ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.729.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 729/2021-1695
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovoláních, která podali obvinění J. H. , nar. XY, okres Šumperk, trvale bytem XY, XY, okres Šumperk, a M. Š. , nar. XY, okres Šumperk, trvale bytem XY, XY, okres Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 68 To 370/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 28/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných J. H. a M. Š. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 4 T 28/2017, byli obvinění J. H. a M. Š., společně se spoluobviněnou právnickou osobou Ř. Š., IČ: XY, sídlem XY, XY, uznáni vinnými pod bodem 1) výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1) obžalovaní J. H., občanský zaměstnanec Věznice XY ve funkci vedoucího referátu stravování a výživy, který měl na starosti mj. objednávání potravin pro vězeňskou a zaměstnaneckou kuchyni, zavedení přijatého zboží do skladové evidence, zpracování souvisejících dokladů a předávání faktur za dodané zboží k jejich zúčtování, a M. Š., který jako jediný jednatel jednal za společnost Ř. Š., řídil ji a rozhodoval o její činnosti, zajišťoval odbyt výrobků a rovněž připravoval a fakturoval dodávky pro Věznici XY, dne 28. 6. 2012 v XY, okres Šumperk, se zištným úmyslem společně po vzájemné předchozí dohodě a v součinnosti předstírali, že Ř. Š. do Věznice XY dodalo větší objem zboží, než tomu bylo ve skutečnosti, a vylákali tak platbu za zboží, které nebylo dodáno, tím způsobem, že Ř. Š. nejprve provedlo dodávku zboží, které odpovídala i přiložená faktura č. 70512 původně na částku 3.711 Kč, sloužící současně jako dodací list, načež J. H. následně po přejímce zboží zaměnil fakturu vystavenou Ř. Š. za skutečně dodané zboží za fakturu na částku 17.418 Kč, do které jmenovaná společnost zahrnula nejméně i položku „koňské maso mr.“ v množství 100 kg za částku 7.524 Kč (do skladových zásob zaevidované jako hovězí ořez a výřez), které však ve skutečnosti do Věznice XY nedodala, předmětnou fakturu na navýšené plnění pak J. H. zavedl do elektronického systému – VIS, v důsledku čehož byla ekonomickým oddělením věznice po jejím zpracování neoprávněně proplacena Ř. Š. na účet č. XY částka navýšená o cenu ve skutečnosti nedodaného zboží, přičemž rozdíl mezi částkou za skutečně dodané zboží a proplacenou částkou si obžalovaní ponechali pro svou potřebu, ČR – Vězeňské službě ČR tak způsobili škodu ve výši nejméně 7.524 Kč,
a pod bodem 2) výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
2) obžalovaní J. H., občanský zaměstnanec Věznice XY ve funkci vedoucího referátu stravování a výživy, který měl na starosti mj. objednávání potravin pro vězeňskou a zaměstnaneckou kuchyni, zavedení přijatého zboží do skladové evidence, zpracování souvisejících dokladů a předávání faktur za dodané zboží k jejich zúčtování, a M. Š., který jako jediný jednatel jednal za společnost Ř. Š. řídil ji a rozhodoval o její činnosti, zajišťoval odbyt výrobků a rovněž připravoval a fakturoval dodávky pro Věznici XY, nejméně v období od prosince 2012 do listopadu 2015 v XY, okres Šumperk, se zištným úmyslem společně po vzájemné předchozí dohodě a v součinnosti předstírali, že Ř. Š. do Věznice XY dodalo větší objem zboží, než tomu bylo ve skutečnosti, a vylákali tak platbu za zboží, které nebylo dodáno, tím způsobem, že Ř. Š. provádělo dodávky zboží, kterým odpovídaly i příslušné přiložené faktury, sloužící současně jako dodací listy, načež J. H. po přejímce zboží zaměňoval faktury vystavené Ř. Š. na skutečně dodané zboží za faktury, do kterých jmenovaná společnost zahrnovala i nedodané zboží, a docházelo tak k navyšování fakturovaných částek, předmětné faktury na navýšená plnění pak J. H. zavedl do elektronického systému – VIS, v důsledku čehož byly ekonomickým oddělením věznice po jejich zpracování neoprávněně proplaceny Ř. Š. na účet č. XY částky neodpovídající ceně skutečně dodaného zboží, rozdíl mezi částkou za skutečně dodané zboží a proplacenou částkou si pak obžalovaní ponechali pro svou potřebu, přičemž tento postup uplatnili v případech, které jsou jednotlivě popsány ve skutkové větě výroku o vině z rozsudku, a
ČR - Vězeňské službě ČR tak způsobili vylákáním plateb za nedodané zboží celkovou škodu nejméně ve výši 1.060.698,97 Kč, přičemž je zřejmé, že zamýšleli způsobit škodu o 9.614 Kč vyšší.
Za to byli obvinění J. H. a M. Š. shodně odsouzeni podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců, který jim byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Současně jim byla podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku byl obviněným J. H. a M. Š. uložen peněžitý trest v počtu 100 (jedno sto) celých denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy celkem 50.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné právnické osoby Ř. Š.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice – Vězeňská služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, IČ: 00212423, na náhradě škody částku 1.060.698,97 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Vězeňská služba ČR odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 4 T 28/2017, podali obvinění J. H., M. Š. a právnická osoba Ř. Š. odvolání , která směřovala do všech výroků napadeného rozsudku.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 68 To 370/2019 , a to tak, že podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jakožto nedůvodná.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 68 To 370/2019, podali obviněný J. H. a obviněný M. Š. (č. l. 1649–1653) dovolání.
Obviněný J. H. (č. l. 1647–1648) uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že byl odsouzen bez relevantních důkazů, pouze na základě nepodložených tvrzení svědků. Namítl, že soud neprovedl od počátku obhajobou navrhované důkazy, přitom se jedná podle jeho názoru o důkazy stěžejní, bez nichž neměl soud rozhodnout a nadto neprovedení těchto důkazů ani nijak neodůvodnil. Je mu kladeno za vinu, že měl nahradit chybějící a věznicí zaplacenou celou váhu hovězího masa (a masa koňského, evidovaného jako hovězí) masem získaným ořezem hovězích žeber. Ořezem kostí bylo podle soudu možno získat nejméně 50 % masa, nicméně soudy nezkoumaly, kolik žeber bylo v předmětném období dodáno do kuchyně Věznice XY a od jakých dodavatelů, tedy zda nemohlo být tímto způsobem nedodané hovězí a koňské maso alespoň částečně nahrazeno spoluobviněnou společností Ř. Š. Přes návrh na provedení důkazu ohledně kvantity i kvality reálných dodávek žeber zůstala tato legitimní otázka nezodpovězena. Dále v souvislosti s položkami 400 (fakturami, které se měnily a byly v účetním programu evidovány číslem přesahujícím 400) kritizuje závěr soudů, že všechny tyto položky 400 byly fiktivní, stejně jako postup soudů, v rámci něhož nekriticky přebraly závěry posudku Mgr. Martinákové stran výše škody dané jejich součtem. Přitom nevzaly ani v úvahu střední dobu mezi jednotlivými fakturami (9 dní), která byla odůvodněna dodatečným doplňování objednávek podle nutných změn jídelníčků a počtu strávníků.
S ohledem na výše uvedené proto obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 68 To 370/2019, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. Š. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., maje za to, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Namítl, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu kladeného mu za vinu, a to z důvodu absence výše způsobené škody, která je pro naplnění všech znaků skutkové podstaty vyžadována. Soudy nižších stupňů zákonným způsobem neurčily, zda vůbec byla vytýkaným jednáním způsobena škoda, případně v jaké výši. V této souvislosti dovolatel namítl, že soudy pochybily při určení výše škody, když vycházely výlučně ze znaleckého posudku Mgr. Dagmar Martinákové, znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, neboť tento znalecký posudek vykazuje zásadní vady. Znalkyně v něm řešila otázky právní a hodnotila důkazy, což je nepřípustné, dále předkládala nepodložené konstrukce a obvinění, vycházela přitom z listin, které nebyly součástí spisu (například jídelníčky Věznice XY, faktury dalších odběratelů věznice) a činila „vlastní vyšetřovací pokusy“. Vznesené výhrady obhajoby však soudy nižších stupňů nereflektovaly, nadto za situace, kdy obhajobou předložený znalecký posudek Ing. Václava Reitingera, znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, investice, dodavatelsko-odběratelské vztahy, řízení, plánování a organizace ekonomiky, dospěl při položení totožných otázek k diametrálně odlišným znaleckým závěrům. Zejména se jednalo o otázku stran nákupu dostatečného množství masa pro pokrytí poptávky Věznice XY, sporných položek 400 a výše způsobené škody, kdy zjištěnou škodu ve výši 1.197.953,43 Kč považuje za nereálnou s ohledem na denní finanční limit stravy na osobu ve výši 57 Kč, který je nepřekročitelný. Podle názoru znalce je možné usoudit, že dodávky a následné úhrady faktur byly s velkou pravděpodobností hodnoceny jako řádné.
Za situace, kdy v trestní věci proti sobě stály dva znalecké posudky, které dospěly k diametrálně odlišným závěrům, a kdy ani jeden z nich nebyl soudy označen jako nepravdivý, nelze s jistotou stanovit výši škody a tedy ani kvalifikovat jednání obviněného. Samotná Věznice XY nebyla schopna škodu vyčíslit a učinila tak až po vypracování znaleckého posudku Mgr. Martinákové, to vše za situace, kdy po celé projednávané období nebyly ve sledovaném období při pravidelných inventurách zjištěny nedostatky ve stravování, skladových zásobách, kdy chybějící zboží nezjistila ani operativní stravovací kontrola dne 24. 11. 2015, ačkoli podle posudku Mgr. Martinákové by s ohledem na způsobenou škodu mělo chybět cca 15.000 kg masa. Takto vyvozené skutkové závěry označil obviněný za extrémně rozporné s provedeným dokazováním. Rovněž brojil proti výpovědi svědka L. M., zaměstnance kuchyně Věznice XY, který uvedl, že lze z hovězích žeber získat 60–70 % ořezu, čímž měly být podle soudu pokryty „fiktivní dodávky“ hovězího masa do Věznice XY. Soud tomuto svědkovi uvěřil a z jeho výpovědi vyvodil extrémně nesouladné skutkové zjištění, přestože jeho výpověď není ničím podložena a svědek samotný není řezníkem ani jiným odborníkem v předmětné oblasti. Návrh na doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem k potvrzení výpovědi svědka však soud zamítl jako nadbytečný.
S ohledem na výše uvedené obviněný M. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 68 To 370/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 4 T 28/2017, a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných J. H. a M. Š. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 23. 2. 2021, sp. zn. 1 NZO 86/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněných, uvedl, že nelze tvrdit, že by dokazování v projednávané věci bylo povrchní, nedostatečné či polovičaté. Nalézací soud realizoval náležité a bezvadné dokazování, kdy provedl všechny do úvahu přicházející důkazy a tyto řádně vyhodnotil. Návrhy na doplnění dokazování se řádně zaobíral, a pokud jim pro nadbytečnost nevyhověl, tak důvody takového postupu odůvodnil. Při formování skutkového děje soud akcentoval výpovědi svědků L. E., L. M. a P. M., kteří nabyli podezření, že na fakturách spoluobviněné společnosti Ř. Š. se objevují produkty, které touto společností nebyly dodány, na základě čehož provedli porovnání vystavených a následně pozměněných faktur v říjnu a listopadu 2015. Výpovědi těchto svědků pak potvrzují další provedené důkazy a hlavně znalecký posudek Mgr. Dagmar Martinákové, ze kterého spolehlivě vyplynulo, že bylo spoluobviněnou společností Ř. Š. fakturováno a proplaceno více zboží, než bylo ve skutečnosti dodáno. Námitka obviněného M. Š., kdy namítl, že provedeným dokazováním nebyl prokázán vznik škody v konkrétní výši a jeho jednání proto není možné právně kvalifikovat, je postavena výlučně na nesouhlasu s provedeným dokazováním a znaleckým posudkem Mgr. Dagmar Martinákové, který má být rozporný se závěry znaleckého posudku R. předloženého obhajobou. Tento znalec však neměl k dispozici všechny relevantní podklady a zaobíral se toliko účetnictvím spoluobviněné společnosti Ř. Š. Jeho závěry jsou pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných z valné části nevyužitelné, neboť tvrdí, že dodávky a úhrady byly řádné, čímž se naprosto rozchází nejen se znaleckým posudkem Mgr. Martinákové, ale i s výpověďmi svědků E., M. a M. Závěry nalézacího soudu jsou podle názoru státního zástupce jednoznačné a nezpochybnitelné a nelze jim ničeho vytknout. Své povinnosti se nezpronevěřil ani soud odvolací, který podaná odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se bezezbytku vypořádal. Skutková zjištění Okresního soudu v Šumperku, jejichž faktickou správnost stvrdil i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, je namístě respektovat, přičemž výlučně tato zjištění soudů a nikoli vlastní představy o průběhu skutkového děje prezentované obviněnými jsou stěžejní pro hodnocení věci a zejména pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace. Podle státního zástupce obvinění zjevně pomíjí, že důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje soud a nikoli obviněný či státní zástupce, přičemž své dovolací námitky staví toliko na nesouhlasu s rozsahem dokazování a s hodnocením provedených důkazů, čímž se zcela rozcházejí s uplatněným dovolacím důvodem.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podaná dovolání obviněných spolu s příslušným spisovým materiálem byla Nejvyššímu soudu doručena 30. 6. 2021.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadených rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněných J. H. a M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 8. 200, sp. zn. 68 To 370/2019, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnými uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Obviněný M. Š. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , podle něž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněných je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci všechna podaná odvolání projednal a také o nich rozhodl výše uvedeným usnesením, kdy zamítl odvolání všech obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný M. Š. poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g), který uplatnil i obviněný J. H.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod obviněnými uplatněný dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obvinění J. H. a M. Š. soudům vytýkají nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, znaleckého posudku a výpovědi znalkyně Mgr. Dagmar Martinákové, výpovědi znalce Ing. Václava Reitingera, znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, investice, dodavatelsko-odběratelské vztahy, řízení, plánování a organizace ekonomiky, výpovědi svědků L. M. a J. T. K., provedené inventury) a vadná skutková zjištění (zejména zjištění týkající se množství dodaného masa a masa získaného z ořezu hovězích žeber), jimiž prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecně formulovaná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, naopak z nich vyplývá pravý opak svědčící ve prospěch obviněných, tedy, že vše co bylo objednáno, bylo dodáno a zaplaceno) a předkládají vlastní verzi skutkových událostí (kdy oba obvinění uvádí, že veškerá obchodní spolupráce mezi poškozenou Věznicí XY a spoluobviněnou Ř. Š. probíhala bez problému, nic při dodávkách nechybělo, o čemž vypovídají i inventury poškozené).
Námitky obviněných takto vznesené jsou založeny na podkladě jejich vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněných) k zásadní revizi skutkových zjištění, ze kterých nalézací i odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházely. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obvinění vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod částečně nezaložili na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Předmětné námitky proto v obecné rovině pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění J. H. a M. Š. uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítají nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozují z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkají vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Případného zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obvinění v rámci svých námitek dožadují, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Za případ extrémního nesouladu však nelze považovat situaci, kdy hodnocení soudů splňuje požadavky stanovené §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů odlišných od pohledu obviněných, ale odvoditelných logickými postupy z obsahu provedených důkazů a nepříčících se požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Šumperku (který ve věci jednal podruhé po předchozím zrušení rozsudku odvolacím soudem a doplnil dokazování), která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé v projednávané věci, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Soudy své skutkové závěry založily na obsáhlém dokazování, které nalézací soud shrnul v bodech 5. – 27. odůvodnění odsuzujícího rozsudku, kdy byli vyslechnuti svědci z řad zaměstnanců poškozené Věznice XY, spoluobviněné společnosti Ř. Š. stejně jako zaměstnanec společnosti L. F. k funkcím softwaru užívaného společností Ř. Š. a policista zasahující při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor v Ř. Š. Byly vyslechnuti a vzájemně konfrontování znalci Mgr. Dagmar Martináková a Ing. Václav Reitinger. Jako listinné důkazy pak byly provedeny jejich znalecké posudky, předmětné faktury, příjemky zboží, protokoly o prohlídkách jiných prostor a domovních prohlídkách, zprávy poškozené Věznice XY a přehled vjezdů vozidel do Věznice XY.
Na základě podrobně provedeného dokazování nalézací soud dospěl k závěru, že oba obvinění se dopustili trestné činnosti kladené jim za vinu. Vina obviněných je prokazována nikoliv pouze znaleckým posudkem Mgr. Dagmar Martinákové, ale i dalšími důkazy. Uvedený znalecký posudek je podporován zejména výpověďmi svědků L. M., L. E. a P. M. Z těchto důkazů vyplývá, že svědci E. a M. v roce 2015 zaregistrovali určité nesrovnalosti v tom, jaké zboží bylo uváděno na fakturách od Ř. Š. a jaké zboží bylo skutečně dodáváno. O tom měli tito svědci nejlepší přehled, když to byli právě oni, kdo ve velké většině případů zboží přejímal. Své podezření oznámili vedení věznice, což vedlo k podrobnější kontrole dalších dodávek. Důležitým zjištěním pak bylo, že při přejímce objednávek svědci dávali na faktury jediné razítko č. 5, podepsali je a poté předali fakturu obviněnému H., který objednával, naskladňoval, vydával maso kuchařům, odepsal, hlídal normy. Tento postup potvrdil i svědek M., který po objevení nesrovnalostí zjistil, že přejímka na sklad odevzdaná obviněným H. měla razítko obviněného, co měl v kanceláři, a nikoliv razítko č. 5 používané kuchyní. Dále svědek uvedl, že výtěžnost žeber činila asi 60–70 % masa, které se ale nikde neevidovalo, ale fyzicky na skladě bylo přítomno. Tuto výtěžnost zajišťoval právě obviněný H., a to tím, že žebra nechal zpracovávat vězni, kteří vypomáhali v kuchyni. Všichni věděli o tom, že se žebra ořezávají, avšak nikdo netušil, jak to pak obviněný H. účetně zavádí. Tímto způsobem si obviněný H. připravil půdu pro to, aby následně mohly být vyhotovovány fiktivní dodávky masa v téže hmotnosti, jako byl zmiňovaný ořez, což potvrzují poznámky, které byly u něj při domovní prohlídce zajištěny. Ze svého postavení tedy obviněný H. mohl upravovat naskladněné položky, přizpůsobovat stav zásob tak, aby seděl i s fingovanými dodávkami, což ostatně vysvětluje i to, že při inventurách nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. Výměnu faktur lze vysledovat právě i z příjmových razítek a podpisů, když obviněný H. je u zaměněných faktur podepsán jako příjemce, a to i když zboží fakticky nepřebíral a z účetní evidence spoluobviněné společnosti Ř. Š., kdy všechny sporné faktury (tedy ty s razítkem obviněného) byly fakturami pozměněnými, o čemž svědčí jejich značení v účetním programu (faktury, jenž se měnily, byly v účetním programu evidovány číslem přesahujícím 400). Konečně skutkový stav dokresluje znalecký posudek Mgr. Dagmar Martinákové, znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ze kterého spolehlivě vyplývá, že spoluobviněnou společností Ř. Š. bylo ve skutečnosti dodáváno méně zboží, než kolik bylo fakturováno a propláceno. Znalkyně také jednoznačně specifikovala výši vzniklé a hrozící škody. Znalecký posudek znalce Ing. Reitingera, který byl předložen obhajobou jako protiváha znaleckého posudku Mgr. Martinákové, se v podstatě týká hospodaření a účtování spoluobviněné společnosti Ř. Š. a de facto znalecký posudek Mgr. Martinákové nezpochybňuje. Zatímco Ing. Reitinger čerpal toliko z účetnictví spoluobviněné společnosti Ř. Š. a zaobíral se tím, jestli měla spoluobviněná dostatek materiálu k pokrytí dodávek, znalecký posudek Mgr. Martinákové se zabývá předmětnou zkoumanou problematikou podrobněji, kdy znalkyně se nezabývala pouze fakturami spol. Ř. Š., ale i doklady Věznice XY a dalšími materiály, které měla k dispozici. Nalézací i odvolací soud dospěly k názoru, že znalecký posudek Mgr. Martinákové je v tomto směru jak obsáhlejší, tak rovněž z hlediska znaleckého zkoumání širší. Bylo tedy možno i nadále vycházet ze znaleckého posudku Mgr. Martinákové, když tento znalecký posudek je v souladu s ostatními v hlavním líčení provedenými důkazy, a v žádném případě zde např. nevyvstala potřeba nechat vypracovat revizní znalecký posudek (bod 28. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 26. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ze znaleckého posudku Mgr. Martinákové vyplývá, jakým postupem dospěla k závěru, které z faktur jsou upravené či nadhodnocené, jak bylo s fakturami manipulováno (bod 28. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 27. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Skutková zjištění nalézacího soudu plně aproboval odvolací soud, kdy uvedl, že podle názoru krajského soudu jako soudu odvolacího měl okresní soud pro rozhodnutí o vině obžalovaných dostatečná skutková zjištění, jež mu umožňovala v trestní věci rozhodnout v souladu s ust. §2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu (srov. bod 21.), … přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal, ze kterých usvědčujících důkazů ve svých úvahách o vině obžalovaných vycházel a podrobně popsal, jakým způsobem na sebe usvědčující důkazy navazují (srov. bod 23.). Rozsudek okresního soudu je nutno vyhodnotit jako správný a zákonný. Provedené důkazy spolu korespondují a tvoří ucelený řetězec, na základě kterého lze učinit nepochybný závěr o vině všech tří obžalovaných (bod 29.). Nejvyšší soud uzavírá, že skutkovým závěrům soudů nižších stupňů nelze ničeho vytknout, kdy vyplývají logicky z procesně bezvadného dokazování. Mezi dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními není možné shledat rozpor, natož pak rozpor extrémní, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění.
Obvinění v souvislosti s provedeným dokazováním vznesli námitku tzv. opomenutých důkazů s tím, že odvolacím soudem nebylo vyhověno jejich důkazním návrhům, konkrétně pak důkazu pokusem ke zjištění průměrné výtěžnosti hovězích žeber.
Nejvyšší soud k této námitce obecně uvádí, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Nutno poznamenat, že je výlučně na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12) a soud není povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit.
V projednávané věci není možno ve světle výše uvedených teoretických východisek dospět k tomu, že by soudy opomněly některý z důkazních návrhů předložených obviněnými. O důkazních návrzích, včetně navrhovaného pokusu, nalézací soud v bodě 28. svého odůvodnění uvedl, že „ tento návrh na doplnění dokazování, resp. i další návrhy na dokazování zamítl, či se usnesl, že další důkazy se provádět nebudou, když má za to, že v dané věci bylo dokazování provedeno řádným a vyčerpávajícím způsobem směřujícím k řádnému objasnění věci “ . Obdobně pak postupoval i soud odvolací, kdy zamítl návrhy obhajoby na doplnění dokazování, přičemž v bodě 33. odůvodnění usnesení uvedl, že „ provádění dalších důkazů je zcela nadbytečné. Ostatně tyto důkazní návrhy byly vzneseny již před okresním soudem a tento dostatečným způsobem odůvodnil, z jakého důvodu tyto návrhy zamítl. “
K námitce obviněného M. Š., že nebyly naplněny znaky kvalifikované ani základní skutkové podstaty ve znaku způsobené škody, uvádí, že se jedná o námitku zdánlivě podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod. Na podporu této námitky se nicméně obviněný omezil výlučně na polemiku s učiněnými skutkovými zjištěními a hodnocením důkazu, tedy učinil námitku nikoliv právní, ale námitku skutkovou. Taková námitka však nemůže být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu. Nadto je třeba poznamenat, že soudy obou stupňů na podkladě stabilizovaných skutkových zjištění dovodily naplnění jak subjektivní, tak objektivní stránky jak přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, tak zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kdy užitá právní kvalifikace plně odpovídá znění skutkové věty z odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněnými napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami.
Z obsahu dovolání obviněných je zřejmé, že jejich námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2021
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata