvy ze dne 15. 8. 2011 ani z jejich obchodních podmínek nevyplývala povinnost změnit smlouvu výhradně písemně. Dále žalobkyně měla za to, že množství vyúčtovaného plynu bylo prokázáno na základě telefonických objednávek, dodacích listů, GPS souřadnicemi cisteren, a ve skutečnosti bylo stočeno do zásobníků více plynu, než prošlo přes plynoměr, stejně tak, že uniklý plyn ze zásobníků nebyl žalovanému účtován. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Uvedené náležitosti dovolání žalovaného naplňuje. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1 999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tak je tomu v posuzované věci, kdy soudy rozhodovaly o částce 598 512 Kč s příslušenstvím za období od 5. 11. 2014 – 1. 11. 2015 dle faktury č. 5060101320 a částce 108 479 Kč s příslušenstvím za období od 1. 11. 2015 do 4. 2. 2015 dle faktury 6060100048 za dodaný a spotřebovaný plyn, dále částce 10 249 Kč s příslušenstvím dle faktury č. 6080200154 za dopravu plynového zásobníků a částce 983 Kč s příslušenstvím podle faktury č. 6080200168 za demontáž plynových zásobníků.
V rozsahu, v němž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o částce 10 249 Kč s příslušenstvím a částce 983 Kč s příslušenstvím, bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000 Kč. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 ve spojení s §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Námitka žalovaného, že při hodnocení znaleckého posudku se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť touto námitkou ve skutečnosti žalovaný brojí proti zjištěnému skutkovému stavu ohledně množství spotřebovaného plynu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Odvolací soud přitom výslovně uvedl, že námitky žalovaného ke znaleckému posudku byly znalcem Ing. Kottnauerem vypořádány již v průběhu řízení před soudem prvního stupně (viz znalecký posudek č. 2580/09/41/19 ze dne 27. 5. 2019) a závěry o skutečné spotřebě plynu byly podloženy také dodacími listy, telefonickými objednávkami a GPS souřadnicemi přistavených zásobníků. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pokud následně odvolací soud odkázal na to, že soudy nemohou přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, pak je jeho závěr souladný s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, nebo z novějších rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 4252/2019).
Otázka posouzení zákonných náležitostí změny smluvního vztahu uzavřeného v písemné formě a rozlišení změny smlouvy dvoustranným a jednostranným právním úkonem smluvních stran nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na jejich řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž vycházel ze skutkových zjištění, že změna smlouvy týkající se ceny za dodávky plynu byla J. z. d. oznámena dopisem žalobkyně ze dne 5. 8. 2013, přičemž žalovaný tuto změnu akceptoval tím, že nově stanovenou cenu skutečně hradil. Nejvyšší soud přitom již vícekrát judikoval, že dovolání není přípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci (srov. usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, usnesení ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4071/2017, či usnesení ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017).
Otázka přípustnosti změny smluvního vztahu konkludentním úkonem jednoho z účastníků smlouvy, v projednávané věci tedy přípustnosti konkludentního souhlasu žalovaného se změnou smlouvy týkající se ceny za dodávky plynu, rovněž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá. Touto námitkou žalovaný opět brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, ze kterého vyplynulo, že ze smlouvy ze dne 15. 8. 2001, z jejích dodatků, včetně dodatku ze dne 7. 10. 2013, na jehož základě žalovaný nastoupil do smluvních práv a povinností namísto J. z. d., ani z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně nevyplývala povinnost výhradně písemné změny smlouvy, proto mohla být smlouva změněna i konkludentně (srov. §272 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 771/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 640/2016). Nadto vyplývá-li ze skutkových zjištění, že žalovaný cenu 55 Kč/m 3 v předchozím zúčtovacím období fakticky hradil, pak je evidentní, že s takto zvýšenou cenou konkludentně souhlasil (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2613/2010).
Konečně ani námitka, že oznámení žalobkyně o zvýšení ceny za plyn nebylo doručeno J. z. d., nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který učinil závěr, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila družstvu novou výši ceny za dodávky plynu dopisem ze dne 5. 8. 2013.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V projednávané věci žalovaný dovoláním napadl rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné, proto je také v tomto rozsahu Nejvyšší soud §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu