ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1799.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1799/2021-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce F. V. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Hostinským, advokátem se sídlem v Brně, Tišnovská 1444/67, proti žalované Tipsport.net a.s. se sídlem v Berouně, Politických vězňů 156 (identifikační číslo osoby 284 71 008), zastoupené Mgr. Ivanou Palmovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Politických vězňů 203/9, o 48.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 24/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 23 Co 322/2020-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 19 C 24/2019-129, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 48.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 1.250 Kč se zákonnými úroky z prodlení, řízení zastavil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 23 Co 322/2020-155, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I a ve výroku III potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel shledává přípustnost dovolání v tom, že při řešení otázky výkladu smluvních ujednání ve smyslu §§555 a 556 a §1812 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a usnesení ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 196/2019, jestliže nepřihlédl k úmyslu smluvních stran vyjádřenému v herním plánu a aplikoval-li „pravidla atletiky“, kterých se žádný z účastníků nedovolával. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval výkladem pojmu „apod.“ ve vztahu k „ diskvalifikaci a kontumaci“ obsaženému v §17 odst. 3 herního plánu a že nesprávně vyložil pojem „ neoprávněně “ připsaná výhra uvedený v §7 odst. 9 herního plánu, v důsledku čehož pak nesprávně zjistil, že ke změně výsledku se přihlíží pouze v případech, kdy je až následně zjištěno porušení pravidel soutěže a nesprávně uzavřel, že žalovaná odepsala výhru z jeho elektronického účtu oprávněně.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce si vsadil u žalované (provozovatelky internetových kursových sázek, jejíž herní plán pro provozování kursových sázek byl schválen na základě rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 14. 3. 2019, č. j. MEF-26787/2017/34-52, /dále jen „herní plán/“) 3krát 10 000 Kč při kursu 1:1,6 na výsledek soutěže v hodu diskem mužů konané v rámci Diamantové ligy dne 16. 6. 2019; konkrétně vsadil na lepší umístění švédského diskaře D. S. oproti jamajskému závodníkovi F. D.. Po skončení soutěže, konkrétně v 21:50 hodin byla na elektronický účet žalobce připsána výhra 3krát 16 000 Kč. Nejpozději v 22:56 hodin došlo k revizi oficiálních výsledků soutěže na základě protestu závodníka F. D. týkajícího se neuznání jeho nejdelšího hodu pro přešlap tak, že F. D. se umístil před D. S.. Na základě tohoto opraveného oficiálního výsledku soutěže žalovaná odepsala dne 17. 6. 2019 v 17:44 hodin z elektronického účtu žalobce již připsanou výhru 48.000 Kč. Z ustanovení §7 odst. 9 herního plánu soud zjistil, že „budou-li na uživatelské konto či dočasné uživatelské konto neoprávněně připsány peněžní prostředky jako výhra, je Tipsport oprávněn takto nesprávně připsanou výhodu odečíst z uživatelského konta či dočasného uživatelského konta i bez souhlasu účastníka, a to v případě, že se účastník mohl prokazatelně seznámit s tím, že výhra byla na uživatelské konto či dočasné uživatelské konto připsána neoprávněně a o takovém odečtení výhry z uživatelského konta či dočasného uživatelského konta bude účastník prokazatelně vyrozuměn “. Z §17 odst. 1 herního plánu zjistil, že „ veškeré oficiální výsledky budou zveřejňovány v internetové aplikaci nebo budou zveřejňovány na výsledkových listinách v jednotlivých pobočkách. V případě, že bude zjištěno, že zveřejněný oficiální výsledek je chybný, bude bezodkladně zveřejněn výsledek správný“ . A z §17 odst. 3 herního plánu zjistil, že „po vyhlášení oficiálního výsledku události nebude brán zřetel na změny výsledků na základě diskvalifikace, kontumace apod .“ Soud zhodnotil uvedená ujednání s přihlédnutím k jejich obsahu tak, že §17 odst. 3 herního plánu vyjadřuje úmysl smluvních stran řešit ty situace, kdy v případě následné diskvalifikace závodníka, například pro doping či při následném rozhodnutí o kontumačním výsledku sportovní události, která se na sportovišti vůbec neuskutečnila, tzn., kdy událost na sportovišti neskončila „sportovním výsledkem“ a teprve následně na základě rozhodnutí o kontumaci byl příslušným orgánem výsledek stanoven. Zohlednil též pravidla atletiky vydaná IAAF, které připouštějí změnu výsledku i v důsledku protestu závodníka na sportovišti (přičemž žádný ze závodníků pravidla soutěže neporušil), jak tomu bylo v daném případě. Takto zjištěný skutkový stav pak soud právně posoudil tak, že žalovaná odepsala výhru žalobce oprávněně, jelikož §17 odst. 3 herního řádu vylučuje možnost zohlednění změn výsledků (a tedy i odečtení připsané výhry z uživatelského účtu) pouze v případech, kdy po vyhlášení oficiálního výsledku události dojde ke změně na základě rozhodnutí příslušných orgánů mimo sportoviště a v důsledku porušení pravidel soutěže. Oprava vydaného oficiálního výsledku odpovídala ustanovení §17 odst. 1 herního plánu a v takovém případě je následné odepsání již připsané výhry v souladu s ustanovením §7 odst. 9 herního plánu.
Výkladem právních jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se Nejvyšší soud zabýval jak v rozhodnutích, která v dovolání zmiňuje žalobce, tak i v rozsudku ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, v nichž přijal a odůvodnil závěr, že úmysl jednajícího je základním hlediskem pro výklad právního jednání (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 o. z., a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace projevu vůle.
Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalobce, že se odvolací soud od zmíněných premis odchýlil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se jasně podává, že při výkladu právního jednání odvolací soud nahlížel na zmíněná ujednání i se zohledněním úmyslu smluvních stran. Zabýval se jak souvislostmi danými povahou věci tak i vzájemným vztahem relevantních ujednání herního plánu a dospěl k jednoznačnému závěru, že §17 odst. 3 herního plánu lze použít pouze v situacích, kdy událost na sportovišti neskončila sportovním výsledkem a teprve následně na základě rozhodnutí o kontumaci byl příslušným orgánem výsledek stanoven. To, že soud při zjišťování úmyslu smluvních stran přihlédl též k pravidlům atletiky, svědčí o tom, že usiloval o ucelený náhled na celou situaci, přičemž lze důvodně předpokládat, že sázející je, jakožto osoba zajímající se o danou oblast, s těmito pravidly taktéž obeznámen. Lze uzavřít, že odvolací soud vyložil posuzovaná ujednání herního plánu v souladu s ustanoveními §555 odst. 1 a §556 odst. 2 o. z., a respektoval zásady pro výklad právních jednání (dříve úkonů), které již dříve formuloval Ústavní soud např. v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Nedůvodná je výtka žalobce, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §1812 odst. 1 o. z., které zakotvuje pravidlo co nejpříznivějšího výkladu ve prospěch spotřebitele v případě, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, podpořená odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17. Odvolací soud totiž uzavřel, že herní plán je z hlediska svého obsahu jednoznačný a svůj závěr přesvědčivě zdůvodnil. Nelze jej tudíž - logicky vzato - vykládat různým způsobem, tedy ani příznivěji pro spotřebitele. Řečeno jinak, jestliže posuzovaný herní plán nezavdává důvod k pochybnosti o jeho obsahu a ujednání v něm obsažená jsou formulována (jazykově vyjádřena) jasně, určitě a srozumitelně pro všechny účastníky (kontrahenty), není dán důvod pro aplikaci interpretačního pravidla k ochraně žalobce jako spotřebitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5989/2016, nebo ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4362/2017).
Jelikož skutková zjištění jsou v poměrech dovolacího řízení nezpochybnitelná, jsou bezvýznamné dovolací námitky, jimiž žalobce napadá správnost skutkového zjištění ohledně užitého pojmu „apod.“ ve vztahu k „ diskvalifikaci a kontumaci“ v §17 odst. 3 herního plánu a ohledně pojmu „ neoprávněně “ připsaná výhra v případě §7 odst. 9 herního plánu. V rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000 (dále jen „Sbírka“), Nejvyšší soud dovodil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 o. z.), jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, Nejvyšší soud uzavřel, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním, a vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.
Namítá-li žalobce, že odvolací soud se nevypořádal s jeho výhradou k výkladu §7 odst. 9 herního plánu, nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu