ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.1372.2021.2
sp. zn. 28 Cdo 1372/2021-307
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Povodí Moravy, s. p. , IČO 70890013, se sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, zastoupený JUDr. Bohumírou Kestlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 65, za účasti: Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci , IČO 60799358, se sídlem v Olomouci, Biskupské nám. 841/2, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, pobočka: Thákurova 676/3, Praha 6, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 6/2017, o dovolání Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 5 Co 24/2020-211, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. února 2021, č. j. 5 Co 24/2020-249, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 5 Co 24/2020-211, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. února 2021, č. j. 5 Co 24/2020-249, se ve výrocích II. a III. ruší a věc se v tomto rozsahu uvedenému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 5 Co 85/2018-102, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. 2. 2021, č. j. 5 Co 24/2020-249, změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, č. j. 23 C 6/2017-122, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj, ze dne 30. 12. 2016, č. j. SPU 000607/2017/121/Na-Hr, sp. zn. 217099/2014/R5062/RR22911, tak, že je nahradil výrokem, dle kterého se Metropolitní kapitule u svatého Václava v Olomouci nevydává pozemek parc. č. 826 v k. ú. Tršice (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); výrokem III. rozsudku odvolacího soudu bylo (ve vztahu mezi účastníky) rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že mezi pozemkem parc. č. 826 v k. ú. Tršice, jehož vydání se oprávněná osoba domáhá (pozemek, na němž se nachází vzdutá vodní hladina ,,Dolního rybníka“), a pobřežními pozemky parc. č. 829/15 a parc. č. 827/3 téhož katastrálního území, jež oprávněná osoba již vlastní, není dán vztah funkční souvislosti ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. Z uvedeného důvodu odvolací soud požadavku oprávněné osoby na naturální restituci pozemku parc. č. 826 v k. ú. Tršice nevyhověl.
Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci napadla výrok II. rozsudku odvolacího soudu dovoláním. Měla za to, že odvolací soud se svými závěry o nedostatku funkční souvislosti mezi pozemkem parc. č. 826 v k. ú. Tršice a pozemky parc. č. 829/15 a parc. č. 827/3 téhož katastrálního území odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovala přitom zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017. Uváděla, že skutečná užitná souvztažnost posuzovaných pozemků je dána tím, že pobřežní pozemky parc. č. 829/15 a parc. č. 827/3 v k. ú. Tršice zajišťují jediný možný přístup a obslužnou plochu předmětného pozemku, tvořícího dno rybníka; část pozemku parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice je nadto propachtována za účelem chovu a lovu divokých kachen, jenž je spjat s přilehlým rybničním tělesem. Dovozovala z toho, že jedna nemovitost je zde předpokladem fungování či řádného využití nemovitosti druhé (pozemek parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice je předpokladem fungování rybníku, jenž by bez něj nemohl být užíván, nebyl by k němu zajištěn přístup a chyběla by mu obslužná plocha, pobřežní pozemek může být využit pouze jako přístupová plocha k rybníku či jako pozemek sloužící retenci naplavenin půdy z okolí, přičemž s existencí rybníka souvisí i stavba zřízená na pozemku za účelem chovu a lovu divokých kachen). Poukazovala rovněž na okolnost, že oddělením uvedených nemovitostí by byla podstatně snížena jejich ekonomická a užitná hodnota. Oznamovala taktéž, že je vlastnicí i pozemků tvořících dno „Zámeckého rybníka“ a rybníka „Farganík, jež se nachází na totožném vodním toku (Olešnice) jako posuzovaný ,,Dolní rybník“. Konečně vytýkala, že se odvolací soud odchýlil od skutkových závěrů soudu prvního stupně o stavu a charakteru pozemku parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice, aniž provedené důkazy zopakoval. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (Metropolitní kapitulou u svatého Václava v Olomouci) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky funkční souvislosti mezi oprávněnou osobou již vlastněnými pozemky a pozemkem, jehož vydání je uplatňováno (§7 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. Vytýká-li přitom dovolatelka, že odvolací soud učinil o stavu a charakteru pozemku parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice oproti soudu prvního stupně odlišné skutkové závěry, aniž zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně (zhlédnutím fotografií, katastrální mapy či ortofotomapy), dlužno uvést, že u listinných důkazních prostředků (§129 o. s. ř.) je vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení jejich věrohodnosti vyloučen, pročež není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, příp. doplnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 353/2013). Odvolací soud nadto v projednávané věci vycházel ze skutkového stavu zjištěného již soudem prvního stupně, učinil však oproti němu odlišné právní závěry o existenci funkční souvislosti mezi posuzovanými pozemky.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. povinná osoba podle §4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v §5 , pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona.
Výkladem §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 151/2018, k jehož závěrům se přihlásil též v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4170/2017, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1429/2018, nebo jeho usnesení ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4851/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3783/2017, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 112/2018). Dovodil zde, že funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může, respektive mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickou hospodářskou využitelností, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i se vzájemnou polohou dotčených nemovitostí v území. Z ekonomického hlediska se naznačená souvztažnost projevuje zpravidla tím, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhého objektu ztížené nebo nemožné a oddělení jedné věci od druhé vede k podstatnému snížení ekonomické hodnoty. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých nemovitostí s jinými věcmi vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť tím je poukazováno toliko na souvislost právní (vlastnickou). Obdobně není funkční souvislost bez dalšího dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných statků, poněvadž to zakládá pouhou souvislost spotřební. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků neimplikuje sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohly být hospodářsky využívány rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení §3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí (takto viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4693/2017).
Odvolací soud ovšem výše citovaná judikatorní hlediska a kritéria funkční souvislosti mezi nemovitostmi plně nerespektoval. Skutečnou užitnou souvztažností (danou faktickou hospodářskou využitelností) mezi pozemky parc. č. 829/15 a parc. č. 827/3 v k. ú. Tršice vlastněnými již dovolatelkou a předmětným pozemkem parc. č. 826 v k. ú. Tršice, tvořícím dno ,,Dolního rybníka“, se totiž důsledně nezabýval, jestliže nikterak nehodnotil již soudem prvního stupně zjištěné skutkové okolnosti, dle nichž pozemky ve vlastnictví dovolatelky jsou pozemky pobřežními, pozemek parc. č. 829/15 zajišťuje jediný možný bezpečný přístup dopravními prostředky a vodohospodářskou technikou (užívanou k obhospodařování rybničních děl) k rybničnímu tělesu (rybník lze obhospodařovat toliko za využití uvedeného pobřežního pozemku), spojení vodní plochy a pobřežního pozemku parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice, jenž je zčásti propachtován za účelem chovu a lovu divokých kachen, zvyšuje ekonomickou a užitnou hodnotu pozemků (v případě rozdělení dotčených pozemků by jejich hodnoty byly devastovány) a pozemek parc. č. 829/15 v k. ú. Tršice slouží též k retenci splavenin půdy z okolních svažitějších pozemků, a tudíž i k ochraně rybničního pozemku parc. č. 826 v k. ú. Tršice před jeho zanášením. Uvedené individuální skutkové okolnosti případu přitom se zřetelem k hospodářské podobě daných pozemků, resp. jejich přírodnímu rázu, mohou naznačovat jejich funkční souvislost, jestliže zde jedna nemovitost (nemovitosti) je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití by bez druhé nemovitosti mohlo být ztížené nebo nemožné a oddělení jedné věci od druhé by mohlo vést k podstatnému snížení celkové ekonomické hodnoty; k charakteru a významu funkčních celků tvořených pobřežními pozemky a pozemkem představujícím rybniční dno srov. přitom též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 925/2020, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1334/2019. Do poměrů projednávané věci pak nejsou bez dalšího přenositelné konkluze podávající se z odvolacím soudem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2600/2018, jestliže v jím posuzované kauze obdobné skutkové okolnosti naznačující existenci funkční souvislosti nemovitostí (nezbytnost pobřežního pozemku k hospodářskému využití rybníka, vzájemné hospodářské užití pobřežního pozemku a rybníka – chov a lov divokých kachen) přítomny nebyly.
Ve světle vylíčené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jest tedy závěry odvolacího soudu o nedostatku funkční souvislosti (§7 odst. 1 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.) mezi nárokovaným pozemkem parc. č. 826 v k. ú. Tršice, tvořícím dno ,,Dolního rybníka“, a pobřežními pozemky parc. č. 829/15 a parc. č. 827/3 téhož katastrálního území, jež oprávněná osoba již vlastní, považovat přinejmenším za neúplné, a proto nesprávné.
Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) ve výrocích II. a III. zrušil a věc tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 7. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu