ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2769.2021.2
sp. zn. 25 Cdo 2769/2021-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. M. , narozený XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Pardubice, zastoupený Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 59, 269 01 Rakovník, proti žalovanému: J. J. , IČO XY, se sídlem XY, zastoupený Mgr. Andreou Jankovou, advokátkou se sídlem Mezí 2, 331 62 Manětín, o 51 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 229/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 25 Co 327/2020-273, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 25 Co 327/2020-273, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 9. 2020, č. j. 9 C 229/2018-217, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 51 000 Kč, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 51 000 Kč, sestávající z náhrady za způsobenou majetkovou újmu v částce 2 550 Kč a za nemajetkovou újmu v částce 48 450 Kč, shledaly soudy nedůvodnou pro neexistenci příčinné souvislosti mezi žalovaným zpracovaným znaleckým posudkem z kybernetiky a újmou žalobce, která mu měla vzniknout odsouzením za zločin pohlavního zneužití a znásilnění. Příčinou odsouzení žalobce bylo totiž pravomocné rozhodnutí soudu v trestním řízení vydané po řádném řízení, v němž žalobce mohl a měl uplatnit námitky proti znaleckému posudku, o něž žalobu v této občanskoprávní věci opírá. Navíc k odsouzení žalobce vedly jiné důkazy než znalecký posudek zpracovaný žalovaným, který není v odůvodnění odsuzujícího trestního rozsudku ani citován.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť soudy se v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2568/07 a I. ÚS 2610/11 nezabývaly otázkou porušení povinností žalovaného při zpracování posudku ani otázkou škody vzniklé žalobci. Vedly strohé dokazování (nebyl proveden důkaz celým jeho trestním spisem), které nemohlo být podkladem ani pro řádné posouzení otázky příčinné souvislosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 724/208 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 391/05 spatřuje mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy extrémní rozpor. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3285/2015 a 25 Cdo 1807/2001 napadá posouzení otázky existence příčinné souvislosti s tím, že v případě řádně vypracovaného znaleckého posudku by byly orgány činné v trestním řízení povinny použít závěry hovořící v jeho prospěch, tedy byly by zpochybněny svědecké výpovědi svědků, na nichž bylo založeno jeho odsouzení. Znalecký posudek by byl příčinou zastavení jeho trestního stíhání, případně by byl zproštěn obžaloby. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod C 2236, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019).
V posuzované věci bylo rozhodnuto o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem, a to o nároku na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 2 550 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 48 450 Kč. Tyto částky nepřevyšují limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v řízení nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok, a proto dovolání není vzhledem k citovanému ustanovení přípustné.
Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 11. 2021
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu