ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1646.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1646/2020-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně G. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Martinem Horákem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, PSČ 301 00, proti žalovanému A. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem, se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, PSČ 301 00, o zaplacení 89.893 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 23/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 17/2019-195, ve znění usnesení ze dne 9. 3. 2020, č. j. 6 Cmo 17/2019-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.759,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 11. 2018, č. j. 48 Cm 23/2016-134, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 83.904 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5.989 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[4] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobkyně majících odlišný skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč.
[5] I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
[6] Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
[7] V poměrech projednávané věci dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení částky 83.904 Kč s příslušenstvím, která se však skládá ze tří samostatných nároků s odlišným skutkovým základem.
[8] Prvním je nárok na náhradu škody ve výši 49.000 Kč s úrokem z prodlení způsobené žalobkyni tím, že žalovaný jako její jednatel (vykonávající funkci jednatele v době od 19. 10. 2010 do 5. 9. 2013) porušil povinnost ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a třetí osobou, v důsledku čehož třetí osoba na žalobkyni požadovala smluvní pokutu, kterou jí žalobkyně zaplatila až na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. 5 C 58/2015-105, vydaného v řízení zahájeném dne 27. 2. 2015.
[9] Druhým je nárok na náhradu škody ve výši 3.933 Kč s úrokem z prodlení vzniklé žalobkyni tím, že na základě shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. 5 C 58/2015-105, třetí osobě zaplatila úrok z prodlení z částky 49.000 Kč za dobu od 15. 12. 2014 do 11. 12. 2015.
[10] Třetím je nárok na náhradu škody ve výši 30.971 Kč s úrokem z prodlení spočívající v tom, že žalobkyně tuto částku uhradila třetí osobě jako náhradu nákladů řízení přiznanou jí (jako úspěšné účastnici řízení) shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2015, č. j. 5 C 58/2015-105.
[11] Z uvedeného je patrné, že všechny tři uplatněné nároky mají odlišný skutkový základ, přičemž žádný z nich nedosahuje částky 50.000 Kč.
[12] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu