ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.165.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 165/2021-570
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce V. L. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Daliborem Vagenknechtem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, proti žalovanému J. Č. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, o zaplacení 3.781.825,50 Kč, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 337/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2020, č. j. 3 Cmo 145/2019-540, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 57. 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Pavelky, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice řádné vymezení toho, v čem žalobce (dále také „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel specifikovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní (§241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Žalobce předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezil.
V dovolání použitá formulace, že „ dovolání se podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak “, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť z dovolací argumentace je zřejmé, že žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím v minulosti již vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva nyní jinak, nýbrž toho, aby věc posoudil odlišně od odvolacího soudu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). V čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Dovolací argumentace je doprovázena zcela nepřiléhavým odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 322/98, jehož závěry na posuzovanou věc nedopadají, a podstatnou část dovolání tvoří - vedle podrobné rekapitulace dosavadního průběhu řízení - výtky, že soudy zatížily řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť zamítly jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro odůvodnění žaloby na obnovu řízení a neprovedly některé důkazy). Tyto výtky nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro jeho vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu