ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.792.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 792/2021-547
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný B. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 6 To 2/2021-479, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 134/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 4 T 134/2020, byl obviněný B. K. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a jednak zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2014, sp. zn. 11 T 85/2012, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015, odsouzen mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, mimo jiné k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, tedy do 30. 6. 2022,
přesto dne 9. 7. 2020 v době od 09:23 hodin do 09:35 hodin v XY a XY, vědom si shora uvedeného rozhodnutí soudu a uloženého trestu zákazu činnosti, jakož i doby jeho trvání, záměrně řídil osobní motorové vozidlo tov. značky Škoda Octavia, RZ: XY, šedé barvy, v němž spolu s ním cestovali na zadním sedadle za spolujezdcem jeho družka J. K. s jejím nezletilým synem AAAAA (pseudonym), přičemž v 09:23 hodin v XY na ulici XY byl při řízení zpozorován policejní hlídkou ve služebním vozidle PČR v barevném provedení PČR, která se jej rozhodla zastavit a zkontrolovat za užití nápisu STOP a světelného výstražného znamení majáku služebního vozidla, na což nereagoval, policejní vozidlo objel a začal policejní hlídce vysokou rychlostí ujíždět po ulici XY, dále po ulicích XY, XY, XY a XY v XY, kde s vozidlem sjel na lesní cestu směřující do kopce, kde jím řízenému vozidlu začala prokluzovat kola a s vozidlem zůstal stát, načež k vozidlu přispěchali zakročující policisté M. V. a J. M., za použití služebních střelných zbraní, kterými na něj mířili a zákonnými opakovanými výzvami „Policie, jménem zákona zastavte vozidlo a vystupte!“ jej vyzývali k ukončení protiprávního jednání a opuštění vozidla, na což opět nereagoval a snažil se s vozidlem dále pokračovat v jízdě, ale směrem dopředu se mu to nedařilo, proto sjel vozidlem zpět dolů z kopce, přičemž na něj policisté stále mířili zbraněmi, načež policista J. M. přistoupil k pravým předním dveřím v ten moment stojícího vozidla, které mělo pravostranné řízení, dveře vozidla za kliku pootevřel, aby se obviněnému pokusil zabránit v další jízdě, ten však zevnitř tyto dveře vytrhnutím zavřel, vzápětí začal obviněný vozidlem záměrně najíždět na před vozidlem stojícího policistu M. V., který v důsledku toho vůči němu použil střelnou služební zbraň a několika výstřely vozidlo v oblasti jeho kapoty a levého předního kola zasáhl, avšak obviněný vozidlo nezastavil a policista M. V. musel před vozidlem uskočit, aby nebyl sražen, přičemž tento byl upozorněn druhým z policistů J. M., že v autě ještě někdo je, přestal na vozidlo střílet, a obviněný začal znovu ujíždět policejní hlídce, která se jej jala ve služebním vozidle znovu pronásledovat, po ulici XY ve směru na XY po ulicích XY a XY v XY, odkud pokračoval lesní cestou zpět na ulici XY v XY, kde při vjetí na silnici s vozidlem dostal smyk a vjel mimo vozovku do lesního porostu, kde vozidlo zastavilo, načež z vozidla vystoupil a začal před zakročujícími policisty utíkat lesem směrem k XY, kteří jej stále pronásledovali, avšak po krátkém běhu byl dostižen a zakročujícími policisty zadržen.
2. Za shora uvedené jednání a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 39 T 63/2020, který byl obviněnému doručen dne 17. 8. 2020, a který nabyl právní moci dne 10. 10. 2020, byl obviněný podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu nalézací soud podle §73 odst. 1 a 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 4 roků.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 6 To 2/2021-479 , tak, že odvolání obviněného podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný nerozporuje, že se dopustil trestného činu maření výkonu soudního rozhodnutí a vykázání. Odmítá však, že by najížděl vozidlem na příslušníka Policie ČR. Namítá, že v projednávané věci lze shledat extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
6. Podle obviněného se soudy obou stupňů spokojily se svědeckými výpověďmi policistů, které jsou však účelově zesynchronizované a jsou v příkrém rozporu s jinými důkazy – a to nejen s výpověďmi osob obviněnému blízkých, ale také např. s náčrtkem situace na místě činu, který zpracoval H. Obviněný tvrdí, že z poloh jednotlivých nábojnic nacházejících se na místě činu a vyznačených na tomto náčrtku vyplývá, že střelba nemohla proběhnout tak, jak ji vyslechnutí policisté popsali. V podrobnostech odkazuje na svá ve spise obsažená podání „Odvolání proti rozsudku“ a „Vyjádření obviněného k provedeným důkazům a návrh dalších důkazů“.
7. Obviněný namítá, že soudy nezákonně odmítly provést důkazy, které k prokázání shora uvedených skutečností navrhoval, konkrétně rekonstrukci situace, vyšetřovací pokus, znalecký posudek z oboru balistika a výslech svědkyně K. G. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu týkající se neprovedení navrhovaných důkazů považuje obviněný za nedostatečné a uzavírá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
8. Obviněný navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu §265k tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 6 To 2/2021-479, jakož i tomuto předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2020, č. j. 4 T 134/2020-438, a aby následně podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Státní zástupce má za to, že námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jejich podstatou je totiž primárně polemika s tím, jak soudy vyhodnotily provedené důkazy, a dále vyjádření nesouhlasu s neprovedením navržených důkazů.
11. Státní zástupce neshledal ani vadu extrémních vnitřních rozporů rozhodnutí, ani vadu opomenutých důkazů. Skutková zjištění, které soudy učinily, mají v provedených důkazech oporu. Ke každému z navrhovaných důkazů se soudy vyjádřily a vysvětlily, proč obviněnému nevyhověly a navrhované důkazy neprovedly. Pokud jde o odkaz obviněného na jeho předchozí ve spise založená podání, státní zástupce má za to, že k takovému odkazu nelze v dovolacím řízení přihlížet.
12. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný dovoláním brojí toliko proti výroku o vině, a to pouze ve vztahu ke zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
22. K dovolací argumentaci obviněného lze předně uvést, že obviněný, v souladu s obhajobou uplatňovanou v průběhu celého trestního řízení, v zásadě toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval a rozšířil v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Pokud se soudy obou stupňů s obhajobou obviněného dostatečně a správně vypořádaly, což lze konstatovat i v této trestní věci, a pokud obviněný s další dovolací argumentací nepřichází, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
23. Dále je nutné s ohledem na obsah dovolací argumentace obviněného konstatovat, že obviněný co do podrobností odkazuje na některá svá předchozí podání, a to konkrétně na „odvolání proti rozsudku“ a „vyjádření obviněného k provedeným důkazům a návrh dalších důkazů“. K tomuto postupu obviněného lze uvést, že Nejvyšší soud se jako soud dovolací může v dovolacím řízení zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou skutečně v obsahu (v textu) dovolání uplatněny, a to v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání, tak jak jsou uvedeny v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, jak to obviněný dílem činí v této trestní věci (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
24. Z dovolací argumentace obviněného je dále zřejmé, že obviněný uplatňuje námitky toliko skutkové a procesní povahy vztahující se z pohledu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. k procesu dokazovaní. Proto je ale nutno již na tomto místě upozornit, že takto koncipovaná dovolací argumentace obviněného uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, a proto na dovolání obviněného nelze nahlížet jinak, než že tento důvod byl obviněným uplatněn toliko formálně.
25. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy , kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případy tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum. Takovéto vady dokazování však Nejvyšší soud v této trestní věci neshledává.
26. Pokud jde o námitku obviněného týkající se tzv. opomenutých důkazů, pak je nutno předně poukázat na to, že u nalézacího soudu obviněný žádné důkazní návrhy při skončení dokazování (po poučení a v souladu s ustanovením §215 odst. 4 tr. ř.) neuplatnil. Pokud se obviněný domáhal doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, pak krajský soud jako soud odvolací v bodu 4. odůvodnění svého usnesení logickým a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, proč zamítl návrh na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru balistika, proč nevyhověl návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu a proč nevyhověl ani návrhu na výslech svědkyně K. G. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu, že doplnění dokazování o tyto další důkazy by nepřineslo žádné nové poznatky, které by mohly ovlivnit závěry okresního soudu nebo krajského soudu ohledně hodnocení důkazů. Za této situace proto vadu opomenutých důkazů shledat nelze.
27. Nejvyšší soud dále neshledává ani situaci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými oběma nižšími soudy. Jak již bylo konstatováno výše (viz body 16. až 18. tohoto usnesení), otázky dokazování z hlediska jeho rozsahu a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některých zásadních (skutkových) okolností, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
28. Pouze nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněný současně nemá pravdu, pokud tvrdí, že jeho odsouzení je založeno toliko na výpovědi obou zasahujících policistů. Již z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že soud výpovědi na místě činu zasahujících policistů J. M. a M. V. konfrontoval nejen s obhajobou obviněného, ale rovněž s listinnými důkazy a věcnými důkazy. Stejným způsobem pak konfrontoval tyto důkazy s výpovědí obviněného a zabýval se i tím, že obviněný vypovídal jinak v hlavním líčení, jinak v přípravném řízení a jinak ve vazebním zasedání. Stejně tak se zabýval i výpovědí svědkyně J. K., jejíž popis skutkového děje neodpovídá ani výpovědi obviněného ani výpovědi svědků policistů. Dospěl pak ke správnému závěru, že výpovědi obviněného B. K. a svědkyně J. K. jsou z hlediska průběhu skutkového děje nevěrohodné, a to na rozdíl od svědeckých výpovědí policistů J. M. a M. V.
29. Lze proto konstatovat, že hodnocení důkazů již ze strany nalézacího soudu je zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Připojit se pak lze i ke konstatování krajského soudu, že z obsahu provedených důkazů jsou závěry okresního soudu o vině obviněného logické, přesvědčivé a nevykazují žádné známky libovůle při hodnocení důkazů. Stejně tak mu lze přisvědčit v tom, že tvrzení obviněného, že okresní soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a cíleně bez důkazů v jeho neprospěch je nesprávné a účelové. Krajský soud také důvodně připomenul nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či že zajišťuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného, a že zásada in dubio pro reo se uplatní pouze v případě, že soud má závažné pochybnosti o vině obviněného.
30. Jestliže tedy okresní soud jako soud nalézací své skutkové závěry vztahující se k výroku o vině výše uvedeným způsobem náležitě odůvodnil, pokud se odvolací soud vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, pak ani vlastní verze skutkového děje prosazovaná obviněným není sama o sobě důvodem ke změně napadeného rozsudku.
31. Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů uzavřel, že námitky obviněného nebylo možno podřadit jak pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani pod žádný jiný dovolací důvod.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
32. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 8. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář