ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.432.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 432/2021-296
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci M. R. , narozené XY, bytem XY, proti žalovanému J. R. , narozenému XY, zemřelému 9. 5. 2010, naposledy bytem XY, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 6 C 177/2008, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č. j. 26 Co 75,76/2007-79, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 11/2009, o dovolání P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, č. j. 4 Co 182/2015-157, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2015, č. j. 36 C 11/2009-132, nepřipustil vstup P. R. do řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 11/2009, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, č. j. 26 Co 75,76/2007-79 (výrok I.), zamítl návrh na přerušení řízení (výrok II.), zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání P. R. proti výrokům II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok), usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se návrh P. R., aby s ním bylo pokračováno v řízení na straně žalovaného, zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal P. R. dovolání, přičemž nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
[4] Na usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 36 C 11/2009-184, ve kterém soud dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, dovolatel reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
[5] Obě žádosti byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2017, č. j. 36 C 11/2009-196, zamítnuty, což k odvolání dovolatele potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2018, č. j. 4 Co 237/2017-213 (dovolání dovolatele proti posledně označenému usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 27 Cdo 3572/2018-246, odmítnuto).
[6] Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 432/2021-285, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání a poučil ho, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude dovolací řízení zastaveno (viz §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
[7] Dovolatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a podal „novou“ žádost o osvobození od soudního poplatku (doručenou Nejvyššímu soudu dne 31. 3. 2021). K této „nové“ – opět nijak nedoložené – žádosti o osvobození od soudních poplatků, v níž dovolatel nijak netvrdí změnu svých majetkových poměrů, Nejvyšší soud nepřihlížel.
[8] Z obsahu spisu se totiž podává, že dovolatel od zahájení řízení podává opakovaně žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by jakkoliv dokládal své majetkové poměry. Tyto žádosti jsou soudy zamítány, či jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (v poměrech projednávané věci srov. např. usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2020, č. j. 36 C 11/2009-276). Takové jednání lze označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
[9] Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).
[10] Za situace, kdy dovolatel přes výzvu soudu nesplnil povinnost doložit své poměry, a namísto toho – zneužívaje své právo ve smyslu §2 o. s. ř. – podává další nedoložené žádosti o osvobození od soudního poplatku, by soud neměl tomuto postupu poskytnout právní ochranu; k opakovaným a nedoloženým žádostem by proto neměl přihlížet.
[11] Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 6. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu