ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1356.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1356/2020- 1674
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovolání obviněného R. H. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 12 To 76/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 19/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 4 T 19/2019, byl obviněný R. H. uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v přesně nezjištěné době, nejméně od 20.11.2018 do 22.11.2018 z Vazební věznice XY, kam byl umístěn na základě rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 24.07.2018, sp.zn. 2 Nt 806/2018-21, do výkonu vazby za trestnou činnost vůči poškozené S. H. S., nar. XY, úmyslně zaslal poštou dopis A. H., nar. XY, adresovaný poškozené S. H. S. s tím, že tento jí má osobně předat k přečtení a poté si jej vzít zpět, když dopis předal A. H. dne 24.11.2018 kolem 13:00 hodin v prostorách kavárny XY ve XY ulici v Praze, přičemž v uvedeném dopise se obžalovaný H. snažil donutit poškozenou H. k tomu, aby věc u soudu vyřídila, aby změnila svoji výpověď, neboť tato vypovídala jako svědek ve dvou trestních věcech obžalovaného H., a to v trestní věci vedené Službou kriminální policie a vyšetřování v Příbrami, Územní odbor Příbram, pod sp. zn. KRPS-223529/TČ-2018-011171-MJ, kde je obžalovaný H. obviněn mimo jiné z přečinu Krádež dle §205/1, 3 tr. zákoníku, a zejména pak v trestní věci vedené pod sp.zn. KRPS-223268/TČ-2018-011171-MJ, kde je obviněn z přečinu nebezpečné pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, když poškozená S. H. S. ve všech těchto trestních věcech vystupuje jako poškozená a zároveň svědek, a tento dopis jí napsal v úmyslu dosáhnout toho, aby byl v trestní věci zproštěn obvinění, případně obžaloby při řízení před soudem, kdy jí sdělil, že pokud toto poškozená neučiní a on bude za své jednání odsouzen, tak fyzicky ublíží jejímu manželovi a i samotné poškozené, kdy v dopise konkrétně sděloval ..." Protože jestli mne díky tobě odsoudí, je to pro mne konec života a já ti to vrátím. "V mým světě existují pouze útoky, protiútoky - a odvety, žádná msta mi nikdy nevrátí o co jsem přišel!"..."Přijdeš o manžela. Pro mne je 5 let konec. Já to vydržím jen kvůli tobě. Mě na životě až zase tak nezáleží, to jsi asi viděla, pokud mne necháš zavřít, přijdeš o manžela a je mi úplně fuk když zhebnu taky"..."Nenechal jsem nic náhodě. A pak je tady tvůj život. Víš co je nejhorší, že já ti asi nedokážu ublížit ale budu muset, protože ty mne chceš připravit i o to poslední"..."A už S. začínám bejt nasranej. Děláš velkou chybu. Vycházíš z příkladu A. Jí jsem nic neudělal. Ano. Ale ty jsi mne donutila se vrátit do zaběhlých kolejí. A spolu dítě nemáme. Podceňuješ mě."..."Máš jednu slabinu. Tam kde ty končíš, já začínám. Mě ublížíš, vyhraješ hlavou jako třeba máš v plánu teď, ale já až mne pustí ti zabiju manžela a nemrknu ani okem."..."Proto S., jak dostanu flastr, uvidíš, že jsi to dělala zbytečně. On ten vosel by od tebe nikdy neodešel, nemusela jsi mne obětovat, proto o něj přijdeš stejně. Modli se abych z toho vyklouz. Když budeš chtít může to skončit, když ne, vrátíš auto, peníze, trestňák na GIBS, a nebudeš mít kde bydlet, a konec už víš."..., když uvedený dopis a sdělení v něm obsažená poškozená považovala za vážné výhrůžky, neboť měla z obžalovaného H. dlouhodobý strach a měla důvodnou obavu, že své výhrůžky obžalovaný vyplní.“
Za uvedené jednání byl obviněný R. H. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 4 T 19/2019 podal obviněný R. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 12 To 76/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byl obviněný R. H. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 12 To 76/2020, podal následně obviněný R. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to jak do výroku o vině, tak i do souvisejícího výroku o uloženém trestu. Namítá, že soudy obou stupňů nevyslyšely opakované žádosti obhajoby o znalecký posudek na obviněného z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie. Ke dni údajného sepsání závadného dopisu proto není absolutně známý zdravotní/duševní stav obviněného a jeho možná omezená trestní odpovědnost, to vše i přesto, že obhajoba tento postup opakovaně požadovala, s poukazem na závěry znaleckých posudků z toxikologie, farmakologie a návrhu OSZ v Příbrami ze dne 24. 7. 2018, ve kterém lékař psychiatr doporučil observaci a případnou léčbu z důvodu nebezpečí opakování sebevražedných pokusů s tím, že hrozí vznik abstinenčního syndromu při závislosti na benzodiazepinech. Soud prvního stupně zcela pominul možnost, že by obviněný projednávaný skutek spáchal ve stavu, jenž byl popisován shora a o kterém se zmínili znalci v hlavním líčení (MUDr. Tichý a znalec Bakeš), kteří popsali u obviněného stavy závislosti na lécích. Obviněný dále nesouhlasí s uložením výkonu trestu odnětí svobody z důvodu závislosti na lécích (neurolech) a z důvodu dlouhotrvajícího špatného duševního stavu obviněného. Samotná výměra trestu odnětí svobody ve výši 2,5 let je pro osobu psychicky nemocnou nepřiměřeně vysoká. Na základě výše uvedeného navrhuje též odklad výkonu trestu.
Z uvedených důvodů proto obviněný R. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 4 T 19/2019 a související rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 12 To 76/2020 a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak navrhuje přikázat věc Okresnímu soudu v Příbrami k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Dovolatel vytýká výlučně skutečnost, že v jeho trestní věci nebyl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, kterým by byl zkoumán jeho duševní stav v době sepsání vyděračského dopisu. Námitky dovolatele tedy směřují výlučně proti úplnosti provedeného dokazování a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Z dovolatelem citovaných odkazů na znalecká zkoumání v jeho jiných trestních věcech („...psychiatr doporučil observaci a případnou léčbu z důvodu nebezpečí opakování sebevražedných pokusů s tím, že hrozí vznik abstinenčního syndromu při závislosti na benzodiazepinech...“) se v žádném případě nepodává, že by dovolatel nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Ve spisovém materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, se nachází znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Petra Kubeje zpracovaný ke dni 31. 1. 2019 v souvislosti s šetřením jiné trestné činnosti dovolatele (trestný čin krádeže spáchaný v červenci 2018), podle kterého byly rozpoznávací schopnosti obviněného v době činu zachované a schopnosti ovládací pouze mírně snížené. V předmětné trestní věci tedy nebyly ani z věcného hlediska dány žádné okolnosti, které by vzbuzovaly důvodnou pochybnost o duševním stavu obviněného v době činu. Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o trestu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice lze namítat nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, nelze však vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu. Takovéto námitky, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a uložený v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet ani v rámci dovolatelem neuplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu určen. Co se týče odkazu na ustanovení §99 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ten je poněkud zmatečný a vzbuzuje dojem, že dovolatel se domáhá, aby mu mimo trestu bylo uloženo též ochranné opatření.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolací námitky obviněného R. H. formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, a to ani částečně a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně skutečnost, že soudy nevyslyšely opakované žádosti obhajoby o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Obviněný nevznáší ani žádné kvalifikované námitky, které by se týkaly posouzení otázek příčetnosti, resp. zmenšené příčetnosti (§26, §27 tr. zákoníku). Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vytýká skutečnost, že v jeho trestní věci nebyl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, kterým by byl zkoumán jeho duševní stav v době sepsání vyděračského dopisu a dodává, že jelikož ke dni sepsání dopisu není známý jeho zdravotní stav, připadá zde v úvahu jeho omezená trestní odpovědnost. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že se v posuzované věci nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud na str. 4-5 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že další doplňování dokazování novými znaleckými posudky, než těmi, které byly původně opatřeny v rámci trestního stíhání obviněného pro jinou trestnou činnost, považuje za nadbytečné a to z důvodů v odůvodnění podrobně rozvedených, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožňuje. Jak ve svém vyjádření uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, v předmětné trestní věci nebyly dány žádné okolnosti, které by vzbuzovaly důvodnou pochybnost o duševním stavu obviněného v době činu.
V textu dopisu, jehož obsah byl adresován poškozené, je tato upozorňována kromě jiného na to, že dělá velkou chybu, přičemž je jí vyhrožováno nejen tím, že „přijde o manžela,“ ale také tím, že bude muset vrátit auto, peníze a nebude mít, kde bydlet atd. Dopis koncipoval obviněný při vědomí všech souvislostí svých tehdy šetřených případů a při vědomí, že tímto textem může být působeno na osobu poškozené, která byla v obou projednávaných případech v procesním postavení svědkyně, a to navíc svědkyně pro posouzení viny obviněného významné. Není tedy pochyb o tom, že obviněný nejméně pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby snad poškozená odvolala své již v té době podané výpovědi v postavení svědka, resp. aby svůj postoj jako svědkyně, jejíž povinností je vypovídat pravdu, změnila do budoucna, neboť – a to rovněž z uvedeného textu jednoznačně vyplývá – to ovlivní postavení obviněného v trestním řízení. Soudy proto nepochybily pokud uzavřely, že takto prokázané jednání obviněného vykazuje znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku.
Obviněný dále vytkl přílišnou přísnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a uvedl, že výměra trestu odnětí svobody ve výši 2,5 let je pro osobu psychicky nemocnou nepřiměřeně vysoká. Ve vztahu k námitce ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložený trest lze podle zákona za trestný čin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku obviněnému uložit a byl vyměřen v rámci sazby trestu odnětí svobody v §175 odst. 2 tr. zákoníku uvedené.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o výpověď poškozené S. H. S., výpověď svědkyně s utajeným jménem a smyšleným příjmením J. N. a o přepis předmětného dopisu. Skutečnost, že autorem dopisu je obviněný je nezpochybnitelná, neboť to vyplývá z textu dopisu a ze zajištěných telefonických hovorů mezi obviněným a A. H., který dopis předal poškozené k přečtení. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 1. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu