ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.179.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 179/2021-888
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. H. , nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 5 To 293/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 24/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 74 T 24/2020, byl obviněný P. H. pod bodem 1. výroku o vině uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 22. 5. 2019 v době kolem 22:10 hodin v Ostravě – XY, na XY náměstí, před pizzerií E., za přítomnosti dalších nejméně tří osob, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného M. G. tím způsobem, že jej nejprve v rámci vzájemného požďuchování povalil na zem a v okamžiku, kdy se poškozený zvedal ze země, jej opakovaně kopl nohou do hlavy, v důsledku čehož zůstal poškozený bezvládně ležet na zemi, čímž způsobil poškozenému M. G., nar. XY, zranění v podobě otřesu mozku a oděrek kůže v okolí úst, kterážto poranění si vyžádala ošetření na Centrálním příjmu s Emergency – úrazové ambulanci Městské nemocnice XY, p. o., a následnou hospitalizaci na chirurgickém oddělení téhož zdravotnického zařízení v období od 22. 5. 2019 do 24. 5. 2019, přičemž komplex doložených úrazových změn je v soudně lékařské praxi hodnocen jako středně těžké zranění s průměrnou dobou léčení v trvání 2 až 3 týdnů, která je dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěných poranění, během níž byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života hospitalizací ve zdravotnickém zařízení, bolestivostí utrpěného poranění a nutným klidovým režimem,
pod bodem 2. výroku o vině přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 7. 9. 2019 v době kolem 17:00 hodin v Ostravě – XY, na ulici XY, v přízemí ubytovny, nejprve zaklepal na dveře pokoje č. 29, který obýval poškozený P. D. se svojí družkou M. F., a poté, kdy poškozený vstupní dveře otevřel, jej úderem pravé ruky do hrudníku ze dveří odstrčil, načež bez svolení P. D. či jeho družky do pokoje vstoupil a následně jmenovaného po krátké slovní rozepři fyzicky napadl tím způsobem, že jej několikrát udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde jej dále opakovaně kopl pravou nohou do obličeje, čímž způsobil poškozenému P. D., nar. XY, ztrátové poranění chrupu spočívající ve vyraženém horním řezáku vlevo, které si vyžádalo jednorázové ošetření na Centrálním příjmu s Emergency – úrazové ambulanci Městské nemocnice XY, p. o., přičemž komplex doložených úrazových změn je v soudně lékařské praxi hodnocen jako středně těžké zranění s průměrnou dobou léčení v délce 8 až 10 dnů, která je dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěných poranění, během níž byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí utrpěného poranění, ztížením příjmu potravy a zhoršenou artikulací,
a pod bodem 3. výroku o vině přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 25. 11. 2019 v době kolem 23:30 hodin v Ostravě-XY, před objektem hlavního nádraží, nejprve pozval poškozenou N. V. na kávu do své přístavby nacházející se v areálu garáží v Ostravě – XY, u ulice XY, kdy poškozená obviněného následně v rámci jejich společného rozhovoru během jízdy trolejbusem informovala mimo jiné také o skutečnosti, že je gravidní a současně mu ukázala těhotenskou průkazku, přičemž krátce po vstupu do prostor garáže poškozená obviněnému sdělila, že odchází, na což obviněný reagoval slovy, ať poškozená „drží hubu, že ji nikam nepustí“, načež ji dvakrát shodil na zem, kde na poškozenou následně obkročmo sedl v oblasti jejího pasu, oběma rukama jí chytil za vlasy a opakovaně jí udeřil hlavou o zem, přičemž poškozená začala volat o pomoc, proto se jí obviněný snažil svojí bundou zacpávat ústa, načež poškozená nemohla dýchat, na chvíli ztratila vědomí a pomočila se, a když opět přišla k vědomí požadovala po obviněném, aby ji z garáže pustil, jelikož potřebuje jít na záchod, na což obviněný znovu reagoval sdělením, že poškozenou nikam nepustí a tato může vykonat potřebu přímo v garáži, na to se poškozená vůči obviněnému stojícímu v té chvíli ve dveřích garáže rozeběhla a vší silou jej odstrčila, přičemž vrata garáže pod tíhou těla obviněného povolily, načež se poškozená s voláním o pomoc dala na útěk směrem k rodinným domům, kde zvonila na zvonky, kdy na útěku byla stále pronásledována obviněným, který když uviděl, že z jednoho z rodinných domů vyšel muž, jež zareagoval na žádost poškozené o pomoc, jejího pronásledování zanechal a z místa utekl, přičemž krátce po spáchání skutku byl zadržen na místo přivolanou hlídkou Policie České republiky, a tímto svým jednáním způsobil poškozené N. V., nar. XY, komplex povrchních zranění kožního krytu obličejové části hlavy, trupu a končetin, a to jednak zhmoždění s krevními podlitinami v místě pravé očnice a levého ramene, jednak kožní oděrky lokalizované na horním rtu, na pravém ušním boltci a v blíže nespecifikované oblasti rukou, které si vyžádaly jednorázové ošetření na Centrálním příjmu s Emergency – úrazové ambulanci a Gynekologicko-porodnické ambulanci Městské nemocnice XY, p. o., přičemž komplex doložených úrazových změn je v soudně lékařské praxi hodnocen jako lehké zranění s průměrnou dobou léčení do 7 dnů, která je dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěných poranění, během níž byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí zraněných lokalit, obtížemi při vykonávání úkonů osobní hygieny a ztížením příjmu potravy, přičemž v soudně lékařské praxi jsou narážení hlavy ležící oběti na pevnou podložku a dušení uzavřením zevních dýchacích otvorů textiliemi řazeny mezi mechanismy, jež jsou způsobilé ke vzniku mnohem závažnějších úrazových změn, k nimž s ohledem na intenzitu útoku a aktivní obranu poškozené, jež vyvrcholila jejím útěkem, nedošlo .
Za to byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, Zdravotní pojišťovně, se sídlem Michálkovická 967/108, Slezská Ostrava, IČ: 47673036, částku ve výši 8.944 Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava IČ: 47672234, částku ve výši 2.650 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 74 T 24/2020, podal obviněný odvolání, které zaměřil do všech výroků napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 5 To 293/2020, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 873–876) opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. , neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítá, že v projednávané věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu a provedenými důkazy, dílem jsou dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování, čímž bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zejména pak do jeho práva na spravedlivý proces. Je přesvědčen, že důkazy provedené v hlavním líčení umožňovaly i jiný výklad, než jen ničím nezpochybnitelný závěr o jeho vině tak, jak skutková zjištění v napadeném rozsudku ustálil nalézací soud a zcela převzal také soud odvolací. Obviněný odkázal na závěry znaleckých posudků znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, konkrétně znalce MUDr. Igora Dvořáčka a MUDr. Marka Dokoupila s tím, že jejich znalecké závěry nejsou v souladu s tvrzením poškozených a případně i svědků. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. podle názoru obviněného znalec MUDr. Igor Dvořáček nevyloučil, že zranění poškozeného mohlo vzniknout i jiným způsobem. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. pak má za to, že ze svědecké výpovědi svědkyně M. F. vyplynulo, že tato napadení neviděla, přičemž poškozený byl silně podnapilý. Má za to, že v tomto směru bylo třeba také řádně vyhodnotit značný časový odstup od tvrzeného napadení do lékařského ošetření a beze všech pochybností tak vyloučit jakoukoli jinou možnost, jak mohlo také dojít k poranění poškozeného. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3. pak obviněný brojí proti závěru, že by se vůči poškozené N. V. dopustil jakéhokoli násilí, kdy uvádí, že sama tato poškozená jej na hlavním nádraží oslovila, když se chtěla schovat před svým druhem. V rámci své obhajoby dovolatel poukázal na svědeckou výpověď záchranářky J. O., která uvedla, že na poškozené nebylo těhotenství patrné. V kontextu tohoto také popřel, že by mu poškozená ukazovala těhotenský průkaz.
Na základě výše uvedených námitek proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 5 To 293/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 26. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1186/2020.
Ve vztahu k obviněným uplatněným námitkám státní zástupkyně uvedla, že obviněný opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom vina obviněného byla prokázána především výpovědí slyšených svědků a dále vyplynula ze závěrů znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, publikovaných ve znaleckých posudcích a ztvrzených znalci slyšenými v hlavním líčení i listinnými důkazy, zejména lékařskými zprávami ke zranění poškozených a fotodokumentací k ohledání těla poškozených. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost těchto námitek. Nadto se jedná o toliko námitky skutkové, kdy je nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat.
S ohledem na uvedené proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 5 To 293/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tedy v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Igora Dvořáčka a MUDr. Marka Dokoupila, ve vztahu ke skutku pod bodem 2. pak výpověď svědkyně M. F. a ve vztahu ke skutku pod bodem 3. výpověď svědkyně J. O.) a poukazoval na nesprávně zjištěný skutkový stav věci (zejména stran možnosti jiného mechanismu vzniku zranění poškozených M. G., P. D. a N. V., a časového odstupu od napadení poškozeného a lékařským ošetřením u skutku pod bodem 2.), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, dílem jsou dokonce zřetelným opakem obsahu dokazování) a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy ke skutku pod bodem 1. uvedl, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil a že to byl naopak poškozený M. G. a jeho bratr, kteří napadli jeho; ke skutku pod bodem 2. uvedl, že poškozený P. D. byl podnapilý a naznačil, že si mohl zranění způsobit jinak, a ke skutku pod bodem 3. uvedl, že se žádného násilí vůči poškozené nedopustil, tato jej sama oslovila, aby se u něho schovala před svým násilnickým druhem, přičemž těhotenství nebylo na poškozené znát a žádnou těhotenskou průkazku mu neukazovala).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního , zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Jak uvedeno výše, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. H. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy není možné ani polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod., jak obviněný činí v rámci podaného dovolání .
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto obviněný ve svém dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů je tedy dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy vycházely zejména ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů, zejména pak znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaných na osoby poškozených, ale i dalších ve věci provedených důkazů.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. bylo svědeckými výpověďmi, zejména pak výpovědí svědkyně A. Ch., prokázáno, že obviněný P. H. opakovaně kopl poškozeného M. G. nohou do hlavy, když tento ležel na zemi. Svědkyně přitom obviněného ztotožnila jako osobu, která do poškozeného kopala, když incident viděla ze vzdálenosti 15–20 metrů. Byla i osobou, která následně zavolala na PČR. Incidentu byly přítomny i další osoby, svědci R. S., M. K., K. K. a D. P., kteří se v popisu událostí shodují, kdy někteří z těchto svědků poskytli poškozenému první pomoc. Stran zjištěných zranění vycházely soudy ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D., který s ohledem na zjištěná zranění a úrazový děj spočívající v tom, že měl být poškozený kopnut do obličeje, když ležel na zemi, konstatoval, že tímto způsobem předmětná zranění vzniknout mohla. Mechanismus úrazového děje tak odpovídal jak zjištěným zraněním, tak svědeckým výpovědím o průběhu incidentu mezi poškozeným a dovolatelem.
U skutku pod bodem 2. soudy vycházely zejména z výpovědi poškozeného P. D. a dále svědků M. F., družky poškozeného, a I. Š., kterého svědkyně poté, co obviněný vešel do pokoje a ona vyběhla ven pro pomoc, požádala telefonicky o pomoc. Tento svědek následně našel zraněného poškozeného na pokoji a poškozený mu sdělil, že jej napadl právě obviněný. Svědek poté zavolal na PČR. Výpověď svědkyně M. F. pak byla potvrzena i výpovědí svědka J. S., kterého požádala o zapůjčení mobilního telefonu s tím, že byl její druh fyzicky napaden. Soudy jejich výpovědi vyhodnotily jako věrohodné. Byl-li pak jedním z možností mechanismu vzniku zranění u poškozeného P. D. úder pěstí a kopnutí do oblasti úst, jak vyplynulo z odborného lékařského vyjádření, nebyl v daném případě důvod pochybovat o věrohodnosti slyšených svědků, kteří se v popisu událostí vzájemně doplňují, resp. shodují, byť nebyli jednání obviněného přímo přítomni.
Jako věrohodnou vyhodnotily soudy i výpověď poškozené svědkyně N. V., z níž vycházely stran skutku pod bodem 3., kdy tato svědkyně byla po útoku obviněného při svém útěku tímto pronásledována a zachráněna svědkem J. F., který reagoval na její volání o pomoc a obviněného jako pronásledovatele jednoznačně identifikoval. Ze svědecké výpovědi J. O., zdravotnické záchranářky i svědka J. F. vyplynul fyzický i psychický stav poškozené bezprostředně po útoku obviněného a podrobnosti vyplynuly i z lékařských zpráv, těhotenské průkazky a zdravotnické dokumentace. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Marka Dokoupila, MBA, konstatoval, že mechanismus úrazového děje spočívající v napadení ze strany druhé osoby, při němž byla oběť sražena do polohy v leže na zádech, kdy po jednom ze sražení došlo k nasednutí útočníka na rozhraní trupu a nohou s úchopem poškozené za vlasy, naražením její hlavy na pevnou podložku, následně překrytím dýchacích otvorů oděvem na ruce útočníka a dále údery pěstí do obličeje, je způsobilý ke vzniku komplexu popsaných zranění poškozené. Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu nalézacího zcela ztotožnil.
Výše uvedeným závěrům nižších soudů nelze ničeho vytknout, a to i s přihlédnutím k argumentaci obviněného. Nelze tak ve věci shledat rozpory mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, natož pak rozpor extrémní, který by opravňoval Nejvyšší soud k zásahu do skutkových zjištění učiněných nižšími soudy. Dokazování bylo provedeno v souladu s trestním řádem respektující všechny požadavky práva na spravedlivý proces. S ohledem na uvedené je nutno konstatovat, že skutkové závěry soudů učiněné ve věci jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezené skutky byly zastřešeny příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného, jednak poškozených, se soudy přiklonily k verzím uvedeným poškozenými, resp. obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 3. 2021
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata