ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.402.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 402/2021-529
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání obviněného R. L. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici v Ostravě, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 76/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/202 v celém rozsahu.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se ruší všechna další rozhodnutí obsahově na zrušené rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal.
IV. Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. L. nebere do vazby .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 T 76/2020, byl obviněný R. L. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 1-5), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1) a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 10). Společně s obviněným uznal Okresní soud v Karviné vinné spoluobviněnou L. H. dílem dokonaným a dílem nedokonaným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 2-9) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 8) a spoluobviněného A. J. pomocí ke zločinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) k §205 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a pomocí k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §24 odst. 1 písm. c) k §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 11), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:
obžalovaný R. L. sám
1. v blíže nezjištěné době od 11.30 hodin do 12.00 hodin dne 1. 3. 2020 v XY, okres XY, na XY, se záměrem získat vhodné věci, během provozní doby v prostorách fitcentra O., využil nepozornosti recepční, a v nestřeženém okamžiku odcizil z recepčního pultu volně odloženou dámskou kabelku zn. Kara, v níž se nacházela dánská peněženka značky Kara s finanční hotovostí ve výši nejméně 400 Kč, osobními doklady, a platební kartou Master Card společnosti Equa Bank číslo XY na jméno N. S., a dále sluchátka značky Apple, čímž N. S. způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3 600 Kč , dále z recepčního pultu odcizil příruční schránku určenou pro veřejnou sbírku s finanční hotovostí ve výši nejméně 5 000 Kč, a z volně přístupné poličky pod recepčním pultem mobilní telefon zn. Samsung Galaxy E7 se SIM kartou společnosti T-Mobile, čímž M. K. způsobil škodu v celkové výši nejméně 7 000 Kč ,
obžalovaná L. H. a obžalovaný R. L. společně
2. dne 5. 3. 2020 kolem 21.40 hodin v XY, okres XY, po předchozí domluvě, na ul. XY v obchodním domě Kaufland odcizili 1 ks parního generátoru zn. Tefal, 1 ks láhve alkoholu zn. Johnnie Walker Double Black v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks láhve alkoholu zn. Tullamore Dew 12 years v láhvi o objemu 0,7 litru, 2 ks signalizačních kloboučků, 1 ks nákupního košíku, kdy L. H. tyto věci dala v prodejně do nákupního koše, který následně umístila v oddělení zelenina do regálu napravo od vstupu do prodejny, z prodejny odešla, přičemž následně přišel R. L., který tento košík vzal přes přepážku tak, že nemusel vstoupit na prodejní plochu, a odešel z prodejny, čímž způsobili spol. Kaufland Česká republika ČR v.o.s. Praha škodu v celkové výši 5.787, 60 Kč,
obžalovaná L. H. a obžalovaný R. L. společně
3. dne 16. 3. 2020 kolem 10.45 hodin v XY, okres XY, po předchozí domluvě, na ul. XY v hypermarketu Albert odcizili 1 ks láhve alkoholu zn. Jack Daniel´s NO.27 v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks láhve alkoholu zn. Johnnie Walker Black Label 12 years v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks láhve alkoholu zn. Tullamore Dew 12 years v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks láhve alkoholu zn. Tullamore Dew 14 years v láhvi o objemu 0,7 litru, kdy R. L. tyto téhož dne v 8.15 hodin uschoval do krabice, kterou dal do zadní části regálu, následně společně přišel s L. H., kdy krabici s láhvemi dali do kočárku a bez zaplacení prošli kolem pokladny, čímž způsobili spol. Albert Česká republika s.r.o. Praha škodu v celkové výši 4 936 Kč,
obžalovaná L. H. a obžalovaný R. L. společně
4. dne 11. 4. 2020 kolem 20.38 hodin v XY, okres XY, po předchozí domluvě, na ul. XY v obchodním domě Kaufland odcizili 2 ks alkoholu zn. Ron Zacapaca 23 Rum v láhvích o objemu 0,7 litru, 1 ks láhve alkoholu zn. Jack Daniel´s Single Barrel v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks alkoholu zn. JW Double Black Scotch whiskey v láhvi o objemu 0,7 litru, kdy tyto L. H. dala do nákupního košíku a z prodejny bez zaplacení odešla prostorem pro vstup, přičemž u tohoto vstupu na ní čekal R. L., který od ní věci s nákupním košem vzal a společně odešli, čímž způsobili spol. Kaufland Česká republika v.o.s. Praha škodu v celkové výši 6 437,60 Kč,
obžalovaná L. H. a obžalovaný R. L. společně
5. dne 15. 4. 2020 kolem 21.16 hodin v XY, okres XY, po předchozí domluvě, na ul. XY v obchodním domě Kaufland odcizili 1 ks alkoholu zn. Jack Daniel´s v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks alkoholu zn. Hennessy V.S. v láhvi o objemu 0,7 litru, 3 ks alkoholu zn. Tullamore Dew 12 years v láhvích o objemu 0,7 litru, kdy tyto L. H. dala do nákupního košíku a s těmito šla ke vchodu do prodejny, kde k ní přistoupil R. L., a společně bez zaplacení odešli z prodejny, čímž způsobili spol. Kaufland Česká republika v.o.s. Praha škodu v celkové výši 5 687,50 Kč,
přičemž jednáním pod body 1-5) způsobil R. L. celkovou škodu ve výši 33 448,70 Kč a jednání pod body 3-5) se R. L. dopustil přesto, že věděl, že usnesením Vlády ČR č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 byl vyhlášen nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30-ti dnů, a následně na základě souhlasu Poslanecké sněmovny byl usnesením vlády ČR č. 156/2020 Sb., ze dne 9. 4. 2020 č. 396, dle článku 6/2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. prodloužen do 30. 4. 2020,
obžalovaná L. H. sama
6. dne 11. 3. 2020 kolem 12.00 hodin v XY, okres XY, na ul. XY v obchodním domě Kaufland odcizila 1 ks čokolády zn. Smile, kdy tuto uschovala do kabelky a z prodejny odešla bez zaplacení přes samoobslužné pokladny, čímž způsobila spol. Kaufland Česká republika ČR v.o.s. Praha škodu ve výši 49,90 Kč,
obžalovaná L. H. sama
7. dne 28. 3. 2020 v XY na ul. XY v prodejně dm drogerie odcizila 1 ks parfému zn. Calvin Klein Ona 100 ml, kdy tento uschovala do kabelky a prošla pokladní zónou bez zaplacení, čímž způsobila spol. dm drogerie markt s.r.o. České Budějovice škodu ve výši 799 Kč,
obžalovaná L. H. sama
8. dne 6. 4. 2020 kolem 16.40 hodin v XY, okres XY, na čerpací stanici P. odcizila na zaměstnanecké toaletě z volně pověšené kabelky peněženku obsahující finanční hotovost ve výši 700 Kč, platební kartu č. XY vystavenou na jméno L. V., občanský průkaz, řidičský průkaz, 3 ks věrnostních karet, vše na jméno L. V., kartičku pojištěnce na jméno J. V., což L. V. zjistila, a proto vyběhla ven, kde u čerpacího stojanu stálo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, RZ XY, do kterého nasedla L. H., přičemž přes částečně stáhnuté okénko řidiče požadovala vrácení peněženky, a snažila se otevřít dveře řidiče, což nebylo možné, neboť dveře byly zamknuté, a proto se postavila před vozidlo se záměrem zabránit mu v odjezdu, což se nepodařilo, neboť se řidič rozjel, a proto raději uhnula, následně L. H. téhož dne v 17.05 hodin v XY odcizenou platební kartou uhradila nákup v hodnotě 294 Kč v obchodě Hruška a v 17.08 hodin v XY vybrala přes bankomat částku v celkové výši 10 000 Kč, čímž způsobila L. V. škodu v celkové výši 11 369 Kč , avšak měla záměr způsobit celkovou škodu ve výši 47 869 Kč , což se jí nepodařilo, neboť v době od 17.08 hodin do 17.12 hodin následné 4 výběry prostřednictvím platební karty celkové částky ve výši 36 500 Kč byly neúspěšné,
obžalovaná L. H. sama
9. dne 1. 5. 2020 kolem 13.20 hodin v XY, okres XY, na ul. XY v prodejně Penny market odcizila 1 ks alkoholu zn. Tullamore Dew v láhvi o objemu 0,7 litru, 1 ks alkoholu zn. Grants v láhvi o objemu 0,7 litru, kdy tuto uschovala do kabelky a následně prošla bez zaplacení vstupem do prodejny, kde jí pracovník ostrahy zadržel, kdy mu začala vulgárně nadávat, plivat na něho, opakovaně ho kopla do kolen a nakonec ho kousla do palce levé ruku, kdy tato zranění si vyžádala prvotní ošetření, přičemž odcizením způsobila spol. PENNY MARKET s.r.o. XY celkovou škodu ve výši 938,90 Kč,
přičemž L. H. jednáním pod body 2-9) způsobila škodu v celkové výši 36 005,50 Kč , avšak měla záměr způsobit celkovou škodu ve výši 72 505,50 Kč , což se jí nepodařilo, a jednání pod body 3-5), 7-9) se L. H. dopustila přesto, že věděla, že usnesením Vlády ČR č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 byl vyhlášen nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30-ti dnů, a následně na základě souhlasu Poslanecké sněmovny byl usnesením vlády ČR č. 156/2020 Sb., ze dne 9. 4. 2020 č. 396, dle článku 6/2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. prodloužen do 30. 4. 2020, a poté opět na základě souhlasu Poslanecké sněmovny, byl usnesením vlády č. 485 ze dne 30. dubna 2020 prodloužen do 17. května 2020,
obžalovaný R. L. sám
10. dne 6. 4. 2020 kolem 17.12 hodin v XY, okres XY, ačkoliv věděl, že L. H. téhož dne kolem 16.40 hodin v XY na čerpací stanici P. odcizila peněženku obsahující mj. platební kartu č. XY vystavenou na jméno L. V., kdy současně viděl, že L. H. si tuto ponechala tím, že na poškozenou společně s další osobou najela osobním motorovým vozidlem, a věděl, že se L. H. jednání dopustila v době vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky, přesto od L. H. převzal finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou pomocí odcizené platební karty kolem 17.08 hodin v XY vybrala L. H. z bankomatu, z níž předal částku 2 500 Kč obžalovanému A. J.,
obžalovaný A. J. sám
11. dne 6. 4. 2020 kolem 16.40 hodin v XY, okres XY, na čerpací stanici P. poté, co zjistil, že L. H. v době vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky odcizila na zaměstnanecké toaletě z volně pověšené kabelky peněženku obsahující finanční hotovost ve výši 700 Kč, platební kartu č. XY vystavenou na jméno L. V., občanský průkaz, řidičský průkaz, 3 ks věrnostních karet, vše na jméno L. V., kartičku pojištěnce na jméno J. V., neboť s ní nastoupila do osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia, RZ XY, a vyzvala ho, aby rychle odjel, kdy poškozená L. V. doběhla k vozidlu, a přes částečně stáhnuté okénko řidiče požadovala vrácení peněženky, a snažila se otevřít dveře řidiče, což nebylo možné, neboť dveře byly zamknuté, a proto se postavila před vozidlo se záměrem zabránit mu v odjezdu, což se jí nepodařilo, neboť se jako řidič s vozidlem proti ní rozjel, a proto raději uhnula, přičemž následně L. H. téhož dne v 17.08 hodin v XY vybrala s odcizenou platební kartou přes bankomat částku v celkové výši 10 000 Kč, z níž mu dal R. L. částku ve výši 2 500 Kč,
přičemž A. J. se jednání pod bodem 11) dopustil přesto, že věděl, že usnesením Vlády ČR č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 byl vyhlášen nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30-ti dnů, a následně na základě souhlasu Poslanecké sněmovny byl usnesením vlády ČR č. 156/2020 Sb., ze dne 9. 4. 2020 č. 396, dle článku 6/2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. prodloužen do 30. 4. 2020.
2. Současně podle §45 odst. 1 tr. zákoníku Okresní soud v Karviné ohledně obviněného R. L. zrušil výrok o vině v bodě 8) a celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 4. 2020, č. j. 10 T 22/2020-113, který byl obviněnému doručen dne 12. 5. 2020 a který nabyl právní moci dne 3. 6. 2020, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
3. Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud v Karviné obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Spoluobviněné L. H. pak uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla spoluobviněná zařazena pro výkon trestu do věznice s ostrahou. V případě spoluobviněného A. J. Okresní soud v Karviné uložil tomuto spoluobviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným L. H. a R. L. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Kaufland ČR, v.o.s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428, 169 00 Praha-Břevnov, náhradu škody ve výši 5 787,60 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena obviněným L. H., R. L. a A. J. povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu škody poškozené svědkyni L. V., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 1 475 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena povinnost obviněnému R. L. zaplatit na náhradě škody poškozeným N. S., nar. XY, trvale bytem XY, částku ve výši 3 600 Kč, a M. K., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, částku ve výši 7 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození společnost Kaufland ČR, v. o. s., L. V., N. S., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 T 76/2020, podal toliko obviněný R. L. odvolání, které směřoval do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného ve výroku o trestu a dále ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. stran poškozené L. V. Podle §259 odst. 3 tr. ř. krajský soud nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině, uložil za zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodech 1) – 7) trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 10 T 22/2020, který mu byl doručen dne 12. 5. 2020 a nabyl právní moci dne 3. 6. 2020, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně při již zrušeném výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 4. 2020, č. j. 10 T 22/2020-113, který obviněnému byl doručen dne 12. 5. 2020 a nabyl právní moci dne 3. 6. 2020, Krajský soud v Ostravě zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek ve věci obviněného R. L. nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020 (obviněný chybně uváděl sp. zn. 4 T 275/2020), podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do výroku o vině z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Dovolatel předně uvádí, že v řízení dosud nebylo prokázáno spáchání činu pod skutkem 10), tedy že na sebe převedl věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou a čin spáchal ve vztahu k věci pocházející ze zločinu, přičemž ovšem nezpochybňuje svoji vědomost o spáchání přečinu krádeže spoluobviněnou L. H. dne 6. 4. 2020. Rozporuje prokázání skutečnosti, že mu spoluobviněná předala hotovost 10 000 Kč, když tato odmítla vypovídat a on sám se k předmětné záležitosti nevyjádřil. Dovolatel předestírá závěry soudu druhého stupně a svou výpověď u hlavního líčení, se kterou se soudy podle jeho názoru nevypořádaly. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplývá, že věděl nebo mohl vědět, že převzaté finanční prostředky od spoluobviněné pochází z trestné činnosti, což však představuje předpoklad pro spáchání zločinu podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž namítá, že nebyla prokázána jeho znalost obsahu peněženky (platební karta, PIN). Původ peněz předaných od H. nezjišťoval, přičemž nebylo prokázáno, že by mu spoluobviněná během dne předala jakoukoliv hotovost. Připomíná princip v pochybnostech ve prospěch obviněného, a proto by měl být pro tento skutek obžaloby zproštěn.
8. Obviněný dále namítá, že nesouhlasí s právní kvalifikací svého jednání podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně, že čin spáchal za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (body 1-5). Dovolatel uvádí, že při posuzování této okolnosti je rozhodující, o jakou trestnou činnost se jednalo. Zdůrazňuje, že páchal trestnou činnost v obchodních řetězcích, kde byl běžný počet zaměstnanců a méně návštěvníků než při obvyklém provozu a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 196/2020. Obviněný současně soudům nižší instance vytýká skutečnost, že o vyhlášení nouzového stavu v té době nevěděl, přičemž soudy se omezily pouze na konstatování, že mu neuvěřily. Poukazuje na úvahy soudu druhého stupně o jednání v úmyslu nepřímém nebo alespoň ve vědomé nedbalosti. Namítá, že z důvodu, že o nouzovém stavu nevěděl, není možné o vědomé nedbalosti vůbec uvažovat. Nadto dodává, že skutky 1) – 2) nebyly spáchány vůbec v nouzovém stavu, a skutek 3) byl spáchán v dopoledních hodinách prvního dne vyhlášení nouzového stavu. Dále rekapituluje předchozí vyhlášení nouzového stavu, které byly vyhlášeny pouze v nějakém období a pouze na části území ČR, když nouzový stav vyhlášený 16. 3. 2020 byl vůbec vyhlášen poprvé v historii ČR v rámci celé ČR a trval déle než 1 kalendářní měsíc. Bylo tedy nutné posuzovat, zda vědět měl a mohl o nouzovém stavu, a současně připomíná, že na jaře 2020 byla pandemie na samém počátku a pouhé nošení roušek neodůvodňuje vyhlášení nouzového stavu. Poukazuje na skutečnost, že nosit roušky v Moravskoslezském kraji byla povinnost i po skončení nouzového stavu, a tudíž v rámci obecné míry opatrnosti mohl obě období hodnotit stejně. Z důvodů uvedených shora dovozuje nenaplnění subjektivní stránky u trestného činu kvalifikovaného podle §205 odst. 5 tr. zákoníku [správně odst. 4 písm. b)], když právní kvalifikace má v tomto smyslu zásadní význam zejména s ohledem na trest.
9. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2021 [správně 16. 12. 2020], sp. zn. 4 To 275/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 T 76/2020, a věc vrátil k dalšímu řízení u Okresního soudu v Karviné.
10. Dovolatel rovněž sám požádal dne 16. 4. 2021 o revizi rozsudku Okresního soudu v Karviné, j. č. 5 T 76/2020-394. Nejprve rekapituluje uložený trest na základě spáchané trestné činnosti a poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ohledně použití právní kvalifikace u trestných činů spáchaných za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelné pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný majetek nebo pořádek, podle něhož musí být prokázána věcná souvislost spáchaných trestných činů s danou událostí, přičemž u jeho jednání tato souvislost prokázána nebyla, a proto žádá o změnu právní kvalifikace na přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku. Uvádí, že byl naposledy trestán v roce 1998 a trestné činnosti se dopustil vzhledem k tíživé finanční situaci a svého jednání lituje, přičemž rozvádí osobní situaci v předmětné době. Poškozeným se omluvil, omlouvá se i České republice, trest proměny podmínky v trvání 1 roku bude vykonávat. Žádá soud o přihlédnutí ke slušnému chování ve vazbě a výkonu trestu. V případě brzkého propuštění chce splácet způsobenou škodu a pracovat, nepáchat trestnou činnost a žít řádným životem.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 1 NZO 180/2021, nejprve shrnuje uplatněnou argumentaci dovolatele a následně vymezuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce konstatuje, že část dovolacích námitek obviněného se s uplatněným dovolacím důvodem věcně rozchází – zejména v případě výhrad proti skutku pod bodem 10) posouzenému jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Námitka ohledně vědomosti původu peněz z trestné činnosti spoluobviněné je totiž postavena výlučně na zpochybnění hodnocení důkazů soudy a na nesouhlasu s jejich skutkovými zjištěními, a jako taková dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit nemůže. Okresní soud v Karviné podle názoru státního zástupce realizoval komplexní a úplné dokazování, přičemž v návaznosti na řádně vyhodnocené důkazy dospěl ke správnému závěru (na základě výpovědi spoluobviněného A. J. a svědkyně L. V., kamerových záznamů z prostorů čerpací stanice a bankomatu, listinných materiálů ČSOB, a. s.), podle něhož obviněný na sebe převedl finanční prostředky pocházející z trestné činnosti, a jeho úvahy jsou správné, logické a přesvědčivě odůvodněné.
12. Stran vyhlášeného nouzového stavu státní zástupce uvádí, že mimo rámec vytýkaného (i jakéhokoli jiného) dovolacího důvodu stojí námitka obviněného, v jejímž rámci popírá, že by věděl o vyhlášeném nouzovém stavu, přičemž o něm velmi dobře věděl, stejně jako mu bylo známo ohrožení obyvatel šířením vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci COVID-19 a odkazuje na výstižné úvahy soustředěné především v odstavci 17. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Státní zástupce přesto zastává názor, že námitka obviněného je důvodná do té míry, pokud zpochybňuje naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené znakem „…spáchal takový čin za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek…“ , a pokud tedy tvrdí, že nebylo namístě kvalifikovat jeho jednání pod body 1) až 5) jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
13. Následně se státní zástupce vyjadřuje k problematice nouzového stavu a jeho důsledkům. Na poli trestního práva nabyla na významu především otázka, jakým způsobem reagovat na trestnou činnost pachatele, které se dopouští v době, kdy je z důvodu boje s pandemií vyhlášen nouzový stav. Kromě přitěžující okolnosti ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku totiž některé skutkové podstaty ve svém výčtu toto zahrnují do skutkové podstaty. Státní zástupce v tomto ohledu připomíná, že přístup soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení k dané problematice nebyl zcela jednotný. Zatímco část z nich vycházela ze závěru, že již pandemie sama o sobě, případně dokonce vyhlášený nouzový stav, odůvodňují vždy a za všech situací potřebu užít zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, jiné soudy takto striktní závěr nezastávaly a poukazovaly na potřebu prokázat určitou věcnou souvislost spáchané krádeže s danou událostí, tedy pandemickou situací vážně ohrožující zdraví a životy lidí. Naznačený nesoulad pak v podstatě vyřešil až velký senát trestního kolegia Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a to ve prospěch druhé z naznačených variant. Státní zástupce následně rozebírá podrobněji závěry z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a zdůrazňuje zejména ty úvahy, v nichž se Nejvyšší soud věnoval určité nutnosti věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, kdy zmíněná souvislost je zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, jež mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem, a podobně. Ve vztahu k naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí “, je podle názoru státního zástupce třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí , ale zejména též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Státní zástupce však nespatřuje v rozhodnutích obecných soudů konstatování existence žádné z naznačených věcných souvislostí dovolatelem páchaných krádeží s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Naopak šlo v podstatě o běžné krádeže, kterých se obviněný dopouštěl způsobem do značné míry typickým pro asociály páchající krádeže v supermarketech, a jenž spočíval v odcizení zejména alkoholických nápojů v obchodech. V návaznosti na prezentované závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu takové jednání dovolatele vymezené v bodech 1) až 5) naplnilo podle názoru státního zástupce znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli však znaky pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
14. Současně se státní zástupce vyjadřuje i k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť ačkoli to obviněný výslovně nenamítá, obdobný závěr ve smyslu zmírnění právní kvalifikace je podle názoru státního zástupce namístě učinit i pokud jde o tento trestný čin [naplnění jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bylo odůvodněno výlučně závěrem, že také spoluobviněná H. se dopustila zločinu, když spáchala krádež v době existujícího pandemického stavu]. Podle názoru státního zástupce by proto i jednání dovolatele v bodě 10) rozsudku Okresního soudu v Karviné mělo být posouzeno „jen“ jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první tr. zákoníku.
15. V závěru vyjádření státní zástupce zmiňuje, že důvod, pro který by mělo být rozhodnuto ve prospěch dovolatele, prospívá i spoluobviněným L. H. a A. J.. Svědčí jim tedy právní princip beneficium cohaesionis. Také v jejich případě byla totiž dovozena existence zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli s ohledem na závěry plynoucí z rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 202,1 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, naplněna nebyla. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 T 76/2020, ohledně dovolatele, a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. pak též ve vztahu ke spoluobviněným L. H. a A. J. Současně státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a na podkladě jinak správných skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné uznal dovolatele vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odstavec 1 alinea první tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, obviněnou L. H. vinnou přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného A. J. vinným pomocí k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a pomocí k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil jim nově tresty odnětí svobody a ve shodě se závěrem Krajského soudu v Ostravě rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody. Státní zástupce současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to bez ohledu na to, zda dovolání vyhoví či nikoli.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
17. Nejvyšší soud ještě na tomto místě považuje za nezbytné zdůraznit, že jako soud dovolací přihlíží pouze k podáním, jež byla podána obviněným prostřednictvím obhájce v rámci dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř., přičemž rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008, viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1706/08). S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud nemůže přihlížet k podání podané přímo obviněným po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání dovolání, tj. po datu 2. 4. 2021, když jednak bylo podáno opožděně a současně je nutné připomenout, že k takovému podání nelze přihlížet ani s ohledem na skutečnost, že nebylo podáno prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s §265d odst. 2 tr. ř.]
IV.
Důvodnost dovolání
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud tedy není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje ze skutečností, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť posuzovaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když nevěděl, že byl vyhlášený nouzový stav [skutky pod body 1) – 5)] a současně v tom, že první dva skutky nebyly spáchány v době vyhlášeného nouzového stavu, přičemž nebýt nouzového stavu, není jeho jednání posuzováno podle kvalifikované skutkové podstaty [§205 odst. 4 písm.b) tr. zákoníku]. Současně s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 196/2010 namítá nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty podle písm. b), odst. 4 §205 tr. zákoníku. Rovněž rozporuje naplnění skutkové podstaty legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť nebylo prokázáno, že by mu spoluobviněná L. H. předala 10 000 Kč pocházející z předchozí krádeže a z provedeného dokazování nevyplývá skutečnost, že by znal obsah odcizené peněženky.
23. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že dovolatel uplatnil námitky částečně právně relevantním způsobem. Za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze považovat argumentaci týkající se právní kvalifikace jeho jednání jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku.
24. Ohledně zbývající části dovolání týkající se skutku pod bodem 10. rozsudku soudu prvního stupně, lze konstatovat, že zvolenou argumentací dovolatel rozporuje proces dokazování a skutková zjištění. Ve vztahu k těmto námitkám je třeba uvést, že tyto pod zvolený dovolací důvod nelze podřadit, neboť uplatněná argumentace směřuje do oblasti skutkových zjištění a rozsahu dokazování (obviněný zpochybňuje předání částky 10 000 Kč spoluobviněnou L. H. a svoji vědomost o tom, že peníze pocházejí z trestné činnosti). Obviněný soudům nižšího stupně tedy především vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a teprve na podkladě těchto námitek zpochybňuje naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti kladenému mu za vinu. Lze tedy uzavřít, že fakticky obviněný primárně namítá vadná skutková zjištění a rozsah dokazování, a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Touto argumentací obviněný zcela míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu a takto formulované dovolací námitky nemohou naplňovat dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale ani žádný jiný a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
25. Přesto z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, který obviněný ani nenamítá, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když všechny provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil v jejich vzájemném kontextu. Poté přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz body 14. – 16. rozsudku soudu prvního stupně). V tomto směru je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování (viz např. výpověď poškozené L. V., kamerové záznamy u bankomatu, výpisu z bankovního účtu poškozené V., výpovědi spoluobviněného A. J.), přičemž na základě velmi pečlivého hodnocení těchto důkazů, které hodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., dospěl k přesvědčivému závěru, že vina obviněného byla prokázána a to včetně jeho vědomosti, že přebírá peníze, které získala spoluobviněná L. H. trestnou činností spáchanou pod bodem 8. rozsudku soudu prvního stupně.
26. Soud druhého stupně se posléze se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, když v rámci podaného odvolání obviněný uplatnil stejné námitky jako v podaném dovolání (viz body 11. – 20. rozsudku soudu druhého stupně). Zde se sluší poznamenat, že soud druhého stupně se nespokojil pouze s odkazem na odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně, nýbrž své úvahy rozvedl z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř, takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci, když soudy nižšího stupně své úvahy náležitě odůvodnily.
27. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná.
28. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud, uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů žádné vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Jak již bylo naznačeno, soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Soudy se nezpronevěřily ani zásadě in dubio pro reo , neboť verze, kterou obviněný preferoval, byla provedeným dokazováním vyvrácena ve smyslu pravidel stanovených v §125 odst. 1 tr. ř.
29. K argumentaci obviněného zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného ve vztahu k bodu 10., tj. zásadou in dubio pro reo, je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Tato námitka nemůže zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018.).
30. Přesto je třeba uvést, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí též, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je třeba ovšem zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá zcela §125 odst. 1 tr. ř.
31. Jak již Nejvyšší soud shora uvedl, vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky částečně právně relevantním způsobem, podřaditelným pod zvolený dovolací důvod, když primárně namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutků, kterými byl uznán vinným, konkrétně, že jeho jednání bylo kvalifikováno podle odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku.
32. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Z hlediska zavinění postačuje podle §17 písm. b) tr. zákoníku k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby nedbalost .
33. Jak je patrno z rozhodnutí soudů nižších stupňů, tyto dospěly k závěru, že obviněný naplnil znak, že spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale i odůvodnění jejich rozhodnutí, je nepochybné, že obviněný se měl činů [skutky pod bodem 3) – 5)] dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194 vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění. Právě ze spáchání činů obviněným v době vyhlášeného nouzového stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takové činy za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V tomto směru lze připustit, že v minulosti k této otázce bylo ze strany soudů přistupováno různě (což dovolatel dokládal rozsudkem Krajského soudu v Plzni ve věci pod sp. zn. 9 To 196/2020), když ovšem pro posouzení této otázky je rozhodující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ , je třeba podmínit existenci nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Podle tohoto citovaného rozhodnutí takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Jinak vyjádřeno, potřebná věcná souvislost tedy může spočívat např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující události, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Nebo může pachatel počítat s tím, že v důsledku takové události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo pachatel bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
34. O takovou naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, jak vyplývá ze skutkových zjištění, když skutky fakticky spočívaly v krádeži alkoholu v obchodních domech. V dané věci tedy nebyla dána žádná věcná souvislost obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, přičemž soudy ani neuvedly, v čem se tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, kterou v napadeném rozsudku nenapravil ani soud druhého stupně.
35. Dovolatel se dále neztotožňuje s posouzením skutků pod body 1) – 2) jako trestných činů spáchaných v nouzovém stavu, když v té době nebyl nouzový stav vyhlášen. Přestože jak již bylo shora naznačeno, lze dovolání obviněného ohledně použité právní kvalifikace jako zločinu podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považovat za důvodné, je vhodné zdůraznit, že skutky pod body 1) – 5) představují jeden pokračující trestný čin krádeže, takže z pohledu tohoto závěru by bylo nepodstatné, že některé skutky nebyly spáchány za nouzového stavu. Je tomu tak proto, že pokračováním v trestném činu podle §116 tr. zákoníku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Trestná činnost u pokračujícího trestného činu se skládá z řady dílčích aktů a platí pro něj, že se na něho hledí jako na jeden trestný čin, který trvá po delší dobu. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány, a to útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Lze tedy uzavřít, že základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin. Dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení. Může se jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem kvalifikovanou. Podle okolností může jít zčásti o trestný čin dokonaný a zčásti o nedokonaný, např. ve stadiu pokusu (srov. R 35/1961 a R 15/1996). Subjektivní souvislost spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele. Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. Toto plyne ze samotného pojmu pokračování v trestném činu, neboť pokračovat lze jedině v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je třeba vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele (srov. R 29/1977). Trestní zákoník také vyžaduje k naplnění pokračování blízkou souvislost časovou a souvislost v předmětu útoku. Pro pokračování je charakteristické, že pachatel napadá týž předmět útoku. Vzhledem k tomu, že však zákon vyžaduje jen souvislost v předmětu útoku, nemusí být předmět útoku zcela totožný.
36. S ohledem na shora naznačená teoretická východiska je nepochybné, že obviněný naplnil znaky pokračujícího trestného činu ve všech jeho znacích, tj. že všech pět útoků naplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže, jsou vedeny jednotným záměrem, spojeny stejným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí i předmětem útoku. Obviněný se prvního útoku dopustil dne 1. 3. 2020, druhého dne 5. 3. 2020, třetího dne 16. 3. 2020, čtvrtého 11. 4. 2020 a pátého 15. 4. 2020, tedy v rozestupu několika dní, maximálně v řádu necelého jednoho měsíce, což v kontextu dalších okolností je možno považovat za dostatečně blízkou časovou souvislost. Kromě skutku pod bodem 1) se obviněný dopouštěl krádeže společně v součinnosti se spoluobviněnou L. H. po předchozí domluvě, když v obchodních domech společností Albert Česká republika s. r. o. Praha a Kaufland Česká republika ČR v. o. s. Praha v XY, se záměrem neoprávněně se obohatit, za běžného provozu odcizili kvalitnější lahve alkoholu, přičemž i jednáním pod bodem 1) se obviněný (sám) snažil se záměrem obohatit se a získat věci v hodnotě tisíců korun (když ukradl kabelku včetně jejího obsahu, sluchátka zn. Apple a mobilní telefon). Všech dílčích útoků se dopustil podobným způsobem, neboť mimo skutku pod bodem 1) jednal po předchozí dohodě se spoluobviněnou a trestné činnosti se dopustili společně, když se zaměřili na alkoholické zboží, jež bez placení odnášeli z prodejen potravin. Rovněž byla splněna podmínka souvislosti místní, neboť všech útoků se dopustil v XY. Všechny dílčí útoky byly vedeny stejným záměrem obohatit se. Jak jednání pod body 1) – 2) a jednak pod body 3) – 5) naplňují skutkovou podstatu trestného činu krádeže, neboť dovolatel si přisvojil v obou případech cizí věc tím, že se jí zmocnil. Jak již bylo shora uvedeno, pokračující trestný čin se posuzuje jako jeden trestný čin a není rozhodné, zda dílčí útok [jednání pod body 1) – 2)] byl spáchán před vyhlášením nouzového stavu, nýbrž je podstatné, kdy nastal účinek jako celek, který byl prokazatelně spáchán v době vyhlášeného nouzového stavu. Takže soudy nižších stupňů správně posoudily skutky pod body 1 až 5 jako jeden pokračující trestný čin krádeže.
37. Byť to není z pohledu shora naznačených závěrů Nejvyššího soudu stran nenaplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku rozhodující (viz bod 34. tohoto rozhodnutí), je vhodné uvést, že by nebylo možno přisvědčit tvrzení argumentaci dovolatele, že o nouzovém stavu nevěděl. V tomto směru by bylo možno odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozsudků obou soudů (viz bod 15. rozsudku soudu prvního stupně, potažmo bod 17. rozsudku soudu druhého stupně).
38. Nad rámec shora uvedených úvah Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout některé zjištěné skutečnosti stran právní kvalifikace jednání obviněného pod bodem 10. rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V prvé řadě je nutno konstatovat, jak již bylo uzavřeno shora, že námitky dovolatele ve vztahu k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti směřují do skutkových zjištění soudu prvního stupně. Takto vznesené námitky obviněného nemohou naplnit zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný. Přesto je nutno shledat dovolání obviněného ve vztahu k tomuto skutku za důvodné, a to z důvodů závěru stran nenaplnění skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když tento závěr má rozhodující vliv na právní kvalifikaci jednání spoluobviněných a následně na právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 10., jak bude rozvedeno dále.
39. Jak již bylo konstatováno, dovolatel byl v případě skutku pod bodem 10. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V dané věci soudy dospěly k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu, když obviněný podle skutkových zjištění na sebe převedl věc, který byla výnosem z trestné činnosti (spoluobviněná odcizila platební kartu poškozené a z této vybrala 10.000 Kč, které předala obviněnému), když spáchal čin ve vztahu k věci pocházejícího ze zločinu [zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit spoluobviněná L. H.]. Jak již bylo naznačeno shora, v dané věci nebyla naplněna skutková podstata zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedený závěr se ovšem vztahuje i ke spoluobviněné L. H., se kterou se měl obviněný dopustit částečně předmětného trestného činu krádeže, když obviněná se uvedeného trestného činu měla dopustit ještě sama dalšími skutky (skutky pod body 2. – 9.), včetně skutku pod bodem 8., kterého se dopustila sama, ovšem tento skutek byl součástí jednoho pokračujícího skutku, který byl kvalifikován jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Zde je třeba uvést, že závěr Nejvyššího soudu ohledně nenaplnění skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku prospívá i spoluobviněné L. H., ale i spoluobviněnému A. J. a vzhledem k ustanovení §265k odst. 2 tr. zákoníku je třeba toto vzít v úvahu i ve vztahu ke spoluobviněným z pohledu zásady beneficium cohaesionis , což bude nepochybně mít vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 10. rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 3 §216 tr. zákoníku.
40. Protože jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného důvodné primárně ve vztahu k použité právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020, včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na zrušené rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal.
41. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že za situace, kdy shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání obviněného R. L. důvodným a přistoupil ke kasaci napadeného rozsudku odvolacího soudu, musel se dále zabývat, jak již bylo naznačeno, i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch spoluobviněných L. H. a A. J., kteří si nepodali jednak dovolání, ale ani v předcházejícím řízení odvolání. Podle §265k odst. 2 věty třetí tr. ř. platí, že při rozhodování o dovolání se použije přiměřeně ustanovení §261 tr. ř. Z uvedeného ustanovení se pak podává, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis ) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z něhož má soud, jemuž byla věc přikázána, rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně.
42. Nejvyšší soud proto považuje za potřebné závěrem zdůraznit, že je třeba ve vztahu ke spoluobviněným uplatnit zásadu beneficium cohaesionis , neboť je zřejmé, že důvod, pro který bylo v řízení o dovolání zrušeno rozhodnutí soudu druhého stupně, prospívá i již pravomocně odsouzeným L. H. a A. J. Je tomu tak proto, že spoluobviněná L. H. byla rovněž uznána mimo jiné vinnou zločinem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu naplnění podmínky spáchání činu „za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ a spoluobviněný A. J. mimo jiné také pomocí ke zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu naplnění stejné podmínky. Vzhledem k závěru Nejvyššího soudu stran absence kvalifikačního znaku „ za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ , pak i u těchto obviněných lze dovodit chybnou právní kvalifikaci jejich jednání podle odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku.
43. Za této situace proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve vztahu k těmto spoluobviněným byla splněna podmínka pro užití ustanovení §265k odst. 2 věty třetí tr. ř. ve spojení s ustanovením §261 větou první tr. ř., jelikož jim prospívá stejný důvod, pro který Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněného R. L. Protože ovšem dovolání podal toliko dovolatel, který jediný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, takže toliko o jeho odvolání rozhodoval Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 4 To 275/2020, a jen tento rozsudek Nejvyšší soud zrušil, nemohl Nejvyšší soud ve vztahu k těmto spoluobviněným zrušit i rozsudek soudu druhého stupně, neboť soud druhého stupně ohledně nich nerozhodoval. Protože se ovšem věc vrací do stadia odvolacího řízení, ve kterém musí odvolací soud bez ohledu na nedostatek odvolání spoluobviněných, respektovat zásadu beneficium cohaesionis vyjádřenou v §261 tr. ř., musí rozhodnout ve prospěch spoluobviněných. Je tomu tak proto, že v případě spoluobviněných, kteří nepodali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, a z tohoto důvodu ani neměli možnost podat dovolání, přichází v úvahu aplikace zásady beneficium cohaesionis pouze v rámci odvolacího řízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 11 Tdo 297/2009, TR NS 30/2006-T 937). V novém řízení bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.) a to i ve vztahu ke spoluobviněným bez ohledu na nedostatek jejich odvolání. V novém řízení nemůže být rozhodnuto v neprospěch obviněného ani spoluobviněných proti původnímu rozsudku, když dovolání bylo podáno toliko obviněným R. L., a nikoliv nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného.
44. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ještě připomíná, že s ohledem na závěry Nejvyššího soudu (bod 33. – 34. tohoto usnesení) provedené ve vztahu k právní kvalifikaci skutků pod body 1) – 5) a s ohledem na vyslovenou zásadu beneficium cohaesionis rovněž ve vztahu ke spoluobviněné L. H., kdy krádež peněženky obsahující mimo jiné platební kartu č. XY, z níž byla následně spoluobviněnou vybrána finanční hotovost ve výši 10 000 Kč a předána dovolateli [bod 10)], byla soudy nižšího stupně [pod bodem 8)] hodnocena jako krádež podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu vyhlášeného nouzového stavu a Krajský soud v Ostravě se v mezích závěrů Nejvyššího soudu bude zabývat rovněž přezkumem právní kvalifikace skutků pod body 2) – 9) u spoluobviněné L. H. [nově bude zřejmě jednání obviněné právně kvalifikováno pod uvedeným bodem 8) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku], bude nutné nově se zaobírat právní kvalifikací zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť již nebude naplněna obligatorní podmínka věci pocházející ze zločinu.
45. Protože byl zrušen rozsudek odvolacího soudu ohledně obviněného R. L., byl současně zrušen i výrok o trestu, z tohoto rozsudku, který obviněný nyní vykonává. Proto muselo být zároveň rozhodováno o vazbě podle §265l odst. 4 tr. ř. Nejvyšší soud musel posoudit, zda v uvedené věci existují důvody vazby ve smyslu §67 písm. a) až c) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 832/2015). Lze připustit, že obviněný byl v dané věci v řízení před soudy nižších stupňů ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že důvody vazby předstižné u obviněného nadále trvají. Nelze totiž pominout, že obviněný se trestné činnosti dopouští opakovaně po delší dobu, když obecně trestnou činnost páchá souvisle od roku 2013 do dubna 2020 (nejen tedy pouze v projednávané věci, dovolatel má v evidenci Rejstříku trestů České republiky 13 záznamů a ve zvláštní části opisu rejstříku trestů 6 záznamů ze Španělska a jeden z Polska), když cílem majetkové trestné činnosti v projednávané věci bylo nepochybně získání majetkového prospěchu, když nelze pominout ani skutečnost, že obviněný byl bez pracovního poměru, a tudíž bez oficiálního zdroje příjmu. Existuje tedy důvodná obava, že obviněný v případě propuštění na svobodu bude pokračovat v trestné činnosti, zejména majetkové, pro níž byl odsouzen. Nicméně Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému byl ve věci Okresního soudu v Karviné vedené pod sp. zn. 10 T 103/2019 změněn trest ve výměře 12 měsíců s podmíněným odkladem v trvání 24 měsíců z trestního příkazu ze dne 30. 8. 2019 a to tak, že Okresní soud v Karviné dne 9. 3. 2021 obviněnému změnil tento podmíněný trest na trest nepodmíněný v trvání 12 měsíců. Dovolatel R. L. tak bude plynule bezprostředně převeden do dalšího výkonu trestu ve věci vedené pod sp. zn. 10 T 103/2019 u Okresního soudu v Karviné, a proto není nutné obviněného brát do vazby v projednávané věci, byť by jinak byly naplněny podmínky předstižné vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu