ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.267.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 267/2021- 199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání obviněné G. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 74/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 43 T 74/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 43 T 74/2020, byla obviněná G. K. uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání byla obviněná G. K. odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená DM drogerie markt s. r. o., IČ: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 43 T 74/2020, podala obviněná G. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněná G. K., byla uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 08.04.2020 okolo 18:20 hodin v XY, v ulici XY, v prodejně DM drogerie markt, odcizila z regálu volného prodeje 12 ks kosmetiky zn. Lóreal R. L. 7x1 ml v hodnotě 379 Kč/ks a 5 ks kosmetiky zn. Lóreal R kůra 7x1 ml v hodnotě 359 Kč/ks, tedy zboží v celkové hodnotě 6.343 Kč, tím způsobem, že si toto zboží uložila do své kabelky a s odcizeným zboží bez zaplacení prošla pokladní zónou prodejny do pasáže nákupního centra, kde byla zadržena ostrahou prodejny a následně přivolanou policejní hlídkou, přičemž zboží bylo bez poškození vráceno do prodeje a tímto jednáním obviněná způsobila škodu poškozené společnosti dm drogerie markt s. r. o., IČ: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice ve výši 6.343 Kč,
přičemž se tohoto jednání dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28.04.2015, sp. zn. 121 T 21/2015, který nabyl právní moci dne 25.06.2015 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 To 237/2015 ze dne 25. 6. 2015 odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a z výkonu trestu odnětí svobody byla usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 09.05.2018, sp. zn. 12 Pp 43/2018, podmíněně propuštěna se zkušební dobou v trvání 36 měsíců s dohledem, a uvedeného jednání se dopustila v době, kdy byl vládou České republiky od 12. 3. 2020 ve 14:00 hodin na základě usnesení vlády č. 194 ze dne 12.03.2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů z důvodu pandemie koronaviru.“
Za uvedené jednání byla obviněná G. K. odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená dm drogerie markt s. r. o., IČ: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020, podala následně obviněná G. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž napadá výrok o vině, neboť má za to, že skutek byl chybně právně kvalifikován. V návaznosti na to napadá rovněž výrok o trestu, který má ve výroku o vině podklad, neboť má za to, že v důsledku chybné právní kvalifikace byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Obviněná namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil spáchaný trestný čin jako zločin krádeže dle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dodává, že veškeré krádeže spáchané v průběhu nouzového stavu nelze subsumovat pod citované ustanovení trestního zákoníku. Dle obviněné měl být spáchaný trestný čin právně kvalifikován pouze jako přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Poukazuje zejména na znění §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dle kterého „odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ (dále souhrnně jen jako „mimořádné události“). V citovaném ustanovení není nouzový stav výslovně uveden. Uvedené považuje obviněná za nezpochybnitelný záměr zákonodárce, kdy poukazuje na obdobné znění ust. §42 písm. j) tr. zákoníku, ve kterém je ale nouzový stav jakožto krizová situace výslovně obsažen („Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal trestný čin za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace“). Zvolené formulace svědčí o záměru zákonodárce nouzový stav jakožto krizovou situaci nepovažovat a priori za okolnost použití vyšší trestní sazby dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Obviněná nezpochybňuje, že nouzový stav byl v České republice vyhlášen z důvodů souvisejících s ohrožením veřejného zdraví. Na druhou stranu důvodem vyhlášení nouzového stavu byla v době spáchání trestného činu především prevence proti rozšíření nákazy. Doba vyhlášeného nouzového stavu není totožná s šířením koronaviru covid-19 ve společnosti. Obviněná se tedy domnívá, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení možné považovat teprve takovou událost, která stupněm ohrožení života a zdraví dosahuje stejného stupně závažnosti, jako v citovaném ustanovení výslovně vyjmenované mimořádné události. Tak tomu však minimálně v dubnu tohoto roku, kdy trestný čin spáchala, dle jejího názoru nebylo. Ačkoli v době spáchání trestného činu již docházelo k celosvětovému šíření koronaviru covid-19, nedá se konstatovat, že by v této době v České republice docházelo k přehlcení zdravotních zařízení a kolapsu zdravotního systému. Bezpečnostní složky byly nadále schopny plnit své úkoly, a to včetně ochrany majetku. Ostatně i obchod s drogerií, ve kterém krádež spáchala, nadále fungoval v běžném režimu. Obviněná se v tomto smyslu plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Plzni, který se ve svém rozsudku sp. zn. 9 To 208/2020 ze dne 25. 8. 2020 přiklonil ke shora uvedenému výkladu ust. §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a konstatoval, že krádeže spáchané během nouzového stavu nelze paušálně subsumovat pod kvalifikovanou skutkovou podstatu dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V nejednotnosti současné rozhodovací praxe spatřuje porušení zásady ochrany legitimního očekávání i zásady právní jistoty. S ohledem na shora popsané okolnosti krádeže má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku, když nouzový stav trvající ke dni 8. 4. 2020 posoudil jakou jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a v návaznosti na to posoudil skutek jako zločin krádeže dle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Obviněná dále namítá, že účelem a smyslem ust. §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je přísnější postih takových jednání, která je nutné považovat během trvání mimořádných událostí za zvýšeně společensky škodlivá. Ustanovení tak míří zejména na případy rabování, případně krádeže zdravotních pomůcek nebo nedostatkových potravin. Zvýšenou společenskou škodlivost naopak nelze spatřovat ve skutečnosti, že spolu s trestním postihem krádeže státu vznikají náklady, které by během trvání nouzového stavu stát mohl účelněji investovat jiným způsobem. Nadbytečné náklady státu vznikají při postihu jakékoli trestné činnosti, přesto kvalifikovanou skutkovou podstatu související s mimořádnými událostmi mají pouze vybrané trestné činy. Obviněná dále namítá, že její jednání by dosahovalo v zásadě stejného stupně společenské škodlivosti, pokud by trestný čin nebyl spáchán během nouzového stavu. Obviněná se nedopustila rabování či krádeže zdravotních pomůcek, ale kosmetického zboží, které odcizila za účelem zajištění svých základních potřeb, mezi které nepochybně patří i potřeba bydlení. Jediná souvislost jejího jednání s vyhlášeným nouzovým stavem je souvislost časová, nicméně ta sama o sobě nevypovídá o trvání jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Skutkové okolnosti případu již na první pohled svědčí o nepřiměřenosti použití právní kvalifikace skutku jako zločinu krádeže dle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, který stanoví možnost uložit pachateli trest odnětí svobody ve výměře od 2 do 8 let. To, že se právní kvalifikace skutku odvolacím soudem jeví být s ohledem na okolnosti případu nepřiměřeně přísná, je důsledkem nesprávného výkladu daného ustanovení. Je proto přesvědčena, že její jednání ani formálně nesplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
S ohledem na shora uvedené má za to, že odvolací soud nesprávně kvalifikoval její jednání jako zločin krádeže dle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když jej měl kvalifikovat jako přečin krádeže dle ust. §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů proto obviněná G. K. navrhla, aby Nejvyšší soud s odkazem na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 43 T 74/2020, a aby dle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodního soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněná svými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bezezbytku naplnila, neboť zpochybnila správnost právní kvalifikace svého trestného jednání, které bylo posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatelka zpochybňuje správnost užití kvalifikované skutkové podstaty, neboť trestný čin krádeže nespáchala za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí. Má za to, že pouhá časová souvislost mezi vyhlášeným nouzovým stavem a její trestnou činností nemůže být určujícím kritériem pro uvedenou právní kvalifikaci. Dovolatelce lze přisvědčit, že aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, která je dána definicí aplikovatelnosti za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, není navázána na formální vyhlášení a ukončení nouzového stavu. Okolnosti podmiňující vyšší trestní sazbu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je možné rozdělit na část odkazující na formálně vymezené krizové stavy a na část, která se vztahuje k blíže formálně nespecifikovaným krizovým situacím, u kterých není rozhodující samotná forma, ale obsah. Zmíněný závěr je možné dovodit výkladem, neboť Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v článku 5 mj. stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Takto ústavně vymezené podmínky pro vyhlášení nouzového stavu se tak obsahově v podstatě překrývají s výše citovanými okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby spočívajícími v „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nadto nelze přehlédnout, že podmínka pro vyhlášení nouzového stavu je nastavena dokonce přísněji, neboť je možné jej vyhlásit až tehdy, pokud k události ohrožující život nebo zdraví lidí dochází ve značném rozsahu. Pokud zákonodárce při definování předmětné kvalifikované skutkové podstaty nepoužil explicitně termín nouzový stav, ale jeho materiální popis, vyjádřil tím, že aplikace tohoto ustanovení není nutně přímo vázána na vyhlášení nouzového stavu, ale toliko na vlastní existenci takové závažné krizové situace. Oproti tomu samotná přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku zřetelně vystihuje situace méně závažné a není tak způsobilá náležitě vyjádřit takovou míru ohrožení, která reálně nastala v souvislosti s šířením nemoci Covid-19 a vedla právě k nutnosti vyhlásit nouzový stav. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci Covid-19, kvůli níž byl nouzový stav vyhlášen, je nepochybně situací ohrožující zdraví i životy lidí. Cílem vyhlášeného nouzového stavu přitom bylo zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost šíření nákazy a zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem užití přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je obecná potřeba přísněji postihnout jednání spáchaná ve vybraných, pro společnost obtížných a zátěžových situacích z důvodu, že tato jednání právě v relaci k dané situaci nebo v jejím důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty není podstatný stav dostupnosti odcizeného sortimentu, nebo charakter zboží, které se stalo předmětem krádeže. Vyšší závažnost je zde odůvodněna již tím, že celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty i obyvatelstvo čelí hrozbě v podobě pandemie koronaviru a v dané době je tak třeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání takového pachatele tak spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou oblast. Pokud dovolatelka odcizila drogistické zboží v poměrně vysoké prodejní ceně, za obstarání základních životních potřeb to považovat nelze, byť deklaruje, že si prodejem kradeného zboží hodlala zajistit finanční prostředky na úhradu ubytování. Dovolatelka svoji vědomost o tom, že byl vyhlášen v době, kdy kradla, nouzový stav, připouští. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě přitom postačí zavinění z nedbalosti, které je tak u obviněné G. K. nepochybně dáno. Za dané situace vyhlášeného nouzového stavu se ostraha prodejen musela zaměřit kromě sledování, zda nedochází ke krádežím zboží též na to, aby osoby vstupující do prodejny byly vybaveny ochrannými pomůckami, byl dodržován odstup mezi osobami nejméně dva metry, dodržována zvýšená hygienická opatření, takže na ni byly obecně kladeny zvýšené nároky a jejich nasazení bylo podstatně náročnější. Stejně tak pokud se týká policistů, jejich činnost do té doby běžných činností byla zaměřena na kontrolu dodržování vládních nařízení. Policie musela kontrolovat, zda se osoby na veřejně přístupných místech pohybují s rouškou, nebo jiným ochranným prostředkem, neshlukují se a dodržují rozestupy. Vzhledem k omezení pohybu osob přes hranice státu, kde byl omezen vstup na území republiky a kontrolován pohyb občanů, nebylo v silách policie tyto kontroly zajistit a byli povoláni vojáci z povolání a příslušníci celní správy. Policisté, kteří řešili majetkovou trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, tedy nutně chyběli při kontrole dodržování opatření související s vyhlášeným nouzovým stavem. Podstata vyšší míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání dovolatelky se tedy i zde odvíjí od nebezpečného zatěžování systému, který by se měl v nouzovém režimu plně soustředit na odstranění krizových situací.
V podstatě ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Je však třeba konstatovat, že senát 6 Tdo dospěl ve skutkově v zásadě totožné věci k odlišným závěrům, a proto usnesením ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1330/2020, podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, věc postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí. I při vědomosti odlišných závěrů Nejvyššího soudu z jeho rozhodnutí ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1330/2020, má státní zástupkyně za to, že pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty postačuje souvislost časová. Argumentem pro tento právní názor je ustanovení §17 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o jinou skutečnost i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon požaduje, aby o ní pachatel věděl. Onou jinou skutečností podle §17 písm. b) tr. zákoníku se rozumí různé okolnosti spojené se znaky skutkových podstat trestných činů, okolnosti blíže charakterizující jejich objekt, objektivní stránku, subjekt nebo subjektivní stránku, v tomto případě vyhlášený nouzový stav. K takové jiné skutečnosti postačí zavinění z nevědomé nedbalosti, ledaže by trestní zákoník výslovně požadoval nedbalost vědomou. Povědomí o nouzovém stavu v zásadě není možné uniknout. Podle článku 12 zákona o bezpečnosti České republiky se rozhodnutí o nouzovém stavu mj. zveřejňuje v hromadných sdělovacích prostředcích. Publicita tohoto aktu je tedy maximální. Jsou-li naplněny tyto podmínky a pachatel stejně neví, že existuje nějaký nouzový stav, pak to z právního hlediska nelze vyložit jinak, než jako nevědomou nedbalost.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska rovněž souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku namítla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil spáchaný trestný čin jako zločin krádeže dle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dle jejího názoru má být spáchaný trestný čin právně kvalifikován pouze jako přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to z důvodu, že veškeré krádeže, spáchané v průběhu nouzového stavu, nelze subsumovat pod citované ustanovení trestního zákoníku.
Nejvyšší soud shledal tyto námitky, pokud jimi obviněná vytýká soudům nižších stupňů, že přihlédly k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, důvodnými, a to především s ohledem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Nejvyšší soud připomíná, že zmíněná okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale jejich formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněná G. K. spáchala trestný čin krádeže dne 8. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru proto argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky. Proto velký senát Nejvyššího soudu považuje za nesprávný závěr Městského soudu v Praze, obsažený v odůvodnění jeho rozsudku, napadeného dovoláním obviněné, kde se (v bodě 12) mimo jiné konstatuje, že: „Je zcela jednoznačné, že obžalovaná se krádeže dopustila v době, kdy byl Vládou ČR, usnesením č. 194 ze dne 12. 4. 2020 vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů z důvodu pandemie koronaviru. Vyhlášení nouzového stavu Vládou ČR z důvodu pandemie koronaviru je pak samozřejmě takovou jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, obžalovaná o tom zcela bezpečně věděla…“ Stejně tak Nejvyšší soud nesouhlasí se závěry Obvodního soudu pro Prahu 9, který (v bodě 6) odůvodnění svého rozsudku uvádí, že: „Je zřejmé, že obžalovaná spáchala projednávaný čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, jmenovitě během pandemie koronaviru, v souvislosti s níž byl v době činu nad celou ČR vyhlášen nouzový stav. O tom obžalovaná bezpečně věděla.“
Velký senát Nejvyššího soudu konstatuje, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s těmi závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Velký senát trestního kolegia dospěl ve výše uvedeném rozhodnutí k závěru, z něhož v nyní projednávaném případě vychází i Nejvyšší soud, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). V trestní věci obviněné G. K. ovšem soudy nižších stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněnou spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedly, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Obviněná se ho dopustila v prodejních prostorách DM drogerie markt, jejíž provoz nebyl nijak omezen, odcizila běžně dostupné zboží, byla včas a bez problémů zadržena ostrahou prodejny a následně přivolanou policejní hlídkou, přičemž zboží bylo bez poškození vráceno do prodeje.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněné dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, kterou v napadeném rozsudku nenapravil ani odvolací soud.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné G. K. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 67 To 276/2020, jakož i předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 43 T 74/2020, v celém rozsahu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud se bude muset v novém hlavním líčení důsledně zabývat skutečností, že skutek, jímž byla obviněná G. K. uznána vinnou, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na shora uvedené právní závěry odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, a to při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu, jímž bude obviněnou nutné postihnout. Podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu