ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.240.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 240/2021-997
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněného J. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 55 To 48/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 210/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 1 T 210/2016, byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že jako jednatel obchodní společnosti M., IČO: XY, s tehdejším sídlem na adrese XY, XY, převzal dne 1. 10. 2012 od poškozené obchodní společnosti M., IČO: XY, se sídlem XY, okres Přerov, hydraulické nůžky zn. BONFIGLIOLI SQUALO 950 T, rok výroby 2003, v hodnotě 1.400.000 Kč, které byly původně umístěny v provozovně poškozené obchodní společnosti v XY na ulici XY, načež byly tyto nůžky na základě ústní dohody obžalovaného s jednatelem poškozené obchodní společnosti V. P. dne 1. 10. 2012 převezeny do provozovny obchodní společnosti M., v areálu XY, okres Olomouc, kde měl obžalovaný zajistit jejich repasi a následně zprostředkovat jejich prodej případnému zájemci, dne 11. 4. 2013 došlo k uzavření písemné kupní smlouvy, na jejímž základě obchodní společnost M. prodala předmětné hydraulické nůžky obchodní společnosti M. za kterou obžalovaný stále jednal, a to za kupní cenu ve výši 1.090.000 Kč + 21% DPH, přičemž v článku IV. této kupní smlouvy byla sjednána výhrada vlastnictví, v souladu s níž mělo dojít k přechodu vlastnického práva až okamžikem zaplacení kupní ceny, dne 11. 4. 2013 došlo rovněž k uzavření písemné kupní smlouvy, na jejímž základě obchodní společnost M. prodala obchodní společnosti M. hydraulické nůžky ARDEN 027 včetně montáže a instalace na stroj TEREX-FUCHS MHL 340, který byl ve vlastnictví kupujícího, a to za kupní cenu ve výši 1.090.000 Kč + 21% DPH, přičemž prodávající se zavázal dodat ve smlouvě specifikované díly včetně montáže do 6. 5. 2013, následně kupní cena za hydraulické nůžky zn. BONFIGLIOLI SQUALO ze strany obžalovaného nikdy zaplacena nebyla a rovněž z jeho strany nikdy nedošlo k dodání hydraulických nůžek ARDEN 027, obžalovaný dne 28. 6. 2013 jako jednatel obchodní společnosti M. uzavřel kupní smlouvu/leasingovou smlouvu č. 1551847834, na jejímž základě byly hydraulické nůžky zn. BONFIGLIOLI SQUALO prodány obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., za kupní cenu v celkové výši 4.548.390 Kč včetně DPH, jež byla následně obchodní společnosti M. v plné výši uhrazena, a s takto získanými finančními prostředky následně obžalovaný naložil neznámým způsobem, svůj obchodní podíl v obchodní společnosti M. dne 13. 8. 2013 převedl na obchodní společnost EUROPEAN BUSINESS OPPORTUNITY CO., se sídlem Capital City, Independence Avenue, P.O. Box 1312, Victoria, Mahé, Seychelská republika, přičemž obchodní společnost M. se od této doby stala nekontaktní a ukončila faktickou činnost, a tímto svým jednáním obžalovaný způsobil poškozené obchodní společnosti M. škodu ve výši nejméně 1.400.000 Kč .
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč (sto tisíc korun českých), který se skládá z 200 (dvou set) denních sazeb ve výši 500 Kč (pět set korun českých) za jednu denní sazbu.
Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno splácení peněžitého trestu v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci; výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti M., IČO: XY, se sídlem XY, částku 1.318.900 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. 1 T 210/2016, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu, stejně jako výroku o náhradě škody.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 55 To 48/2020 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. D. uznal vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu popsaného výše pouze s tím rozdílem, že obviněný způsobil poškozené obchodní společnosti M. škodu ve výši nejméně 1.318.900 Kč
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 (tří) let.
Podle §82 odst. 2 tr. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil a možností nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč (sto tisíc korun českých), který se skládá z 200 (dvou set) denních sazeb ve výši 500 Kč (pět set korun českých) za jednu denní sazbu.
Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno splácení peněžitého trestu v pravidelných měsíčních splátkách po 10.000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci; výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost M., IČO: XY, se sídlem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 55 To 48/2020, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 983–984), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně má za to, že bylo v souvislosti s rozhodováním soudu prvního stupně porušeno zcela zásadním způsobem jeho právo na obhajobu a tedy i právo na spravedlivý proces.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný namítl, že s ohledem na přesvědčení o své nevině si nepřipouštěl, že by mohl být odsouzen, a proto si ani nezvolil obhájce na plnou moc, ale spokojil se s obhájcem ex offo, který mu byl přidělen. Bez zavinění na jeho straně vystřídal obhájce tři. Ze strany soudu rovněž došlo ke změně složení senátu, kdy byl předseda senátu Mgr. Lýska, který provedl v podstatě celé dokazování v průběhu několika hlavních líčení, nahrazen JUDr. Hadamčíkovou, přičemž dovolatel v určité naivitě lehkomyslně souhlasil s tím, aby hlavní líčení nebylo provedeno znovu. Má za to, že na jeho souhlas neměla předsedkyně senátu dbát a „měla sama celé hlavní líčení řádně zopakovat“, zvláště pak pokud měla z obsahu spisu ten názor, že se vytýkaného jednání dopustil.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že ve věci je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Uvedl, že z provedených důkazů nutno jednoznačně dospět k závěru, že se vlastníkem nůžek stal již na podzim r. 2012 (k 1. 10. 2012), a to na základě ústně uzavřené kupní smlouvy a nemohl tak na tytéž nůžky platně a závazně uzavřít další, novou kupní smlouvu ještě dne 11. 4. 2013. Vůči předchozímu vlastníkovi dokonce uplatnil reklamaci – nárokoval slevu z kupní ceny a opravené nůžky pak dokonce prodal společnosti HK Šrot, s. r. o., a to vše v době před tím, než do společnosti M. zaslal návrh kupní smlouvy na koupi dalších nůžek. Společnost HK Šrot, s. r. o., užívala nůžky do března 2013 a v držení je měla až do června 2013, tudíž se jich kupní smlouva z 11. 4. 2013 ani nemohla týkat. Závěr soudů o tom, že v pořadí první nůžky nabyl kupní smlouvou ze dne 11. 4. 2013, která obsahuje tzv. výhradu vlastnického práva, je podle dovolatele v hrubém rozporu s provedenými důkazy. Svědci potvrdili (např. jednatel M., S. M.), že nůžky od společnosti M. koupil, nikoli převzal za účelem jejich opravy a zprostředkování prodeje. Na úhradu kupní ceny pak společnosti M. dodal protiplnění v hodnotě 326.830 Kč, a to v podobě úprav – instalace mobilních nůžek ARDEN a dále elektromagnet.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2020, č. j. 55 To 48/2020-949, a rovněž tak rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 T 210/2016-903, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 4. 2. 2021, sp. zn. 1 NZO 48/2021.
Ve vztahu k námitkám podřazených dovolatelem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tyto ani samostatně ani ve svém souhrnu, zjevně uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají, kdy dovolatel nenamítá žádnou vadu ve složení senátu, který o věci rozhodl. Neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., když dovolatel obhájce měl a nadto sám uznává, že měl možnost zvolit si namísto obhájce ustanoveného obhájce jiného.
Ve vztahu k námitkám uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že namítaný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je popsán natolik obecně, že k naplnění této námitky se není možno blíže vyjádřit. Obviněný předkládá jiný skutkový závěr, tedy, že byl vlastníkem předmětných nůžek již od podzimu 2012, což se podává z výpovědi svědka M., nicméně žádným způsobem nevysvětluje, v čem bylo hodnocení tohoto důkazu soudem zcela svévolné a nesmyslné. Uvedená výpověď svědka M. však dovolateli neprospívá, když z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že svědek uvedl, že dovolatel měl předmětné nůžky opravit a prodat, nikoli, že by nůžky koupil. Státní zástupce konstatoval, že předmětné námitky samy o sobě zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani podle jiného písmene citovaného odstavce.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 55 To 48/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Rozhodnutí nalézacího soudu bylo zrušeno a odvolací soud nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným a uložil mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
Důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Podle obsahu dovolatelových námitek je zřejmé, že obviněný nevytýkal, že šlo o věcně nepříslušný soud, ani to, že nalézací soud nebyl v době rozhodování jeho věci náležitě obsazen. Obviněný měl pouze za to, že předsedkyně senátu se neměla řídit jeho souhlasem, aby hlavní líčení nebylo provedeno znovu [z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 6. 2018 (č. l. 763–766) se podává, že obviněný byl náležitě poučen a souhlasil, aby „se všechno nedělalo znovu“] a „ měla sama celé hlavní líčení řádně zopakovat “. Obviněným uplatněné námitky uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný nenamítá, že nebyl soud rozhodující v jeho věci, ve složení předsedkyně senátu JUDr. Miluše Hadamčíková, která nahradila předsedu senátu Mgr. Martina Lýska, a přísedící Mgr. Anežka Hrabalová a Dušan Chovanec, náležitě obsazen.
Jak uvedl rovněž státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného, námitky obviněného neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán za situace, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Obviněný sám uvádí, že nevyužil možnosti zvolit si sám obhájce, což mu bylo samozřejmě umožněno, přičemž byl vždy řádně zastoupen advokátem, který mu byl přidělen, a to pro každý z uskutečněných termínů hlavního líčení.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesené námitky podřadit. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědka S. M., jednatele společnosti M., stejně jako ústně uzavřené kupní smlouvy ze dne 1. 10. 2012 mezi ním a poškozenou společností a kupní smlouvy ze dne 11. 4. 2013 uzavřené mezi společností M. a společností M.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména zjištění stran toho, kdy došlo ke koupi předmětných nůžek), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že nůžky koupil, a to na podkladě ústně uzavřené kupní smlouvy dne 1. 10. 2012, nejednalo se tedy o převzetí za účelem jejich opravy a zprostředkování následného prodeje).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. D. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Kromě shora uvedených námitek směřujících výlučně do procesu dokazování, vznesl obviněný námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, kdy je přesvědčen, že skutková zjištění jsou v podstatě pravým opakem obsahu provedených důkazů.
Je pravdou, že Nejvyšší soud je oprávněn k zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. K uvedenému postupu může Nejvyšší soud přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními obecných soudů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se převážně jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů (zejména výpovědi svědka S. M. a kupních smluv, které obviněný jako jednatel za společnost M., uzavřel), jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí, jak bylo uvedeno již shora.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozeným. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
V projednávané věci soudy vyslechly řadu svědků a provedly množství listinných důkazů, zejména pak kupních smluv ze dne 11. 4. 2013 a 28. 6. 2013, výpisů z obchodního rejstříku, faktur vztahujících se k uvedeným obchodních operacím, a znaleckých posudků z oboru strojírenství všeobecné, specializace technický stav svářecích a obráběcích strojů a oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace tváření a obráběcí stroje, Ing. Luboše Jarouška. Z obsahu provedeného dokazování se nepodávají žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by se měl obviněný domnívat, že dne 1. 10. 2012 na něho přešlo vlastnické právo k hydraulickým nůžkám. Odkazuje-li pak v podaném dovolání na výpověď svědka S. M., jednatele společnosti M., který podle něho výslovně uvedl, že dovolatel si předmětné nůžky koupil, pak je třeba připomenout, že z obsahu výpovědi tohoto svědka se žádná taková skutečnost nepodává. Svědek S. M. v rámci své výpovědi u hlavního líčení dne 21. 2. 2017 (č. l. 526) uvedl, že „ dohoda na začátku byla, že M. prodá nůžky panu D. a pan D. je prodá dál. Pan D. měl za úkol opravit nůžky a najít kupce, jakmile najde kupce, tak se všechno dohodne, dohodne se za kolik, a jak to budeme dělat dál “. Obviněný tedy závěr o tom, že svědek potvrdil, že došlo z jeho strany ke koupi nůžek, vytrhl z kontextu svědkovy výpovědi. Současně svědek opakovaně konstatoval, že při jednání s dovolatelem stran uváděných obchodních jednání nebyl, alespoň si nebyl jistý, že by se jich účastnil. Princip celé transakce v rámci výpovědi rozvedl tak, jak o ní byl informován a jak ji chápal, byť se jednání přímo neúčastnil. Žádný ze svědků o tom, že by se mělo jednat ze strany dovolatele o koupi na podkladě ústní kupní smlouvy, nevypovídal. Naopak se ze svědeckých výpovědí jasně podává, že se jednalo o opravu a následné zprostředkování koupě opravených hydraulických nůžek.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu