ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.770.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 770/2021-831
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: b) J. Ř. , narozený XY, a c) J. Ř. , narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovaným: 1. město Šumperk, se sídlem úřadu náměstí Míru 1, Šumperk, IČO 00303461, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 4, Šumperk, za účasti vedlejšího účastníka na straně tohoto žalovaného: Česká pojišťovna a. s ., se sídlem Spálená 16, Praha 1, IČO 45272956, 2. Šumperská provozní vodohospodářská společnost, a. s. , se sídlem Jílová 2769/6, Šumperk, IČO 47674911, zastoupená Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, za účasti vedlejšího účastníka na straně této žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Templová 747, Praha 1, IČO 47116617, 3. Vodohospodářské zařízení Šumperk a. s., se sídlem Jílová 2769/6, Šumperk, IČO 47674954, zastoupená JUDr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem Horní náměstí 4, Olomouc, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 88/2006, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-754, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-762, a ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-768, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 16. 10. 2013, č. j. 16 C 88/2006-544, ve spojení s usnesením ze dne 14. 12. 2013, č. j. 16 C 88/2006-558, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně každému z žalobců po 240.000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal důvodným požadavek na jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu §444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „obč. zák.“, neboť k úmrtí matky žalobců b) a c) A. Ř. došlo výlučně v důsledku protiprávního jednání žalovaných. Původní žalobce a) J. Ř., narozený XY, posledně bytem XY, manžel Ř., zemřel dne 8. 1. 2017 a řízení o jeho nároku bylo zastaveno.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-754, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 25. 10. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-762, a ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 2018, č. j. 12 Co 74/2014-768, potvrdil rozsudek okresního soudu ve vztahu mezi žalobci b) a c) a všemi žalovanými co do částky 216.000 Kč a ohledně částky 24.000 Kč jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud poté, co jeho předchozí rozhodnutí v dané věci zrušil Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1063/2017, s pokynem zabývat se tím, nakolik se na škodlivém následku podílelo přímo jednání poškozené, následně vyhodnotil, že míra spoluzavinění poškozené činí 10 %, v částce tomu odpovídající tudíž rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce b), jenž má za to, že ač dovolání argumentačně směřuje proti části rozhodnutí týkající se zamítnutí požadavku na zaplacení částky 24.000 Kč a úsudku soudu o spoluzavinění poškozené, nejedená se o bagatelní spor, neboť je daný výrok obsažen v rozhodnutí o částce 240.000 Kč. Dovolání přitom spočívá na otázce vztahu §441 obč. zák. a §419 obč. zák., jejíž řešení dovolacím soudem by mělo vést ke změně rozsudku odvolacího soudu tak, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno v plném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50.000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, nevylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. c) přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Důvodová zpráva dokládá záměr zákonodárce, aby zněním §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli rozšířena; tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, srov. např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018). Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, jímž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018, ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 633/2020, či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2318/2020).
Usiloval-li tedy žalobce b) svým dovoláním o změnu rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo v jeho neprospěch rozhodnuto o částce 24.000 Kč, tedy částce nedosahující zákonného limitu, dovolání nelze z pohledu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. považovat za přípustné. Na tom nic nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 240.000 Kč. Pro úplnost lze doplnit, že ve zbylém rozsahu (částce 216.000 Kč) bylo dovolateli v odvolacím řízení vyhověno a dovolání by v daném rozsahu bylo subjektivně nepřípustné (rozhodovací praxe vychází z toho, že k podání dovolání je oprávněn účastník, vznikla-li mu rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma, která může být zrušením tohoto rozhodnutí napravena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2155/2017, či usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4418/2014).
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání žalobce b) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu