ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3102.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3102/2021-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) S. V. a b) I. V., obou XY, zastoupených JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem Trutnov, Blanická 174, proti žalovanému L. O. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Šantrochem, advokátem se sídlem Trutnov, Veleslavínova 66, o zaplacení 575 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 116 C 4/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2021, č. j. 47 Co 133/2021-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 2. 2021, č. j. 116 C 4/2019-246, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 213,20 Kč k rukám JUDr. Lukáše Havla, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 47 Co 133/2021-288, potvrdil usnesení ze dne 15. 7. 2021, č. j. 116 C 4/2019-281, kterým Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) zastavil odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost zakládá na argumentaci, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Ústavního soudu (konkrétně od jeho nálezu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, a od nálezu pléna ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl ÚS 8/06), pokud v souvislosti s posouzením podmínek pro zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku aproboval postup soudu prvního stupně, který výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil jeho zástupci, nikoliv jemu samotnému. Navrhl zrušení napadeného usnesení a podal též návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 2. 2021, č. j. 116 C 4/2019-246.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný dne 8. 4. 2021 podal proti rozsudku ze dne 25. 2. 2021, č. j. 116 C 4/2019-246, odvolání společně se žádostí o osvobození od soudního poplatku, usnesením ze dne 10. 5. 2021, č. j. 116 C 4/2019-278 bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení ve výši jedné poloviny. Dne 10. 6. 2021 byla právnímu zástupci žalovaného do datové schránky doručena výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolací řízení ve lhůtě 15 dnů spolu s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaný soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Soud prvního stupně následně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil usnesením, jež odvolací soud potvrdil dovoláním napadeným rozhodnutím.
Námitka dovolatele, že odvolací soud v rozporu s judikaturou nepřihlédl k tomu, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána pouze jeho právnímu zástupci, přípustnost dovolání nezakládá. Ač dovolatel sám žádné konkrétní rozhodnutí, od něhož se odvolací soud měl v souvislosti s uvedenou otázkou odchýlit, neuvádí, lze mu přisvědčit, že Ústavní soud se k jím prosazovanému závěru přichýlil ve svém usnesení sp. zn. II. ÚS 177/2000, ovšem je třeba uvést, že uvedené rozhodnutí bylo překonáno nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 193, ročník 2007), na který navázala řada dalších rozhodnutí Ústavního soudu - např. usnesení ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3182/13, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02. Podle nyní ustálené soudní praxe není usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku třeba doručovat též účastníku do vlastních rukou a není mu upíráno právo na spravedlivý proces a na přístup k soudu, pokud je výzva k zaplacení soudního poplatku doručena jen jeho právnímu zástupci s procesní plnou mocí. Uvedená námitka proto přípustnost dovolání nezakládá.
Námitka, že se odvolací soud odchýlil od jím citovaných rozhodnutí Ústavního soudu (nálezu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, a od nálezu pléna ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl ÚS 8/06), přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že není řádně vymezeno, v čem žalovaný spatřuje naplnění jím uváděného předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. jako jedné z obligatorních náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný cituje úpravu týkající se důsledků nezaplacení soudního poplatku, přitom namítá, že se odvolací soud odchýlil od citovaných rozhodnutí, aniž vymezil konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, kterou předkládá k přezkumu, a uvedl, v čem se její řešení má promítnout do právního posouzení projednávané věci odvolacím soudem. Vymezení takové právní otázky nevyplývá z celého obsahu dovolání.
V souvislosti s otázkou výkladu právní úpravy, jež se váže k projednávané problematice (zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudních poplatcích“), dovolací soud připomíná, že v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§4 odst. 1 a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), a soud jej proto musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určil (§9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), je lhůta zachována, jen je-li předepsaná částka, ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, či na bankovním účtu, nejpozději poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. Velký senát Nejvyššího soudu poukázal na závěry obsažené např. v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18, podle nichž již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání). Jestliže tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. Zastavení příslušného řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě určené výzvou soudu v době, kdy již byl (byť opožděně) uhrazen, pokládal Nejvyšší soud za správné například v usneseních ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3918/2018, ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, nebo ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018. Úprava obsažená v ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění, byla do zákona o soudních poplatcích začleněna novelou provedenou s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu tohoto zákona, se uvádí, že rozhodnou by pro zaplacení soudního poplatku měla být napříště dodatečná lhůta určená soudem ve výzvě k zaplacení poplatku. Bez významu by mělo být případné zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením).
Z výše uvedeného vyplývá, že ani záměr zákonodárce projevený v důvodové zprávě ani judikatura Nejvyššího soudu citovaná výše nepotvrzují možnost odlišné interpretace prosazované dovolatelem prostřednictvím jím toliko obecně formulované námitky. I s přihlédnutím k jednoznačně formulované dikci §9 odst. 1 věty třetí zákona o soudních poplatcích lze tedy uzavřít, že neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby (odvolání) ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle §9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí soudní poplatek již (opožděně) uhradil.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 2. 2021, č. j. 116 C 4/2019-246, nebylo možné vyhovět, neboť návrh směřuje vůči rozhodnutí, jež dovoláním napadeno nebylo, tudíž z logiky věci odložení jeho vykonatelnosti nepřichází do úvahy.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení ve výši 10 620 Kč podle §1 odst. 1 a 2, §2, §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a částka 2 293,20 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu