ECLI:CZ:NS:2021:28.ND.592.2021.1
sp. zn. 28 Nd 592/2021-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Š. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1228/10, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s. , identifikační číslo osoby: 471 15 971, se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, o zaplacení 2 184 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 245/2017, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, takto:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 10. 2020,
č. j. 26 C 245/2017-137, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 960 600 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 1 224 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.), o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.) a o nákladech státu (výrok V.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části o příslušenství přiznané pohledávky tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 602 040 Kč od 1. 1. 2016 do 6. 4. 2017, z částky 324 000 Kč od 7. 4. 2017 do 1. 11. 2017, a z částky 322 200 Kč od 2. 11. 2017 do zaplacení, „jinak“ žalobu o zaplacení dalšího úroku z prodlení zamítl; k tomu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o nákladech řízení (vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-167, Městský soud v Praze zamítl návrh žalované na opravu rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 28 Co 131/2021-158 [s odůvodněním, že výrok rozsudku není stižen chybou v psaní či v počtech a netrpí ani jinou zjevnou nesprávností, již by bylo lze opravit postupem dle §164 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“].
Usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na opravu rozhodnutí, napadla žalovaná „odvoláním“ (takto posouzeném nejenom co do jeho označení, ale zejména obsahu; srov. §41 odst. 2 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení týkajícího se opravy jiného rozhodnutí odvolací instance, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2014) není možné napadnout odvoláním (srovnej a contrario §201 o. s. ř.), a procesní předpisy proto ani neupravují funkční příslušnost žádného soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4299/2009, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1311/2012, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4053/2013, a ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1596/2019).
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2090/2005, ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1029/2006, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3989/2014, a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014).
Řízení o odvolání žalované bylo proto podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Pro úplnost sluší se podotknout, že ani posouzení žalovanou podaného opravného prostředku jako dovolání (jehož náležitosti ovšem nemá) nebylo by žalované ku prospěchu, neboť usnesení vydané odvolacím soudem podle §164 o. s. ř. není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu §237 o. s. ř., ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017, jež obstálo i v rámci ústavněprávního přezkumu, neboť ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 3309/17, shodně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy procesní zavinění na zastavení tohoto řízení nese žalovaná, avšak žalobkyni v něm žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2021
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu