ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.296.2021.1
4 Tdo 296/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovoláních obviněných T. Ch. , nar. XY, bytem XY a V. H. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Ch. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, byl obviněný T. Ch. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a obviněný V. H. byl uznán vinným pomocí ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I.
„obžalovaný T. Ch. s úmyslem vylákat a čerpat úvěrové prostředky jako člen představenstva společnosti T., IČ XY, se sídlem XY (v době od 14.2.2011 do 17.7.2014 sídlem XY), kterým byl v době od 9.11.2010 do 11.6.2014,
1)
dne 15.3.2012 v Praze, uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem, IČ 255 71 150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, smlouvu o úvěru č. 502722062, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 24.000.000,-Kč na nákup nemovitostí a jejich následný prodej, se splatností jistiny jednorázově nejpozději do 31.3.2013, přičemž při sjednávání této úvěrové smlouvy deklaroval schopnost společnosti úvěr splatit a úvěrové prostředky použít na nákup nemovitostí, ačkoli společnost fakticky žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela a ačkoli věděl, že úvěrové prostředky na nákup nemovitostí nepoužije, a zároveň uvedl zavádějící výrazně nadhodnocující údaje týkající se hodnoty nemovitostní zástavy, jímž byl závazek z úvěru zajištěn – nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY, Katastrální úřad proÚstecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, obec XY, katastrální území XY, konkrétně k pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy předložil znalecký posudek č. 994-033/2012 vypracovaný dne 10.3.2012 soudním znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí V. H., se sídlem XY, který výše uvedené nemovitosti v rozporu se skutečností ocenil jako pozemky, stran nichž je zpracovávána změna územně plánovací dokumentace porovnávací metodou a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění na částku 30.141.180,-Kč, přičemž cena obvyklá (tržní) předmětu zajištění takto stanovená soudním znalcem V. H. neodpovídala parametrům obvyklé ceny hodnoty předmětu zajištění pro potřeby schvalovacího řízení při poskytování úvěrů a byla 26 x nadhodnocena, neboť tržní hodnota předmětu zajištění činila pouze 1.127.700,- Kč,
a posléze finanční prostředky z poskytnutého úvěru, které byly ve výši 24.000.000,-Kč připsány na účet společnosti T. č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s. dne 19.3.2012, byly ve dnech 20.3.2012 až 26.3.2012 odeslány v šesti platbách v celkové výši 22.300.000,-Kč na účet XY, vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost Vrchovina – zemědělská obchodní a.s., IČ 286 08 119, se sídlem Brno, Mečová 358/8, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, dále byly ve dnech 19.3.2012 až 22.3.2012 odeslány ve dvou platbách v celkové výši 800.000,- Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost SIDIA a.s., IČ 155 03 020, Praha, Přístavní 1518/4, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a dále byly dne 19.3.2012 jednou platbou ve výši 36.000,-Kč odeslány na účet č. XY vedený Českou spořitelnou a.s. pro V. H., od kterého společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a zbývající finanční prostředky ve výši 864.000,-Kč byly v následujících měsících užity k řadě drobných plateb,
přičemž na jistině nebylo uhrazeno z poskytnutého úvěru č. 502722062 ničeho a na splátkách úroků bylo uhrazeno v období od 31.3.2012 do 30.4.2013 celkem 2.124.593,85,-Kč, celková výše úvěru byla ve výši 24.000.000,- Kč a s přihlédnutím k hodnotě zástavy ve výši 1.127.700,-Kč a s přihlédnutím k výši uvedených splátek došlo ke způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu ve výši 20.747.706,15,-Kč,
2)
dne 16.11.2012 v Praze, uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem, IČ 255 71 150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, Smlouvu o úvěru č. 502722070, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 28.000.000,-Kč na nákup nemovitostí a jejich následný prodej, se splatností jistiny jednorázově nejpozději do 30.11.2015, přičemž při sjednávání této úvěrové smlouvy deklaroval schopnost společnosti úvěr splatit a úvěrové prostředky použít na nákup nemovitostí, ačkoli společnost fakticky žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela, neměla žádného relevantního příjmu z předchozí podnikatelské činnosti nebo jiného zdroje, nadto společnost měla závazky ve výši nejméně 24.000.000 Kč z titulu smlouvu o úvěru č. 502722062 uzavřené s MSD dne 15.3.2012, a zároveň uvedl zavádějící výrazně nadhodnocující údaje týkající se hodnoty nemovitostní zástavy, jíž byl závazek z úvěru zajištěn – nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, okr. Benešov, obec XY, katastrální území XY, konkrétně pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy předložil znalecký posudek č. 1078-116/2012 vypracovaný dne 8.11.2012 soudním znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí V. H., se sídlem XY, který výše uvedené nemovitosti v rozporu se skutečností ocenil jako pozemky, stran nichž je zpracovávána změna územně plánovací dokumentace, porovnávací metodou a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění na částku 35.075.800,-Kč, přičemž cena obvyklá (tržní) předmětu zajištění takto stanovená soudním znalcem V. H. neodpovídala parametrům obvyklé ceny hodnoty předmětu zajištění pro potřeby schvalovacího řízení při poskytování úvěrů a byla 122 x nadhodnocena, neboť tržní hodnota předmětu zajištění činila pouze 286.000,-Kč,
když podpisem úvěrových obchodních podmínek Metropolitního spořitelního družstva obžalovaný učinil dle článku III. prohlášení a záruku, že informace a dokumenty, které Metropolitnímu spořitelnímu družstvu poskytl, jsou pravdivé, úplné, aktuální a nezavádějící a poskytují nezkreslený a aktuální obraz o majetkových poměrech a finanční situaci společnosti T., IČ XY,
a posléze finanční prostředky z poskytnutého úvěru, které byly ve výši 28.000.000,-Kč připsány na účet společnosti T. č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s., dne 21.11.2012, byly dne 28.11.2012 odeslány jednou platbou ve výši 12.500.000,-Kč na účet č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s., pro společnost Vrchovina – zemědělská obchodní a.s., IČ 286 08 119, se sídlem Brno, Mečová 358/8, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, dále byly – s cílem vzbudit zdání řádného užití úvěrových prostředků - dne 28.11.2012 odeslány platbou ve výši 15.000.000,-Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost MERIPRA s.r.o., IČ 243 16 440, se sídlem České Budějovice, Radniční 133/1, od které společnost T. koupila na základě kupní smlouvy ze dne 12.11.2012 pozemky v k.ú. XY, které byly užity jako zástava k poskytnutému podnikatelskému úvěru, dále byly dne 22.11.2012 odeslány jednou platbou ve výši 66.720,- Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost SIDIA a.s., IČ 155 03 020, Praha, Přístavní 1 518/4, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a dále byly dne 29.11.2012 odeslány jednou platbou ve výši 257.000,-Kč na účet č. XY vedený ČSOB a.s. pro Metropolitní spořitelní družstvo, a zbývající finanční prostředky ve výši 176.280,- Kč byly v následujících měsících užity k řadě drobných plateb, přičemž na jistině nebylo uhrazeno z poskytnutého úvěru č. 502722070 ničeho a na splátkách úroků bylo uhrazeno v období od 31.11.2012 do 31.3.2013 celkem 924.000,-Kč, a poškozenému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu tak způsobil škodu ve výši 26.790.000,-Kč,
celkem tak způsobil poškozenému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČ 255 71 150, škodu v celkové výši nejméně 47.537.706,15 Kč,
II.
Obžalovaný V. H. jako znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, s vědomím, že znalecké posudky stanovující cenu obvyklou tržní nemovitostí mohou být společností T., IČ XY, či dalšími subjekty použity při sjednávání úvěrových smluv, když níže byly jím vypracované znalecké posudky skutečně při sjednávání úvěrových smluv užity,
1)
dne 10.3.2012 vypracoval zkreslený znalecký posudek č. 994-033/2012 pro společnost T., jako objednavatele posudku za účelem „Zjištění ceny nemovitostí“, zapsaných na listu vlastnictví č. XY Katastrální úřad pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, obec XY, katastrální území XY, v rámci jehož vypracování vycházel účelově a nekriticky pouze z vyjádření objednatele posudku, že změna územně plánovací dokumentace je ve fázi zpracování, a nezajistil si žádné podklady k ověření tohoto tvrzení, přičemž takto postupoval v rozporu s ustanovením §9 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, dle kterého se pro účely oceňování pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí, kdy uvedené nemovitosti ocenil obvyklou cenou tržní, jejíž zjištění bylo provedeno porovnávací metodou, kterou interpretoval zmatečně a zavádějícím způsobem, použité nálezy znalec vyhodnotil vadně, protože nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu - možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, a obvyklou cenu nemovitostí stanovil ke dni ocenění částkou 30.141.180,-Kč, neboť ve skutečnosti měly předmětné nemovitosti hodnotu toliko 1.127.700,-Kč, tj. ve znaleckém posudku hodnotu nemovitostí 26x nadhodnotil,
přičemž vypracováním tohoto nadhodnoceného znaleckého posudku, který byl následně bezprostředně po jeho vypracování použit T. Ch., nar. XY, trvale bytem XY, členem představenstva společnosti T., IČ XY, tehdy se sídlem XY, jako podstatný podklad žádosti o podnikatelský úvěr na nákup nemovitostí a jejich následný prodej k vylákání úvěrových prostředků ve výši 24.000.000 Kč /viz útok ad I.1) výroku rozsudku/, se tak podílel na způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu ve výši 20.747.706,15,-Kč,
2)
dne 8.11.2012 vypracoval zkreslený znalecký posudek č. 1078-116/2012 pro společnost T., jako objednavatele posudku za účelem „Zjištění ceny nemovitostí“, zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, okr. Benešov, obec X|, katastrální území XY, v rámci jehož vypracování vycházel účelově a nekriticky z informace od objednatele posudku, že změna územně plánovací dokumentace je ve fázi zpracování, a nezajistil si žádné podklady k ověření tohoto tvrzení, přičemž takto postupoval v rozporu s ustanovením §9 odst. 5 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, dle kterého se pro účely oceňování pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí, kdy uvedené nemovitosti ocenil obvyklou cenou tržní, jejíž zjištění bylo provedeno porovnávací metodou, kterou interpretoval zmatečně a zavádějícím způsobem, použité nálezy obžalovaný vyhodnotil vadně, protože nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu - možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění částkou 35.075.800,-Kč, když hodnota oceňovaných nemovitostí činila toliko 286.000,-Kč, tedy posudkem stanovenou obvyklou cenu nemovitostí nadhodnotil 122x,
přičemž vypracováním tohoto nadhodnoceného znaleckého posudku, který byl následně bezprostředně po jeho vypracování použit T. Ch., narXY, trvale bytem XY, členem představenstva společnosti T., IČ XY, tehdy se sídlem XY, jako podstatný podklad žádosti o podnikatelský úvěr na nákup nemovitostí a jejich následný prodej k vylákání úvěrových prostředků ve výši 28.000.000 Kč /viz útok ad I.2) výroku rozsudku/, se tak podílel na způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu ve výši 26.790.000,-Kč,
a oběma shora uvedenými zkreslenými znaleckými posudky tak napomohl ke způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČ 255 71 150, v celkové výši nejméně 47.537.706,15 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný T. Ch. odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Dále byl obviněný T. Ch. odsouzen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činila 2.000 Kč, celkem ve výměře 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody 18 měsíců.
Za uvedené jednání byl obviněný V. H. odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Dále byl obviněný V. H. odsouzen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činí 1.000 Kč, celkem ve výměře 500.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody 12 měsíců.
Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. ř. byly zabrány nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, okr. Benešov, XY, katastrální území XY, a to pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, vlastníka T., IČ XY, se sídlem XY.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Metropolitní spotřební družstvo v likvidaci, IČ: 25571150, zast. JUDr. Kateřinou Martínkovou, insolvenčním správcem Metropolitního spotřebního družstva v likvidaci, AK se sídlem Sokolská třída 966/22, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, a Glory Daze Associated S.A., zastoupená Mgr. Karlem Somolem, ČAK č. 12796, AK se sídlem Praha 1, Karlovo náměstí 24, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, podali obvinění T. Ch. a V. H., poškozená JUDr. Kateřina Martínková LL.M., insolvenční správkyně dlužníka Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci a zúčastněná osoba Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., insolvenčního správce dlužníka T., odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, tak, že napadený rozsudek částečně zrušil, podle §258 odst. 1 písm. d), f) odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného T. Ch. ve výroku o vině, výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, a dále ve výroku o zabrání věci, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného V. H. ve výroku o uložení peněžitého trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení znovu rozhodl tak, že byl obviněný T. Ch. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I.
„s úmyslem vylákat a čerpat úvěrové prostředky jako člen představenstva společnosti T., IČ XY, se sídlem XY (v době od 14. 2. 2011 do 17. 7. 2014 se sídlem XY), kterým byl v době od 9. 11. 2010 do 11. 6. 2014,
1)
dne 15. 3. 2012 v Praze, uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem, IČ 255 71 150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, smlouvu o úvěru č. 502722062, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 24.000.000 Kč na nákup nemovitostí a jejich následný prodej, se splatností jistiny jednorázově nejpozději do 31. 3. 2013, přičemž při sjednávání této úvěrové smlouvy deklaroval schopnost společnosti úvěr splatit a úvěrové prostředky použít na nákup nemovitostí, ačkoli společnost fakticky žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela a ačkoli věděl, že úvěrové prostředky na nákup nemovitostí nepoužije, a zároveň uvedl zavádějící výrazně nadhodnocující údaje týkající se hodnoty nemovitostní zástavy, jíž byl závazek z úvěru zajištěn – nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY, Katastrální úřad pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, obec XY, katastrální území XY, konkrétně pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy předložil znalecký posudek č. 994-033/2012 vypracovaný dne 10. 3. 2012 soudním znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí V. H., se sídlem XY, který výše uvedené nemovitosti v rozporu se skutečností ocenil jako pozemky, stran nichž je zpracovávána změna územně plánovací dokumentace, porovnávací metodou a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění na částku 30.141.180 Kč, přičemž cena obvyklá (tržní) předmětu zajištění takto stanovená soudním znalcem V. H. neodpovídala parametrům obvyklé ceny hodnoty předmětu zajištění pro potřeby schvalovacího řízení při poskytování úvěrů a byla 26 x nadhodnocena, neboť tržní hodnota předmětu zajištění činila pouze 1.127.700 Kč,
a posléze finanční prostředky z poskytnutého úvěru, které byly ve výši 24.000.000 Kč připsány na účet společnosti T. č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s. dne 19. 3. 2012, byly ve dnech 20. 3. 2012 až 26. 3. 2012 odeslány v šesti platbách v celkové výši 22.300.000 Kč na účet XY, vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost Vrchovina – zemědělská obchodní a.s., IČ 286 08 119, se sídlem Brno, Mečová 358/8, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, dále byly ve dnech 19. 3. 2012 až 22. 3. 2012 odeslány ve dvou platbách v celkové výši 800.000 Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost SIDIA a.s., IČ 155 03 020, Praha, Přístavní 1518/4, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a dále byly dne 19. 3. 2012 jednou platbou ve výši 36.000 Kč odeslány na účet č. XY vedený Českou spořitelnou a.s. pro V. H., od kterého společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a zbývající finanční prostředky ve výši 864.000 Kč byly v následujících měsících užity k řadě drobných plateb, přičemž na jistině nebylo uhrazeno z poskytnutého úvěru č. 502722062 ničeho a na splátkách úroků bylo uhrazeno v období od 31. 3. 2012 do 30. 4. 2013 celkem 2.124.593,85 Kč, celková výše úvěru byla ve výši 24.000.000 Kč a s přihlédnutím k hodnotě zástavy ve výši 1.127.700 Kč a s přihlédnutím k výši uvedených splátek došlo ke způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu ve výši 20.747.706,15,-Kč,
2)
dne 16. 11. 2012 v Praze, uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem, IČ 255 71 150, tehdy se sídlem Brno, Jezuitská 14/13, smlouvu o úvěru č. 502722070, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 28.000.000 Kč na nákup nemovitostí a jejich následný prodej, se splatností jistiny jednorázově nejpozději do 30. 11. 2015, přičemž při sjednávání této úvěrové smlouvy deklaroval schopnost společnosti úvěr splatit a úvěrové prostředky použít na nákup nemovitostí, ačkoli společnost fakticky žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela, neměla žádného relevantního příjmu z předchozí podnikatelské činnosti nebo jiného zdroje, nadto společnost měla závazky ve výši nejméně 24.000.000 Kč z titulu smlouvu o úvěru č. 502722062 uzavřené s MSD dne 15. 3. 2012, a zároveň uvedl zavádějící výrazně nadhodnocující údaje týkající se hodnoty nemovitostní zástavy, jíž byl závazek z úvěru zajištěn – nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, okr. Benešov, obec XY, katastrální území XY, konkrétně pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy předložil znalecký posudek č. 1078-116/2012 vypracovaný dne 8. 11. 2012 soudním znalcem z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí V. H., se sídlem XY, který výše uvedené nemovitosti v rozporu se skutečností ocenil jako pozemky, stran nichž je zpracovávána změna územně plánovací dokumentace, porovnávací metodou a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění na částku 35.075.800 Kč, přičemž cena obvyklá (tržní) předmětu zajištění takto stanovená soudním znalcem V. H. neodpovídala parametrům obvyklé ceny hodnoty předmětu zajištění pro potřeby schvalovacího řízení při poskytování úvěrů a byla 122 x nadhodnocena, neboť tržní hodnota předmětu zajištění činila pouze 286.000 Kč,
když podpisem úvěrových obchodních podmínek Metropolitního spořitelního družstva obžalovaný učinil dle článku III. prohlášení a záruku, že informace a dokumenty, které Metropolitnímu spořitelnímu družstvu poskytl, jsou pravdivé, úplné, aktuální a nezavádějící a poskytují nezkreslený a aktuální obraz o majetkových poměrech a finanční situaci společnosti T., IČ XY,
a posléze finanční prostředky z poskytnutého úvěru, které byly ve výši 28.000.000 Kč připsány na účet společnosti T. č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s. dne 21. 11. 2012, byly dne 28. 11. 2012 odeslány jednou platbou ve výši 12.500.000,-Kč na účet č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s., pro společnost Vrchovina – zemědělská obchodní a.s., IČ 286 08 119, se sídlem Brno, Mečová 358/8, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, dále byly – s cílem vzbudit zdání řádného užití úvěrových prostředků - dne 28. 11. 2012 odeslány platbou ve výši 15.000.000 Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost MERIPRA s.r.o., IČ 243 16 440, se sídlem České Budějovice, Radniční 133/1, od které společnost T. koupila na základě kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2012 pozemky v k.ú. XY, které byly užity jako zástava k poskytnutému podnikatelskému úvěru, dále byly dne 22. 11. 2012 odeslány jednou platbou ve výši 66.720 Kč na účet XY vedený u UniCredit Bank, a.s. pro společnost SIDIA a.s., IČ 155 03 020, Praha, Přístavní 1 518/4, od které společnost T. nekoupila žádné nemovitosti, a dále byly dne 29. 11. 2012 odeslány jednou platbou ve výši 257.000 Kč na účet č. XY vedený ČSOB a.s. pro Metropolitní spořitelní družstvo, a zbývající finanční prostředky ve výši 176.280 Kč byly v následujících měsících užity k řadě drobných plateb, přičemž na jistině nebylo uhrazeno z poskytnutého úvěru č. 502722070 ničeho a na splátkách úroků bylo uhrazeno v období od 31. 11. 2012 do 31. 3. 2013 celkem 924.000,-Kč, celková výše úvěru byla ve výši 28.000.000 Kč a s přihlédnutím k hodnotě zástavy ve výši 286.000 Kč a s přihlédnutím k výši uvedených splátek došlo ke způsobení škody Metropolitnímu spořitelnímu družstvu ve výši 26.790.000,-Kč,
celkem tak způsobil poškozenému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, IČ 255 71 150, škodu v celkové výši nejméně 47.537.706,15 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný T. Ch. odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Dále byl obviněný T. Ch. odsouzen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činila 2.000 Kč, celkem ve výměře 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody 6 měsíců.
Obviněný V. H. byl odsouzen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb, kdy denní sazba činila 1.000 Kč, celkem ve výměře 500.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody 3 měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození JUDr. Kateřina Martínková LL.M., insolvenční správce Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, a Glory Daze Associated S.A., reg. č. 584444, 33 Porter Road, P.O.Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, British Virgin, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, podali následně obvinění T. Ch. a V. H. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný V. H. i o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný T. Ch. ve svém dovolání namítl, že z jeho strany nemohlo jít o úmyslné jednání, neboť od počátku uváděl, že tržní cena zastavených pozemků se bude odvíjet od pořizované změny územního plánu. Za účelem zjištění tržní hodnoty pozemků v případě změny jejich účelového využití na zastavitelné území si nechal vypracovat znalecký posudek od obviněného H. V úvěrovém vztahu nevystupoval v pozici profesionála. Naopak žádosti o úvěr procházely několikastupňovou kontrolou činěnou profesionály, čili mělo ze strany Metropolitního spořitelního družstva (dále jen „MSD“) v rámci takové důsledné kontroly dojít k odmítnutí žádosti o úvěr. Dále obviněný uvedl, že pokud soudy dospěly k závěru o způsobení škody velkého rozsahu, jedná se o nesprávné posouzení, neboť se soudy dostatečně nezabývaly otázkou výše škody. Soudy se nezabývaly kromě hodnoty věcí použitých k zajištění zástavním právem dalšími zajišťovacími instituty. Zajišťující směnku pouze označily za zajištění zcela nedostatečné, aniž by detailně zhodnotily majetek emitenta společnosti T. a avala (obviněného). Odvolací soud bez nezbytného znaleckého zkoumání majetku těchto osob jen nedostatečně zhodnotil tento majetek z obsahu spisu. Pokud odmítl provést doložené znalecké posudky, měl formulovat znaleckou otázku a nechat vypracovat vlastní posudky. Obviněný rovněž uvedl, že soudními rozhodnutími byl porušen základní princip in dubio pro reo, když soudy bez bližšího odůvodnění hodnotily navržené důkazy, zejména znalecké posudky, a směnky emitované společností T. jako fiktivní a zkreslené, vytvořené pro potřeby trestního řízení. Jelikož nebyl prokázán opak, měly být hodnoceny jako pravé.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. H. v dovolání uvedl dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že mu nebylo prokázáno úmyslné napomáhání obviněnému Ch. ve spáchání zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 2, 6 písm. a) tr. zákoníku ani způsobení značné škody ve smyslu §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dále uvedl, že samotné uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů v úvěrovém řízení ještě neznamená, že úvěr nebude splacen, tedy že na majetku úvěrujícího vznikne škoda. Podle jeho názoru nejsou dány žádné důkazy, jež by prokazovaly jeho vědomost o neuhrazení úvěru v budoucnu, resp. prokazovaly, že to vědět měl a mohl. Při posouzení věci podle §346 odst. 1 a §211 odst. 1, popř. §211 odst. 2 tr. zákoníku by došlo k promlčení, neboť k činu došlo v březnu a listopadu 2012 a trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 12. 3. 2018.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že soudy obou stupňů skutek nesprávně posoudily jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a současně i podle §211 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný dále ohledně subjektivní stránky namítl, že v rámci tzv. dvojího úmyslu, který se musí u účastníka vztahovat nejen k vlastnímu jednání, ale i k tomu, že se účastní na úmyslném trestném činu jiného, nebyl jednoznačně prokázán jeho úmysl účastnit se na úmyslném trestném činu jiného. Obviněnému nebyl bez pochybností prokázán v souvislosti s předáním znaleckého posudku jeho objednateli (obviněnému Ch.) úmysl vypracováním posudků poskytnout podporu, usnadnit, umožnit vylákaní úvěrových prostředků MSD. Obviněný tvrdí, že nevěděl o použití znaleckého posudku pro úvěrové řízení. Zadavatel, s nímž přímo ani nejednal, mu takové informace nepodal. Úkolem obviněného bylo určit cenu zemědělských pozemků, pokud by byly pozemky stavebními, šlo o odhad pro podnikatelskou spekulaci. Posudek byl určen pouze pro objednatele, nikoli pro úvěrové instituce. Z věcného hlediska ani nemá náležitosti posudků zpracovávaných pro tyto instituce. Pracovníky MSD posudek neměl být připuštěn jako relevantní poklad k řízení o úvěru. Z logiky věci měla být pro poskytnutí úvěru zjištěna aktuální hodnota pozemků navrhovaných k zajištění úvěru. Jestliže pracovníci MSD zcela jistě věděli, že posuzované pozemky nemají hodnotu 24 mil. Kč, měli požadovat doložení aktuální ceny pozemků. Dokud jim taková hodnota nebyla doložena, neměli úvěr poskytnout. I pokud by byl obviněnému prokázán opak, tedy že úmyslně pomáhal obviněnému Ch. k úvěrovému podvodu v jeho základních skutkových podstatách, nejsou dány žádné důkazy, že by současně věděl, že úvěr nebude splacen a na majetku úvěrujícího vznikne škoda. Obviněný rovněž poukázal na to, že soudy v rozporu s trestním řádem nepřipustily k důkazu znalecký posudek, který se vyjadřoval mj. k nezpůsobilosti posudku vypracovaného obviněným pro potřeby zástavy v úvěrových řízeních u bank.
Z uvedených důvodů závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Jde-li o námitku obviněného Ch., že v jeho případě je vyloučeno úmyslné zavinění, neboť se netajil tím, od čeho se bude odvíjet tržní cena, na což si také nechal vypracovat znalecký posudek od obviněného H., nelze s tímto názorem souhlasit. V případě obviněného je rozhodující, zda jednal minimálně v úmyslu nepřímém, když při sjednávání úvěrových smluv uváděl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Povinnosti podrobně tyto skutečnosti zjistit a vyhodnotit je soudy ve věci dostály, přičemž své velmi důkladné úvahy v tomto směru také zaznamenaly do svých rozhodnutí (v případě obviněného Ch. lze odkázat zejména na body 90., 93. – 94. a 98. – 100. odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu). Je nutno zopakovat, že to je zájemce o úvěr, kdo odpovídá za správnost a pravdivost jím doložených podkladů a informací ve vyplněných formulářích. Poskytnutí nepravdivého údaje či listiny tyto nepravdivé či zkreslené údaje obsahující úvěrujícímu, a to v otázce zcela nereálně nadhodnocené ceny pozemků, jež mají být využity k zajištění úvěru, a současně v rozporu se skutečností deklarovaná schopnost a připravenost úvěrovaného dostát přijatému závazku splatit poskytnutý úvěr v situaci, kdy není úvěrovaným ekonomickým subjektem vykonávána v podstatě žádná činnost, již v sobě nutně zahrnuje minimálně srozumění, že je takto naplňována skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu. Úmysl obviněného tudíž nemůže být vyloučen jen z toho důvodu, že uváděl, od čeho se bude odvíjet tržní cena zastavovaných pozemků, za čímž si měl nechat vypracovat od obviněného H. znalecké posudky.
Obviněný v dovolání zdůraznil, že ve věci vystupoval jako laik. Nutno však uvést, že na situaci, kdy se v důsledku toliko spekulativní změny v určení pozemků dosáhne několikanásobně vyšší ceny nemovité věci, jíž ve skutečnosti tato nemůže mít, s tím, že takové umělé nadhodnocení bude využito k vyjednávání o úvěru ve výši, která mnohanásobně přesahuje hodnotu věcí nabízených k zajištění takového úvěru, nelze shledávat nic, k čemu by bylo třeba mít bůhvíjaké specifické odborné znalosti. K dovolatelem vytýkanému spoluzavinění zástupců poškozené MSD je potřeba zdůraznit, že ani to nemůže mít žádný dopad na právní hodnocení jeho skutku, resp. na naplnění shora uvedené kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Soudy také správně dospěly k závěru, že ono dovolatelem zdůrazňované zajištění směnkou nepředstavovalo žádnou peněžní hodnotu, ke které by bylo možné přihlížet při stanovení výše škody. Nevznikly žádné pochybnosti o tom, že by byla výše škody nesprávně určena, neboť zajištění směnkou bylo pro poškozeného zcela irelevantní, jelikož ta byla již v době jejího údajného vystavení zcela bezcenná. V tomto směru je možno zcela odkázat na vybrané pasáže soudních rozhodnutí (body 57., 67. – 68., 79. – 80., 84. – 87., 101. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně; bod 25. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Pokud jde o námitku obviněného H., dle níž je vyloučeno posouzení skutku podle §211 odst. 1, 2, 6 písm. a) tr. zákoníku, je možno pouze ve stručnosti uvést, že obviněný vychází z chybného závěru, že takto byl skutek v pravomocných rozhodnutích skutečně kvalifikován. Za právní námitku, kterou lze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je rovněž možno označit námitku obviněného H., jež se dotýká vztahu pomocníka k trestnému činu úvěrového podvodu a přímého pachatelství ve smyslu naplnění subjektivní stránky. Ani v této námitce se však s dovolatelem ztotožnit nelze. Pokud dovolatel namítl, že od spoluobviněného Ch. žádné informace k použití zadaného znaleckého posudku neobdržel a ani se s ním osobně nesetkal, je možné na tomto místě podotknout, že k postavení obviněného coby pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se nevyžaduje, aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom. Pomoc k trestnému činu na rozdíl od spolupachatelství netvoří součást úmyslného společného jednání bezprostředně (přímo) směřujícího k uskutečnění činu.
Jestliže obviněný nadále odmítá vědomost o použití znaleckého posudku pro úvěrové řízení, nelze mu uvěřit. Obviněný si z pozice osoby, která se dlouhodobě pohybovala v oblasti stavebního řízení, moc dobře uvědomoval význam účelového určení pozemků a územního plánování pro ocenění pozemků jejich skutečnou cenou, jakož i všech zákonných a podzákonných pravidel pro oceňování nemovitostí. Skutkový závěr, že by se v případě posuzovaných posudků mělo jednat jen o jakýsi odhad ceny do budoucna, jehož výstup by měl zůstat jen mezi objednatelem a zhotovitelem, jak nadále uplatňuje obviněný, byl soudy zcela správně odmítnut. Již z vlastního obsahu posudků totiž takový závěr nebylo možné učinit (bod 111. odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu, bod 44. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
S obviněným pak nelze souhlasit ani v té námitce, dle níž mu nelze přičíst zavinění ve vztahu k naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat, v případě pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu [ohledně kvalifikované skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v tomto směru obviněný v dovolání nepředkládá žádnou argumentaci], tedy škody velkého rozsahu [§211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku]. Jak bylo uvedeno shora, zde i v případě pomocníka postačí zavinění z nedbalosti. Dovolatel přitom vyloučení byť nedbalostního zavinění založil na chybném právním názoru, že v případě trestného činu úvěrového podvodu je vznik škody závislý na tom, zda a jak (hlavní) pachatel trestného činu přistoupí ke splácení vyplaceného úvěru. Vývojem rozhodovací praxe však byl ustálen ten právní názor, že škoda způsobená trestným činem úvěrového podvodu, kterého se pachatel dopustil tím, že uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo tyto údaje zamlčel při sjednávání úvěrové smlouvy, odpovídá výši celého vyplaceného obnosu z úvěru. O uvedenou částku totiž v okamžiku dokonání činu došlo ke zmenšení majetku úvěrujícího. Do celkové výše škody, kterou pachatel způsobil trestným činem úvěrového podvodu, je nutné zahrnout všechny poskytnuté úvěrové finanční prostředky (s výjimkou prostředků zajištěných), včetně těch, které pachatel splatil až po dokonání citovaného trestného činu. Obviněnému je tedy nutno jednoznačně přičíst minimálně nedbalostní zavinění [ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] ohledně vzniku škody v uvažovaném rozsahu.
Další výhrady dovolatelů již pod uplatněné dovolací důvody nespadají, neboť jde o námitky výsostně procesní, jež se týkají dokazování, ať již způsobu hodnocení důkazů či rozsahu dokazování.
Jde-li o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tento je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Obviněný H. při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vyšel výlučně z odlišného právního posouzení v otázce naplnění subjektivní stránky ve vztahu k znakům kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jimiž byl shledán vinným. Uplatnění dovolacího důvodu je tak z jeho strany navázáno na námitku nesprávného právního posouzení, k němuž byl podán výklad již shora s tím závěrem, že o nesprávné právní posouzení se nejedná.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněnými v dovoláních byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných T. Ch. a V. H.
Dovolání obviněného T. Ch.
Pokud se týká námitek obviněného ve vztahu k naplnění všech znaků skutkové podstaty úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku, je třeba zdůraznit následující skutečnosti. Přečinu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při sjednávání úvěrové smlouvy, při čerpání úvěru. K trestnosti jednání pachatele podle tohoto ustanovení se nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal peněžní prostředky na základě poskytnutého úvěru. Jinak vyjádřeno k naplnění této skutkové podstaty postačí jen uvedení nepravdivých údajů či zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávaní úvěrové smlouvy. Trestný podle §211 odst. 1 tr. zákoníku bude proto i pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak ale řádně splácí (srov. P. Šámal a kol., Trestní zákoník: Komentář I., 1. vydání, Praha: C. H. Beck, s. 2101-2110, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 6 Tdo 254/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 889/2016). Pokud pachatel vyláká úvěrovým podvodem takové plnění, může jít podle jeho výše o způsobení škody, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle kvalifikovaných skutkových podstat. Za nepravdivé se považují údaje , jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Za hrubě zkreslené údaje se považují takové údaje, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí peněžních prostředků. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin, přičemž je podstatné, že pachatel úmyslně při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 646/2010).
Obviněný především namítl, že při sjednávání úvěrových smluv neuvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, neboť již od počátku uváděl, že tržní cena zastavených pozemků se bude odvíjet od pořizované změny územního plánu, proto je v daném případě vyloučeno úmyslné zavinění. Námitka ohledně absence subjektivní stránky na straně obviněného, tedy jeho úmyslného zavinění, však není důvodná. V obecné rovině platí, že právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo , a to z okolností objektivní povahy , ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Ten se vyznačuje takovou intenzitou volní složky, kdy minimálně věděl, že jeho činnost při podpisu úvěrových smluv spočívá v poskytování nepravdivých informací a byl nutně srozuměn i se vznikem následku. V daném případě bylo obsáhle nižšími soudy vysvětleno, v čem je spatřován tento úmysl obviněného ve vztahu k uzavírání smluv o úvěru. Zvláštní význam zde pak má okolnost vyjádřená v popisu předmětného jednání týkající se hodnoty pozemků v obci XY a XY, když právě tyto zástavy byly vzaty jako rozhodující pro poskytnutí předmětných částek 24.000.000 Kč a 28.000.000 Kč obviněnému. V příslušných pasážích obou rozhodnutí, ve vazbě na provedené důkazy, je pak jasným způsobem vyjádřeno, proč tyto pozemky neměly obviněným tvrzenou hodnotu, když obviněný se nynější argumentací snaží vytvářet pro sebe příznivou variantu skutkového děje spočívající v tom, že uváděl, od čeho se bude odvíjet tržní cena zastavovaných pozemků, za čímž si měl nechat vypracovat od obviněného H. znalecké posudky. Tyto si ve skutečnosti za společnost, na níž měly být poskytnuty úvěry, nechal vypracovat jen proto, aby je mohl předložit při vyřizování žádostí o úvěr. Nicméně na tuto obranu bylo již soudy náležitým způsobem reagováno.
Pokud obviněný v dovolání uvedl, že ve věci nevystupoval v pozici profesionála, Nejvyšší soud konstatuje, že intelektuální potenciál obviněného mu umožňoval dostatečně posoudit, co činí, a domýšlet následky takového jednání, když učinil řadu dílčích kroků směřujících k získání úvěrů. Přesto poskytl nepravdivé údaje úvěrujícímu (s nímž bylo vyjednáváno o poskytnutí úvěru ve výši několika desítek milionu korun) týkající se nereálně nadhodnocené ceny pozemků, neboť uvedl, že na základě změny v určení pozemků dosáhnou tyto několikanásobně vyšší ceny. S tím koresponduje rovněž jeho chování po uzavření smluv o úvěru po obdržení finančních prostředků, kdy tyto prostředky převedl na účty jiných společností (zejména společnosti Vrchovina – zemědělská obchodní a. s.), přičemž společnost T. úvěr fakticky nesplácela, neboť dílčí splátky byly hrazeny finančními prostředky, které byly na účet společnosti T. zasílány krátce před úhradou každé ze splátek v částce odpovídající výši měsíční úvěrové splátky (a to z účtů společností RAY-ON, a. s. a Vrchovina – zemědělská obchodní a.s.). K podrobnostem lze odkázat na str. 44 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
K argumentaci obviněného ohledně spoluzavinění zástupců poškozené MSD, neboť si dle názoru obviněného dostatečně neověřila údaje, které jim poskytl v rámci procesu sjednávání předmětných úvěrových smluv, považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat následující skutečnosti. Obecně lze uvést, že samotná skutečnost, že by snad úvěrová společnost nepostupovala při uzavírání úvěrové smlouvy s patřičnou obezřetností, by sama o sobě nevylučovala trestní odpovědnost pachatele za trestný čin úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 855/2016). Posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. I v případě, že by se dalo konstatovat určité spoluzavinění či nedůslednost zaměstnanců poškozeného subjektu na vzniku škodlivého následku, nebyla by tím žádným způsobem zmenšena či dokonce vyloučena trestní odpovědnost pachatele za jednání, jímž naplnil všechny zákonné znaky úmyslného trestného činu v užité právní kvalifikaci. V rovině trestního práva je nepřípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného, kterou zneužil svým podvodným jednáním. Současně platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám obviněného o nesprávně zjištěné výši škody, tedy způsobení škody velkého rozsahu podle §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dále týkající se toho, že nelze bez dalšího považovat za způsobenou škodu částku, kterou věřitel poskytl dlužníkovi na podkladě úvěrové smlouvy, ale je nutné uvážit, v jakém rozsahu byl takový vztah zajištěn. Obviněný tvrdil, že soudy nevzaly v úvahu zajištění směnkou emitovanou společností T. avalovanou obviněným T. Ch., když pouze označily toto zajištění za nedostatečné bez řádného procesu dokazování. V daném případě již soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že zajištění směnkou nepředstavovalo žádnou peněžní hodnotu, ke které by bylo možné přihlížet při stanovení výše škody, a nerozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Proto nevznikly žádné pochybnosti o tom, že by byla výše škody nesprávně určena, neboť právě tím, že finanční prostředky v rozsahu 20.747.706,15 Kč a 26.790.000 Kč byly užity v rozporu s účelem úvěru a MSD byla obviněným navrácena pouze menší část, došlo ke způsobení škody ve výši 47.537.706,15 Kč, když ve výroku o vině byla soudy zohledněna hodnota zajištění předmětných úvěrů a uhrazené splátky úroků z poskytnutých úvěrů.
Je pravdou, že byl úvěr zajištěn směnkou, kterou avaloval obviněný, avšak jak společnost T., tak obviněný T. Ch. již před uzavřením smluv o úvěru ze dne 15. 3. 2012 a dne 16. 11. 2012 neměli téměř žádný majetek, neboť společnost T. neměla v rozhodné době žádný relevantní majetek (když do majetku způsobilého k uspokojení závazku z úvěru nelze započítávat uvolněné úvěrové prostředky, pokud tyto byly v týž den, kdy byly připsány na účet společnosti T. odeslány na účty třetích subjektů a dostaly se tak mimo možnost dispozice s nimi) a obviněný T. Ch. byl vlastníkem (v SJM) poloviny pozemku a na něm stojícího rodinného domu v XY, na němž však vázlo zástavní právo věřitele J. L. ve výši 2.373.331 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 28. 2. 2011. Další majetek, např. podílové listy fondu Amundi nebo investice do produktu Amundi Investiční manažer Konzervativní strategie, obviněný nabyl až po uzavření druhé z úvěrových smluv (13. 5. 2013, resp. 10. 4. 2017), stejně jako většinu úspor na účtu penzijního připojištění, malé plavidlo a vozidlo Mercedes Benz pak obviněný také nabyl až v roce 2016. Ke dni avalu směnek vystavených T. neměl obviněný téměř žádný majetek, z něhož by bylo možno uspokojit pohledávky MSD a vzhledem k výši částky z úvěrů, použité v rozporu s úvěrovou smlouvou, ze směnky jednoznačně nemohlo být ničeho vymoženo. Soud prvního stupně proto zcela správně považoval poskytnuté zajištění směnkou za fiktivní hodnotu. Pokud obviněný, resp. obhajoba nesouhlasí se závěrem soudů, že jimi poskytnuté zajištění nepředstavovalo žádnou reálnou peněžní hodnotu a v dovolání pouze tvrdí, že v případě zajištění celým majetkem dvou je situace jiná, tak je to v přímém rozporu s provedenými důkazy.
V podaném dovolání uplatnil obviněný dále námitky, které nelze pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Takovými námitkami jsou tvrzení obviněného, že soudy nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“ a s tím související námitka týkající se procesu dokazování, kterými obviněný rozporuje hodnocení provedených důkazů. K námitce porušení zásady „in dubio pro reo“ Nejvyšší soud uvádí, že tato vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.) a znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů, a tedy ani o vině obviněného, nevznikly. Naopak bylo soudy jednoznačně prokázáno, že obviněný poskytl MSD při žádosti o úvěr nepravdivé údaje, a to tím, že byly nereálně nadhodnoceny ceny pozemků, které byly využity k zajištění úvěru, v rozporu se skutečností deklaroval schopnost a připravenost dostát přijatému závazku splatit poskytnutý úvěr v situaci, kdy úvěrovaným ekonomickým subjektem nebyla vykonávána v podstatě žádná činnost a následně podstatnou část získaných úvěrových prostředků obviněný použil v rozporu s jejich účelem, čímž byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Soudy odmítly verzi obviněného, že při sjednávání úvěrových smluv neuvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, neboť již od počátku uváděl, že tržní cena zastavených pozemků se bude odvíjet od pořizované změny územního plánu. Obviněný s tím ale nesouhlasí a v dovolání se snaží veškerou odpovědnost přesunout na poškozenou MSD, případně obviněného V. H. Nejvyšší soud se ale se závěry soudů obou stupňů ztotožnil, protože vychází z provedených důkazů.
K námitce obviněného, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, a to znalecké posudky vyhotovené znaleckým ústavem VALUE ADDED Znalecká s. r. o., je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které jim strany navrhnou. Jsou ale povinny svůj postup náležitě odůvodnit, což se v dané věci stalo jak u městského soudu (str. 46, bod 101. rozsudku), tak i soudu odvolacího (str. 12, bod 25. rozsudku). S důvody soudů, které je vedly k zamítnutí důkazních návrhů obviněného, se pak vzhledem k celkové důkazní situaci Nejvyšší soud ztotožnil.
Dovolání obviněného V. H.
Obviněný V. H. v rámci dovolání předně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze na situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. (resp. §11a tr. ř.), pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
Obviněný má za to, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo promlčeno. Předně se domnívá, že jeho jednání nenaplňuje znaky pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a mělo být posouzeno jen jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1 tr. zákoníku, a trestný čin křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný v této části dovolání především argumentuje tím, že na jeho jednání pod bodem ad II. nemohla být aplikována kvalifikovaná skutková podstata trestných činů úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle názoru obviněného není dáno jeho zavinění ve vztahu ke způsobení škody, která byla způsobena trestným činem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku obviněným T. Ch., a vznik škody pak nelze vztahovat ani k podání předmětných znaleckých posudků ve smyslu ustanovení §346 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Z důvodu nenaplnění tohoto znaku by tak mohl být uznán vinným maximálně trestným činem podle §211 odst. 1 tr. zákoníku (resp. podle §346 odst. 1 tr. zákoníku), který však byl již promlčen.
Nejvyšší soud se touto námitkou zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je nepochybné, že se podrobně zabýval otázkou právní kvalifikace jednání obou obviněných, když shledal naplněnou i kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný V. H. při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vyšel výlučně z odlišného právního posouzení v otázce naplnění subjektivní stránky ve vztahu k znakům kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jimiž byl shledán vinným. Uplynutí promlčecí doby tak váže na jinou právní kvalifikaci, než jaká je uvedena v odsuzujícím pravomocném rozsudku. Uplatnění dovolacího důvodu je tak z jeho strany navázáno na námitku nesprávného právního posouzení, k němuž byl podán výklad s tím závěrem, že o nesprávné právní posouzení se nejedná (viz níže).
K námitce obviněného V. H. týkající se toho, že je vyloučeno posouzení skutku podle §211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí následující. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 45 T 5/2019, vyplývá, že byl obviněný V. H. uznán vinným pouze pomocí ke zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, a nikoli i k samostatné skutkové podstatě, která je vymezena v §211 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného správně poznamenal, že pokud jde o výrok o vině vztahující se k obviněnému T. Ch., tento výrok obviněný V. H. není oprávněn napadat dovoláním [viz §265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Pro úplnost však lze dodat, že ani v případě obviněného T. Ch. nebylo rozhodnuto o vině podle §211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle tohoto ustanovení byl sice vynesen výrok o vině v rozsudku Městského soudu v Praze, avšak tento výrok byl odvolacím soudem zrušen, přičemž odvolací soud sám znovu rozhodl (str. 13-14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V této námitce se tedy s dovolatelem ztotožnit nelze.
Právní námitkou, kterou lze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitka obviněného týkající se vztahu mezi přímým pachatelstvím a pomocí k trestnému činu. Obviněný v této souvislosti v obecné rovině správně zdůraznil, že pomocník naplňuje znaky zákonem definované pomoci tak, že vytváří podmínky pro to, aby pachatel mohl trestný čin úspěšně uskutečnit. Namítl, že soud mu neprokázal úmyslné vypracování nadhodnoceného posudku a že se obviněný nedopustil pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (tzv. úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý).
Trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
Soudy prvního a druhého stupně zjistily, že obviněný znaleckým posudkem ze dne 10. 3. 2012 vypracoval zkreslený znalecký posudek č. 994-033/2012 pro společnost T. jako objednavatele posudku za účelem „Zjištění ceny nemovitostí“, zapsaných na listu vlastnictví č. XY Katastrální úřad pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem, okres Ústí nad Labem, obec XY, katastrální území XY, v rámci jehož vypracování vycházel účelově a nekriticky pouze z vyjádření objednatele posudku, že změna územně plánovací dokumentace je ve fázi zpracování, a nezajistil si žádné podklady k ověření tohoto tvrzení, nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu – možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, obvyklou cenu nemovitostí stanovil ke dni ocenění částkou 30.141.180 Kč, i když ve skutečnosti měly předmětné nemovitosti hodnotu toliko 1.127.700 Kč, tj. ve znaleckém posudku hodnotu nemovitostí 26x nadhodnotil, a dne 8. 11. 2012 vypracoval zkreslený znalecký posudek č. 1078-116/2012 pro společnost T., jako objednavatele posudku za účelem „Zjištění ceny nemovitostí“, zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov, okr. Benešov, obec XY, katastrální území XY, v rámci jehož vypracování vycházel účelově a nekriticky z informace od objednatele posudku, že změna územně plánovací dokumentace je ve fázi zpracování, a nezajistil si žádné podklady k ověření tohoto tvrzení, nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu – možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, a cenu obvyklou stanovil ke dni ocenění částkou 35.075.800 Kč, když hodnota oceňovaných nemovitostí činila toliko 286.000 Kč, tedy posudkem stanovenou obvyklou cenu nemovitostí nadhodnotil 122x. S přihlédnutím k výše uvedeným skutkovým zjištěním soudy obou stupňů správně posoudily skutek jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a zločin křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný rovněž namítl, že pachatele trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku neznal, a tedy nemohl být seznámen s jeho trestným záměrem. Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že k postavení obviněného jako pomocníka ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se nevyžaduje, aby pachatel, jemuž je pomoc poskytována, si byl této pomoci vědom, tj. zásada úmyslného spojení jednání účastníka a pachatele se v této souvislosti neuplatňuje. Pomoc k trestnému činu (na rozdíl od spolupachatelství) netvoří součást úmyslného společného jednání bezprostředně směřujícího k uskutečnění činu. V této souvislosti je třeba podotknout, že obviněný V. H. ve svých znaleckých posudcích deklaroval provedení místního šetření se zaměřením současného stavu za přítomnosti objednatele posudku (str. 28, bod 62. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že pokud jde o obviněného V. H. – soud považoval za naplněné znaky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný umožnil jinému spáchání trestného činu spočívajícího v tom, aby jiný při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl hrubě zkreslené údaje, a způsobil tímto činem škodu velkého rozsahu, a dále znaky zločinu křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Skutková zjištění precizně popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně výstižně obsahují jak znaky zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a rovněž znaky účastenství ve formě pomoci na tomto zločinu, tak i znaky zločinu křivé výpovědi a neopravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v tomto ohledu nelze soudu nižšího stupně ničeho vytknout.
Námitku, kterou uplatnil obviněný V. H. ohledně jeho vědomosti o použití znaleckého posudku pro úvěrové řízení, nelze akceptovat. Z popisu skutků je zjevná neopodstatněnost těchto námitek zcela zřejmá. Pomoc k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z hlediska subjektivní stránky předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (k tomu srov. rozhodnutí č. 51/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci, s ohledem na povahu soudy zjištěného jednání obviněného V. H. lze uvažovat o úmyslu nepřímém, o který podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jde, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele, ale způsobení takového následku není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného (srov. Šámal a kol., Trestní zákoník I., 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 222). Tato situace nastala u obviněného V. H., když obviněný musel být minimálně srozuměn (z titulu svého vzdělání, průpravy soudního znalce, všeobecného povědomí) s tím, že jím vyhotovené znalecké posudky mohou být předloženy – a to jak zadavatelem posudku, tak vlastníkem nemovitostí či jejich právních nástupců, příp. i třetím subjektem – např. v daňovém řízení, v řízení před soudem nebo při sjednávání úvěru, příp. také v průběhu sjednávání soukromoprávních závazků, byl tak srozuměn s tím, že jich bude užito při sjednávání úvěrů /a lhostejno u jakého družstva, záložny, banky/ a to včetně výše škody, jež může být trestným činem spáchaným hlavním pachatelem /úvěrovým dlužníkem/ způsobena, neboť obviněný věděl, jaké sumy coby hodnotu posuzovaných nemovitostí do hrubě zkreslených znaleckých posudků zapsal – jednal tedy jako pomocník v úmyslu nepřímém.
Ze skutkových zjištění uvedených v bodě ad II. výrokové části napadeného rozsudku je zřejmé, že obviněný V. H. jako znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, s vědomím, že znalecké posudky stanovující cenu obvyklou tržní nemovitostí mohou být společností T. či dalšími subjekty použity při sjednávání úvěrových smluv (když jím vypracované znalecké posudky byly skutečně při sjednávání úvěrových smluv užity), vypracoval zkreslené znalecké posudky pro společnost T., jako objednavatele posudku za účelem „Zjištění ceny nemovitostí“, když uvedené nemovitosti ocenil obvyklou cenou tržní, jejíž zjištění bylo provedeno porovnávací metodou, kterou interpretoval zmatečně a zavádějícím způsobem, použité nálezy znalec vyhodnotil vadně, protože nezkoumal skutečné realizace prodejů podobného typu nemovitostí v daném segmentu trhu, ale cenu pouze simuloval z internetové nabídky, nezkoumal patřičně daný segment trhu – možné využití předmětu ocenění, nezkoumal skutečnou využitelnost pozemků ve spolupráci s obecním úřadem, a cenu nemovitostí ve znaleckém posudku nadhodnotil, přičemž tyto znalecké posudky byly předloženy společně s žádostí o úvěr MSD, načež byl následně úvěr poskytnut a tento byl v průběhu několika dnů zcela vyčerpán obviněným T. Ch. k jinému než určenému účelu.
Skutkový závěr, který nabízel obviněný V. H., že by se v případě předmětných posudků mělo jednat jen o jakýsi odhad ceny do budoucna, jehož výstup by měl zůstat jen mezi objednatelem a zhotovitelem, jak nadále uplatňuje obviněný, byl soudy zcela správně odmítnut. Již z vlastního obsahu posudků totiž takový závěr nebylo možné učinit (str. 49, bod 111. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, str. 16, bod 44. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Z citovaných skutkových zjištění je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že hlavním pachatelem trestného činu byl obviněný T. Ch. jako člen představenstva společnosti T., žádající o úvěr a že obviněný V. H. mu umožnil a usnadnil spáchání tohoto trestného činu tím, že připravil potřebné listinné dokumenty (znalecké posudky) s nepravdivým obsahem. Takto zjištěné a ve výroku o vině ad II. popsané jednání obviněného V. H. je typickým jednáním pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Je třeba podotknout, že předmětné znalecké posudky, o které se jednalo v této konkrétní trestní věci, nebyly v činnosti obviněného v rozhodném období ve vztahu k trestné činnosti páchané žadateli o úvěry u MSD ojedinělé. Naopak jich obviněný V. H. vypracoval desítky, za něž od právnických osob, které čerpaly úvěry od MSD, inkasoval od února 2011 do poloviny roku 2012 několik milionů korun. V hrubých představách dovolatele tedy musela být zastoupena zcela reálná eventualita doložení jím vypracovaného nepravdivého znaleckého posudku při vyjednávání úvěru.
Za další vadu pak obviněný V. H. považuje neprokázání zavinění ve formě úmyslu, který by směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu. Ve vztahu k subjektivní stránce použité právní kvalifikace jednání dovolatele je nutno uvést, že vzhledem ke konstrukci skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku, se úmyslné zavinění nejen pachatele, ale také účastníka, vyžaduje pouze ve vztahu k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů ve smyslu základní skutkové podstaty §211 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu ke škodě jako ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §211 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku postačuje (s ohledem na ustanovení §17 tr. zákoníku) zavinění z nedbalosti.
Nejvyšší soud se ztotožnil se státním zástupcem, že obviněný V. H. vyloučení (byť nedbalostního) zavinění založil na chybném právním názoru, a sice že v případě trestného činu úvěrového podvodu je vznik škody závislý na tom, zda a jak (hlavní) pachatel trestného činu přistoupí ke splácení vyplaceného úvěru. V rozhodovací praxi soudů se však ustálil právní názor, že škoda způsobená trestným činem úvěrového podvodu, kterého se pachatel dopustil tím, že uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo tyto údaje zamlčel při sjednávání úvěrové smlouvy, odpovídá výši celého vyplaceného obnosu z úvěru. O uvedenou částku totiž v okamžiku dokonání činu došlo ke zmenšení majetku úvěrujícího. Do celkové výše škody, kterou pachatel způsobil trestným činem úvěrového podvodu, je nutné zahrnout všechny poskytnuté úvěrové finanční prostředky (s výjimkou prostředků zajištěných), včetně těch, které pachatel splatil až po dokonání citovaného trestného činu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015 sp. zn. 7 Tdo 1341/2015). Proto lze obviněnému přičíst minimálně nedbalostní zavinění [a to ve vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] ohledně vzniku škody v uvažovaném rozsahu, neboť pokud byl srozuměn s možností využití nepravdivého znaleckého posudku při sjednávání úvěru, musel s přihlédnutím k mnohonásobnému nadhodnocení ceny v posudcích posuzovaných nemovitostí vědět i to, že výše úvěru (a tím i škody, byť po odečtení skutečné hodnoty případně k zajištění využitých nemovitostí) může překročit výši škody velkého rozsahu, tzn. 5 mil. Kč.
K námitce obviněného, že soudy neprovedly jím navržený důkaz, a to znaleckým posudkem vyhotoveným znaleckým ústavem AZET KONZULT, je třeba uvést, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které jim strany navrhnou. Jsou ale povinny svůj postup náležitě odůvodnit. Obviněnému lze do jisté míry dát za pravdu, pokud jde o namítané nedostatečné odůvodnění zamítnutí důkazního návrhu ze strany soudů. Toto pochybení však nebylo takové intenzity, aby mohlo způsobit porušení základního práva obviněného na spravedlivý proces. Provádění důkazu znaleckým posudkem znaleckého ústavu AZET KONZULT nemá v projednávaném případě žádný význam (když tento posudek se netýká znaleckých posudků obviněného V. H. ani oceňování předmětných pozemků v obcích XY a XY, okr. Benešov, byl vypracován v jiné trestní věci). Provádění důkazu výše uvedeným znaleckým posudkem by proto bylo vzhledem k ostatnímu dokazování zjevně nadbytečné. Tento důkazní návrh nemohl postavení obviněného nijak ovlivnit.
Závěrem proto Nejvyšší soud konstatuje, že oba dotčené soudy – tedy Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze, zvolily v případě dovolatelů při řádném posouzení všech klíčových okolností případu odpovídající právní kvalifikaci a rovněž tak uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, jakož i soud prvého stupně. Z tohoto odůvodnění vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněných uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto důvodu zčásti neodpovídaly, zčásti byly shledány zjevně neopodstatněnými, stejně jako námitka obviněného V. H. uplatněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných T. Ch. a V. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu rovněž neshledal žádné důvody pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu