ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.550.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 550/2021-727
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní na adrese XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 12 To 142/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 59/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 2 T 59/2018, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl podle §222 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Současně okresní soud rozhodl v adhezním řízení tak, že všechny poškozené specifikované ve výrokové části rozhodnutí odkázal podle §229 odst. 1 tr. řádu s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil ve stručnosti tím, že v období od 14. 5. 2014 do 12. 9. 2016 v T. v úmyslu zatajit své příjmy a vyhnout se tak splácení finančních závazků svým věřitelům si nechával na bankovní účet vedený u Československé obchodní banky, a. s., pobočky v XY, na jméno P. M., pod č. XY, s nímž však obviněný manipuloval výhradně sám, zasílat mzdu od svých zaměstnavatelů J., IČ: XY, v celkové částce 62 174 Kč, a P., IČ: XY, v celkové částce 50 579 Kč, dále pak finanční prostředky od HOLLEN CZ, s. r. o., IČ: 289 78 013, v celkové výši 349 676,15 Kč, vyplácené na základě obviněným fakturovaných služeb, které vykonával jako OSVČ, rovněž si na tento bankovní účet nechával vyplácet podporu v nezaměstnanosti od úřadu práce v celkové výši 33 020 Kč, částku 4 400 Kč od správy sociálního zabezpečení a ukládal na něm další převážně hotovostní vklady v celkové výši 46 244 Kč. V celkovém součtu se tedy jednalo o příjmy ve výši 546 093,15 Kč, které zatajil svým věřitelům a použil je pro vlastní potřebu při vědomí, že nemá jiný použitelný majetek, ze kterého by bylo možné uspokojit jejich pohledávky, čímž v období od připsání první příchozí platby na uvedený bankovní účet dne 14. 5. 2014 do vydání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. KSHK 41 INS 10597/2016-B-7/celk. 5, o způsobu oddlužení obviněného splátkovým kalendářem v rámci insolvenčního řízení ze dne 12. 9. 2016 způsobil svým věřitelům škodu v celkové částce 206 346,06 Kč, kterou obviněný mohl a měl použít na úhradu pohledávek svých věřitelů po odečtech z celkových příjmů přijatých na uvedený bankovní účet.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a Krajský soud v Hradci Králové o něm rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 12 To 142/2020, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
4. Nejvyšší soud již v posuzované trestní věci rozhodoval kasačním rozhodnutím v prvním dovolacím řízení a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů zejména byla potřeba zabývat se všemi významnými skutečnostmi za případného doplnění dokazování a zjistit tak skutečnou povahu příjmů, které byly obviněnému zasílány na bankovní účet vedený na jméno svědkyně P. M. Jinými slovy řečeno okresnímu soudu bylo uloženo, aby s jistotou stanovil finanční částku, která mohla být v rozhodném období postižena výkonem rozhodnutí v režimu odpovídajícímu charakteru a povaze konkrétnímu příjmu. Následně rozhodovaly soudy obou stupňů znovu, jak bylo podrobně uvedeno pod body 1. a 3. tohoto usnesení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
5. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, přičemž druhý z uvedených důvodů uplatnil v jeho druhé alternativě.
6. Poté, co obviněný zrekapituloval rozhodnutí soudů obou stupňů, která byla vydána po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatoval, že v průběhu trestního stíhání došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a povinnost státu pomáhat osobám v hmotné nouzi, což je podle obviněného „samo o sobě dovolacím důvodem“. Svůj názor podpořil poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, uveřejněný pod č. 114 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Dále obviněný vytkl soudu druhého stupně absenci řádného odůvodnění jeho rozhodnutí, neboť pouze rekapituloval důkazy, které provedl soud prvního stupně, aniž by se sám vypořádal s odvolací argumentací obhajoby. Obviněný dále uvedl, že v rámci celého trestního stíhání nebyly ani náznakem hodnoceny důkazy a skutečnosti, na které upozorňoval, zopakoval, že pro věřitele, resp. soudní exekutory nebyl problém si v souladu s platnou právní úpravou reálně zjistit jeho příjmy. Pakliže tak tyto subjekty neučinily, nelze s jistotou tvrdit, že by obviněný před svými věřiteli svůj majetek, případně jeho část, zatajoval. Za nesprávné obviněný označil vymezení rozhodného období, po které se měl dopouštět trestné činnosti. Touto vadou je přitom zatíženo již kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obviněný upozornil na to, že by při posuzování jeho trestní odpovědnosti mělo být zohledněno to, že v insolvenčním řízení všechny své povinnosti řádně plní, z čehož dovodil, že jeho jednání nemůže být posouzeno jako trestný čin. Závěrem svého podání se obviněný ohradil proti znaleckému zkoumání Ing. Josefa Michálka. Výpočty znalce považuje za vadné, neboť podle něj znalec odpovídal na právní otázky, pro což není dostatečně erudovaný.
7. Obviněný P. H. učinil alternativní návrh na rozhodnutí o jeho dovolání, buď aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout (aniž by však navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně; pozn. Nejvyššího soudu) , anebo aby Nejvyšší soud podle §265m tr. řádu tímto způsobem rozhodl sám.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
8. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve označil část dovolací argumentace, která obsahově neodpovídá uplatněným ani jiným dovolacím důvodům. Jde především o způsob hodnocení důkazů, výtky proti odůvodnění napadeného rozhodnutí stejně jako námitka ohledně údajného porušení základních práv, k němuž nedošlo. Státní zástupce se dále zaměřil na námitky, které považuje za formálně podřaditelné pod deklarované dovolací důvody, avšak nejsou důvodné. Obviněný převážně zopakoval své výhrady, které vznesl již proti dřívějším odsuzujícím rozhodnutím. Na takovou situaci lze uplatnit právní názory vyplývající z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004, uveřejněného pod T 686 ve svazku 5 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2004. V něm bylo jasně konstatováno, že závazným právním názorem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího v téže věci je vázán nejenom ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc dovolacím soudem po zrušení přikázána k novému projednání a rozhodnutí, ale i sám Nejvyšší soud, pokud se tato věc stane předmětem přezkumu v dovolacím řízení. K námitce proti vymezení protiprávního období státní zástupce jednak poukázal na bod 37. kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu a doplnil, že skutková podstata přečinu podle §222 odst. 1 tr. zákoníku nespočívá v samotném neplacení dluhů, ale v tom, že pachatel jedná tak, aby znemožnil použití svého majetku nebo jeho části k uspokojení pohledávek svých věřitelů. Ze způsobu, jakým obviněný jednal, je přitom zřejmé, že před věřiteli zatajoval část svého majetku i v době probíhajícího insolvenčního řízení. Stejně se státní zástupce vyjádřil k možnosti věřitelů zjišťovat si jeho majetek, a nad rámec odpovídající reakce Nejvyššího soudu v bodě 39. předchozího rozhodnutí dodal, že zatajení majetku (anebo jeho části) nemusí být ze strany pachatele trestného činu podle §222 tr. zákoníku učiněno natolik „dokonale“, aby bylo pro věřitele „absolutně nemožné“ se takového majetku dopátrat. Státní zástupce ještě podotkl, že poškození nebyli soudní exekutoři, ale jednotliví věřitelé, kteří žádný nárok na součinnost třetích subjektů nemají. Pokud by i přesto zjistili, kde se finanční prostředky nacházejí, byly by pro ně stejně nedosažitelné a v exekučním řízení nepostižitelné. Bezpředmětné jsou podle názoru státního zástupce námitky týkající se nepoužitelnosti znaleckého zkoumání Ing. Josefa Michálka, navíc pokud jimi zpochybnil kvalitu znaleckého posudku, mají skutkový charakter a míjejí se tak s uplatněnými dovolacími důvody.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Přitom platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení některého z taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání, které dovolatel označil. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů a konkrétní námitky mu neodpovídají, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
12. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Smyslem tohoto důvodu je náprava vad, které spočívají v nesprávném výkladu a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Uvedený důvod dovolání je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Podobně do platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jemuž odpovídá situace, v ní byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
13. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k), podle obviněného šlo o písm. g).
b) K dovolací argumentaci obviněného
14. Jak již bylo v bodě 4. tohoto usnesení uvedeno, v trestní věci obviněného P. H. jde o druhé dovolací řízení, proto je vhodné připomenout, že důvody, které Nejvyšší soud vedly k vydání citovaného kasačního rozhodnutí, se týkaly pouze stanovení výše škody, kterou měl obviněný způsobit svým věřitelům. Původně vydaná rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně totiž neobsahovala řádné zjištění výše majetku obviněného, který byl reálně způsobilý k uspokojení věřitelů, a který před nimi zatajil. V rámci nového řízení před soudem prvního stupně bylo doplněno dokazování především doplněním znaleckého posudku vypracovaného Ing. Josefem Michálkem za účelem přehledu o výši a povaze všech příjmů obviněného v rozhodném období. Soud prvního stupně tedy v novém rozhodnutí ve věci obviněného na podkladě doplněného znaleckého posudku i výpovědi znalce v hlavním líčení rozčlenil rozhodné období (od 14. 5. 2014 do 12. 9. 2019) podle toho, zda obviněný byl zaměstnán, vykonával činnost jako OSVČ, případně pobíral podporu v nezaměstnanosti a dávky od ČSSZ, a stanovil výši příjmů, které si obviněný nechal zasílat na bankovní účet vedený na svědkyni P. M., s nímž disponoval. Z přijatých finančních částek byly vypočteny jednotlivé platby postižitelné výkonem rozhodnutí, resp. použitelné k uspokojení věřitelů obviněného v souladu se zákonnými pravidly, na něž bylo poukázáno v předcházejícím dovolacím rozhodnutí. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že obviněnému bylo v průběhu rozhodného období poukázáno na účelově zřízený bankovní účet vedený na jméno třetí osoby celkem 546 093,15 Kč, z nichž mohl na úhradu pohledávek svých věřitelů použít 206 346,06 Kč (srov. body 4. a 14. rozsudku okresního soudu), pokud tak neučinil, poškodil v tomto rozsahu své věřitele. Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení uznal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně po doplnění dokazování za správný a zcela vyhovující požadavkům Nejvyššího soudu vysloveným v jeho kasačním rozhodnutí. Rovněž Nejvyšší soud je přesvědčen, že soud prvního stupně v dostatečném rozsahu doplnil dokazování a správně zjistil skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí o podané obžalobě, přičemž tak učinil s respektem k názorům vysloveným v předcházejícím usnesení o dovolání obviněného. Nyní již nepanují žádné pochybnosti o trestní odpovědnosti obviněného za přečin podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož všechny zákonné znaky byly náležitě objasněny a prokázány. Na tomto závěru nic nemění ani případné řádné plnění povinností obviněným v rámci insolvenčního řízení.
15. Z obsahu dovolání je zřejmé, že ačkoli obviněný své výhrady formálně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho faktické námitky tomuto důvodu dovolání, ale ani žádnému dalšímu z taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1, 2 tr. řádu obsahově neodpovídají. Převážná část konkrétních námitek obviněného byla již uplatněna v jeho prvním dovolání, Nejvyšší soud se jimi zabýval a neshledal je opodstatněnými. Obviněný tak nebrojil proti napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, ale proti předchozímu kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 656/2019.
16. Podle §265a odst. 1 tr․ řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže je učinil soud ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu je uveden taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ovšem není podle §265n tr. řádu s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. Je tudíž nepřípustné, aby obviněný, byť i jen z části brojil proti kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 656/2019, stejně tak proti rozhodnutí soudů nižších stupňů, které vycházely ze závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem podle §265s odst. 1 tr. řádu. V tomto rozsahu by mohlo být dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, nebýt jiného důvodu pro odmítnutí (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 5 Tdo 922/2020).
17. Mezi opakované a Nejvyšším soudem již vypořádané námitky lze zařadit obviněným zpochybněné vymezení rozhodného období v tzv. skutkové větě výroku o vině, možnost exekutorů a jednotlivých věřitelů zjistit jeho aktuální finanční situaci, výtka, podle níž není rozhodnutí krajského soudu dostatečně odůvodněno, pokud v něm soud pouze „převážně rekapituloval důkazy, které provedl soud prvního stupně“. V odůvodnění kasačního usnesení Nejvyššího soudu bylo na všechny tyto námitky obviněného reagováno, stejně jako podrobně a jasně vysvětleno, proč je Nejvyšší soud v předchozím dovolacím řízení shledal nedůvodnými. Už s ohledem na vázanost svým vlastním právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím v téže věci (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004, uveřejněné pod T 686 ve svazku 5 Souboru trestních rozhodnutí, které vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2004), se Nejvyšší soud nehodlá ke zmíněným výhradám vyjádřit odlišným způsobem, jak správně podotkl i státní zástupce ve svém vyjádření. Obviněného lze proto pouze odkázat na body 35., 37. a 39. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 656/2019, aniž by bylo třeba jednotlivé argumenty v tomto dovolacím řízení znovu opakovat.
18. Pokud jde o zbývající argumenty obviněného, je zřejmé, že ani jejich prostřednictvím soudům nižších stupňů nevytýká pochybení při výkladu a použití hmotného práva, neboť neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen skutek, který spáchal. Obviněný nekonkretizoval ani který ze zákonných znaků přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebyl naplněn. Takové námitky se nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotněprávního posouzení, o čemž svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti neodkázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno.
19. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu se tak Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádří k výhradám obviněného, které vznesl proti správnosti doplněného znaleckého zkoumání Ing. Josefa Michálka (dodatky č. 1 a č. 2), které vyžádal soud prvního stupně na základě závazných pokynů vyplývajících z kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obviněný zjevně zpochybňuje pokyn samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově, který vydala v opatření ze dne 20. 11. 2019, a v němž mj. znalci Ing. Josefu Michálkovi uložila provést „výpočet a vyčíslení případné výše škody , kterou obžalovaný způsobil svým věřitelům (…) v důsledku neuhrazení jejich pohledávek vzniklých do dne 12. 9. 2016.“ (srov. č. l. 620 trestního spisu). Byť by se mohlo na první pohled zdát, že samosoudkyně po znalci požadovala zodpovězení právní otázky, které přísluší pouze soudu a současně je nutné přisvědčit, že takové zadání neodpovídá úkolu znalce, je třeba pokyn vyložit podle jeho smyslu. Úkolem znalce logicky nebylo stanovit výši škody, nýbrž určit souhrnnou výši finančních prostředků (v návaznosti na pokyny předcházející), které obviněný v rozhodném období před svými věřiteli zatajil a současně vypočítat tu jejich část, která byla použitelná k úhradě pohledávek věřitelů obviněného podle příslušných pravidel, jak byla připomenuta v předcházejícím dovolacím rozhodnutí. Při stanovení výše škody, kterou obviněný způsobil, soud prvního stupně poté správně vycházel ze zjištění tohoto znalce, která po jejich doplnění již nevzbuzují pochybnosti o správnosti, dále soud hodnotil i další ve věci opatřené a provedené důkazy (zejména listiny), tudíž měl dostatečný podklad pro svůj závěr o celkové výši způsobené škody. Je možné ještě doplnit, že pokud jde o odborné zaměření Ing. Josefa Michálka, lze mít za to, že znalec byl dostatečně erudovaný proto, aby mohl v této trestní věci vypracovat znalecký posudek včetně jeho dodatků.
20. Závěrem je možné ještě dodat, že Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu nezjistil žádné porušení základních práv obviněného včetně práva na spravedlivý proces, jak jsou vymezeny Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku 72 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dotčena nebyla ani ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jak se obviněný mylně domnívá. Poté co soud prvního stupně napravil vady vytknuté kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu tím, že v potřebném rozsahu doplnil dokazování, mohl na jeho základě učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Soud druhého stupně reagoval na odvolací námitky obviněného a v návaznosti na úvahy soudu prvního stupně se důsledně vypořádal s jeho obhajobou (srov. bod 18. a násl. napadeného usnesení). Nejvyšší soud neshledal ve zjištění soudů obou stupňů žádný nesoulad s obsahem jednotlivých důkazních prostředků ani snahu hodnotit důkazy tendenčně v neprospěch obviněného. V této souvislosti je na místě zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a pouze z toho vyvozuje vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu irelevantní.
21. Vzhledem k tomu, že dovolacím námitkám obviněného neodpovídal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nemohl být úspěšně uplatněn ani důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, resp. jeho druhá alternativa.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Protože obviněným uplatněné dovolací námitky posoudil Nejvyšší soud jako zčásti nepřípustné, zčásti neodpovídaly uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného P. H. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu