ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.447.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 447/2021- 1046
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání obviněného S. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 44 To 13/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 75/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za použití §261 tr. ř., se zrušují – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 44 To 13/2021 ohledně obviněného S. B. v části, v níž bylo zamítnuto odvolání tohoto obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 58 T 75/2020, pokud jím byl uznán vinným v bodě II./2, 3 dílčími útoky tvořícími s útokem II./1 pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a ohledně obviněného P. Ch. v celém rozsahu, jakož i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 58 T 75/2020 ohledně obviněných S. B. a P. Ch. ve výroku o vině v bodě II./2, 3 a u těchto obviněných i ve výrocích o trestech a o náhradě škody.
Zároveň se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. jejich části, obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný S. B. bere do vazby z důvodu podle §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 58 T 75/2020 uznal obviněného S. B. v bodě I. vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a v bodě II/1-3 pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž útoku v bodě II./1 se dopustil za pomoci spoluobviněného A. B. /odsouzeného za pomoc k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku/ a útoků v bodě II./2, 3 za pomoci spoluobviněného P. Ch. /odsouzeného za pomoc k zločinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1, 2, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku/. Obviněný A. B. pak byl v bodě III. samostatně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Těchto činů se dopustili následovně:
I. obviněný S. B.
poté, co dne 23. 11. 2019 v době od 18:37 do 18:48 hod. v Praze 9, v ulici XY, před domem č. XY, došlo ze strany dosud neztotožněných osob k odcizení zde zaparkovaného motorového vozidla zn. Škoda Fabia, r. z. XY carsharingové služby CAR4WAY a. s. v hodnotě 340.000 Kč, a to tím způsobem, že byla vyříznuta část těsnění pravého předního okna a po překonání elektronických prvků zabezpečení bylo vozidlo odvezeno z místa, kde bylo zaparkováno, z tohoto vozidla v přesně nezjištěném období od 23. 11. 2019 od 18:48 hod. do 27. 11. 2019 do 12:30 hod. v garáži parc. č. XY v ulici XY, ačkoli věděl, že vozidlo pochází z trestné činnosti, odstranil polepy s nápisem společnosti CAR4WAY s cílem zastřít jeho skutečného vlastníka,
II.
1. obvinění S. B. a A. B.
poté, kdy 9. 3. 2020 v době kolem 19:05 hod. obv. B. odcizil na Praze 5, v ul. XY v blízkosti domu č. XY zde zaparkované motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, r. z. XY carsharingové služby CAR4WAY a. s. v hodnotě 340.000 Kč tím způsobem, že vyřízl část těsnění pravého předního okna, do vozidla vnikl a po překonání elektronických prvků zabezpečení vozidlo nastartoval, vozidlo následně předal obv. B., který jej řídil nejméně v ul. XY na Praze 9, kde s vozidlem havaroval, vozidlo zde zanechal a z místa nehody utekl, přičemž uvedeným jednáním způsobili společnosti CAR4WAY a. s., IČ: 25131401 škodu ve výši 340.000 Kč,
a uvedeného jednání se obv. B. dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 30/2016 ze dne 21. 11. 2017, v právní moci dne 28. 11. 2017, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu Praha sp zn. 6 To 253/2014, odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, který vykonal dne 28. 11. 2019,
2. obvinění S. B. a P. Ch.
poté, kdy obviněný B. dne 31. 3. 2020 v době kolem 6:30 hod. v Praze 6, ul. XY, poblíž domu č. XY odcizil zde zaparkované vozidlo zn. Škoda Fabia, r. z. XY carsharingové služby CAR4WAY a. s. v hodnotě 250.000 Kč tím způsobem, že vyřízl část těsnění pravého předního okna, do vozidla vnikl a po překonání elektronických prvků zabezpečení a po nastartování vozidlo převezl do ulice XY v Praze 5, kde jej odstavil, kdy následně se k vozidlu dne 3. 4. 2020 s obv. Ch. v 15:55 hod. dostavil a vyměnil u něj za účelem ztížení identifikace vozidla registrační značky, kdy místo r. z. XY osadil na vozidlo r. z. XY, aby tak ztížil identifikaci vozidla, poté předal v Praze 5, ul. XY klíč od předmětného vozidla obv. Ch. s tím, aby vozidlo převezl na jiné místo, což se obv. Ch. nepodařilo, neboť byli bezprostředně poté oba obvinění zadrženi policejní hlídkou, přičemž uvedeným jednáním způsobili společnosti CAR4WAY a. s., IČ: 25131401 škodu ve výši 250.000 Kč,
3. obvinění S. B. a P. Ch.
dne 3. 4. 2020 v době kolem 15:30 hod. v Praze 6, ul. XY, v blízkosti domu č. XY odcizili z vozidla zn. Volkswagen Golf, r. z. XY, carsharingové služby CAR4WAY a. s. registrační značky XY tak, že obv. B. reg. značky z vozidla odmontoval a obv. Ch. hlídal okolí, přičemž uvedeným jednáním způsobili společnosti CAR4WAY a. s., IČ: 25131401 škodu ve výši 450 Kč,
a jednání uvedených pod body II./2, 3 se obv. B. a obv. Ch. dopustili v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 (169/2020 Sb.) ze dne 12. 3. 2020 od. 14:00 hod. v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na území České republiky nouzový stav po dobu 30 dní k ochraně života a zdraví obyvatel před virovým onemocněním označovaným jako SARS CoV-2,
a jednání pod boty II./2, 3 se obv. Ch. dále dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 90 T 136/2014, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2015, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 29. 5. 2018, a dále rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 70 T 51/2015, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2015, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 29. 5. 2018,
přičemž jednáními pod body II/1-3 byla společnosti CAR4WAY a. s., IČ: 25131401 způsobena škoda ve výši 590.450 Kč.
III. obviněný A. B.
dne 9. 3. 2020 v době kolem 19:05 hod. až 19:55 hod. z Prahy 5, ul. XY, řídil a následně havaroval osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, r. z. XY, ačkoli si byl vědom toho, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 29 T 30/2016, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2017, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 10 let.
Za to byli odsouzeni: Obvinění S. B. a P. Ch. podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, obviněný A. B. podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, obviněný B. též za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, k jehož výkonu byl zařazen podle §56 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný B. též za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, obviněný Ch. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Oběma byl výkon těchto trestů podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně jim bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo přiměřené omezení (správněji přiměřená povinnost), aby ve zkušební době podle svých sil uhradili způsobenou škodu. Dále pak byly vysloveny i výroky týkající se jednotlivých nároků poškozené společnosti CAR4WAY a. s. na náhradu škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli svými odvoláními obvinění S. B. a to do všech jeho výroků a také P. Ch. Městský soud v Praze následně svým usnesením ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 44 To 13/2021 o těchto opravných prostředcích ve veřejném zasedání rozhodl tak, že odvolání obviněného S. B. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné a odvolání obviněného P. Ch. zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané.
Obviněný S. B. poté citované usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejdříve v odůvodnění dovolání zmínil obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů a vyjádřil zároveň názor, že vzhledem k existenci výše zmíněného dovolacího důvodu jsou zde podmínky pro zrušení jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak rozhodnutí soudu odvolacího. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V další části odůvodnění svého dovolání poukázal na znění rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, z něhož mj. vyplynulo, že pro použití §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí být jednoznačně prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19. Lze se tak důvodně domnívat, že vzhledem k uvedenému judikátu by mělo dojít ke zrušení výroku o trestu u obviněného a ke změně právní kvalifikace pro body II./1-3 vydaného rozsudku soudu prvního stupně, a to na příznivější kvalifikaci podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku vzhledem ke způsobené škodě v celkové výši 590.450 Kč. Též vzhledem k výši způsobené škody by měl soud znovu rozhodnout o uložení trestu a jeho výši, který se takto jeví přísný.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřil (§265h odst. 2 tr. ř.). Tato okolnost však v žádném případě dovolacímu soudu nebránila o něm rozhodnout.
Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného S. B. proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 44 To 13/2021 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje základní obecné náležitosti jeho obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Zároveň je však třeba zmínit, že podané dovolání je z hlediska obsahových náležitostí uplatněno po formální stránce neúplně. Dovolatel v něm totiž uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy důvod směřující proti výroku o trestu, ale po obsahové stránce předchozím rozhodnutím soudů vytýká i nesprávnost ve výroku o vině, pokud se jedná o trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ohledně bodu II./2-3 v rozsudku soudu prvního stupně, v souvislosti s přijatým rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Tedy obsahově toto dovolání směřuje i proti hmotněprávnímu posouzení předmětného skutku, a tudíž mělo dojít k výslovnému uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zároveň dovolací soud zcela pomíjí, že dovolatel vůbec nezmínil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který měl být každopádně též uplatněn, jelikož odvolací soud, jehož rozhodnutí je a v dané procesní situaci také musí být napadáno, podané odvolání obviněného B. zamítl jako nedůvodné.
Navzdory výše uvedeným nedostatkům, kterými podané dovolání trpí, Nejvyšší soud v zájmu nápravy pochybení, jimiž jsou předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena, a také s ohledem na svou předchozí rozhodovací praxi tyto přehlédl a podaným dovoláním se věcně zabýval.
Pokud tedy jde o obsahově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tak ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jestliže tedy dovolatel v rozhodnutí nižších soudů mj. označil za nesprávné právní posouzení trestného činu krádeže, a to pokud jde o kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, je třeba prohlásit, že taková námitka nejen spadá pod uvedený dovolací důvod, ale též že v konkrétním případě byla uplatněna důvodně.
Ze skutkových zjištění učiněných předchozími soudy totiž vyplývá, že obviněný S. B. se pokračujícího trestného činu krádeže a to celkem ve dvou případech (vždy s P. Ch.) jednáním označeným v bodě II./2, 3 rozsudku soudu prvního stupně dopustil ve dnech 31. 3. 2020 a 3. 4. 2020, tedy v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 (169/2020 Sb.) ze dne 12. 3. 2020 od 14:00 hod. v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na území České republiky nouzový stav po dobu 30 dní k ochraně života a zdraví obyvatel před virovým onemocněním označovaným jako SARS CoV-2. V takovém jednání pak soudy spatřovaly naplnění trestného činu krádeže včetně znaku, že čin obviněný spáchal za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, takže byl důvod jej posoudit i podle odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku.
Dne 16. 3. 2021 však byl pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu vydán rozsudek, v němž byl vyjádřen názor, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ /§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku/, může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět /§17 písm. b) tr. zákoníku/.
Při bližší konfrontaci skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů pokud jde o útoky pod bodem II./2, 3 v rozsudku obvodního soudu lze ale pouze zjistit, že obviněný S. B. se za pomoci spoluobviněného P. Ch. dopustil postupného odcizení dvou osobních motorových vozidel ke škodě carsharingové služby CAR4WAY a. s. v celkové výši 250.450 Kč, přičemž jakákoli věcná souvislost s událostí spočívající ve vážném ohrožení života nebo zdraví lidí nebo i veřejného pořádku či majetku z předmětného rozsudku, ale i z usnesení odvolacího soudu, nevyplývá.
V takovém případě byl pak dovolací soud nucen konstatovat, že právní kvalifikace užitá nižšími soudy na jednání obviněného S. B., pokud jde o dílčí skutky pod bodem II./2, 3 v podobě trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, není opodstatněná, čili jinými slovy řečeno, je v rozporu se zákonem a tudíž v tomto ohledu bylo dovolání obviněného uplatněno důvodně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který obviněný též v dovolání uplatnil, tentokrát výslovně i jeho označením, je naplněn v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím posledně zmíněného ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
K dané problematice v posuzované věci obviněného S. B. tak nelze než uzavřít, že uvedený dovolací důvod nemohl být uplatněnými námitkami naplněn. Je tomu proto, že tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody byl obviněnému vyměřen v sazbě trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, která činí od dvou do osmi let, jež se sice nyní v řízení před dovolacím soudem ukázala jako nesprávně použitá, ale nelze současně zapomínat, že obviněný byl kromě toho odsouzen i za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (ad bod I. odsuzujícího rozsudku), jehož trestní sazba se pohybuje od jednoho roku do šesti let odnětí svobody, a proti kterému dovolání podáno nebylo, takže tato část výroku o vině zůstává v rozsudku soudu prvního stupně i s potvrzením jeho správnosti usnesením odvolacího soudu nedotčena. Čili, i kdyby teoreticky byl obviněnému tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody ukládán podle posledně citovaného zákonného ustanovení, nebylo by možno prohlásit, že by jím byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ohledu tak bylo dovolání obviněného posouzeno jako podané z jiného důvodu, než zákon připouští.
Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného S. B. částečně důvodným a jelikož důvod vedoucí k dílčímu zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevně prospívá i spoluobviněnému P. Ch., který dovolání nepodal a ani úspěšně podat nemohl, jelikož jeho odvolání bylo soudem druhého stupně zamítnuto jako opožděné, podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za použití §261 tr. ř. (umožňující postup podle zásady beneficium cohaesionis ), zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 44 To 13/2021 ohledně obviněného S. B. v části, v níž bylo zamítnuto odvolání tohoto obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 58 T 75/2020, pokud jím byl uznán vinným v bodě II./2, 3 dílčími útoky tvořícími s útokem II./1 pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a ohledně obviněného P. Ch. v celém rozsahu. Dále zrušil i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 58 T 75/2020 ohledně obviněných S. B. a P. Ch. ve výroku o vině v bodě II./2, 3 a u těchto obviněných i ve výrocích o trestech a o náhradě škody. Zároveň zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. jejich části, obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Takto rozhodl i při vědomí existence usnesení jiného senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021 ve věci sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, jelikož je toho názoru, že problematika oddělitelnosti výroku u pokračujícího trestného činu krádeže zakládajícího kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v posuzované věci nevytváří procesní ani hmotněprávní problémy, na něž je v uvedeném rozhodnutí poukazováno.
Při novém projednání a rozhodování věci obviněných S. B. a P. Ch. a to v rozsahu, v němž došlo ke zrušení usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu nalézacího, tedy ohledně dílčích útoků u skutku pod bodem II./2, 3, resp. u celého skutku pod bodem II. pokud jde o konečnou právní kvalifikaci související s trestným činem krádeže u jmenovaných obviněných, bude obvodní soud postupovat ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., tedy bude vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Zda bude třeba doplňovat dokazování, či nikoli a bude rozhodnuto na základě již ve spise existujících důkazů, event. rozšířených o nové poznatky k osobám obou obviněných, ponechává Nejvyšší soud na úvaze soudu prvního stupně. Každopádně v novém rozsudku bude nutné příslušným způsobem nejen změnit právní kvalifikaci jednání u obou obviněných, ale též upravit i skutkovou a právní větu. Zároveň bude třeba obviněným modifikovat i nově ukládané tresty, neboť jim budou vyměřovány v rámci jiné trestní sazby, než tomu bylo v předchozím řízení. Obvodní soud též neopomene vůči oběma obviněným nově rozhodnout o nárocích poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.
S ohledem na to, že v dovolacím řízení došlo k částečnému zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině, jakož i ve výrocích o trestech u obou výše jmenovaných obviněných, další výkon trestu se u nich stal bezpředmětným. Vzhledem k tomu, že obviněný S. B. t. č. původně uložený a nyní již zrušený tříletý nepodmíněný test odnětí svobody vykonává ve věznici Plzeň, bylo třeba ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě.
Vzhledem k osobě obviněného, který je notorickým pachatelem trestné činnosti, v posledních více jak deseti letech zejména majetkového charakteru, na něhož neměly v podstatě žádný výchovný vliv ani uložené a vykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody, a jelikož je u něj nanejvýš pravděpodobné, že by na svobodě opět začal páchat trestnou činnost majetkové povahy, přičemž předchozí trestní stíhání jeho osoby v této věci bylo rovněž vedeno pod vazbou, Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení u jmenovaného jsou dány důvodné obavy obsažené v ustanovení §67 písm. c) tr. ř., opodstatňující jeho vzetí, resp. převedení do vazby. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný S. B. bere do vazby z důvodu tzv. vazby předstižné.
Za předestřené procesní a skutkové situace tak nemohlo být a také nebylo přihlédnuto k písemnému vyjádření obhájce obviněného, jehož výsledkem byl návrh, aby obviněný nebyl vzat do vazby, neboť u něho vazební důvody zanikly.
Při tomto rozhodování vycházel dovolací senát mimo jiné i z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, podle které zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku již není považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním (případně druhoinstančním) odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018).
S ohledem na uvedené je tak třeba prohlásit, že převedením obviněného z výkonu trestu odnětí svobody do výkonu vazby v této fázi trestního řízení, kdy trestní stíhání obviněného bude pokračovat, přičemž zůstává pravomocně odsouzen za trestný čin podle §216 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nedochází k jeho faktickému omezení na svobodě, jako je tomu např. v řízení trestním přípravném, kdy stíhaná osoba je ze svého svobodného postavení vzata do vazby, a tudíž je na svobodě zásadním způsobem omezena. Nepochybně i z tohoto důvodu zákonodárce v §265 l odst. 4 tr. ř. stanovil, že v dovolacím řízení se v takovýchto případech ustanovení o vazebním zasedání neužijí. V důsledku toho Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o podaném dovolání, ale i o vzetí obviněného do vazby, rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu