ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.832.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 832/2021-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Žebrák, IČO 68999135, se sídlem Žebrák, Náměstí 91, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 31. 10. 2016, č. j. SPU 153747/2016, sp. zn. SP 18095/2015-537203/4, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2017, o dovolání České republiky - Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2020, č. j. 4 Co 12/2019-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Česká republika – Státní pozemkový úřad je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 38 C 7/2017-57, jímž soud prvního stupně nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 31. 10. 2016, č. j. SPU 153747/2016, sp. zn. SP 18095/2015-537203/4, výrokem, dle něhož se žalobkyni vydává pozemek parc. č. 1661 v k. ú. Žebrák, a rozhodl o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu o věci samé podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Uváděla, aniž konkretizovala jakékoliv rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu, že se odvolací soud při řešení otázky rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně právního titulu nabytí vlastnictví k věci odňaté v rozhodném období státem, vylučujícího naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení §5 písm. k/ zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) – převzetí nebo ponechání si věci státem bez právního důvodu – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Více předpoklady přípustnosti dovolání – ač posuzováno dle celkového obsahu podání – žel vymezeny nejsou.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §237 o. s. ř. přitom platí, není-li stanoveno jinak, že dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je tedy dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je přitom obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo body 38. a 39. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb., jakož i další rozhodnutí – kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, či ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016). V dovolání musí tudíž dovolatel ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. uvést okolnosti, z nichž by bylo lze usuzovat, zda v souzené věci jde o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Jestliže tedy dovolatelka toliko cituje příslušnou pasáž ustanovení §237 o. s. ř., shledávajíc kolizi s ustálenou rozhodovací praxí v závěrech odvolacího soudu o rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně právního titulu nabytí vlastnictví k věci odňaté v rozhodném období státem, vylučujícího naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení §5 písm. k/ zákona č. 428/2012 Sb. (právního důvodu převzetí nebo ponechání si dotčené věci státem v rozhodném období), aniž jakkoliv konkretizuje rozhodnutí Ústavního nebo Nejvyššího soudu, od jejichž konkluzí se má řešení zvolené odvolacím soudem odchylovat, je zjevné, že nedostatky řádného vymezení předpokladů přípustnosti podaného dovolání (jež mohly být odstraněny jen po dobu trvání lhůty k dovolání – §241b odst. 3, věty první, o. s. ř.) brání jeho projednatelnosti.
S ohledem na popsanou vadu dovolání, která se uplynutím dovolací lhůty stala neodstranitelnou, muselo tedy být dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu odmítnuto (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Zcela nad rámec výše uvedeného sluší se snad jen poukázat, že restituční právní předpisy (viz §6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, §6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nebo §5 písm. k/ zákona č. 428/2012 Sb.) již tradičně řadí mezi skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě právě též převzetí věci státem bez právního důvodu, tj. případy, ve kterých k formálnímu přechodu vlastnického práva na stát vůbec nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3052/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3361/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1211/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4247/2016). Restitučním důvodem – převzetím věci státem bez právního důvodu – se zde tedy rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 18/2006, uveřejněný pod č. 62/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran existence (restitučním zákonodárstvím nikoliv zapovězeného) právního titulu nabytí posuzované věci státem v rozhodném období v takovém případě nepochybně tíží povinnou osobu. Odvolací soud se tudíž svými závěry o rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene při posuzování naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení §5 písm. k) zákona č. 428/2012 Sb. citované judikatuře očividně nikterak nezpronevěřil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání České republiky - Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 4 114 Kč.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního
soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu