ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1173.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1173/2021-3056
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného V. V. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2018, byl obviněný V. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5, písm. a) trestního zákoníku, zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šest a půl let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy výše jedné sazby byla stanovena 2.000 Kč. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. R. a obviněného L. K. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu ve výši 137.226.021 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného V. V. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu a dále ve výrocích učiněných podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu ve vztahu k poškozené České republice – Ministerstvo průmyslu a obchodu. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněnému V. V. uložil podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy výši jedné sazby stanovil 22.000 Kč. Tímto rozsudkem dále podle §43 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 9 T 2/2015, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2017, sp. zn. 5 To 69/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním ve prospěch obviněného V. V . Své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Státní zástupce v něm uvedl, že se nelze ztotožnit s výrokem o trestu uloženým obviněnému, a to co do výměry uloženého peněžitého trestu. Rozsudkem odvolacího soudu byl totiž ve svém důsledku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve spojení s peněžitým trestem mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Blíže uvedl, že pokud soud přistoupí k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody, musí postupovat podle přepočtového pravidla uvedeného v §69 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého se každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá za dva dny odnětí svobody. Podle §209 odst. 5 trestního zákoníku lze za uvedený trestný čin uložit trest odnětí svobody v zákonné výměře pět až deset let. Odvolací soud v daném případě obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců a dále peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb. Pokud by ale došlo na základě popsaného pravidla k přepočtu denních sazeb peněžitého trestu na dny odnětí svobody, byl by obviněnému fakticky uložen trest odnětí svobody ve výši 1.000 dní, tedy cca dva roky a devět měsíců. V souvislosti s tím státní zástupce uvedl, že dvojnásobek počtu denních sazeb peněžitého trestu společně se souběžně uloženým trestem odnětí svobody by v tomto případě převýšil horní hranici trestní sazby trestného činu podvodu podle §209 odst. 5 trestního zákoníku, a to cca o tři měsíce. Uvedeným postupem byl prolomen limit zakotvený v §68 odst. 3 trestního zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může soud přistoupit s ohledem na §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu, podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil ve výroku o trestu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále souhlasil, pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným, než navrhovaným způsobem, aby i v tomto případě byla věc projednána v neveřejném zasedání s odkazem na §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému . Obviněný prostřednictvím svého obhájce uvedl, že Krajský soud v Brně dne 10. 9. 2021 rozsudkem sp. zn. 1 T 8/2018 schválil dohodu o vině a trestu, kde mu byl uložen souhrnný trest, a to i směrem k dovoláním napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Dohodou sjednanou se státním zástupcem a schválenou soudem byly již nezákonnosti ohledně trestu, proti kterému bylo brojeno dovoláním nejvyššího státního zástupce ze dne 6. 8. 2021, zhojeny. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 854/2020 má obviněný za to, že dovolání tak směřuje proti zrušenému rozhodnutí. Ke svému vyjádření rovněž přiložil rozsudek Krajského soud v Brně dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 T 8/2018, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti podle §265a odst. 1, odst. 2 trestního řádu, a proto nemůže jít o dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) trestního řádu potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 trestního zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683). Totéž platí i v případě, že je v rámci ukládání souhrnného trestu soudem v jiném řízení zrušen pouze celý výrok o trestu postupem podle §43 odst. 2 trestního zákoníku. Pokud obviněný takovým dovoláním napadá výrok rozsudku o trestu, který již právně neexistuje, jeho dovolání je tak v tomto směru nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1288/2011).
K dovolání nejvyššího státního zástupce a přezkumné činnosti dovolacího soudu nutno zdůraznit, že je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu, či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004).
Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2021, č. j. 1 T 8/2018, byla schválena dohoda o vině a trestu, obviněnému uložen souhrnný trest, a to i směrem k dovoláním napadenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021. Dohodou sjednanou se státním zástupcem schválenou soudem byly zhojeny nezákonnosti ohledně trestu, proti kterému bylo brojeno v nyní posuzovaném dovolání. Na základě ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno dne 6. 8. 2021, přičemž Nejvyšší soud jej obdržel dne 22. 10. 2021, tedy v době, kdy již fakticky bylo podáno proti neexistujícímu výroku o trestu z Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021. Jedná se tedy o dovolání podané proti již neexistujícímu výroku rozhodnutí a v dané situaci není možné považovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 6 To 1/2021, za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 trestního řádu, když výrok, proti němuž dovolání směřuje, již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu