ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2697.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2697/2020-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci žalobce B. d. Z. S., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalované J. A., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 174/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2020, č. j. 4 Cmo 95/2019-69, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Grubnera, advokáta se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 4 Cmo 95/2019-69, je dílem nepřípustné [§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], dílem žalobce uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se při řešení otázek, zda „ujednání ‚převod dle této smlouvy…představuje formu vyplacení vypořádacího podílu Nabyvatelky na Převodci’ je ujednáním o ceně za převod bytové jednotky podle zákona o vlastnictví bytů, anebo ujednáním o směně“ (otázka č. 1) a zda dle právní úpravy účinné k 22. 11. 2011 bylo možné platně uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky „bez uvedení úplatnosti smlouvy (včetně vyčíslení výše úplaty), anebo projev vůle jednotku převést bezúplatně“ [otázka č. 2], odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4052/2015, v případě otázky č. 1, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002, v případě otázky č. 2 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ).
Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, popřípadě jiného právního úkonu, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný pod č. C 812 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5744/2015). Dovolatel ve skutečnosti namítá nesprávnost odvolacím soudem převzatého skutkového závěru o vůli smluvních stran za převod bytové jednotky poskytnout jiný ekvivalent než peníze, a to nárok na vypořádací podíl (srov. bod 30 rozsudku odvolacího soudu ve spojení s bodem 7 in fine rozsudku soudu prvního stupně), a žádá dovolací soud, aby se k obsahu právního úkonu vyjádřil (a korigoval skutkové zjištění). Od 1. 1. 2013 však nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (dále srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4229/2015, nebo ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, případně nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Otázka č. 1, která není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, přípustnost dovolání založit nemůže.
Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka č. 2. Dovolatel shledává judikaturní rozpor napadeného rozhodnutí vůči rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002, ve kterém se zabýval výkladem ustanovení §588 obč. zák. z hlediska určitosti ujednání o kupní ceně, které je spolu s určením předmětu koupě podstatnou náležitostí kupní smlouvy, resp. zda lze za jiný způsob, kterým lze nepochybně určit kupní cenu považovat i odkaz na dosud nevypracovaný znalecký posudek. Otázka určitosti ujednání o jiném způsobu určení kupní ceny je pro nyní posuzovanou věc nerozhodná, protože odvolací soud zde řešil (určující byla otázka), zda lze převést bytovou jednotku smlouvou směnnou a zda směnná smlouva byla v tomto případě uzavřena platně. Dovolatelem identifikované rozhodnutí rozpor s dovoláním napadeným rozhodnutím nezakládá (založit nemůže), a tudíž není naplněna ani přípustnost dovolání samotného. Nejvyšší soud totiž v usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1498/2017, formuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož k založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu