ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2103.2020.2
sp. zn. 25 Cdo 2103/2020-620
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Česká data s.r.o. , IČO: 24801798, se sídlem Cukrova 560/2, Praha 9, zastoupená Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem Ovčí hájek 2172/42, Praha 5, proti žalované: GRAPE SC, a.s., IČO: 25708783, se sídlem Štěpánská 621/34, Praha 1, zastoupená JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, o zaplacení 62 749 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 100/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019, č. j. 68 Co 338/2019-573, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 4 647 Kč, k rukám advokáta Mgr. Petra Pleštila, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. j. 65 C 100/2010-550, zamítl žalobu co do 2 380 Kč s příslušenstvím (výrok I) a zákonného úroku z prodlení z částky 60 369 Kč od 13. 8. 2010 do 28. 8. 2010 (výrok II), uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 60 369 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2010 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o žalobě na náhradu škody vyšel ze zjištění, že žalobkyně i žalovaná podnikají na komunikačním trhu v oblasti služeb přístupu k síti Internet. Dne 9. 12. 2009 zaměstnanec žalované při opravě zařízení žalované umístěného v kolektoru společnosti Žatecká teplárenská, a.s., odřízl dva telekomunikační optické kabely předchůdce žalobkyně, které se v kolektoru také nacházely. Právní předchůdce žalobkyně zaplatil za tažení optického vlákna společnosti Zalabák spol. s r.o. částku 57 989 Kč a za optický kabel 4 760 Kč P. B., podle znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze (dále jen „znalecký posudek“) ceny obvyklé v daném místě a čase. Vzhledem ke špatně přístupnému a stísněnému prostoru místa poškození optických kabelů v kolektoru a způsobu jejich poškození nebylo možné provést technologicky korektní a kvalitní opravu kabelů. První rozsudky nalézacích soudů obou stupňů v této věci zrušil Nejvyšší soud pro nesprávný způsob stanovení výše škody (ve výši pořizovací ceny původního vedení) rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 445/2017, v němž nalézacím soudům uložil zjistit, zda jsou poškozený kabel a jeho instalační součásti (chráničky a další příslušenství) nadále nějak využitelné ať jinde či při instalaci nového kabelu v daném místě a s přihlédnutím k těmto zjištěním pak stanovit náklady nutné k uvedení zařízení do původního stavu. Poté soud prvního stupně doplnil dokazování dvěma dodatky k původnímu znaleckému posudku, na jejichž základě uzavřel, že poškozené optické kabely, včetně všech instalačních součástí, nemají žádnou hodnotu, není možné je využít jinde a ani trubky, jimiž byl původní kabel veden, nejsou použitelné k instalaci nového kabelu. Cena pořízení nového vedení včetně komponent by činila nejméně 60 369 Kč. Soud shledal žalovanou odpovědnou za vznik škody podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), s tím, že jednání jejího zaměstnance je jí přičitatelné. Při určení výše škody vyšel z nákladů potřebných k uvedení věci do stavu před poškozením, tedy k nové instalaci celého zařízení pro přenos dat, bez možnosti použití původního kabelu a instalačního příslušenství (když obvyklou cenu před poškozením žalobkyně neprokázala a ani znalecký ústav ji nebyl schopen určit). Náklady (cenu obvyklou v daném místě a čase) na nové vedení kabelů včetně komponent a práce činí podle znaleckého posudku minimálně 60 369 Kč a soudu se nejevily nepřiměřenými i vzhledem k tomu, že korespondují s náklady vynaloženými na instalaci původního zařízení pro přenos dat, k níž došlo jen několik měsíců před poškozením.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. 68 Co 338/2019-573, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku III, změnil výroky o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním uzavřel, že žalovaná podle §420 obč. zák. odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu, jejíž výše byla stanovena správně. Neshledal důvodnou námitku žalované o nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu při určení výše škody, která byla stanovena jako náklady nutné na novou instalaci optického kabelu bez možnosti využití zbytků původního vedení, ani námitku poukazující na vady znaleckého posudku, neboť ten podle odvolacího soudu objasnil všechny podstatné skutečnosti pro rozhodnutí o věci, zástupce znaleckého ústavu při výslechu srozumitelně a úplně odpověděl na dotazy soudu, posudek neobsahoval žádné nesrovnalosti a jeho písemné vyhotovení bylo bez formálních vad. Zopakoval, že škoda byla určena jako výše minimálních nákladů nezbytných k uvedení věci do stavu před poškozením, a její výše se výrazně neliší od částky, za kterou byl optický kabel nedávno před poškozením instalován.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nesprávně určil skutečnou škodu a její výši, když se nikterak nezabýval účelností kompletního obnovení vedení, nezjistil jeho stav před poškozením a tedy neposoudil (v rozporu s předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci), zda náklady na obnovu nebyly zjevně nepřiměřené obvyklé ceně věci před poškozením, neboť takovou cenu vůbec nezjistil (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2062/2016, ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2169/2005, ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2189/2011, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004); navíc nepřihlédl k tomu, že vedení bylo vybudováno ilegálně. Tímto postupem se v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/20007) odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu. Nesprávně byla vyřešena rovněž otázka procesního práva, když odvolací soud vyzval žalobkyni podle §118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů k otázce hodnoty optického kabelu a příslušenství před jeho poškozením, ta žádné návrhy neučinila a měla tak být shledána v řízení neúspěšnou, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1413/2017, či nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10. Odvolací soud tuto skutečnost opominul, shledal žalovanou odpovědnou za škodu a její výši určil podle nákladů, které žalobkyně vynaložila na pořízení poškozeného vedení. Žalovaná rovněž zpochybnila skutková zjištění odvolacího soudu, která se opírají o závěry vadného a spekulativního znaleckého posudku. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, zdůraznila, že podle závěrů znaleckého ústavu bylo nezbytné provést výměnu celého zařízení, jiný způsob uvedení do původního stavu nebyl možný. Náklady nebyly posouzeny jako nepřiměřené, neboť korespondovaly s cenou, která byla původně zaplacena za pořízení zařízení a tato byla shledána znaleckým ústavem jako cena obvyklá. Z toho důvodu bylo postupováno zcela v intencích kasačního rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se posuzuje věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 citovaného ustanovení se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
Podle §443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny obvyklé v době poškození.
Skutečná škoda se vyjadřuje srovnáním majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po poškození. Při určení výše skutečné škody na věci se zásadně vychází z ceny věci v době poškození (§443 obč. zák.) a nahrazena má být újma, jež spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, přičemž zmenšením majetkového stavu je již samotné poškození věci. Peněžitá náhrada tohoto úbytku je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, uveřejněné pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“), nebo, zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné, lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit rozdílem mezi obvyklou cenou bezprostředně před poškozením a cenou po poškození. Jinak řečeno, přicházejí zásadně v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď rozdílem obvyklé ceny, jakou věc měla před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, to však jen v případě, že takové náklady nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně před poškozením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000, ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2189/2011, ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2062/2016, nebo ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2169/2005). Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit. U věci nikoliv nové, většinou zčásti opotřebované, je při stanovení výše škody třeba přihlédnout k obvyklé ceně v době jejího poškození (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015). Výjimečně může být výše škody určena i z obvyklé ceny v jiné době, než v době poškození (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1706/2002). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 601/2007, je možné výši škody stanovit na základě pořizovací ceny, a to tehdy, není-li pochyb o tom, že současně představuje cenu, za kterou lze obvykle v daném místě a čase pořídit náhradu za zničenou věc.
Odvolací soud zvolil určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci určením nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Zjistil, že bylo nutné provést výměnu celého zařízení, oprava nebyla možná a použitelné nebyly ani zbytky zařízení (optický kabel, chráničky kabelu a jiné příslušenství). Podle znaleckého posudku nebylo technicky přijatelné ani to, aby nový kabel byl instalován do původních trubek. Náklady na vybudování nového zařízení byly určeny znaleckým posudkem v určitém rozpětí, kde 60 369 Kč se nacházelo na jeho spodní hranici. Při posouzení účelnosti obnovy celého vedení přihlédl soud k tomu, že pořizovací cena původního zařízení šest měsíců před jeho poškozením činila 62 749 Kč, a uzavřel, že náklady na obnovu ve výši 60 369 Kč, stanovené znaleckým posudkem, nejsou zjevně nepřiměřené obvyklé ceně před poškozením. V souladu s kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu vzal odvolací soud při určení výše škody v potaz rovněž další nepoužitelnost, a tudíž nulovou hodnotu optických kabelů a dalších souvisejících komponent. Odvolací soud tak určil výši škody v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to včetně rozhodnutí, na které odkazuje dovolatel, a námitka žalované o nerespektování závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem není důvodná. Lze dodat, že ke způsobu stanovení výše škody na věci, která po poškození není dále využitelná a nemá zbytkovou tržní hodnotu, lze odkázat i na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, podle něhož náklady na opravu dálničních svodidel výměnou poškozených dílů za nové jsou vynaloženy účelně, a tvoří tak skutečnou škodu způsobenou škůdcem na dálnici, neboť poškozené části svodidel nelze nahradit obdobně opotřebenými (opotřebená svodidla nejsou předmětem obchodu). Konečně tvrzení dovolatele, že zařízení bylo vybudováno neoprávněně, neodpovídá skutkovým zjištěním soudu, přičemž ty nepodléhají přezkumu dovolacího soudu.
Námitky žalované proti závěrům znaleckého posudku směřují proti skutkovým zjištěním, resp. proti hodnocení důkazů, které nepodléhají přezkumu dovolacího soudu, neboť způsobilé jsou pouze námitky proti právnímu posouzení věci (237 o. s. ř.). Z tvrzení žalobkyně nevyplývají žádné skutečnosti, které by založily právní přezkum posouzení způsobu, jakým soud dospěl ke skutkovým zjištěným, jak se žalobkyně dovolává s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 729/17.
Námitky žalované proti procesnímu postupu soudu při aplikaci §118a o. s. ř. představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Žalovaná napadla dovoláním výslovně též výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Ze všech těchto důvodů dovolací soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu