Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.01.2021, sp. zn. 4 Tdo 1313/2020 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1313.2020.1

sp. zn. 4 Tdo 1313/2020- 1423 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovoláních obviněných V. K. , nar. XY, bytem XY a P. K. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 To 374/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 41/2019, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá . Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 3 T 41/2019, byl obviněný V. K. uznán vinným přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [bod I.) rozsudku] a obviněný P. K. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [bod I.) rozsudku], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) I. „v XY, okr. Ústí nad Orlicí, v XY, XY, případně na dalších místech, v období nejméně od srpna 2016 do ledna 2017, s cílem zkrátit daňovou povinnost obchodních společností K. a P. k. na DPH, obžalovaní V. H. a P. K. účelově vytvořili a řídili skupinu subjektů, složenou z daňově nečinné společnosti B. C. (tzv. missing tradera), zastoupené obžalovaným J. H. jako jediným jednatelem, kterého k níže uvedené činnosti získal obžalovaný P. K. , z průběžného subjektu (tzv. buffera), jímž byl obžalovaný V. K., podnikající pod IČ:XY, s místem podnikání XY a společností K., zastoupené obžalovaným P. K. jako jediným jednatelem a obžalovaným V. H., za tuto společnost fakticky jednajícím a P. k., za kterou fakticky jednal rovněž obžalovaný V. H. (tzv. brokerů), reálně si uplatňujících nárok na neoprávněný odpočet DPH, přičemž obžalovaný J. H. po vzájemné dohodě s P. K. a V. H. vydal pokyn externí účetní společnosti B. C. M. T., nar. XY, aby vystavila níže uvedené faktury pod body A1)-A24), resp. jí dal pokyn, aby další faktury jménem společnosti B. C. vystavila již dle konkrétních pokynů obžalovaného V. H., přestože obžalovaní J. H., P. K., V. H. i V. K. věděli, že společnost B. C. fakturované výrobky nevlastnila a nedodala je. Přičemž na základě pokynů obžalovaných J. H. a V. H. vystavila externí účetní M. T. jménem společnosti B. C. následující faktury pro odběratele V. K., podnikajícího pod IČ: XY: A1) dne 1.8.2016 fakturu č. 160100049 na částku 109.140,- Kč + DPH ve výši 22.919,40 Kč s předmětem fakturace: 6 x kontejner typ Avia suť, A2) dne 3.8.2016 fakturu č. 160100050 na částku 46.600,- Kč + DPH ve výši 9.786,- Kč s předmětem fakturace: 2 x kontejner typ Avia 8,5m3, A3) dne 6.8.2016 fakturu č. 160100051 na částku 90.950,- Kč + DPH ve výši 19.099,50 Kč s předmětem fakturace: 5 x kontejner typ Avia suť, A4) dne 8.8.2016 fakturu č. 160100056 na částku 93.200,- Kč + DPH ve výši 19.572,- Kč s předmětem fakturace: 4 x kontejner typ Avia 8,5m3, A5) dne 9.8.2016 fakturu č. 160100057 na částku 69.900,- Kč + DPH ve výši 14.679,- Kč s předmětem fakturace: 3 x kontejner typ Avia 8,5m3, A6) dne 11.8.2016 fakturu č. 160100058 na částku 116.500,- Kč + DPH ve výši 24.465,- Kč s předmětem fakturace: 5 x kontejner typ Avia 8,5m3, A7) dne 14.8.2016 fakturu č. 160100059 na částku 116.500,- Kč + DPH ve výši 24.465,- Kč s předmětem fakturace: 5 x kontejner typ Avia 8,5m3, A8) dne 17.8.2016 fakturu č. 160100060 na částku 37.210,- Kč + DPH ve výši 7.814,10 Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner typ Avia Atypický Bouda, A9) dne 10.9.2016 fakturu č. 160100066 na částku 81.000,- Kč + DPH ve výši 17.010,- Kč s předmětem fakturace: 1 x nádrž WJ4020-IZ-NL-O-N-P, A10) dne 11.9.2016 fakturu č. 160100067 na částku 151.000,- Kč + DPH ve výši 31.710,- Kč s předmětem fakturace: 50 x Z souřadnice s lichoběžníkovým závitem, A11) dne 13.9.2016 fakturu č. 160100068 na částku 40.100,- Kč + DPH ve výši 8.421,- Kč s předmětem fakturace: 1 x díl exteriér s lichoběžníkovým závitem, A12) dne 14.9.2016 fakturu č. 160100069 na částku 82.600,- Kč + DPH ve výši 17.346,- Kč s předmětem fakturace: 1 x nádrž WJ2030-1Z-LITEJET, A13) dne 15.9.2016 fakturu č. 160100070 na částku 69.100,- Kč + DPH ve výši 14.511,- Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, A14) dne 16.9.2016 fakturu č. 160100071 na částku 62.100,- Kč + DPH ve výši 13.041,- Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, A15) dne 18.9.2016 fakturu č. 160100072 na částku 67.000,- Kč + DPH ve výši 14.070,- Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, A16) dne 20.9.2016 fakturu č. 160100073 na částku 66.000,- Kč + DPH ve výši 13.860,- Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, A17) dne 16.10.2016 fakturu č. 160100077 na částku 193.400,- Kč + DPH ve výši 40.614,- Kč s předmětem fakturace: nůžky NTH2150 (2000/8), A18) dne 22.10.2016 fakturu č. 160100080 na částku 57.000,- Kč + DPH ve výši 11.970,- Kč s předmětem fakturace: 3 x kontejner typ Avia zesílený suť 3,5 m3 ALBR, A19) dne 24.10.2016 fakturu č. 160100081 na částku 84.000,- Kč + DPH ve výši 17.640,- Kč s předmětem fakturace: 3 x kontejner typ Avia vysoký 11 m3 sklopný bok, A20) dne 28.10.2016 fakturu č. 160100082 na částku 25.000,- Kč + DPH ve výši 5.250,- Kč s předmětem fakturace: kontejner typ Avia vysoký 11,3 m3 sklopný bok, A21) dne 29.10.2016 fakturu č. 160100083 na částku 33.000,- Kč + DPH ve výši 6.930,- Kč s předmětem fakturace: 1 x kontejner typ Avia vysoký 15 m3 sklopné boky, A22) dne 7.11.2016 fakturu č. 160100090 na částku 176.000,- Kč + DPH ve výši 36.960,- Kč s předmětem fakturace: 8 x kontejner typ Avia vysoký 6 m3, A23) dne 8.11.2016 fakturu č. 160100078 na částku 703.200,- Kč + DPH ve výši 147.672,- Kč s předmětem fakturace: ohraňovací lis Beyeler 3439 včetně montáže, A24) dne 20.11.2016 fakturu č. 160100091 na částku 155.400,- Kč + DPH ve výši 32.634,- Kč s předmětem fakturace: 7 x kontejner typ Avia vysoký 9 m3 sklopný bok, a poté: - na základě pokynů obžalovaných J. H. a V. H. zahrnula externí účetní M. T. faktury pod body A1)-A8) na celkovou částku ve výši 680.000,- Kč + DPH v celkové výši 142.800,- Kč do položky „Zdanitelná plnění“ v přiznání společnosti B. C. k DPH za zdaňovací období srpen 2016, a následně přiznání podala dne 25.9.2016 na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Pardubicích, přičemž obžalovaný J. H. DPH ve výši 142.800,- Kč neuhradil ani nezajistil její úhradu, - na základě pokynů obžalovaných J. H. a V. H. zahrnula externí účetní M. T. faktury pod body A9)-A16) na celkovou částku ve výši 618.900,- Kč + DPH v celkové výši 129.969,- Kč do položky „Zdanitelná plnění“ v přiznání společnosti B. C. k DPH za zdaňovací období září 2016, které podala dne 15.11.2016 na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Pardubicích, přičemž obžalovaný J. H. DPH ve výši 129.969,- Kč neuhradil ani nezajistil její úhradu, - na základě pokynů obžalovaných J. H. a V. H. zahrnula externí účetní M. T. faktury pod body A17)-A21) na celkovou částku ve výši 392.400,- Kč + DPH v celkové výši 82.404,- Kč do položky „Zdanitelná plnění“ v přiznání společnosti B. C. k DPH za zdaňovací období říjen 2016, které podala dne 25.11.2016 na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Pardubicích, přičemž J. H. DPH ve výši 82.404,- Kč neuhradil, ani nezajistil její úhradu, - na základě pokynů obžalovaných J. H. a V. H. zahrnula externí účetní M. T. faktury pod body A22)-A24) na celkovou částku ve výši 1.034.600,- Kč + DPH v celkové výši 217.266,- Kč do položky „Zdanitelná plnění“ v přiznání společnosti B. C. k DPH za zdaňovací období listopad 2016, které podala dne 26.12.2016 na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Pardubicích, přičemž J. H. DPH ve výši 217.266,- Kč vyplývající z těchto faktur neuhradil, ani nezajistil jejich úhradu, přičemž obžalovaný V. K. jako OSVČ, podnikající pod IČ: XY, po předchozí domluvě s obžalovanými P. K. a V. H. faktury uvedené pod body A1)-A24) převzal a zavedl do svého účetnictví, přestože věděl, stejně jako obžalovaní J. H., P. K. a V. H., že fakturované zboží ve skutečnosti nezakoupil a společnosti B. C. jej neuhradil, a dále vystavil faktury, na základě kterých měl veškeré zboží, uvedené na fakturách pod body A1)-A24), následně obratem dodat společnostem K. a P. k. za částky, zvýšené o 2% oproti nákupu, konkrétně: B1) dne 3.8.2016 vystavil fakturu č. 1608033 na částku 111.322,80 Kč + DPH ve výši 23.377,79 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 6 x kontejner Avia suť, B2) dne 6.8.2016 vystavil fakturu č. 1608064 na částku 47.532,- Kč + DPH ve výši 9.981,72 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 2 x kontejner typ 8,5m3, B3) dne 7.8.2016 vystavil fakturu č. 1608075 na částku 92.769,- Kč + DPH ve výši 19.481,49 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 5 x kontejner Avia suť, B4) dne 9.8.2016 vystavil fakturu č. 1608096 na částku 95.064,- Kč + DPH ve výši 19.963,44 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 4 x kontejner Avia 8,5m3, B5) dne 11.8.2016 vystavil fakturu č. 1608117 na částku 71.298,- Kč + DPH ve výši 14.972,58 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 3 x kontejner Avia 8,5m3, B6) dne 15.8.2016 vystavil fakturu č. 1608158 na částku 118.830,- Kč + DPH ve výši 24.954,30 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 5 x kontejner Avia 8,5m3, B7) dne 17.8.2016 vystavil fakturu č. 1608179 na částku 118.830,- Kč + DPH ve výši 24.954,30 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 5 x kontejner Avia 8,5m3, B8) dne 19.8.2016 vystavil fakturu č. 16081910 na částku 37.954,20 Kč + DPH ve výši 7.970,38 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner atyp bouda, B9) dne 16.9.2016 vystavil fakturu č. 16091614 na částku 82.620,- Kč + DPH ve výši 17.350,20 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x nádrž WJ4020-IZ-NL-O-N-P, B10) dne 17.9.2016 vystavil fakturu č. 16091715 na částku 154.020,- Kč + DPH ve výši 32.344,20 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 50 x Z souřadnice s lichoběžníkovým závitem, B11) dne 18.9.2016 vystavil fakturu č. 16091816 na částku 40.902,- Kč + DPH ve výši 8.589,42 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x exteriér s lichoběžníkovým závitem, B12) dne 19.9.2016 vystavil fakturu č. 16091917 na částku 84.252,- Kč + DPH ve výši 17.692,92 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x nádrž WJ2030-1Z-LITEJET, B13) dne 20.9.2016 vystavil fakturu č. 16092018 na částku 70.482,- Kč + DPH ve výši 14.801,22 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, B14) dne 21.9.2016 vystavil fakturu č. 16092119 na částku 63.342,- Kč + DPH ve výši 13.301,82 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, B15) dne 22.9.2016 vystavil fakturu č. 16092220 na částku 68.340,- Kč + DPH ve výši 14.351,40 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, B16) dne 23.9.2016 vystavil fakturu č. 16092321 na částku 67.320,- Kč + DPH ve výši 14.137,20 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner Abroll ALBR dle specifikace, B17) dne 16.10.2016 vystavil fakturu č. 16101624 na částku 197.268,- Kč + DPH ve výši 41.426,28 Kč pro odběratele P. k., IČ: XY, s předmětem fakturace: nůžky NTH2150 (2000/8) s instalací a dopravou, B18) dne 22.10.2016 vystavil fakturu č. 16102225 na částku 58.140,- Kč + DPH ve výši 12.209,40 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 3 x kontejner typ Avia zesílený suť 3,5 m3 ALBR, B19) dne 24.10.2016 vystavil fakturu č. 16102426 na částku 85.680,- Kč + DPH ve výši 17.992,80 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 3 x kontejner typ Avia vysoký 11 m3 sklopný bok, B20) dne 28.10.2016 vystavil fakturu č. 16102827 na částku 25.500,- Kč + DPH ve výši 5.355,- Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner typ Avia vysoký 11,3 m3, B21) dne 29.10.2016 vystavil fakturu č. 16102928 na částku 33.660,- Kč + DPH ve výši 7.068,60 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x kontejner typ Avia vysoký 15 m3 sklopné boky, B22) dne 8.11.2016 vystavil fakturu č. 16110829 na částku 179.520,- Kč + DPH ve výši 37.699,20 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 8 x kontejner typ Avia vysoký 6 m3, B23) dne 21.11.2016 vystavil fakturu č. 16112130 na částku 158.508,- Kč + DPH ve výši 33.286,68 Kč pro odběratele K., IČ: XY, s předmětem fakturace: 7 x kontejner typ Avia vysoký 9 m3 B24) dne 22.11.2016 vystavil fakturu č. 16112231 na částku 100.000,- Kč + DPH ve výši 21.000,- Kč pro odběratele P. k., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x ohraňovací lis Beyeler 3439 záloha, B25) dne 5.12.2016 vystavil fakturu č. 16120533 na částku 617.264,- Kč + DPH ve výši 129.625,44 Kč pro odběratele P. k., IČ: XY, s předmětem fakturace: 1 x ohraňovací lis Beyeler 3439, přestože věděl, stejně jako obžalovaní J. H., P. K. a V. H., že fakturované zboží shora uvedeným společnostem ve skutečnosti nedodal a neobdržel za ně fakturované částky, následně obžalovaný V. K.: - faktury uvedené pod body A1)-A16) a B1)-B16) zahrnul do svého přiznání k DPH za 3. čtvrtletí roku 2016, které podal na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Žamberku dne 26.10.2016, když faktury uvedené pod body A1)-A16) na částku celkem 1.298.900,- Kč + DPH celkem ve výši 272.769,- Kč zahrnul do položky „Nárok na odpočet daně“ a faktury uvedené pod body B1)-B16) na částku celkem 1.324.878,- Kč + DPH celkem ve výši 278.224,38 Kč do položky „Zdanitelná plnění s daňovou povinností“, přičemž daňovou povinnost ve výši 5.455,38 Kč, vyplývající z rozdílu DPH na vstupu a výstupu, správci daně uhradil, - faktury uvedené pod body A17)-A24) a B17)-B25) zahrnul do svého přiznání k DPH za 4. čtvrtletí roku 2016, které podal na Finančním úřadě pro Pardubický kraj, Územním pracovišti v Žamberku dne 30.1.2017, když faktury uvedené pod body A17)-A24) na celkovou částku 1.427.000,- Kč + DPH v celkové výši 299.670,- Kč zahrnul do položky „Nárok na odpočet daně“ a faktury uvedené pod body B17)-B25) na celkovou částku 1.455.540,- Kč + DPH v celkové výši 305.663,40 Kč zahrnul do položky „Zdanitelná plnění s daňovou povinností“, přičemž daňovou povinnost ve výši 5.993,40 Kč, vyplývající z rozdílu DPH na vstupu a výstupu, správci daně uhradil, obžalovaný P. K. jako jednatel společnosti K. a V. H. jako obchodní zástupce společností K. a P. k. zajistili následně zavedení faktur uvedených pod body B1)-B16) a B18)-B23) do účetnictví společnosti K. a faktur uvedených pod body B17), B24) a B25) do účetnictví společnosti P. k., přestože věděli, stejně jako obžalovaní J. H. a V. K., že obžalovaný V. K. obchodním společnostem K. a P. k. zboží, uvedené na fakturách pod body B1)-B25), nedodal a nárok na odpočet DPH na základě těchto faktur uvedeným obchodním společnostem nevznikl, přičemž obžalovaní P. K. a V. H. dále zajistili, že: 1) faktury uvedené pod body B1)-B8) na celkovou částku 693.600,- Kč + DPH celkem 145.656,- Kč byly neoprávněně zahrnuty do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti K. za měsíc srpen 2016, podaného na Finančním úřadě pro Liberecký kraj, Územním pracovišti v Liberci dne 27.9.2016, 2) faktury uvedené pod body B9)-B16) na celkovou částku 631.278,- Kč + DPH celkem 132.568,38 Kč byly neoprávněně zahrnuty do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti K. za měsíc září 2016, podaného na Finančním úřadě pro Liberecký kraj, Územním pracovišti v Liberci dne 26.10.2016 3) faktura uvedená pod bodem B17) na částku 197.268,- Kč + DPH ve výši 41.426,28 Kč byla neoprávněně zahrnuta do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti P. k. za měsíc říjen 2016, podaného na Finančním úřadě pro hlavní město Prahu, Územním pracovišti pro Prahu 3 dne 26.11.2016, 4) faktura uvedené pod body B18)-B21) na částku celkem 202.980,- Kč + DPH ve výši 42.625,80 Kč byly neoprávněně zahrnuty do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti K. za měsíc říjen 2016, podaného na Finančním úřadě pro Liberecký kraj, Územním pracovišti v Liberci dne 26.11.2016, 5) faktury uvedené pod body B22)-B23) na částku celkem 338.028,- Kč + DPH celkem 70.985,88 Kč byly neoprávněně zahrnuty do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti K. za měsíc listopad 2016, podaného na Finančním úřadě pro Liberecký kraj, Územním pracovišti v Liberci dne 27.12.2016, 6) faktura uvedená pod bodem B24) na částku 100.000,- Kč + DPH ve výši 21.000,- Kč byla neoprávněně zahrnuta do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti P. k. za měsíc listopad 2016, podaného na Finančním úřadě pro hlavní město Prahu, Územním pracovišti pro Prahu 3 dne 27.12.2016, 7) faktura uvedená pod bodem B25) na částku 617.264,- Kč + DPH ve výši 129.625,44 Kč byla neoprávněně zahrnuta do položky „Nárok na odpočet daně“ v přiznání k DPH společnosti P. k. za měsíc prosinec 2016, podaného na Finančním úřadě pro hlavní město Prahu, Územním pracovišti pro Prahu 3 dne 25.1.2017, shora uvedeným jednáním porušili ustanovení §72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zkrátili tak ke škodě České republiky DPH společností K. o částku 384 153 Kč a P. k. o částku 176 837,22 Kč .“ Za uvedené jednání byl obviněný V. K. odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Za uvedené jednání byl obviněný P. K. odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob podnikajících podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. na dobu 5 let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. H., V. H., obviněné právnické osoby K. a obviněné právnické osoby B. C. v likvidaci. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 3 T 41/2019, podali obvinění V. K., P. K., J. H., V. H., právnická osoba K., právnická osoba B. C. v likvidaci, a státní zástupce Okresního soudu státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 To 374/2019, tak, že I.) Z podnětu odvolání obviněného V. H. a státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu obviněného V. H. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému V. H. za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině obviněného V. H. v napadeném rozsudku pod bodem I. nedotčen, byl uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 3 roky. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků za současného stanovení dohledu nad obviněným. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest 200 denních sazeb ve výši 250 Kč, tedy v celkové výměře 50.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na 6 měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. II.) Z podnětu odvolání obviněného P. K. a státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu obviněného P. K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněnému P. K. za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině obviněného P. K. v napadeném rozsudku pod bodem I. nedotčen, uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 3 roky. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 roků za současného stanovení dohledu nad obviněným. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest 250 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy v celkové výměře 125.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na 6 měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob podnikajících podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. na dobu 5 roků. III.) Z podnětu odvolání obviněného V. K. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu obviněného V. K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněnému V. K. za dva přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal výrok o vině obviněného V. K. v napadeném rozsudku pod bodem I. nedotčen, uložen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. IV.) Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu obviněné právnické osoby K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněné právnické osobě K. za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině obviněné právnické osoby K. v napadeném rozsudku pod bodem II. nedotčen, uložen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikání s předmětem činnosti: výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobku; povrchová úprava a svařování kovů, prodej; velkoobchod a maloobchod s výrobky, jež jsou výsledkem kovovýroby, na dobu 5 roků. V.) Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu obviněné právnické osoby B. C. v likvidaci a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněné právnické osobě B. C. v likvidaci za dva přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal výrok o vině obviněné právnické osoby B. C. v likvidaci v napadeném rozsudku pod body III. A), B) nedotčen, uložen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku za použití §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikání s předmětem činnosti: výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků; povrchová úprava a svařování kovů, prodej; velkoobchod a maloobchod s výrobky, jež jsou výsledkem kovovýroby, na dobu 5 roků. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 To 374/2019, podal následně obviněný V. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání obviněný namítl, že rozsudek soudů obou stupňů spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť jeho jednání popsané v napadených rozsudcích nesplňuje formální znaky trestného činu, a to jeho subjektivní stránku. Z žádného provedeného výslechu nebo jiného důkazu však nevyplynulo, že by obviněný K. měl vědět o neexistenci či fiktivnosti obchodů. Obviněnému V. K. bylo ze strany všech spoluobviněných fyzických osob vždy tvrzeno, že se jedná o řádné obchody, že jej potřebují, aby garantoval kvalitu, a že s ním v budoucnu rozvinou další spolupráci. Obviněný tedy nemohl vědět o tom, že zde byl páchán trestný čin, a z žádného provedeného důkazu ani nevyplývá soudem uváděné srozumění V. K. s tím, že B. C. daň z přidané hodnoty neodvede, příp. že si P. k. a K. neoprávněně uplatní odpočet daně z přidané hodnoty a zkrátí tak daň z přidané hodnoty. Sám obviněný daň z přidané hodnoty vždy řádně odváděl. V průběhu trestního řízení tedy zejména nebylo vůbec prokázáno, že by se obviněný dopustil přečinů uvedených v rozsudku soudu prvního stupně, a to ani ve formě pomoci. Soudy obou stupňů prokazují srozumění obviněného i vyjádřením obviněného na finančním úřadě. Toto vyjádření obviněného však nesplňuje náležitosti vysvětlení provedeného dle trestního řádu, natož náležitosti výpovědi obviněného, a proto je pro účely tohoto trestního řízení vyjádření obviněného na finančním úřadě jako důkaz nepoužitelné a soudy z něho vůbec neměly vycházet. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 3 T 41/2019, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k novému projednání a rozhodnutí. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 14 To 374/2019, podal dále prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný P. K., a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho úvodu citoval zákonné znění uvedeného dovolacího důvodu a dále uvedl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nemají s nimi obsahovou spojitost a jsou v podstatě opakem skutečného obsahu důkazů. Podrobně rekapituloval argumentaci odůvodnění odvolacího soudu a současně namítl, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o výši škody a následkem toho k nesprávné právní kvalifikaci. V dovolání obviněný dále uvedl, že trestné není nezaplacení daně, ale pouze krácení daně, k čemuž podle dovolatele nedošlo, protože veškeré obchody podléhající odvodu daně z přidané hodnoty byly obchody reálnými. Rovněž uvedl, že i dodatečná úprava daňového přiznání je běžnou praxí, kdy k tomuto dochází na základě mnoha faktorů, a právní předpisy nejen že ji nezakazují, ale naopak ji povolují a aprobují, kdy i pokud by byl zjištěn nějaký nedostatek, mohl být po upozornění finančního úřadu odstraněn. Současně konstatoval, že nebyl řádně a způsobem předpokládaným §2 odst. 5 tr. ř. zjištěn rozsah zkrácení daně jako základní znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. V této souvislosti obsáhle citoval z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 5 Tz 101/2001 a sp. zn. 5 Tdo 1565/2011. Vytkl, že orgány činné v trestním řízení do dnešní doby nezkoumaly, jaké nákladové a výdajové položky mohly jednotlivé společnosti uplatňovat v rámci odpočtu DPH a jaká by byla přesná výše hrazeného či vráceného DPH. V této souvislosti uvádí, že v daném odvětví jsou s ohledem na povahu podnikatelské činnosti značné nákladové položky, jako nákupy pohonných hmot a materiálu, opravy a údržba, náklady na přepravu apod. Podle dovolatele nelze mechanicky dospět k závěru, že pokud by byla určitá faktura zahrnuta do nároku na odpočet DPH neoprávněně, byla by „o toto snížena daňová povinnost“, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat veškeré výdaje a příjmy daňového subjektu. S odkazem na výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tz 101/2001 zdůrazňuje, že výsledky šetření správce daně nelze bez dalšího přejímat do trestního řízení, a tvrdí, že jím citovaná judikatura je přímo aplikovatelná na jeho trestní věc. Protože v předmětné trestní věci nebyla náležitě objasněna „případná škoda“, nemůže být správně stanovena ani „případná právní kvalifikace“. Za nesprávný považuje dovolatel též závěr odvolacího soudu, že nebylo třeba blíže objasňovat, zda na skutek popsaný ve výroku napadeného rozsudku navazoval skutečný prodej daného materiálu koncovým zákazníkům. Současně trvá na tom, že společnost K. zboží nakoupila přes prostředníka. Tvrdí, že je mu kladeno za vinu, že postupoval podle příslušných daňových předpisů, když zajistil, aby řádné daňové doklady byly zaúčtovány dle požadavků zákona. Zahrnutí řádného daňového dokladu do daňového přiznání nemůže být trestným činem, zvláště když dodavatel vše řádně přiznal a zaplatil. Výrobky fyzicky existují, každý kus má svého koncového vlastníka a obchod musel být z podstaty věci reálný. Trvá na tom, že výrobcem zboží byla společnost B. C., přičemž zdůrazňuje, že výrobcem je ten, kdo se za výrobce označil. Podává svoji verzi důvodů, pro které komunikoval s externí účetní společnosti B. C., T. Vytýká soudům, že „postavily vinu“ na výpovědi jednoho člověka, tj. spoluobviněného H., ze které automaticky dovozují úmysl krátit daň u všech obviněných. Současně zpochybňuje věrohodnost tohoto obviněného, mj. poukazem na jeho drogovou závislost a neschopnost rozlišovat realitu. Odmítá závěr, že by firmy K. a P. k. byly schránkovými firmami, tj. firmami účelově založenými za účelem krácení DPH, a uvádí, že pokud by soudy obou stupňů provedly řádné dokazování a hodnocení důkazů, nemohly by dospět k takovému závěru. Současně ze svého hlediska popisuje údajnou ekonomickou činnost obou společností a odmítá závěr, že společnost P. k. je přetransformovanou společností K., přičemž vícenásobně označuje tento závěr za důkazně nepodložený. Na podporu tvrzení, že společnost P. k. nebyla „prázdnou skořápkou“, uvádí, že na účtu společnosti byla Policií ČR zajištěna částka 500.000 Kč, což mělo za následek konec této společnosti. Obecně dovolatel uvádí, že soudy obou stupňů neprovedly žádné přímé důkazy o jeho vině a že nevyvrátily jeho obranu. V této souvislosti poukazuje na zásadu in dubio pro reo jako jednu z hlavních zásad trestního řízení. V této souvislosti cituje závěry rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech II. ÚS 2142/11 a I. ÚS 3741/11, které se týkají zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. Dovolatel uzavírá, že jeho vina nebyla v řízení prokázána. Soudy obou stupňů naprosto nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a připustily pouze důkazy skutkové verze obžaloby, nepřipustily důkazní návrhy obviněných a porušily tak právo dovolatele na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 3 T 41/2019, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného V. K. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel sice namítá existenci nesprávného hmotněprávního posouzení a absenci subjektivní stránky trestného činu, tyto námitky jsou však uplatněny ryze formálně. Dovolatel totiž nevznáší jedinou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení, zejména nesprávnou aplikaci daňových předpisů. Ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu dovolatel pouze uvádí, že jeho vědomost o fiktivnosti obchodů a dalších okolnostech rozhodných pro naplnění skutkové podstaty podle §240 odst. 1 tr. zákoníku nevyplývá z žádného z provedených důkazů. V této souvislosti obecně vytýká porušení zásady zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, která je zakotvena v procesním, nikoli hmotněprávním ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Dále namítá procesní nepoužitelnost vyjádření, které k věci učinil před správcem daně. Námitky dovolatele tedy směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti a zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Dovolatel navíc neučinil, a to ani formálně, součástí dovolání námitku týkající se porušení jeho práva na spravedlivý proces, resp. námitku, kterou by vytýkal existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Konstatoval, že skutková zjištění ve věci učiněná logicky vyplývají z provedených důkazů a nejsou s nimi v žádném, natož extrémním rozporu. Dovolatel při svých skutkových tvrzeních ignoruje především výpověď obviněného J. H., který se jako jediný z obviněných fyzických osob k trestné činnosti doznal a jednoznačně uvedl, že společnost B. C. žádnou výrobu neprováděla a žádné zboží obviněnému K. nedodávala, pouze vystavovala fiktivní faktury (bod 3. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Pokud se týká vyjádření obviněného K. před správcem daně, pak spisový materiál správce daně, a to včetně protokolu o vyjádření daňového subjektu při ústním jednání před správcem daně, nepochybně je důkazem použitelným v trestním řízení, soud k němu může při svém rozhodování přihlížet tak jako ke kterémukoli jinému důkazu a je dokonce povinen se s tímto spisovým materiálem vypořádat v rámci hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (viz přiměřeně též rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 48/2015). V tomto směru odkázal na argumentaci pod bodem 18. rozhodnutí nalézacího soudu. Skutková zjištění v podobě vymezené v soudních rozhodnutích tedy odpovídají všem zákonným znakům účastenství ve formě pomoci na trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 písm. c) k §240 odst. 1 tr. zákoníku. Uzavírá, že dovolací námitky obviněného V. K. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a do procesní oblasti, formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají a nejsou ani způsobilé založit výjimečnou přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním z důvodu tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Dále konstatoval, že nebyly splněny procesní předpoklady k uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a k tomuto dovolacímu důvodu nelze v dovolacím řízení přihlížet. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného P. K. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z rekapitulace dovolacích námitek obviněného P. K. vyplývá, že převážná část těchto námitek formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá, popř. se zcela míjí s obsahem soudních rozhodnutí. Dovolateli nebylo vytýkáno pouhé neodvedení jinak řádně přiznané a vyměřené daně nebo dokonce toliko provedení dodatečné úpravy daňového přiznání. Podstata trestné činnosti obviněného P. K. vymezená v soudních rozhodnutích spočívala v tom, že účelově vytvořil řetězec firem za účelem krácení DPH a že v součinnosti s dalšími obviněnými krátil daň z přidané hodnoty tím způsobem, že uplatňoval nárok na odpočet DPH na základě nikdy neuskutečněných zdanitelných plnění – podnikající fyzickou osobou V. K. společnostem K. a P. k. Stěžejní část dovolací argumentace obviněného K. (zejména část IV. dovolání) spočívá v tvrzení, že k uvedeným dodávkám zboží skutečně došlo a že nárok na odpočet DPH byl uplatněn oprávněně; tvrdí dokonce, že byl odsouzen za to, že postupoval v souladu s daňovými předpisy. Dovolatel tedy nevytýká, že by soudy zjištěný skutkový stav nevykazoval znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ale naopak se domáhá zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. V této souvislosti odkazuje na procesní, nikoli hmotněprávní zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Takovéto námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Je skutečností, že dovolatel formálně učinil součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by v obecné rovině mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Z obsahu uplatněných námitek však existence takovéto vady důkazního řízení v žádném případě nevyplývá. Jediná konkrétnější námitka se týká výpovědi spoluobviněného J. H., který se jako jediný z obviněných k trestné činnosti doznal. Jednoznačně uvedl, že společnost B. C., tj. společnost stojící na počátku řetězce firem, nic nevyráběla, neměla ani výrobní prostory a zaměstnance a pouze vystavovala faktury; popsal též svoji součinnost s obviněným K. při vystavování fiktivních faktur. Ani v tomto směru dovolatel nevytýká, že by soudy z této výpovědi vyvodily nějaké skutkové závěry, které z ní logicky nevyplývaly, ale pouze označuje tuto výpověď za nehodnověrnou. Se značnou dávkou tolerance, když dovolatel i v tomto směru vytýká porušení procesního ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a nedostatečný rozsah provedeného dokazování, lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit námitky týkající se nesprávně stanovené výše daňového úniku. Tyto námitky však nepovažuje za důvodné. V předmětné věci však byl nárok na odpočet DPH uplatňován na základě fiktivních zdanitelných plnění a v souvislosti s neexistujícími obchody samozřejmě zúčastněným firmám žádné daňově uznatelné náklady vzniknout nemohly; je poněkud absurdní, pokud dovolatel v této souvislosti hovoří o nákladech na materiál, dopravu, údržbu apod. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Obvinění v dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K dovolání obviněného P. K. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný P. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného, výpovědi spoluobviněného J. H., výpovědi svědka M. Š.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neumožnění prokázání existence výrobků – bez bližší konkretizace), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný tuto část námitek založil na zpochybnění skutkových zjištění soudů, přičemž napadl skutková zjištění soudu prvního stupně, a to částečně odlišným, pro sebe příznivějším způsobem, a vyvozuje ze skutkových zjištění vlastní právní závěry. Obviněný v této části dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nesouhlasí se způsobem, jak soudy v posledním meritorním rozhodnutí hodnotily provedené důkazy, neboť podle jeho názoru přetrvávají ve věci pochybnosti a je namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Námitka obviněného týkající se porušení uvedené zásady nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani jiný, neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož pak extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, a to i pokud jde o otázku, zda k předmětným dodávkám zboží skutečně došlo, což bylo podkladem pro neoprávněné uplatnění nároku na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. I na tuto okolnost soudy soustředily dokazování, které vyznělo v jednoznačný závěr, že obviněný uplatňoval nárok na odpočet DPH na základě nikdy neuskutečněných zdanitelných plnění – dodávek zboží (kovových kontejnerů) podnikající fyzickou osobou V. K. společnostem K. a P. k. Stěžejními důkazy v tomto ohledu byla výpověď spoluobviněného J. H., dále výpovědi svědků a listinné důkazy z okruhu obchodních společností K., P. k. a B. C. Tyto důkazy vyloučily, že by uvedené společnosti reálně odebíraly zboží od podnikající fyzické osoby V. K., příp. že by o dodávkách vůbec bylo jednáno. Pokud soudy dospěly ke zjištění, že nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty byl v případech uvedených ve výroku o vině opírán o fingované údaje ohledně dodávek zboží, není důvodu cokoli na tomto zjištění měnit. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Mezi skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a provedenými důkazy je adekvátní obsahový vztah vylučující úvahy o tom, že bylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. Pouze s velkou mírou benevolence lze za podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod považovat námitku týkající se nesprávně stanovené výše daňového úniku. Obviněný nesoulad shledává v postupu nalézacího soudu, který při stanovení rozsahu škody vycházel ze skutkových závěrů obsažených v podkladech poskytnutých příslušným správcem daně. Obviněný tento postup považuje za odporující judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutím sp. zn. 5 Tz 101/2001 a sp. zn. 5 Tdo 1565/2011. Pokud obviněný namítl, že nebylo zjištěno, v jaké výši došlo jeho jednáním ke zkrácení daně, opět nevycházel ze soudy zjištěného skutkového stavu. Ze skutkových zjištění uvedených v bodě I. výroku o vině jasně vyplývá, že faktury specifikované v této části výroku byly fingované v tom smyslu, že v nich uvedené zboží nebylo vůbec dodáno. Při stanovení rozsahu daňového úniku v souvislosti s trestným činem podle §240 tr. zákoníku sice platí, že by se mělo přihlížet k daňově uznatelným nákladům a výdajům, které pachateli reálně vznikly a které by mohl uplatnit v případě, že by řádně podal daňové přiznání. V posuzované věci však byl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty uplatňován na základě fiktivních zdanitelných plnění a v souvislosti s neexistujícími obchody předmětným obchodním společnostem žádné daňově uznatelné náklady vzniknout nemohly. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1565/2011, na které obviněný odkázal, pak nevyplývá nic, co by podporovalo jeho námitky o nesprávnosti zjištění rozsahu zkrácení daně. Citovaným usnesením Nejvyšší soud zrušil odsuzující rozhodnutí nižších soudů z toho důvodu, že výrok o vině trestným činem zkrácení daně byl založen na zcela neurčitém zjištění, že obviněný způsobil „přesně nezjištěnou škodu převyšující 50 000 Kč“, přičemž v odůvodněních rozhodnutí nižších soudů bylo uvedeno, že „je velmi pravděpodobné, že výše způsobené škody přesáhla hranici 50 000 Kč“, resp. že „výše reálně vzniklé daňové povinnosti nebyla přesně zjištěna“. Důvodem zrušení tedy byl nedostatek jasného zjištění, jak vysoké bylo zkrácení daně. V posuzované věci obviněného P. K. se ovšem o nic srovnatelného nejedná, protože v jeho věci byl rozsah zkrácení daně z přidané hodnoty zjištěn přesně. Z tohoto hlediska je tedy dovolání zjevně neopodstatněné. K dovolání obviněného V. K. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný V. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však i nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (bez jakékoli bližší konkretizace) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného směřovaly proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soudy učinily závěr o jeho úmyslném zavinění. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi založenou na tvrzení, podle kterého nevěděl o tom, že faktury uvedené ve výroku o vině byly fingované, a podle kterého nemohl vědět, že společnost B. C. daň z přidané hodnoty neodvede, a že si P. k. a K. neoprávněně uplatní odpočet daně z přidané hodnoty a zkrátí tak daň z přidané hodnoty. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Námitky podřaditelné pod tento dovolací důvod se musí týkat správnosti právního posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nemohou být založeny na zpochybňování skutkových zjištění soudů. Tomuto požadavku námitky obviněného neodpovídají a tím pádem jde o námitky, které nejsou dovolacím důvodem. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další). V posuzované věci obviněný námitku extrémního nesouladu neuplatnil, že Nejvyšší soud musí tedy při posouzení důvodnosti právní kvalifikace skutku vyjít z toho, jak ho popsal odvolací soud ve svém rozsudku, aniž by přihlížel k vývodům, které uplatnil ve vztahu ke skutkovým zjištěním ve svém dovolání obviněný. Není-li ve vztahu k vyjádřeným zjištěním obviněným uplatněna žádná relevantní námitka hmotněprávního charakteru, není úkolem dovolacího soudu, aby správnost hmotněprávního posouzení skutku jakkoli komentoval, neboť přezkum napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšším soudem může vyvolat jen takové dovolání, jehož argumentace uplatněný důvod dovolání po obsahové stránce skutečně naplňuje. Tak tomu v posuzované věci zjevně není, neboť obviněným vznesené námitky nenaplňují jak jím deklarovaný důvod dovolání [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], tak ani jiný důvod dovolání upravený ustanovením §265b tr. ř. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož pak extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, a to i pokud jde o otázku, zda k předmětným dodávkám zboží skutečně došlo, což bylo podkladem pro neoprávněné uplatnění nároku na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. I na tuto okolnost soudy soustředily dokazování, které vyznělo v jednoznačný závěr, že obviněný uplatňoval nárok na odpočet DPH na základě nikdy neuskutečněných zdanitelných plnění – dodávek zboží (kovových kontejnerů) podnikající fyzickou osobou V. K. společnostem K. a P. k. Stěžejními důkazy v tomto ohledu byla výpověď spoluobviněného J. H., dále výpovědi svědků a listinné důkazy z okruhu obchodních společností K., P. k. a B. C. Tyto důkazy vyloučily, že by uvedené společnosti reálně odebíraly zboží od podnikající fyzické osoby V. K., příp. že by o dodávkách vůbec bylo jednáno. Pokud soudy dospěly ke zjištění, že nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty byl v případech uvedených ve výroku o vině opírán o fingované údaje ohledně dodávek zboží, není důvodu cokoli na tomto zjištění měnit. Ohledně vyjádření obviněného před správcem daně lze uvést, že spisový materiál správce daně (tedy i protokol o vyjádření daňového subjektu při ústním jednání před správcem daně) je nesporně důkazem použitelným v trestním řízení a soud k němu může při svém rozhodování přihlížet tak jako ke kterémukoli jinému důkazu. V tomto směru lze odkázat na argumentaci pod bodem 18. rozhodnutí nalézacího soudu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne z logiky věci, že je zjevně neopodstatněné i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Ani v případě obviněného P. K. neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby do napadeného rozsudku jakkoli zasahoval, neboť dovolání obviněného bylo částečně podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a částečně bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. 1. 2021 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu