ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1079.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1079/2021-1455
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. L., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 9 To 88/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 166/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 3 T 166/2020, byl obviněný M. L. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 9. 7. 2018 v Prostějově, v úmyslu získat neoprávněný prospěch, dosáhl uzavření rámcové kupní smlouvy č. 43839/2018 mezi společností S. D., IČ: XY, se sídlem XY (na straně prodávajícího - pronajímatele) a společností A. E. - L., IČ: XY, se sídlem XY, (na straně kupujícího - nájemce) k dodávce zboží (materiálů a služeb) z nabídky prodávajícího, kterou nezjištěným způsobem nechal za společnost A. E. - L., opatřit podpisem v té době jednatele M. K., nar. XY, na základě které odebral z pobočky společnosti S. D., XY, stavební materiál, zejména cihly a sádrokarton, dle faktury č. 1801242136 ze dne 8. 9. 2018, v hodnotě 258.249 Kč včetně DPH, dle faktury č. 1801286628 ze dne 15. 9. 2018, v hodnotě 218.591 Kč včetně DPH, a faktury č. 1801371764 ze dne 29. 9. 2018, v hodnotě 76.034 Kč včetně DPH, který si nechal navést do areálu starého cukrovaru v Olomouci, na ulici XY č. p. XY, a část do obce Bělkovice - Lašťany, č. p. XY, objektu bývalé Jednoty, přičemž věděl, že za tento materiál nebude ze strany společnosti A. E. - L. v době splatnosti faktur ani poté zaplaceno, a následně, aby získal časový prostor k přeprodání materiálu, jednal za A. E. - L. s tímto věřitelem a zajistil nezjištěným způsobem na listině "Zápis z jednání ze dne 16. 11. 2018" ohledně uznání závazku dlužníka společnosti A. E. - L. vůči společnosti S. D., v celkové výši 552.874 Kč, s termínem úhrady do 25. 11. 2018, podpis jednatele společnosti A. E. - L., M. K., nar. XY, a na osobním jednání dne 6. 12. 2018 v kanceláři společnosti S. D. v Prostějově, u kterého byl za společnost A. E. - L. přítomen, ujišťoval zástupce společnosti S. D., P. Š., že vše bude uhrazeno, přičemž k úhradě závazku vůči společnosti S. D. nedošlo a odebraný stavební materiál svévolně začal vydávat za majetek společnosti F., IČ: XY, se XY, a to na základě faktur č. 180100004, 180100005 a 180100006, ačkoli M. K., jednatel společnosti A. E. - L., tento materiál neprodal ani nikoho k jeho prodeji nezmocnil, a nabízel jej dál k prodeji třetím osobám, kdy takto prodal nejméně dne 10. 12. 2018 L. O., nar. XY, 13 palet cihel zn. Porotherm 30, 7 palet cihel zn. Porotherm 11,5 a 1 paletu cihel zn. Porotherm 14, v celkové hodnotě 79.816,88 Kč, za částku 62.220 Kč, nezjištěnému M. B. sádrokarton z dodacího listu č. DL-820-18-017433, v celkové hodnotě 24.301,18 Kč, a nabízel k prodeji společnosti Glass & Metal production s. r. o., IČ: 06015921, se sídlem Varšavská 715/36, Praha, 123 palet cihel zn. Porotherm, za částku 421.734 Kč, čímž společnosti S. D., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu ve výši nejméně 552.874 Kč, přičemž část dodaného materiálu v celkové hodnotě 437.391 Kč se poškozené společnosti podařilo odvést před jeho prodáním zpět.“
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené S. D. na náhradě majetkové škody částku ve výši 114.515,- Kč.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 9 To 88/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, na které upozorňoval již ve svém odvolání. Okresní a krajský soud podle něj vyhodnotily důkazy způsobem, který je v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud prvního stupně totiž uvedl, že je usvědčován výpověďmi zástupců společnosti S. D. P. Š. a R. K. a bývalého jednatele společnosti A. E. - L. M. K. a dále výpovědí jednatele posledně jmenované společnosti V. B. a zprostředkovatele O. L. Jenže z výpovědí zástupců společnosti A. E. – L. lze mít za zjištěné pouze to, že s nimi nejednal ani M. K., ani V. B., nýbrž obviněný, což je nesporné. Důležitá je role svědka O. L., který byl jedinou další osobou, která za jmenovanou společnost jednala. Pokud (obviněný) navazoval na předjednání svědkem O. L., pak musel být tento svědek přinejmenším spolupachatelem předmětného trestného činu, pokud se o trestný čin jednalo. Soudy nižších stupňů však tvrzení svědka O. L. s ničím nekonfrontují, nekriticky je přijímají a stavějí na něm závěr o jeho vině.
6. Snad ještě rozpornější ve vztahu k §2 odst. 5, 6 tr. ř. je podle dovolatele postoj soudů ke svědkovi M. K. Obviněný se hájí tím, že tento svědek o všem věděl, a on konal s jeho vědomím, resp. podle jeho pokynů. Tento svědek lže, což je patrné již z toho, že popíral své podpisy na příslušných listinách a až znalec musel prokázat pravost tvrzení obviněného, že je uvedený svědek skutečně podepsal. Svědek pak změnil svou výpověď, že neví, jak se tam dopisy dostaly. Soudy nižších stupňů se s tímto tvrzením spokojily a použily je jako usvědčující fakt vůči obviněnému. U tohoto svědka se také spokojily s tvrzením, že nikdy nebyl jednatelem žádné firmy a nikdy žádnou firmu nevlastnil. Jenže podle obchodního rejstříku byl jmenovaný svědek jedním ze dvou společníků a jednatelů společnosti A. – A. a předsedou představenstva ve společnosti N. & T. V daném ohledu tedy svědek nepokrytě lže. Činí ze sebe důchodce bez jakýchkoliv znalostí s podnikáním, jemuž museli s nynější funkcí, do níž neví, proč byl jmenován, pomáhat vnuci, což je lež. Soudy obou stupňů se s ní ovšem spokojily.
7. U svědka O. L. se zase soudy vůbec „nepídí“ po otázce, proč to dotyčný vlastně vše dělal. Tento svědek konstatoval v rámci své výpovědi, že „spolupráce s obviněným nebyla nijak výnosná“ . Přesto používal svého dobrého jména u společnosti S. D. a dělal přinejmenším zprostředkovatele. To je podle dovolatele značně nevěrohodné. Soudům obou stupňů to opět „stačilo“ a vycházely z jeho výpovědi vůči obviněnému jako usvědčující. Stejným adjektivem pak okresní soud označil výpověď svědka V. B. přesto, že svým obsahem usvědčující není, neboť tento svědek potvrzuje tvrzení dovolatele o tom, jak probíhala komunikace mezi nimi a do značné míry i komunikace mezi obviněným a svědkem M. K.
8. Dovolatel pak opakoval, že okresní soud vyhodnotil důkazy způsobem, který je v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., a krajský soud toto pochybení nenapravil. Toto pochybení zásadně ovlivňuje závěr o podvodném úmyslu, který ve skutečnosti nebyl dán. Tím, že soudy akceptovaly distancování se od celé transakce ze strany dalších osob, ačkoliv tento postoj byl v rozporu s důkazy, vytvořila se domnělá situace, že obviněný jednal v podvodném úmyslu. On však měl vše schváleno statutárními orgány společnosti nebo s nimi předjednáno.
9. Za další pochybení obviněný označil nepřipuštění svých důkazních návrhů, které nalézací soud zamítl jako nadbytečné. Jednalo se o výslech svědka A. a o listiny, které dokladují, že obviněný jednal jako zmocněnec a na pokyn statutárního orgánu společnosti A. E. – L. Obviněný tyto (a i další) listiny přiložil k odvolání a jeho doplněním, ale krajský soud k nim nepřihlédl. To platí i o listinách dosvědčujících, že před vynesením rozsudku soudu prvního stupně byla poškozenému uhrazena na závazek za odebrané zboží další částka ve výši 15.483,- Kč, a to na základě převzetí závazku společností F., a před vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu pak další částka ve výši 50.000,- Kč. O tyto částky měla být snížena částka uložená obviněnému k náhradě majetkové škody. Upozornil na to, že cca 2 měsíce před okamžikem, kdy poškozená společnost podala na něj trestní oznámení, převzal závazek k úhradě ceny za odebrané zboží za společnost A. E. – L., což je závažný aspekt, který vyvrací jeho podvodný úmysl. Podotkl, že ke dni podání tohoto dovolání je závazek zcela uhrazen. Zdůraznil, že ze strany soudů byly pominuty důkazy, které osvědčují jeho nevinu, a byly vybrány ty důkazy, které ho domněle usvědčují.
10. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň podal Nejvyššímu soudu podnět, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného usnesení krajského soudu, resp. rozsudku okresního soudu, který napadenému usnesení krajského soudu předcházel a jímž mu byl uložen nepodmíněný trest.
11. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který vzhledem k obsahu zvolené dovolací argumentace konstatoval, že obviněný ve svém dovolání v rozhodující míře neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky trestného činu, za který byl odsouzen. Dovolatel de facto nabízí v souladu se svou již uplatněnou obhajobou vlastní hodnocení a interpretaci provedených důkazů a vlastní verzi skutkového děje (uvedeného jednání se nedopustil), a domáhá se změny skutkových zjištění. Na tomto podkladě dovozuje údajnou nesprávnost právního posouzení skutku.
12. Státní zástupce však shledal, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a právní závěry z něj vyplývající byly přiléhavě odůvodněny. Soudy obou stupňů se zabývaly i důkazními návrhy obviněného, a pokud tyto nebyly akceptovány, řádně o jejich neprovedení rozhodly, tento postup zdůvodnily. Na existenci extrémního rozporu pak nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozeným, resp. obžalobou.
13. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále vyjádřil svůj souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 9 To 88/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětných zákonných ustanoveních.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) [§265b odst. 1 tr. ř.]. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
20. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
21. V posuzované věci však námitky uplatněné v podaném dovolání směřují do oblasti skutkové, resp. procesní. Obviněný jimi totiž soudům obou stupňů vytýká neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů, vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž mění skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů, a výlučně v návaznosti na to pak dospívá k závěru o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), potažmo písm. l ) tr. ř.
22. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní argumenty vážící se na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v této části ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
23. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
24. Závažnou vadu důkazního řízení porušující právo obviněného na spravedlivý proces zakládají případy
a) tzv. opomenutých důkazů (tj. situace, v nichž byl procesní stranou uplatněn konkrétní důkazní návrh, přičemž provedení takto navrženého důkazu bylo soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnuto, eventuálně jím byl tento návrh zcela opomenut nebo situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru),
b) nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem), které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny a v neposlední řadě případy,
c) kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
Nejvyšší soud je nicméně v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
25. K námitce vytýkající neprovedení určitých důkazů je možné poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
26. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody:
- prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.
- druhým je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí.
- třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
27. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že se důkazními návrhy obviněného řádně zabývaly (srov. bod 14. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a bod 11. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), považovaly již provedené dokazování za zcela dostatečné k náležitému objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, z čehož pak zřetelně plyne, že další důkazy shledaly jako nadbytečné. Nejedná se proto o opomenuté důkazy.
28. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána ani vada v podobě extrémního nesouladu mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy
29. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení provedené dokazování vytvořilo dostatečný základ pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Možno stručně poznamenat, že jejich skutková zjištění mají v provedených důkazech, a to ve výpovědích jimi uvedených svědků a listinných důkazech (zejména v listinách prokazujících průběh jeho jednání ve vztahu k poškozené společnosti S. D.) patřičné obsahové ukotvení.
30. Nad rámec výše nastíněného dovolací soud uvádí, že není možné přisvědčit tvrzení dovolatele, že by ho výpovědi jednotlivých svědků z předmětné trestné činnosti neusvědčovaly. Stručně lze připomenout, že z výpovědi zástupců společnosti S. D. P. Š. a R. K. vyplývá, že jednali se svědkem L. a s obviněným, nikoli již s tehdejším jednatelem společnosti M. K. Svědek O. L. přitom ve své výpovědi nastínil, že jednal s obviněným a nikoli s jednatelem M. K. Právě od obviněného dostával podklady a požadavky, které předával R. K. ze S. D. Rámcovou kupní smlouvu předával opět obviněnému, který mu ji vrátil v řádu několika dnů zpět podepsanou.
31. Pokud obviněný zpochybnil důvěryhodnost svědka M. K. kvůli tomu, že svědek v rozporu s údaji v obchodním rejstříku uvedl, že nikdy nebyl jednatelem žádné firmy a nikdy žádnou firmu nevlastnil, je zjevné, že soudy nižších stupňů položily opodstatněně důraz na to, v jaké reálné pozici se svědek nacházel oproti formálnímu postavení jednatele ve společnosti A. E. – L., o čemž svědčí řada jimi popsaných skutečností, z nichž dovolací soud připomíná následující. Ačkoli byl jmenovaný svědek formálně jejím jednatelem, neměl přístup k bankovním účtům společnosti (viz zprávy příslušných bankovních institucí). Ostatně svědkyně L. K., která vedla účetnictví společností A. E. – L. a F., uvedla, že ohledně obou společností komunikovala pouze a jedině s obviněným. I s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů tak není pochyb o tom, že obchodní společnost A. E. – L. fakticky řídil obviněný. V daných souvislostech není od věci doplnit, že svědek P. Š. se mj. zmínil o tom, že chtěl po obviněném telefonní číslo na jednatele M. K., avšak dostal pouze emailový kontakt, který když použil, tak se mu v odpovědi ozval telefonicky vnuk pana M. K. a sdělil, že pan K. o ničem neví. Pokud tedy soudy nižších stupňů považovaly výpověď svědka M. K. ve vztahu k posuzovanému skutku za věrohodnou, neshledal dovolací soud důvod, pro který by takový závěr nemohl obstát.
32. Není tudíž možno činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
33. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
34. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
35. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohly být uplatněny formálně právně relevantně ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
36. Pro úplnost Nejvyšší soud ve vztahu k výhradám vůči adheznímu výroku (nad rámec toho, že je nelze pro jejich skutkový charakter podřadit pod žádný z dovolacích důvodů) poznamenává, že byla-li již, jak se v dovolání tvrdí, vzniklá škoda z podstatné části či v celém rozsahu, v jakém k tomu byl obviněný zavázán, uhrazena, pak poškozený nemá žádného důvodu, aby její náhradu po obviněném vymáhal, neboť v opačném případě by mu další úhradou vzniklo bezdůvodné obohacení, jež by musel vydat.
37. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
38. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadených rozhodnutí (jimi uloženého trestu), je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14) .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu