ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1013.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1013/2021-413
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 5 To 57/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 101/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 1 T 101/2020, byl obviněný M. D. uznán pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 14. 8. 2014 do 6. 6. 2018, v XY, okres Karviná, v bytě jehož oprávněnou uživatelkou byla jeho matka O. D., v době, kdy v bytě s jejím souhlasem bydlel, svou matku sužoval vulgárními slovními útoky a ponižováním, kdy jí sděloval, že je kurva, ožralá svině, alkoholička, říkal jí „drž hubu, ty stará mrdko“, ponižoval ji před sousedy, choval se k ní hrubě a bezcitně, opakovaně po ní požadoval vydání peněz zejména na nákup drog, a když mu je odmítla vydat, začal být na ni agresivní, fyzicky ji napadal tak, že s ní cloumal, bil ji do hlavy, házel po ní různé předměty, ze zoufalství mu pak občas peníze raději dávala, když se mu to zdálo málo, prohledal jí věci, a pokud peníze nenašel, vzal jí za účelem zpeněžení z bytu různé věci a jídlo, jeho chování tak po celou dobu pociťovala jako hrubé, bezcitné a působilo jí těžké příkoří, z důvodu jeho fyzické převahy a jejího špatného zdravotního stavu se tomuto nedokázala aktivně bránit a žila v neustálém očekávání dalšího konfliktu ,
a pod bodem 2) jednak zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od 15. 11. 2019 do 3. 3. 2020, v XY, okres Karviná, v bytě číslo 9 na ulici XY, jehož oprávněnou uživatelkou byla jeho matka O. D., kde nejdříve jmenovanou pravidelně navštěvoval a od poloviny ledna 2020 s ní v bytě s jejím souhlasem bydlel, svou matku sužoval vulgárními slovními útoky a ponižováním, kdy jí sděloval, že je „kurva“, říkal jí, „chcípni ty dobytku, zdechni ty sviňo špinavá“, „já si s tebou dnes večer pohraju, ty sviňo špinavá“, ponižoval ji před sousedy, kdy jednou do ní strčil, až spadla na zem, vylil jí na hlavu polévku, otevřel dveře bytu a tvrdil sousedům, že je opilá a pozvracela se, choval se k ní hrubě a bezcitně, plival jí do obličeje, pálil jí ruku cigaretou, házel na ni hořící nedopalky, škrtil ji, jednou ji polil hlavu sladkou šťávou, pak ji popadl za vlasy a dotáhl na záchod, kde jí záchodovou štětkou namáčenou ve špinavé vodě ze záchodu myl hlavu, jednou ji vzbudil ze spánku tím, že jí močil na hlavu, smál se u toho a říkal jí, aby vstala a ubalila mu cigaretu, bral jí jídlo a různé věci za účelem jejich zpeněžení, téměř denně po ní požadoval vydání peněz zejména na nákup drog, jelikož si peníze před ním schovávala, násilím se ji pak snažil přimět říci, kam peníze schovala, kdy ji chytil za vlasy, žádal ji, aby mu sdělila, kde peníze dala a když se vymlouvala, že peníze nemá, cloumal s ní, nadával jí, prohledal byt, dokud peníze nenašel, a dne 29. 2. 2020 kdy mu na jeho žádost nechtěla peníze dát, při prohledávání bytu zvedl matraci válendy, na níž seděla, v důsledku čehož z válendy spadla a z úložného prostoru válendy vzal její batoh, který prohledal, a odcizil z něj 580 Kč, jeho chování tak po celou dobu pociťovala jako hrubé, bezcitné a působilo jí těžké příkoří, kdy se pořád cítila špinavá, odporná sama sobě a hrozně ponížená, byla z toho zoufalá a připadala si zbytečná, z důvodu jeho fyzické převahy a jejího špatného zdravotního stavu se tomuto nedokázala aktivně bránit, žila v neustálém očekávání dalšího konfliktu a uvažovala o sebevraždě .
Za shora uvedený zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku popsaný pod bodem 1) výroku o vině a za sbíhající se pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 8. 2018, č. j. 10 T 66/2018-24, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2018, byl obviněný odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 8. 2018, č. j. 10 T 66/2018-24, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za shora uvedený zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku popsaných pod bodem 2) výroku o vině a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 3. 2020, č. j. 4 T 40/2020-50, jenž byl obviněnému doručen dne 16. 3. 2020 a právní moci nabyl dne 4. 4. 2020, byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 3. 2020, č. j. 4 T 40/2020-50, který byl obviněnému doručen dne 16. 3. 2020 a právní moci nabyl dne 4. 4. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně byl obviněný M. D. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován jednak zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 1 T 101/2020, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o vině a výroku o trestu v bodě 1) a do zprošťujícího výroku.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 5 To 57/2021 , a to tak, že odvolání obviněného i státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 5 To 57/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 395–396), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že soudy nevzaly v potaz skutečnost, že jediným a rozhodujícím důkazem byla výpověď jeho matky, která bezprostředně poté, co na něho podala trestní oznámení, „vzala zpět“ veškerá svá tvrzení a nesčetněkrát potvrdila, že si vše vymyslela z důvodu, aby jej přiměla nastoupit protidrogové léčení, případně aby přiměla orgán státní moci, aby mu léčení nařídil. Soudy nepřihlédly k písemným podáním jeho matky (stáhnutí obvinění ze dne 14. 4. 2020 adresované Policii ČR, dopis doručený Policii ČR dne 6. 5. 2020, přípis ze dne 22. 5. 2020 adresovaný Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, dopis ze dne 2. 6. 2020 adresovaný Okresnímu soudu v Karviné), přičemž o jejím postoji svědčí i jejich poslední korespondence, kdy obviněný vybranou pasáž v dovolání cituje (poškozená zde sama sebe obviňuje z toho, že si vše vymyslela).
Obviněný má za to, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z důkazů vyvodily nesprávné skutkové a právní závěry. Verbální útoky popsal jako vzájemné a nedosahující intenzity, která by naplňovala skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rovněž rozporuje závěr, že by se měl dopustit loupeže, kdy poukazuje na to, že poškozená takovou sumu v předmětný den mít u sebe nemohla. Sama poškozená svá tvrzení odvolala, přičemž obviněný její osobu popisuje jako nedůvěryhodnou a poukazuje na to, že v letech 2014 až 2019 vyvolávala spory s bývalými sousedy, tyto napadala a podávala na ně nesmyslná trestní oznámení. Soudy tyto osoby nevyslechly a rovněž zamítly bez bližšího odůvodnění návrh dovolatele na doplnění dokazování výslechem svědků B., K., Š. a V. Obviněný má tedy za to, že jeho vina nebyla prokázána a měl být proto obžaloby zproštěn.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 5 To 57/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 1 T 101/2020, a současně také všechna rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 3. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 743/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska pro uplatněný dovolací důvod, uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, ve které by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným. Dovolatel v podstatě odmítá všechna skutková zjištění rozhodná pro závěr o jeho vině a tvrdí, že se vytýkaného jednání vůbec nedopustil. Brojí proti úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy, zejména pak zpochybňuje hodnověrnost výpovědi poškozené O. D. z přípravného řízení. Námitky dovolatele tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Dovolatel nevznáší ani námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Domáhá se pouze toho, aby soudy provedené důkazy, zejména výpověď poškozené O. D. z přípravného řízení, hodnotily jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Státní zástupce rovněž neshledal, že by důkazní řízení trpělo vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. V předmětné trestní věci odvolací soud dostatečným způsobem vyložil, proč považoval za nadbytečné provádět obviněným navrhované výslechy sousedů z bydliště jeho matky (bod 11. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Soudy reagovaly též na změnu výpovědi poškozené u hlavního líčení (bod 9. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu)
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 5 To 57/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi jeho matky – poškozené O. D., jejíž osobu označil za nedůvěryhodnou, a dále písemných podání poškozené; spadá sem i námitka neprovedení výslechů bývalých sousedů poškozené) a z nich se podávající vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, neboť se podle dovolatele jednalo o smyšlené události, kdy konkrétně uvádí, že dne 29. 9. 2020 nemohla mít poškozená u sebe hotovost ve výši 580 Kč a verbální útoky mezi ním a poškozenou byly vzájemné), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že poškozená na něho podala trestní oznámení, aby jej přiměla k nástupu na protidrogové léčení, případně, aby mu bylo léčení nařízeno orgány státní moci).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Je však třeba mít na paměti, že v rámci dovolání nelze namítat, že soudy měly uvěřit jinému svědkovi či daný důkaz posoudit jiným způsobem (námitky stran výpovědi poškozené a jejích písemných vyjádření). Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. D. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal, že by se jednalo o případ tzv. opomenutých důkazů , tedy takových, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Je třeba uvést, že návrhem obviněného na doplnění dokazování byl výslech sousedů poškozené, svědků B., K., Š. a V. Odvolací soud v bodě 11. odůvodnění napadeného usnesení rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru o jejich nadbytečnosti. Uvedl, že tito potencionální svědci neměli poznatky k chování obviněného vůči jeho matce ve společně obývaném bytě. Nalézací soud vyslechl bývalou sousedku N. G., které se poškozená několikrát svěřila s detaily svého soužití s obviněným, zejména pak ale vyslechl osoby obviněnému blízké, jako byla jeho sestra svědkyně L. S. a bývalé přítelkyně obviněného svědkyně J. K. a D. H., které měly o povaze soužití obviněného s poškozenou bezprostřední informace a některým situacím byly osobně přítomny. Návrh obviněného na doplnění dokazování tedy nebyl soudy opomenut.
Obviněný v rámci dovolání nevznesl ani ve formální rovině námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , který opravňuje dovolací soud k zásahu do skutkových zjištění soudů. Jedná se o situaci, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly ve zvlášť výjimečných případech. Takový rozpor tedy spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný v rámci dovolání takovou vadu soudům nevytýká, toliko se domáhá jiného hodnocení důkazů, ať už se jedná o výpovědi poškozené či její četná písemná podání, resp. domáhá se toho, aby soudy hodnotily důkazy jeho představám odpovídajícím způsobem.
Nad rámec uvedeného nejvyšší soud uvádí, že v projednávané věci existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nalézací soud věnoval náležitou pozornost výpovědi poškozené u hlavního líčení a změně oproti její výpovědi z přípravného řízení. V bodě 15. odůvodnění rozsudku rozvedl, proč vycházel z výpovědi poškozené z přípravného řízení, kdy poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých, PhDr. Heleny Khulové, která u poškozené shledala příznaky tzv. syndromu týrané ženy, kdy ji jednoznačně označila za oběť domácího násilí. Změnu jejího postoje pak vysvětlila silným citovým poutem poškozené k obviněnému, kdy uvedla, že „ v popředí je kladná, pudově založená vazba vůči synovi “. Dále uvedla, že „ poškozená je schopna vnímat v povrchní rovině prožívané události, v základních souvislostech si je pamatovat a rámcově je reprodukovat. Dá se očekávat, že není schopna nějakého přesnějšího časového zařazení. Poškozená je schopna reprodukovat události, které prožila, které měly pro ni velký subjektivní význam, ale není schopna je přesně časově zařadit. Nelze vyloučit, že v určité emočně vypjaté situaci poškozená mohla tu situaci nějakým způsobem zveličit, ale vždy přidržením se reálného jádra události. Pokud by opustila reálné jádro události, pokud by si situaci vymyslela, nebyla by schopna ji zreprodukovat “. Je třeba uvést, že výpověď poškozené nestála osamoceně, ale byla podpořena dalšími svědeckými výpověďmi (svědci L. S., P. D., N. G., J. K., D. H.), listinnými důkazy (zejména zdravotní dokumentace poškozené z psychiatrické ambulance S., protokol o ohledání těla poškozené s přiloženou fotodokumentací) a znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu