ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.749.2021.3
sp. zn. 3 Tdo 749/2021-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 174/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020, byl obviněný D. M. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že
1) v přesně nezjištěné době od 19.00 hodin dne 16. 4. 2020 do 6.18 hodin dne 17. 4. 2020 v XY, okres Karviná, na ulici XY, se záměrem získat vhodné věci vnikl po vypáčení a vytlačení plastového okna do kolárny, kde z horského jízdního kola značky Maxbike Taupo demontoval a následně odcizil přední i zadní kolo v celkové hodnotě 4.500 Kč, dále demontoval oba kola z dámského trekingového jízdního kola značky Author Stratos a rám tohoto jízdního kola v hodnotě 4.990 Kč se snažil vytáhnout přes okno ven z kolárny, což se mu nepodařilo, jelikož se rám jízdního kola v okně zpříčil, přičemž došlo k poškrábání rámu jízdního kola, čímž způsobil V. V. škodu odcizením věci ve výši 4.500 Kč, poškozením věci ve výši 1.500 Kč a o odcizení věci v hodnotě 4.990 Kč se pokusil,
2) v přesně nezjištěné době od 21.30 hodin dne 21. 4. 2020 do 8.45 hodin dne 22. 4. 2020 v XY, okres Karviná, na ulici XY, se záměrem získat vhodné věci vnikl po vyháčkování kovové rozpěrky ventilačního okna do kolárny, odkud odcizil pánské trekingové jízdní kolo značky B-WIN Rivers, čímž T. O. způsobil odcizením věci škodu ve výši 8.000 Kč,
přičemž jednání pod body 1) a 2) se dopustil, ač si byl vědom toho, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 1 T 173/2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 8 T 17/2017, a pro pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou, kdy uvedené tresty vykonal dne 18. 10. 2019,
a jednání pod body 1) a 2) se dopustil, přestože byl od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů usnesením vlády České republiky č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, vyhlášen pro celé území České republiky z důvodu ohrožení zdraví lidí v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 nouzový stav, který byl na základě souhlasu Poslanecké sněmovny usnesením číslo 1012 ze dne 7. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020.
Za výše uvedený zločin a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 10 T 12/2020, a který nabyl právní moci dne 2. 9. 2020, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému V. V., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 6.000 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený T. O., nar. XY, bytem XY, XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 10 T 12/2020, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020, podal obviněný odvolání , a to do výroku o vině a trestu.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, podal obviněný D. M. dovolání (č. l. 241–242), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ), h) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kdy byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již v řízení před nalézacím soudem, a v důsledku nesprávné právní kvalifikace skutku byl obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem.
Obviněný v podaném dovolání brojil proti kvalifikaci jeho jednání podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, má za to, že užitá právní kvalifikace je nepřiléhavá a nezákonná, když zjištěné skutky nenaplňují kvalifikovanou skutkovou podstatu zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť neexistuje bližší kauzální propojení jeho jednání se zákonem předvídanou situací v podobě jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí. Uvedl, že nezneužil ani nevyužil nepříznivé situace na území státu, a není tak dána věcná souvislost spáchání trestného činu s vyhlášeným nouzovým stavem a žádným konkrétním způsobem se neprojevila při spáchání trestného činu a jeho jednání tak není možné posoudit podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Na této okolnosti nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že nalézací soud rozhodl na základě prohlášení viny a neprovedl dokazování v rozsahu, v jakém dovolatel prohlásil vinu. Soud nezjistil žádnou věcnou souvislost mezi jeho jednáním a mimořádnou událostí vážně ohrožující život v podobě výskytu koronaviru SARS COV-2, přičemž ani neuvedl, v čem se tato událost projevila na spáchání pokusu trestného činu krádeže či dokonaného činu krádeže.
Obviněný má za to, že výše uvedené se na něj bude vztahovat, i přes prohlášení viny, které učinil před nalézacím soudem, k čemuž odkázal na dikci ustanovení §206c odst. 5 tr. ř. Podle jeho názoru nemohl soud prohlášení viny přijmout, k čemuž citoval závěry výše zmíněného stanoviska velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, kdy naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. S ohledem na nesprávnou právní kvalifikaci je pak nezákonný i uložený trest.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně pobyla podkladu, a dále navrhl, aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodnul tak, že jej uzná vinným ze spáchání přečinu krádeže dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, k §21 odst. 1 tr. zákoníku a uloží mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Zároveň požádal o odložení výkonu rozhodnutí, což zdůvodnil svými osobními poměry.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 6. 2021, sp. zn. 1 NZO 385/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že je nutno se nejprve s ohledem na prohlášení viny obviněného zaobírat přípustností podaného dovolání. Podle obviněného by prohlášení viny podle §206c tr. ř. bránila přípustnosti podaného dovolání zákonná překážka vzhledem k úpravě obsažené v §206c odst. 7 tr. ř. a §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupce uvedl, že „ soud totiž v hlavním líčení nepřijal prohlášení viny obviněného ve smyslu §206c trestního řádu, ale postupoval ,pouze‘ ve smyslu §206a tr. ř., tj. upustil od dokazování skutečností, které obviněný prohlásil za nesporné a přihlédl i k jeho souhlasu s popisem skutku a právní kvalifikací “. Takový procesní postup však nemá stejné procesní následky jako prohlášení viny, takže nebrání podání opravného prostředku proti výroku o vině a podle státního zástupce tak nezavírá cestu k jeho přezkumu. K otázce přípustnosti dále státní zástupce podotknul, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni, k čemuž poukázal na závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. Obviněný v podaném odvolání deklaroval, že jej podává toliko do výroku o trestu, ale podle státního zástupce lze z obsahu podaného odvolání dovodit i námitku vůči výroku o vině, resp. vůči právní kvalifikaci jeho jednání, kdy dovolatel výslovně zmiňoval, že „ krádeže spáchané po vyhlášení nouzového stavu nejsou výrazně společensky škodlivější “, popřípadě uváděl námitku, že charakter jím odcizovaných věcí by měl být zohledněn „ pokud už nikoli v právní kvalifikaci, pak při úvahách o uložení trestu“. Zmíněné odvolací námitky obviněného založily přezkumnou povinnost odvolacího soudu podle §246 odst. 2 tr. ř. a ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je možno dovolání obviněného do výroku o vině považovat jako přípustné.
Námitku obviněného týkající se kvalifikace jeho jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku státní zástupce považuje s ohledem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, za důvodnou. Možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale zejména též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Závěry výše zmíněného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu lze podle státního zástupce aplikovat i na projednávaný případ přesto, že rozhodnutí soudů předcházela zmíněnému sjednocujícímu rozhodnutí s ohledem na nutnost aplikace modifikovaného principu incidentní retrospektivy působení nové judikatury a správnost závěrů poměřovat se současnou judikaturou, byť je časově pozdější.
Soudy v projednávané věci nezjistily ani nezjišťovaly, že by jednání obviněného vykazovalo věcnou souvislost s pandemickou situací vzniklou v důsledku šíření onemocnění COVID-19, přičemž takové okolnosti nelze dovodit z konkrétních okolností spáchání trestného činu. V souladu s výše zmiňovaným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je nutné dojít k závěru, že jednání obviněného mělo být právně kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání obviněného je tak ve vztahu k soudy užité právní kvalifikaci důvodné a je proto namístě napadené rozhodnutí zrušit. Zároveň má státní zástupce za to, že nic nebrání tomu, aby zároveň Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl, ostatně jako ve výše zmíněné judikaturní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
V návaznosti na to je třeba se zabývat úvahami o trestu. Obviněný je osobou s výraznou kriminální kariérou, a proto je i přes mírnější právní kvalifikaci nutné na něj působit nepodmíněným trestem. Projednávané trestné činnosti se dopustil několik měsíců po propuštění z výkonu trestu za stejnou majetkovou trestnou činnost. Zároveň je nutné ukládat souhrnný trest za sbíhající se přečin krádeže, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 10 T 12/2020. Rovněž bude nutné přihlédnout k přitěžující okolnosti ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku, která se v rámci původní kvalifikace v rámci zákazu dvojího přičítání uplatnit nemohla. S ohledem na správnou právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku by odpovídajícím trestem byl souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného nově uzná vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně s tou modifikací, že z tohoto popisu budou vypuštěna slova „ a jednání pod body 1) a 2) se dopustil, přestože byl od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů usnesením vlády České republiky č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, vyhlášen pro celé území České republiky z důvodu ohrožení zdraví lidí v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 nouzový stav, který byl na základě souhlasu Poslanecké sněmovny usnesení číslo 1012 ze dne 7. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020 “, a za tento přečin a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 10 T 12/2020, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2020, mu uloží podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu za sbíhající se trestnou činnost uloženého obviněnému uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 10 T 12/2020, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby shodně rozhodl o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K vyjádření státního zástupce zaslal 5. 8. 2021 obviněný prostřednictvím své obhájkyně repliku , v níž vyslovil souhlas s názorem státního zástupce s přípustností a důvodností jím podaného dovolání a s návrhem na zrušení napadených rozhodnutí. Zároveň však kritizoval návrh státního zástupce, že by ve věci měl rozhodnout sám Nejvyšší soud a úvahy státního zástupce, pokud jde o uložení trestu. Ten odhlíží od skutečnosti, že předcházejícím rozsudkem, vůči němuž je ukládán souhrnný trest, byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, a to přesto, že se vytýkaného jednání dopustil několik měsíců po propuštění z výkonu trestu. Nyní posuzovaného jednání se obviněný dopustil před vyhlášením zmiňovaného odsuzujícího rozsudku předtím, nežli mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. Zjištěný skutek nezvyšuje společenskou nebezpečnost a je proto namístě uložit alternativní trest obecně prospěšných prací, a to v maximální výměře. Obviněný s výkonem trestu obecně prospěšných prací započal, kdy s ohledem na nařízení obecně prospěšných prací v prosinci 2020 a vzhledem k rozhodnutí o vině obviněného v projednávané věci na počátku ledna 2021 a zrušení trestu obecně prospěšných prací nemohl s jejich výkonem pokračovat. Od doby spáchání projednávaného skutku v dubnu 2020 se ničeho nedopustil a žije řádným životem. Má proto za to, že je namístě mu uložit trest alternativní a nikoliv trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem. Závěrem zopakoval svůj závěrečný návrh z podaného dovolání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Stran přípustnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání obviněného s ohledem na odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k výroku o vině přípustné ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští .
Obviněný v podaném dovolání uvádí, že by dovolání mělo být přípustné i přes skutečnost, že v projednávaném případě obviněný prohlásil vinu podle §206c tr. ř. Nejvyšší soud však uvádí, že v takovém případě by nebylo přípustné ani odvolání ani dovolání, neboť by takovému postupu bránilo ustanovení §206c odst. 7 tr. ř., které stanoví, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Obdobně tak činí i ustanovení §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., které uvádí, že rozsudek mů že odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. V případě prohlášení viny, které by soud v souladu s §206c odst. 4 tr. ř. přijal, by byla založena zákonná překážka, která by ve smyslu citovaných ustanovení bránila podání jak řádného, tak mimořádného opravného prostředku, neboť ten může být podán pouze proti rozhodnutí ve věci samé v druhém stupni v případech připuštěných zákonem. Jak ale vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 1. 2021 (č. l. 187–190 spisu), stejně jako z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (bod 2.), nalézací soud nepostupoval podle §206c tr. ř., ale podle ustanovení §206d tr. ř., kdy upustil od dokazování těch skutečností, které jak obviněný, tak státní zástupce označili za nesporné. Ve shodě se stáním zástupcem Nejvyšší soud uvádí, že s postupem podle ustanovení §206d tr. ř. nespojuje stejné jako účinky jako s postupem podle §206c tr. ř. Postupem podle zmíněného ustanovení tedy není nijak dotčeno právo obviněného podat řádný či mimořádný opravný prostředek i do výroku o vině.
V projednávané věci podal obviněný odvolání, které formálně označil jako odvolání do výroku o trestu (č. l. 201–202 spisu). Z obsahu odvolání však lze dovodit, že obviněný odvolání částečně zaměřil i do výroku o vině, což vyplývá zejména z jeho části označené jako II., kdy uvedl, že „ krádeže spáchané po vyhlášení nouzového stavu nejsou výrazně společensky škodlivější než krádeže spáchané před tímto vyhlášením, když nouzový stav, který vznikl kvůli epidemii covid-19, není závažností srovnatelný s událostmi jako je ohrožení státu, válečný stav či živelní pohroma. Obžalovaný nekradl zdravotní materiál nebo jiné věci související se šířením nákazy koronavirem, kvůli které byl vyhlášen nouzový stav, což by mělo být zohledněno, pokud už ne v právní kvalifikaci, tak při úvahách o uložení trestu .“
Dovolání je přípustné jen ve vztahu k těm výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými se soud druhého stupně zabýval, resp. z titulu své přezkumné pravomoci byl povinen se zabývat. V projednávané věci odvolací soud učinil závěr o tom, že odvolání proti rozsudku nalézacího soudu obviněný zúžil toliko na odvolání do trestu, a to na podkladě deklarace obviněného v odvolání, že své odvolání zaměřuje pouze do výroku o trestu. Podle §59 odst. 1 tr. ř. je ale třeba každé podání, tedy i odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vždy posuzovat podle jeho obsahu. Odvolací soud nevznesl vůči obhájci obviněného (ani obviněnému) žádný dotaz stran výroku o vině, kterýžto byl odvoláním rovněž napaden, konkrétně pak právní kvalifikace jeho jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V rámci dovolání obviněný namítl, že odvolací soud se s jeho argumenty, tedy i s námitkami směřujícími do výroku o vině, odpovídajícím způsobem nevypořádal. Obviněný má za to, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Je tedy zřejmé, že svůj mimořádný opravný prostředek směřuje i do výroku o vině. K jeho přezkumu však nemůže Nejvyšší soud, s ohledem na výše popsaný nesprávný postup odvolacího soudu, přistoupit, neboť výrok o vině nebyl v rámci odvolacího řízení přezkoumán.
Nejvyšší soud na podkladě výše uvedeného dospěl k závěru, že obviněný byl postupem odvolacího soudu zkrácen na svém právu na přezkum řádného opravného prostředku, čímž bylo porušeno jeho subjektivní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud má však za to, že za situace, kdy došlo k pochybení na straně odvolacího soudu, majícím za následek, že nebylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku obviněného jako celku, čímž byl následně obviněný limitován i v rámci mimořádného opravného prostředku, kdy výrok o vině by nebylo možno v rámci dovolání napadnout, by byl striktní požadavek na dodržení tohoto postupu nepřiměřeně formalistický. Jako nejvyšší článek soustavy obecných soudů nemůže Nejvyšší soud rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických osob, shledá-li, že došlo k zásahu do dovolatelova práva na spravedlivý proces, mající v důsledku za následek odepření přístupu k dovolacímu soudu, resp. projednání věci v celém rozsahu.
Vzhledem k výše uvedenému je dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný v podaném dovolání explicitně odkázal na druhou variantu tohoto odvolacího důvodu, kdy byl podle něj v řízení před nalézacím soudem dán dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný namítl s poukazem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin krádeže spáchaný za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, kterážto byla spatřována ve skutečnosti, že se jednání dopustil za trvání nouzového stavu, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Jeho argumentace směřuje právě vůči znaku kvalifikované skutkové podstaty „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí “ , kdy uvádí, že se sice jednání dopustil za nouzového stavu vyhlášeném kvůli pandemii koronaviru SARS CoV-2 a onemocnění COVID-19, avšak jeho jednání s touto situací nijak nesouviselo, resp. neměla vliv na skutky, jelikož ke spáchání trestných činů by došlo s nejvyšší pravděpodobností se stejným skutkovým dějem, i kdyby nouzový stav nebyl vyhlášen. Neodcizil žádný zdravotní materiál ani nijak nevyužil situace spojené s vyhlášením nouzového stavu. Soudy nezohlednily okolnosti případu, ani se blíže nezabývaly provázaností nouzového stavu a spácháním jednotlivých skutků, když fakticky předmětné skutky s nouzovým stavem nijak nesouvisely.
Nalézací soud se k aplikaci ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku vyjádřil v bodě 3. rozsudku, kdy odkázal na usnesení vlády ČR dokládající období vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s pandemií koronaviru, avšak nijak nedovozoval ani nezjišťoval souvislost jednání obviněného s koronavirovou situací a spokojil se pouze s tím, že ke krádeži a pokusu krádeže došlo v době nouzového stavu. Jak je již zmíněno výše odvolací soud se k tomuto vyjádřil v rámci hodnocení výše a druhu trestu uloženého nalézacím soudem obviněnému v bodě 7. odůvodnění svého usnesení, kdy uvedl, že „ obviněný o nouzovém stavu věděl a taktéž mu byla známa řada omezení, která dopadala po jeho vyhlášení na všechny občany a instituce “ .
K námitce obviněného a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (rozsudek ze dne 16. 3. 2021, tj. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci), k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí “) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
S ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a závěry soudů nižších stupňů, resp. pouhý odkaz soudů nižších stupňů v předmětné trestní věci na existenci výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, a v té souvislosti vyhlášený nouzový stav, nemohou rozhodnutí soudů nižších stupňů v projednávané věci obstát. Z odůvodnění jejich rozhodnutí, zejména pak rozsudku nalézacího soudu, vyplývá pouze formální odkaz na vyhlášený nouzový stav, aniž by z nich bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného byla prokázána případná věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ).
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle názoru velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu však může mít nouzový stav podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
V trestní věci obviněného D. M. rozhodoval nalézací soud dne 5. 1. 2021 a odvolací soud 3. 3. 2021, tj. před rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže, když rozsudek neobsahoval odůvodnění. Faktem zůstává, že obviněný se ve dvou případech dopustil trestného jednání v prostorech koláren po vniknutí ventilačním oknem, kdy svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 14.000 Kč a neúspěšně se pokusil o odcizení věci v hodnotě 4.990 Kč.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nalézací soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
S ohledem na shora zjištěné skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitka obviněného je důvodná.
S ohledem na uvedené závěry tedy Nejvyšší soud přistoupil k postupu uvedenému ve výroku rozhodnutí a zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu. Z tohoto důvodu proto nepřezkoumával námitku obviněného, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v níž namítl, že vzhledem k nezákonnosti užité právní kvalifikace mu byl uložen nezákonný trest. Za situace, kdy došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a Nejvyšší soud přistupuje ke kasaci rozhodnutí soudů obou stupňů, je nadbytečné, aby se zabýval dalšími námitkami obviněného (námitkou nezákonného trestu), když bude na soudu prvního stupně, aby se s těmito námitkami obviněného vypořádal (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1269/2013).
IV.
S ohledem na shora zjištěné skutečnosti Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 5 To 58/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 1 T 174/2020. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Karviné nařídil, aby v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude soud prvního stupně povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), a to ve světle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
Protože vady napadeného rozhodnutí nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu