ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1032.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1032/2021-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2021 o dovolání obviněného R. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2021 sp. zn. 3 To 392/2020, v trestní věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 6 T 61/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 6 T 61/2018 uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době od měsíce října 2016 do 8. 7. 2017 v XY a na dalších blíže nezjištěných místech, v návaznosti na skutečnost, že s ním L. K. ukončila vztah a našla si nového přítele, jmenovanou opakovaně a soustavně kontaktoval prostřednictvím mobilního telefonu formou telefonických hovorů a zejména formou SMS zpráv s četností až několikrát denně, v níž L. K. převážně vyzýval k obnovení jejich společného vztahu, požadoval po ní, aby s ním komunikovala, zjišťoval, kde se aktuálně nachází, co dělá a zda je se svým současným přítelem, kterého zároveň dehonestoval a žádal po jmenované, aby s ním ukončila vztah, kdy s ohledem na dlouhodobost popisovaného jednání a nestabilitu chování obviněného takovéto jednání u L. K. vyvolalo pocit ohrožení . Za to mu byl podle §354 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný podal, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2021 sp. zn. 3 To 392/2020 zamítl podle §256 tr. ř.
Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný nejprve rozsáhle doslovně citoval komentářovou literaturu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011 a ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. 6 Tdo 492/2017 vztahující se k výkladu subjektivní a objektivní stránky stíhaného přečinu. V konkrétní rovině namítl, že mu tyto dva formální znaky trestného činu nebyly prokázány, neboť se nedopustil natolik intenzivního jednání, aby bylo způsobilé ohrozit psychickou nebo fyzickou integritu poškozené, neboť poškozená s ním udržovala dobrovolný intimní kontakt, úzce s ním spolupracovala na textu její atestační práce a významná část komunikace byla zcela nezávadného charakteru a prolínala se s komunikací obžalobou označenou za závadnou. Odvolací soud nekonkretizoval jednotlivé sms zprávy, které s ohledem na množství ve spojení s jejich obsahem bylo objektivně způsobilé u poškozené vzbudit důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jí blízkých, a měly za cíl dlouhodobě poškozenou pronásledovat. Většina jí zaslaných sms zpráv měla za cíl podporu poškozené a to i po dobu přípravy atestační práce a v době, kdy poškozená procházela těžkým životním obdobím po smrti své matky. Skutek bylo třeba u trvajícího trestného činu s charakteristickým rysem vyvolání protiprávního stavu a jeho následného udržování popsat tak, aby z něj jednoznačně vyplývalo, jak a kdy pachatel protiprávní stav vyvolal, jakým jednáním jej nadále udržoval. Významná část sms zpráv zaslaných poškozené se týkala běžné komunikace, řešení pracovních povinností, řešení otázek ohledně atestační práce poškozené a vztahu mezi poškozenou a obviněným, tedy nenese obsahové prvky způsobilé vyvolat v poškozené obavu o její život či zdraví. Bylo prokázáno, že mezi obviněným a poškozenou v době, kdy tvořili pár, bylo běžné časté telefonování a zasílání sms zpráv, kdy jednání obviněného nepřesahovalo obvyklý kontakt mezi nimi, jak dovodil i nalézací soud v usnesení ze dne 25. 10. 2019 sp. zn. 6 T 61/2018 na str. 10 a 11. Sama poškozená obviněnému nikdy nesdělila, že poškozenou jednání obviněného obtěžuje. Samotná skutečnost, že obviněný poškozené zaslal „tisíce zpráv” nemohlo samo o sobě u poškozené objektivně vyvolat jakoukoli obavu o její život a zdraví či život a zdraví osob poškozených blízkých. Citace sms zpráv akcentované odvolacím soudem jsou vytržené z kontextu událostí, jímž se odvolací soud nezabýval a nehodnotil jej. Obviněný nejednal úmyslně v poškozené vyvolat jakýkoli pocit obav, strachu nebo úzkosti o zdraví nebo život poškozené, nechtěl jí ublížit. Jeho motivací bylo nevhodnou formou usilovat o obnovení partnerského vztahu a byla podporována, byť vnitřně možná neúmyslně, i poškozenou, když přesto projevovala i v rozhodném období vůči obviněnému minimálně formu sexuální vstřícnosti. Sám nalézací soud ve svém rozsudku konstatoval, že neuvěřil poškozené, že důvodem obnovení sexuálního vztahu s obviněným byly odměny pro její podřízené. Odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu ohledně úmyslu obviněného je zcela nedostatečné. Oba soudy se nevypořádaly s argumenty obviněného ohledně jeho úmyslu přečin spáchat a jeho naplnění pouze konstatují. Odkaz nalézacího soudu, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, na intenzitu a povahu zasílaných sms zpráv v tomto ohledu nepostačuje.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2021 sp. zn. 3 To 392/2020 a vydal rozsudek, jímž obviněného zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání obviněného uvedl, že jeho dovolací argumentace je sice hmotněprávního charakteru, ale je nedůvodná. Z dotčených soudních rozhodnutí je patrné, že se soudy těmito námitkami dostatečně zaobíraly a logicky a přesvědčivě je vyvrátily (zejména str. 3 – 4 usnesení krajského soudu v návaznosti na str. 10 – 11 rozsudku nalézacího soudu), s čímž se státní zástupce ztotožnil. Dále uvedl, že dlouhodobost pronásledování lze z hlediska naplnění objektivní stránky dovodit z toho, že trestněprávně relevantní jednání obviněného se odehrávalo v době „od měsíce října 2016 do 8. 7. 2017“, vytrvalost pak z toho, že šlo o opakované a soustavné kontaktování „s četností až několikrát denně“ (viz tzv. skutková věta). Způsobilost vzbudit důvodnou obavu o život, resp. zdraví pak vyplývá nejen z úpornosti či zarputilosti obviněného a z jeho nestability, nýbrž ji vyvolává též útočnost, agresivita projevů obviněného, jeho nátlak a výčitky, jakož i stupňující se důraznost projevů obviněného, to vše podtrženo jeho „silnějším“ postavením vůči poškozené a zneužitím takového postavení (srov. příslušné pasáže odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí). Závěr o úmyslném zavinění, tedy o naplnění subjektivní stránky, je rovněž správný. Jednání zachycené v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku je totiž úmyslné přímo z povahy věci - nelze někoho opakovaně a soustavně kontaktovat z nedbalosti. Takovému jednání je úmysl imanentní. Současně s možností vyvolání obav poškozené musel být obviněný ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku přinejmenším srozuměn, a to vzhledem k soudy zmiňovaným vnějším okolnostem v podobě soustavnosti, úpornosti, neodbytnosti, stupňující se agresivitě, zjevně znepokojivému obsahu projevu, svému postavení atd. Státní zástupce upozornil na ustálenou praxi dovolacího soudu, podle které platí, že pokud obviněný v rámci dovolání uplatňuje v podstatě tytéž námitky, které uplatňoval v předchozích stadiích trestního řízení, když soudy se s těmito námitkami náležitě vypořádaly, tak takové dovolání není důvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo 206/2019).
Dále státní zástupce zdůraznil, že o relativně vysoké intenzitě obtěžujícího jednání obviněného, jakož i o závažnosti ovlivnění života poškozené, dobře svědčí výskyt negativních dopadů do pracovního života poškozené, jejího partnerského života, resp. do jejího soukromého života vůbec. Rozhodné závažné negativní projevy jsou v přezkoumávaných rozhodnutích dobře popsány. Namítá-li obviněný, že dotčená rozhodnutí nevymezují „jednotlivé sms zprávy, které měly u poškozené vzbudit důvodnou obavu“, je tzv. skutková věta odsuzujícího rozhodnutí v tomto ohledu skutečně nedokonalá a bylo by vhodné ji precizovat, avšak rozvíjí ji relevantní skutková zjištění v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Zprávy výslovně zmiňované krajským soudem v odůvodnění jeho usnesení jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve spojení s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpověďmi svědků včetně poškozené. Soudy rovněž identifikovaly dobu, ve které již poškozená neměla o kontakt zájem, stal se pro ni nepříjemný. Není nutné ze stovek či tisíců zpráv přesně v odůvodnění soudního rozhodnutí jednotlivé zprávy kategorizovat, všechny individuálně identifikovat či je nějakým způsobem všechny přiřadit do té či oné skupiny. To totiž není z hlediska trestní odpovědnosti za předmětný delikt podstatné. Klíčové je v rozhodnutí správně popsat a zachytit trestněprávně relevantní jednání, nikoliv jednání nezávadné. To je v přezkoumávaných rozhodnutí splněno. Současně nelze říci, že by komunikace, označená soudy za nepřijatelnou, představovala komunikaci běžnou, normální, jak tvrdí poněkud nepřiléhavě obviněný. To vylučují soudy zjištěné okolnosti a kontext, ve kterém se jednání obviněného odehrálo. Jde zejména o obsah zpráv, četnost, neodbytnost, další způsoby kontaktu ze strany obviněného, zneužívání postavení, odmítavé stanovisko poškozené či negativní dopady do jejího života. To vše tvrzenou standardnost jednání obviněného popírá. Jednalo se o sobecký zájem obviněného získat poškozenou zpět, ačkoliv mu dala najevo, že o něj již nestojí, že s tím nesouhlasí. Pokud by ji chtěl pouze podpořit, nepůsobil by jí v životě vážné komplikace a potíže. Snaha obnovit partnerský vztah nevylučuje trestní odpovědnost za předmětný delikt. Naopak často bývá jedním z motivů pachatele dané trestné činnosti.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a), případně c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2021 sp. zn. 3 To 392/2020 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Na tomto místě je však třeba podotknout, že vzhledem k existující procesní situaci měl být ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatněn primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto nedůslednost však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení jeho obsahu a v něm obsažených námitek, nebo dokonce že by opodstatněnost podaného dovolání pro zmíněný nedostatek posoudit odmítl. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na nějž obviněný výslovně odkázal.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování spočívá na řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně se podává, že nalézací soud se plně vypořádal i prostřednictvím relevantních odkazů na ustálenou judikaturu týkající se stalkingu s obhajobou obviněného, nyní znovu opakovanou v dovolacím řízení. V bodě 10 a 11 odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl, že lze souhlasit s tím, že vzájemná komunikace mezi poškozenou a obviněným byla determinována jejich pracovním zařazením - s ohledem na jejich funkce spolu komunikovat museli, avšak žádný z pracovních postupů neopravňoval obviněného k zasílání množství zpráv, které s prací nesouvisely, a k vynucování reakcí poškozené. Stalkingem se podle nalézacího soudu rozumí jen takové způsoby pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik (vydírání, útisku apod.), přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba 4 týdnů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. 3 Tdo 1625/2016). Předmětem trestního stíhání obviněného se stalo pronásledování poškozené prostřednictvím telefonických hovorů a SMS zpráv jen za období od října 2016 do 8. 7. 2017. Doba trvání takového pronásledování byla podle nalézacího soudu žalovaným obdobím několikanásobně překročena, přičemž nelze ani odhlédnout od toho, že se v závěru agresivní a nežádoucí jednání obviněného ještě stupňovalo. Poškozená dala obviněnému srozumitelně najevo, že pro ni vztah skončil. Chtěla, aby ji kontaktoval jen v nutných pracovních věcech. O nebezpečném pronásledování podle §354 tr. zákoníku lze uvažovat teprve od okamžiku, kdy s ohledem na okolnosti případu mohl pachatel zjistit, že si poškozená osoba nepřeje jeho pozornost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018 sp. zn. 6 Tdo 142/2018). Za tento okamžik nalézací soud označil období nejpozději od podzimu 2016 v době informování ředitele Krajské veterinární správy pro Moravskoslezský kraj S. K. o celé situaci, na což následovaly omluvné zprávy ze strany obviněného - v tuto chvíli si již byl vědom toho, že si poškozená nepřeje být kontaktována v jiných než pracovních záležitostech. Obviněný se nejprve omlouval, avšak již v listopadu téhož roku se jeho agresivita stupňovala. Srozumění obviněného s ukončením mileneckého vztahu s poškozenou nalézací soud dovodil i z požadavku obviněného na vrácení peněz za věci, které ji koupil, které mu poškozená částečně vyplatila, čímž nepochybně chtěla dosáhnout jakéhosi narovnání (a uzavření) vztahu mezi ní a obviněným (viz sms zprávy zaslané poškozenou svědkyni E. O.). V souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 8 Tdo 891/2018 se nalézací soud zabýval otázkou zavinění, jakož i motivem a cílem chování obviněného s ohledem na všechny zjištěné souvislosti a uplatněnou obhajobou. Shrnul, že ačkoli v projednávané věci došlo k reakcím poškozené na jednání obviněného, byly tyto reakce vynuceny jejím pracovním zařazením, nemohla se odstřihnout od jakýchkoli kontaktů s obviněným, neboť byl v podstatě jejím nadřízeným a bylo problematické najít práci v rozumné vzdálenosti od bydliště se stejným ohodnocením, které pro ni bylo důležité k zajištění potřeb jejích i jejího syna. Její setrvání v pozici podřízené obviněného proto lze považovat za pochopitelné. Obviněnému tak podle nalézacího soudu muselo být zřejmé, že zájem, který poškozené věnuje, je pro ni nepřijatelný, v čemž nalézací soud spatřoval minimálně srozumění s tím, že intenzita a povaha zpráv může vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život nebo zdraví (i kdyby jen duševního) nebo o život nebo zdraví osob jí blízkých, tedy nepřímý úmysl ve smyslu §15 odstavec 1 písmeno b) tr. zákoníku.
Odvolací soud se následně se závěrem nalézacího soudu o naplnění subjektivní stránky nejméně v nepřímém úmyslu ztotožnil a v podrobnostech odkázal na bod 10 a 11 odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Obviněný si byl dlouhodobě vědom, že intenzita a obsah zasílaných SMS zpráv poškozené vyústila v její obtěžování, a byl srozuměn s tím, že je tak ohrožena její psychická integrita. Při hodnocení způsobu komunikace obviněného s poškozenou odvolací soud uvedl, že v žalovaném období jí zasílal velké množství SMS zpráv, nesouvisejících s jejich pracovní činností, a de facto si jimi vynucoval její reakce. Pokračoval v tomto protiprávním jednání i přesto, že mu dala jasně najevo, že jejich vztah skončil. Denně ji navštěvoval v kanceláři, zdržoval v práci, na jeho popud podepsala i rezignaci. Sdělil jí i to, že jí školitele ohledně atestace dělat nebude a zařídí, aby jí ho nedělal nikdo jiný. V tom případě by musela odstoupit z místa vedoucí pro nesplnění kvalifikačních předpokladů. Nevěděla „kudy kam“ (č. l. 212) a od března 2017 užívala antidepresiva. Takové jednání pak odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím hodnotil jako stupňující se nátlak ze strany obviněného na poškozenou. Obviněný si nadto byl dobře vědom zhoršujícího se psychického stavu poškozené, což vyplývá z SMS zpráv, v rámci nichž se opakovaně zmiňuje o tom, že užívá antidepresiva (č. l. 80 - 81). Nelze přitom přisvědčit závěrům nalézacího soudu, že obviněný poškozené zasílal větší množství SMS zpráv, z jejich obsahu však nevyplynulo, že by usiloval o narušení jejího psychického zdraví, a to s výjimkou SMS zpráv ze dne 3. 7. 2017. V tomto kontextu odvolací soud akcentoval SMS zprávy ze dne 11. 4. 2017 (č. l. 101) …„že ani já to nevyhrotil a nesejmul ho a tím neublížil ani tobě“, 3. 7. 2017 (č. l. 79 verte) …„nebo abych si toho hňupa skutečně vychutnal a pozabíjíme se všichni“, …„že se k tomu velmi schyluje, držím se zuby nehty…ale už to nevydržím…v hlavě to přepne co nevidět“, 7. 7. 2017 (č. l. 81 - 82) …„budeš do smrti litovat…bude tě čekat boj o holý život“, 8. 7. 2017 (č. l. 81) …“bude to moc bolet…bude ale už pozdě na záchranu“. Z těchto SMS zpráv odvolací soud dovodil patrnou vzrůstající verbální agresivitu obviněného vůči poškozené a jejímu příteli, přičemž vzhledem ke konkrétním zmínkám o smrti, boje o holý život a zabíjení je zřejmé, že u ní vyvolaly pocit akutního ohrožení, který se rozhodla řešit podáním trestního oznámení.
Z nastíněných pasáží obou výše cit. rozhodnutí je tudíž patrné, že se oba soudy s obhajobou obviněného plně vypořádaly. Intenzitu jeho jednání nedovodily toliko z množství sms zpráv a telefonátů obviněného, nýbrž pečlivě posuzovaly i jejich obsah. Není úkolem soudu, aby dva tisíce textových zpráv obviněného zaslaných poškozené systematicky roztřídil do dvou skupin na závadné a nezávadné, ale zejména aby prizmatem celkového chování obviněného posoudily jejich obsah, cíl obviněného jako pachatele stalkingu a jeho motivaci. Nalézací soud relevantně dovodil, že poškozená dala obviněnému jasně najevo, že s ním vztah ukončila a našla si nového partnera, když nejpozději na podzim 2016 byl o nevyžádaných kontaktech obviněného spraven i svědek K. jako společný nadřízený obviněného a poškozené, který se postavil na stranu poškozené a vyzval obviněného, aby si své osobní záležitosti vyřešil mimo své zaměstnání. Nevhodného chování obviněného na pracovišti si všimly i kolegyně poškozené K. a L., které tomuto svědku samy sdělily, že mezi obviněným a poškozenou dochází k rozporům a hádkám a poškozená někdy po návštěvě obviněného z kanceláře odchází s pláčem. Obviněný se následně poškozené omlouval, avšak od listopadu 2016 agresivita a nežádoucí kontaktování ze strany obviněného gradovalo. Obviněný opakovaně zasílal nevyžádané sms zprávy, volal jí nad únosnou míru na soukromý i služební telefon, vynucoval si telefonický kontakt s poškozenou pod záminkou domnělých pracovních důvodů a po vyhovění namísto toho pod nátlakem s ní opětovně řešil jejich dřívější osobní vztah. Z obsahu sms zpráv zasílaných v denní i noční době poškozené je zřejmé, že obviněný si je vědom, že se jedná z jeho strany zejména o jednostrannou komunikaci, kdy obviněná mu výjimečně odepsala, zejména s ním komunikovala ohledně pracovních záležitostí a své atestační práce, když vedoucím práce byl právě obviněný. Poškozená je schválně nepřijímala, na služebním telefonu ji chodily do nevyžádaných zpráv. Nejprve ji v nich obviněný často nevhodným způsobem vyznává lásku, akcentuje své citové stavy, přemlouvá a nutí poškozenou k obnovení vzájemného vztahu, když pro ni podle svých slov udělal vždy nejvíc, čímž ji vystavuje citovému nátlaku a manipulaci. Když poškozená dlouho neodpovídá, přistupuje obviněný agresivním způsobem k výhrůžkám, zesměšňování a obscénním urážkám poškozené ( vyléčil ti hlavu i spodek, že …, musel ti důkladně vymýt a vyšukat mozek z hlavy. Jsi opravdu tak jednoduchá? , určitě si užíváš bezstarostného života a jízdy na sloním chobotu , ty fakt nemáš žádné svědomí. XXXXX (pseudonym) bez domova; rodiče na smrtelné posteli a ty si jedeš v klidu šukat do XY? ) i jejího partnera, na něhož žárlil ( dutá hlava , prase , dutohlavé smradlavé prase , slon , čurák , čuráček , hňup , primitivní vypatlaný a dutohlavý debil , zmrd ). S ohledem na pracovní zařazení poškozené jako přímé podřízené obviněného se nemohla vyhnout nevyžádaným sms zprávám a voláním i na služební mobil a nemohla jednání obviněného uniknout ani v práci, neboť ji obviněný zneužívaje svého silnějšího postavení nadřízeného dlouhodobě a často navštěvoval v kanceláři a nutil ji i zde k obnovení vztahu. Jednání obviněného tak nemělo dopad nejen do osobního a rodinného života, ale i do pracovní oblasti, kdy sám předal svědku K. rezignaci poškozené na její funkci, kterou si předtím vynutil. Tento svědek jí odmítl převzít, že tak musí učinit sama poškozená. Poškozená se pak obávala chodit do práce s tím, že i tady bude povinna řešit urážky obviněného jako svého přímého nadřízeného. Urážky, zesměšňování, ponižování poškozené a výčitky jasně vyplývají i z telefonních hovorů obviněného nahraných poškozenou s daty 21. 6. a 26. 6. 2017, v nichž obviněný vede sebestředný monolog o tom, jak mu poškozená ublížila a zneužila jej, ptá se poškozené, zda si již hledá nové místo a rozeslala své životopisy. Poškozená na něj nereaguje, až po několikátém vyzvání k odpovědi ze strany obviněného jednoslovně či více slovy reaguje tichým uplakaným hlasem. Zpovzdálí je slyšet její syn. V nahrávce ze dne 26. 6. 2017 ji obviněný rozjitřeným a ne příliš příčetným tónem sděluje, že za to, co mu udělala s tím prasetem, bude následovat odveta, že se nemusí bát. Řekl, že mu už je všechno jedno, ať to skonči smrtí kohokoli z nás…, mě už nebaví život, to ti říkám na rovinu, takže je mi to úplně jedno . Přestože věděl, že poškozená užívá antidepresiva a zemřela jí matka, sdělil jí, že by její matce vše povykládal, kdyby žila, hlavně jak jí její přítel vymyl mozek, tedy záměrně prohluboval trauma poškozené z úmrtí její matky. Odvolací soud se vypořádal rovněž s námitkou obviněného, že jeho jednání nebylo způsobilé vyvolat v poškozené důvodnou obavu ve smyslu §354 odst. 1 tr. zákoníku i s ohledem na její svolení s dočasnými sexuálními kontakty s obviněným, když v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že obviněného nemůže zbavit trestní odpovědnosti ani skutečnost, že poškozená se s ním v žalovaném období intimně stýkala. Důvody, proč takto činila, vysvětlila poškozená u hlavního líčení. Z její výpovědi vyplynulo, že s tím souhlasila v době, kdy byla obtěžována sms zprávami obviněného, zdržována v práci, přičemž jí sdělil, že jí nebude dělat ani školitele při atestaci a zařídí, aby jím nebyl nikdo. V této době za ní přišel a žádal o sex, přičemž řekl, že „pak by byl klid“ (č. l. 211). Proto s tím souhlasila.
Lze tudíž dospět k závěru, že obviněný shora popsaným zcela nepřijatelným jednáním zasahoval do sféry osobního, rodinného, ale i profesního života poškozené, přičemž prohluboval narušený její psychický stav, oslabený smrtí její matky a neustávajícím dlouhodobým pronásledováním obviněného, kdy v ní dlouhodobý gradující nátlak obviněného zahrnující i zmínky o možné smrti obviněného, poškozené či jejího partnera a přesvědčivost jeho projevu vzbudily důvodnou obavu o její život a zdraví (či zdraví a život jejího partnera), když psychické zdraví měla podlomeno dlouhodobými útoky obviněného, což vyústilo v podání trestního oznámení na jeho osobu. Poškozená jeho podání déle zvažovala z důvodu, aby paradoxně obviněnému neuškodila, což vyplývá z sms konverzace mezi poškozenou a svědkyní E. O. V žádném ohledu nelze označit komunikaci obviněného za běžnou, a už vůbec ne podpůrnou, jak předkládá ve svém dovolání. V době jejich mileneckého poměru mohla být sice mezi nimi běžná oboustranná četná komunikace, což však nelze tvrdit o žalovaném období, kdy se jednalo o zjevně obtěžující kontaktování poškozené telefonicky, sms zprávami, osobně v bydlišti poškozené i na pracovišti, kdy mu poškozená několikrát dala najevo, že o znovuobnovení vztahu s ním nemá zájem a chce s ním řešit jen pracovní záležitosti, popřípadě dopsání své atestační práce. Jednání obviněného v jeho komplexu pak bylo opodstatněně posouzeno jako závažné chování způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu o zdraví nebo život její či osob jí blízkých ve smyslu ustanovení §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, takže Nejvyšší soud se s výsledným rozhodnutím soudů nižších stupňů, kdy obviněného uznaly vinným přečinem nebezpečného pronásledování, plně ztotožnil.
V konečném výsledku tak na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání obviněného R. M. jako zjevně neopodstatněné, neboť jím napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů vytýkanými vadami netrpí, a v důsledku toho je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 10. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu