ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.227.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 227/2021-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020), který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 149/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020).
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 T 149/2019, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl obviněnému podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1 až 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb ve výši 200 Kč, celkem ve výši 20 000 Kč, splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak obviněný M. S., který své odvolání zaměřil především proti výroku o své vině, tak i státní zástupce, jehož odvolání bylo zaměřeno v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který usnesením ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020), rozhodl následovně. Napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného M. S. podle §257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a současně podle §222 odst. 2 tr. řádu věc obviněného postoupil Městskému úřadu Šumperk, neboť shledal, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. Přitom skutek obviněného, o němž rozhodoval, popsal tak, že (obviněný) „ dne 20. 7. 2019 v 10:04 hod. v obci XY na ulici XY, na silnici č. II/446, ze směru od XY do XY, řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, registrační značky XY, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, v tomto případě použitím alkoholických nápojů, což bylo zjištěno dvěma dechovými zkouškami provedenými odborným analyzátorem Dräger Alcotest 7510, kdy první zkouška ze dne 20. 7. 2019 provedená v 10:05 hodin byla s pozitivním výsledkem 1,51 ‰ alkoholu v dechu a druhá zkouška ze dne 20. 7. 2019 provedená v 10:20 hodin byla s pozitivním výsledkem 1,51 ‰ alkoholu v dechu“ (formulace popisu skutku byla zcela převzata z usnesení soudu druhého stupně včetně případných pravopisných, stylistických či věcných chyb). Odvolání státního zástupce podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Nejvyšší státní zástupce poté, co konstatoval zjištěné skutkové okolnosti, z nichž vycházely soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích, namítl, že odvolací soud nerespektoval závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1417/2016, publikovaného pod č. 19/2017 Sb. rozh. tr., podle nějž je nutno popsat skutek, který je postupován jinému orgánu, tak, jak byl soudy zjištěn, neboť takový skutek vytváří podklad pro jiný orgán, který se má věcí dále zabývat. Popis skutku uvedený v rozhodnutí odvolacího soudu totiž oproti návrhu na potrestání nedoznal změn, nadále je v něm uvedeno, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení vozidla, neboť hladina alkoholu v jeho dechu dosahovala 1,51 ‰. Takový popis skutku vyjadřuje všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli znaky korespondujícího přestupku na úseku silniční dopravy. Tato vada rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť odvolací soud rozhodl o postoupení věci, ačkoli nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1178/2019, bod 28. a 29. tohoto rozhodnutí).
5. Nejvyšší státní zástupce poukázal na skutečnost, že přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí v souladu s judikaturou soudů řidič, v jehož krvi dosáhla hladina alkoholu nejméně 1,00 g/kg (1 ‰). Stav vylučující způsobilost, jako znak trestnosti, je vyjádřen v popisu skutku v usnesení odvolacího soudu, je současně i obsahem vlastních skutkových zjištění soudů, která již v dovolacím řízení nelze v neprospěch obviněného měnit. Odvolací soud výslovně uvedl, že obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, hladina alkoholu v dechu obviněného, jak byla zjištěna, činila 1,51 ‰, přičemž z vyjádření znalce z oboru toxikologie bylo zjištěno, že hladina alkoholu v dechu koresponduje s hladinou alkoholu v krvi. Určitou nejistotu tohoto přepočtu znalec kvantifikoval v rozsahu 0,2 ‰ a nad rámec tohoto odečtu znalec zohlednil 5 % tolerance „vlastní chyby“ dechového analyzátoru, tedy 0,0655 ‰. Takto znalec odečetl 0,27 ‰. Od takto znalcem zjištěné hladiny alkoholu v krvi obviněného pak dále odvolací soud odečetl 0,2 ‰ alkoholu, představující vliv možných projevů ketoacidózy u obviněného. Z usnesení odvolacího soudu přitom vyplynulo, že se neztotožnil se stanoviskem obhajoby o nutnosti odečíst na případný vliv ketoacidózy 0,31 ‰. Z celkového kontextu výpovědi znalce bylo totiž zřejmé, že se pouze přeřekl a tuto hodnotu zmínil jako výsledek po odečtení 0,2 ‰ zjištěné hladiny alkoholu v dechu, znalec měl na mysli výslednou hladinu alkoholu 1,31 ‰, nikoli hodnotu 0,31 ‰, kterou by od ovlivnění alkoholem obviněného bylo nutno dále odečíst. Nejvyšší státní zástupce tedy vytkl odvolacímu soudu, že i v případě odečtu všech relevantních hodnot přesahuje zjištěná hladina alkoholu v krvi obviněného hranici 1 ‰, činila by totiž 1,04 ‰. Nelze se proto ztotožnit s nesrozumitelným výsledným závěrem odvolacího soudu, že z důvodu důkazní nouze nebyla objektivní stránka žalovaného trestného činu prokázána. Nejvyšší státní zástupce naopak vyslovil přesvědčení, že znaky objektivní stránky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku byly bezezbytku naplněny.
6. Z hlediska tohoto závěru pak nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1382/2017, sp. zn. 8 Tdo 398/2019 i sp. zn. 6 Tdo 21/2020, v nichž Nejvyšší soud konstatoval, že výsledky (dechové zkoušky) lze přijmout jako podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče motorového vozidla alkoholem, aniž by bylo třeba paušálně odečítat nějaké veličiny. Jediné, co by bylo možno zohlednit je tedy případný vliv ketoacidózy, přičemž podle tabulky předložené znalcem ovlivňuje aceton v dechu naměřenou hodnotu alkoholu pouze ve výši tisícin promile. Nejvyšší státní zástupce dále zdůraznil, že sám obviněný výsledek dechové zkoušky akceptoval, ač o právu žádat krevní zkoušku byl poučen, na jejím provedení netrval. Za tohoto stavu nebyl dán důvod pro jakékoli paušální odpočty od naměřené hodnoty zjištěné dechovým analyzátorem.
7. Odvolacím soudem byl tedy skutek nesprávně právně posouzen, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná a že by skutek mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Podle nejvyššího státního zástupce tak odvolací soud zatížil své rozhodnutí vadami ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů, proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadené unesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný M. S. práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyužil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
11. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je možno podat, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání namítl, že zákonné podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. řádu nebyly splněny, neboť odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že zažalovaný skutek není trestným činem, ale mohl by být jiným orgánem posouzen jako přestupek, o němž je přestupkový orgán, v daném případě Městský úřad Šumperk, příslušný rozhodovat.
12. Dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, jak je tomu v tomto případě, ačkoli byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
b) Ke konkrétním dovolacím námitkám a k důvodům zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu
13. Pokud jde o námitky uplatněné nejvyšším státním zástupcem, je možno souhlasit s tím, že usnesení o postoupení věci jinému orgánu musí obsahovat takový popis skutku, jak byl zjištěn v rámci důkazního řízení před soudem prvního stupně, případně doplněného soudem druhého stupně v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Takto zjištěný skutek představuje podklad pro rozhodnutí jiného orgánu, který se má podle rozhodnutí soudu věcí dále zabývat. V tomto směru skutečně odvolací soud nerespektoval již zmíněné rozhodnutí č. 19/2017 Sb. rozh. tr., neboť skutek měl být v předmětném usnesení o postoupení věci popsán s takovými skutkovými závěry, k nimž (po řádně opakovaném či doplněním dokazování) odvolací soud dospěl. Přitom zároveň z takového popisu skutku musí být zřejmé, že okolnosti v něm uvedené neodpovídají všem znakům trestného činu, který byl obviněnému kladen za vinu, ale jde o jednání, jež svými znaky odpovídá přestupku, v tomto případě na úseku silniční dopravy.
14. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci je v tomto směru nutno vytknout, že ve svém rozhodnutí, které je dovoláním napadeno, skutečně popsal skutek zcela shodně, jak byl popsán v návrhu na potrestání i v rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 T 149/2019, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud aniž by sám provedl v rámci odvolacího řízení nějaké pro vlastní rozhodnutí podstatné důkazy, odchýlil se od skutkových závěrů soudu prvního stupně, učinil závěry vlastní, které navíc ani nepromítl do popisu skutku, jenž tak i v jeho rozhodnutí stále odpovídá znakům uvedeného trestného činu.
15. Je zde namístě připomenout ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, podle níž odvolací soud nemůže činit jiné skutkové závěry, než učinil soud prvního stupně, pokud v tomto směru neprovede znovu podstatné důkazy a jen odlišně zhodnotí oproti soudu prvního stupně, anebo alespoň neprovede důkazy nové, které ve spojitosti s důkazy již provedenými a hodnocenými soudem prvního stupně mohou vést k odlišným skutkovým závěrům. V trestních věcech je k tomu možno odkázat zejména na nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, publikovaný ve svazku 50 pod č. 149/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále ve zkratce jen „SbNU“), nebo z mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu např. na usnesení ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 5 Tdo 300/2009. Je však možno připomenout i souladnou judikaturu v civilních věcech – např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. IV. ÚS 275/98 (sv. 18, č. 79/2000 SbNU), ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 366/2000 (sv. 26, č. 70/2002 SbNU), ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02 (sv. 27, č. 109/2002 SbNU), ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04 (sv. 35, č. 144/2004 SbNU), ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 273/06 (sv. 46, č. 144/2007 SbNU), z poslední doby pak ještě např. plenární nález ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/17-7, z rozhodnutí obecných soudů pak na č. 88/1952, č. 64/1966 nebo č. 92/1968 Sb. rozh. obč. (ale i již za první republiky – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 1931, sp. zn. Rv I 521/30, Sbírka Vážného č. 10667/1931). Tomuto přístupu odpovídají i současná ustanovení trestního řádu upravující odvolací řízení, a to zejména §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu, odkázat je k tomu možno i na odbornou literaturu – zejména Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3084 a s. 3121. Jde mimo jiné o projev zásady bezprostřednosti a ústnosti ve smyslu §2 odst. 12 tr. řádu, zajišťuje se tím i právo na spravedlivý proces a na obhajobu. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
16. Již shora uvedené vady procesního postupu odvolacího soudu spolu s vadami napadeného rozhodnutí, které v této podobě nemůže obstát, samy o sobě odůvodňují kasační zásah dovolacího soudu. V tomto směru je tak dovolání nejvyššího státního zástupce důvodné. Dále ještě Nejvyšší soud v rámci přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku odvolacího soudu (ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu) rozvede vlastní výhrady vůči postupu odvolacího soudu.
17. Odvolací soud především zpochybnil závěry soudu prvního stupně o úmyslném zavinění obviněného při řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky, byť ve výroku svého rozhodnutí zopakoval, že v dechu obviněného bylo zjištěno opakovanou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 7510 množství 1,51 ‰ alkoholu (aniž by v popisu skutku tuto hodnotu jakkoliv zpochybnil, jak to posléze činil v odůvodnění svého rozhodnutí – a to aniž by k tomu provedl jediný důkaz, jak bylo uvedeno shora). Obviněný konzumaci alkoholu předchozího večera nepopíral (přiznával konzumaci dvou lahví piva Šerák a 1,5 až 2 dcl hruškovice o objemu 40 % alkoholu dne 19. 7. 2019 v době od 22 do 24 hodin).
18. Odvolací soud si musel být vědom skutečnosti, že zodpovězení otázky, zda tvrzené množství zkonzumovaného alkoholu obviněným odpovídá výsledku vyšetření, jemuž se obviněný opakovaně podrobil dne 20. 7. 2020 v čase 10:05 hod. a následně 10:12 hod., zkomplikovala právě obhajoba obviněného, že jako diabetik v předmětnou dobu trpěl vysokou glykémií z důvodu špatného dávkování inzulínu, což u něj vyvolalo diabetickou ketoacidózu, která výsledek vyšetření na alkohol ovlivnila. Zjištěný stav a obviněným tvrzené zpomalení odbourávání alkoholu mělo být ovlivněno i změnou metabolické funkce jater. Obviněný namítl, že ovlivnění alkoholem nepociťoval ani večer před usnutím, ani ráno, přičemž za normálního zdravotního stavu by po vypitém alkoholu měl hladinu alkoholu již nulovou. Přes obviněným tvrzený stav hyperglykemie, naměřená hodnota glykemie měla činit 27 mmol/l, tedy mnohonásobně převýšit jeho normální stav, obviněný uvedl, že tento stav na sobě nepociťoval, normálně vstal, cítil se v pohodě. Přitom již stavy hyperglykemie v rozmezí 15 až 20 mmol/l jsou považovány za kritické a je nutno je neodkladně kompenzovat. Při hodnotě glykemie nad 10 mmol/l vznikají v těle ve všech tkáních, jak vyplynulo z výslechu znalce z odvětví toxikologie doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., tzv. ketolátky (kyselina hydroxymáselná, kyselina acetonová a aceton), přičemž aceton se projevuje v dechu, nicméně dechové analyzátory jsou konstruovány tak, aby aceton neovlivňoval jejich zjištění o přítomnosti alkoholu v dechu, míra ovlivnění je maximálně v tisícinách promile. Ani při opravdu významném stavu ketoacidózy by ovlivnění výsledku analyzátoru nepřesáhlo 0,1 až 0,2 ‰.
19. Ve vztahu k zdravotnímu stavu, v němž se v rozhodné době měl obviněný nacházet, pak nebylo možno pominout ani zjištění soudu prvního stupně, která vyplynula ze znaleckého posudku MUDr. Jitky Vlachové, z oboru zdravotnictví, odvětví interny, specializace interní lékařství a diabetologie. Znalkyně sice připustila, že rozbitá ampule inzulinu mohla zapříčinit stav glykemie, nicméně uvedla i příznaky tohoto stavu, žízeň, časté močení, dehydrataci, sklon ke kolapsům při nízkém tlaku, glykosurie, a to již při hladině cukru v krvi nad 10 mmol/l. Při těžké dekompenzaci cukrovky by pak mohlo dojít až k poruchám vědomí. Nelze pominout, že sám obviněný jakékoli stavy svědčící pro hyperglykemii popřel. Z hodnoty glykemie naměřené odpoledne 20. 7. 2019 v 15:59 hod. 26,8 mmol/l, přičemž po zvýšení dávky inzulinu v 18:57 hod. se glykemie normalizovala na stav 5,4 mmol/l, podle znalkyně nebylo možno činit jakýkoli závěr o složení vydechovaného plynu v době, kdy se obviněný podrobil vyšetření na alkohol. Rozhodně pak ani z posudku znalkyně nebylo možno učinit závěr, že by při hyperglykemii docházelo k pomalejšímu odbourávání alkoholu, neboť alkohol je metabolizován žaludeční a jaterní alkoholdehydrogenázou, přitom při vyšetření obviněného dne 22. 10. 2019 byly jaterní testy obviněného v normě. Znalkyně pak upozornila, že u obviněného se jedná o labilní diabetes 1. typu a obviněný při dodržování léčby obtížně spolupracuje, tuto skutečnost nelze vykládat ve prospěch obviněného.
20. Pominout nelze ani další tvrzení obviněného, že po probuzení kolem 8. hodiny ranní začal vozidlo řídit v 9:30 hod., kontrolován policejní hlídkou byl v 10:04 hod., zkoušce se podrobil nejprve v 10:05 hod. a poté opakovaně v 10:12 hod. Hlídce nesdělil, že je diabetik, odběr krve odmítl. Ani z výpovědi svědků, policistů, kteří proti obviněnému zasahovali, nevyplynulo, že by zdravotní stav obviněného svědčil pro stav glykemie, jehož příznaky znalkyně popsala.
21. Z rozhodnutí odvolacího soudu pak není zřejmé, jaké skutečnosti jej vedly při těchto skutkových zjištěních k závěru zpochybňujícím naplnění znaku zavinění ve formě úmyslu jako obligatorního znaku subjektivní stránky, resp. i znaků objektivní stránky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Tomu neodpovídají ani úvahy odvolacího soudu, podle nichž ze zjištěné hladiny alkoholu v dechu obviněného bylo namístě odečíst 0,2 ‰ a nikoli 0,31 ‰. Důvodně k tomu nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání namítal, že i při maximálním respektování zásady in dubio pro reo by takovým postupem nebylo možno dospět k závěru, že by hladina alkoholu v dechu obviněného a tedy i v jeho krvi byla nižší než 1 ‰. Přitom je nutno připomenout, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou bylo již výše rovněž poukázáno, nebyl důvod pro zpochybnění výsledku vyšetření obviněného na alkohol s pomocí přístroje Dräger Alcotest 7510. Ostatně pominout ani nelze skutečnost, že ani obviněný na místě zjištěný výsledek vyšetření na alkohol nezpochybnil.
22. Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby prováděl plnohodnotný přezkum napadeného rozhodnutí, zásadně dokazování neprovádí a nepřezkoumává ani skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů či způsob, jakým k nim tyto soudy dospěly. Při své přezkumné činnosti totiž zásadně vychází ze závěrů o skutkovém stavu, jak jej učinily soudy nižších stupňů. Nelze ovšem pominout, že i odvolací soud ve svém rozhodnutí ve výrokové části konstatoval vlastní skutkový závěr, že hladinu alkoholu v krvi obviněného byla 1,51 ‰. V takovém případě šlo o takovou hladinu alkoholu, při níž je řízení motorového vozidla přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, zároveň si je každý zpravidla takového ovlivnění alkoholem vědom, tedy jedná s úmyslným zaviněním. Nejvyšší soud tedy shledal zcela důvodným dovolání nejvyššího státního zástupce.
V. Závěrečné shrnutí
23. Vzhledem k výše uvedenému shledal Nejvyšší soud uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce důvodnými. Proto podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně (ve znění opravného usnesení), dále podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
24. Bude na odvolacím soudu, aby se v navazujícím řízení znovu důsledně zabýval předmětnou věcí. Bude-li se chtít odchýlit od skutkových závěrů soudu prvního stupně, jak byly v koncentrované podobě vyjádřeny v popisu skutku v enunciátu jeho rozsudku, musí postupovat v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu, zároveň musí respektovat shora uvedenou judikaturu především Ústavního soudu týkající se možnosti změny skutkových zjištění v odvolacím řízení, jakož i názory uvedené v odborné literatuře. Uzná-li to za potřebné, provede (a to případně i za součinnosti stran trestního řízení) v potřebném rozsahu dokazování, náležitě pak vyhodnotí důkazy vyplývající z jím provedených důkazních prostředků a na tomto základě zváží, nakolik je důvodné měnit skutkové závěry soudu prvního stupně. Takové nové skutkové závěry pak případně promítne do výrokové části svého rozhodnutí, ať již bude jakékoliv (platí to i pro usnesení o postoupení věci, jak vyplývá z rozhodnutí č. 19/2017 Sb. rozh. tr., na něž bylo upozorněno shora). Pokud ale žádné důkazy neprovede, protože to nebude považovat za potřebné, nesmí skutková zjištění soudu prvního stupně ani jím učiněné hodnocení důkazů jakkoliv měnit (viz §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu). Zároveň je třeba připomenout, že dosavadní skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně odpovídají právní kvalifikaci činu, jakou zvolil státní zástupce v obžalobě a kterou převzal i soud prvního stupně. Své rozhodnutí pak odvolací soud také náležitě odůvodní.
25. Nejvyšší soud současně upozorňuje, že usnesení soudu druhého stupně bylo zrušeno výlučně z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, a proto v dalším řízení může dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, jak vyplývá z §265p odst. 1 tr. řádu.
26. Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. řádu).
27. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký