ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.236.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 236/2021-3234
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2021 o dovolání obviněného R. P. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 4 To 214/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 4 To 214/2019, ve výroku o vině obviněného R. P., nar. XY, zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1-74), a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, týkajících se obviněného R. P.,
a za přiměřeného použití §261 tr. ř. se tento rozsudek zrušuje ve výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1-74), a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, týkajících se obviněného M. J., nar. XY, a ve výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body 1-5, 15, 16, 18, 20-23, 26, 27, 29-32, 46-52, 56, 73, 74), a v navazujícím výroku o trestu, týkajících se obviněné právnické osoby T. C. T., IČ: XY.
přičemž se současně zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dalších výrocích zůstává napadený rozsudek nedotčen.
Odůvodnění:
1. Obviněný R. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 11 T 177/2016, uznán (spolu s dalšími spoluobviněnými) vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za toto jednání, popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný R. P., spoluobvinění a státní zástupce v neprospěch obviněného K. J. [ten byl spolu s obviněným J. V. obžaloby pro týž skutek zproštěni podle §226 písm. c) tr. ř.] odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, pod sp. zn. 4 To 214/2019, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, z podnětu odvolání obviněných, částečně, a to v celé odsuzující části, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. P. uznal vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a za toto jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku (bod 1-74) obviněného odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému na zkušební dobu podmíněného odsouzení uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. [Týmž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný M. J. a právnická osoba T. C. T.; týž rozsudek obsahuje také zprošťující výrok podle §226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k obviněnému, spoluobviněnému M. J. a právnické osobě T. C. T. Shora uvedeným rozsudkem odvolacího soudu bylo taktéž zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce, které bylo podáno proti rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněného K. J., a to proti výroku o vině].
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 4 To 214/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku namítl, že soudy nesprávně rozhodly o jeho vině, jelikož naplnění subjektivní stránky trestného činu opírají pouze o jediný důkaz, kterým je výpověď svědkyně R. Obviněný má však za to, že soudy upřednostnily danou výpověď na úkor ostatních důkazů, které jsou v přímém rozporu s výpovědí svědkyně, a to za situace, kdy svědkyně R. v řízení lhala a její výpověď je podle tvrzení dovolatele podpořena pouze výpovědí jejího manžela. Dále má za to, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, když obviněného odvolací soud zprostil v několika případech dílčích útoků, ale v řadě dalších dílčích útoků již neučinil, přestože podle obviněného tak učinit měl. Dále zmiňuje celou řadu osob, u nichž má za to, že ve vztahu k nim nebyl proveden jediný přímý či nepřímý důkaz, který by prokazoval, že dotyčné osoby smlouvu o životním pojištění nepodepsaly a neměly zájem být pojištěné, a jejichž smlouvy tak měly být z trestního řízení vyloučeny. Rovněž namítl, že odvolací soud nezohlednil jednotlivá vývojová stádia trestného činu v rámci výrokové části napadeného rozhodnutí, ani v rámci právního hodnocení a při následném stanovení výše trestu. Dále má za to, že soudy pochybily, když neaplikovaly ustanovení §20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jelikož se podle obviněného jednalo o svobodné upuštění od dokonání trestného činu a došlo tak k zániku trestní odpovědnosti. Rovněž poukázal na to, že rozhodnutí trpí nepřezkoumatelným nárokem na náhradu škody, jelikož není vůbec zjevné, jakými úvahami se soud při stanovení rozsahu škody řídil. Obviněný má za to, že určení přesné výše škody je důležité z důvodu, že od 1. 10. 2020 došlo ke zvýšení hranice pro určení značné škody. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný poukazuje pouze na skutečnosti, které by podle názoru obviněného měly vyvracet jeho vinu, ale zcela pomíjí další skutečnosti, které braly soudy v úvahu. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že obviněný, který zpochybňuje věrohodnost svědkyně R. a svědka P., pomíjí další usvědčující důkazy, mimo jiné výpovědi svědkyň P. a S. Dále se státní zástupce nesouhlasně vyjádřil k námitce nezohlednění vývojových stádií trestného činu, ke které uvedl, že výrok o vině nepovažuje za vadný, jelikož jednání obviněných nelze rozdělit do jednotlivých dílčích útoků vykazujících samostatnost a je proto správné, že soudy zvolily posouzení skutku jako zcela dokonaného zločinu podvodu. Nesouhlasně se státní zástupce vyjádřil i k námitce obviněného, že soudy dostatečně nezohlednily částečně přípravný charakter jeho jednání, ke které uvedl, že nenaplňuje důvody dovolání, jelikož v podstatě pouze namítá nepřiměřenou přísnost trestu uloženého v rámci příslušné trestní sazby. Dále má státní zástupce za to, že ani námitka obviněného proti zjištění výše škody neodpovídá žádnému v zákoně uvedenému důvodu dovolání, jelikož je zřejmé, že soudy svá zjištění učinily na základě podkladů od poškozené společnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá k jeho aplikaci. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovouto sazbu vymezenou trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.
10. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
11. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy „chybějícímu nebo neúplnému výroku“, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (v bodě 18) mj. uvedl, že v případě těch útoků, kdy „provize vyplacena nebyla, ale byla zaplacena splátka pojistného vyžadovaná pojišťovnou k vyplacení provize, jde o útoky spáchané ve stadiu pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku; v případech kdy taková splátka pojistného zaplacena nebyla, nutno konstatovat, že jde o přípravu ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku; v případech, kdy poškozenou společností byla vyplacena provize se obvinění trestné činnosti dopustili ve formě dokonaného trestného činu“ , přitom odkazuje na tabulku zpracovanou v odůvodnění svého rozsudku pod bodem 17). V reakci na shora uvedenou námitku obviněného a závěry vyjádřené odvolacím soudem v jeho odůvodnění (viz shora – v bodě 17) je nutno konstatovat, že v popisu žádného z útoků, kterým byl obviněný uznán vinným (bod 1-74) uvedeném ve výrokové části rozsudku, nelze dohledat, zda byla obviněnému (spoluobviněným) provize vyplacena, případně v jaké výši, neboť skutkové zjištění pouze konstatuje, že „pojišťovacímu poradci vznikl nárok na provizi ve výši … Kč“ [např. bod 1 rozsudku – M. J., R. P. a právnická osoba T. C. T., dne 30. 5. 2013 návrh smlouvy investičního životního pojištění K. L. č. XY, uzavřený na pojistníka a současně pojištěného – P. J., r. č. XY, prostřednictvím pojišťovacího poradce – spol. TCT, s měsíční platbou ve výši 2 400 Kč, přičemž na základě akceptace takto sjednaného návrhu ze strany pojišťovny a následně uzavřené smlouvy investičního životního pojištění K. L. č. XY, vznikl pojišťovacímu poradci nárok na provizi ve výši 39 657,50 Kč]. Argumentuje-li odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku tím, že část útoků vykazuje znaky pouze přípravy či pokusu trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pak musí Nejvyšší soud uvést, že ani v případě popisu těchto útoků nelze ze skutkového zjištění dovodit, které jednání by mělo vykazovat znaky přípravy a které znaky pokusu, neboť v případě těchto útoků je obecně konstatováno, že „k vyplacení provize nedošlo z důvodu formálních nedostatků takto sjednané pojistné smlouvy“ [např. bod 64 – M. J., R. P. dne 13. 12. 2013 smlouvu životního pojištění I. S. č. XY, uzavřenou na pojistníka a současně pojištěného – M. T., r. č. XY, prostřednictvím pojišťovacího poradce – OSVČ A. R., s měsíční platbou pojistného ve výši 1250 Kč, přičemž k vyplacení provize ze strany ING Životní pojišťovny N.V., respektive společnosti Sillet Group, a.s. ve prospěch běžného účtu č. XY ve výši 21 037,50 Kč nedošlo z důvodu formálního nedostatku takto sjednané pojistné smlouvy].
12. Důvodně tedy dovolatel poukázal na to, že nejen skutkové zjištění, neobsahuje rozlišení dokonaného jednání, přípravy, případně pokusu u jednotlivých útoků, ale také právní věta neobsahuje konstatování, že část jednání byla dokonána a část zůstala ve fázi přípravy [k otázce přípravy u trestného činu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku – viz níže], toto není případně vyjádřeno ani v použité právní kvalifikaci. V tomto směru je tedy nutno konstatovat, že předmětný výrok v rozhodnutí je neúplný s ohledem na tvrzení učiněná odvolacím soudem v odůvodnění jeho rozsudku [viz shora, když výslovně hovoří o přípravě a pokusu ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku].
13. Při zjištění výše uvedeného pochybení je dále nutno konstatovat, že odvolací soud v bodě 18) odůvodnění svého rozsudku zmiňuje, že v případech, kdy „splátka pojistného zaplacena nebyla, šlo o přípravu ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. K otázce přípravy je však nutno odkázat na znění §20 tr. zákoníku, kdy v odstavci 1, 2, 3 je příprava vázána na „zvlášť závažný zločin“. Zvlášť závažným zločinem se pak ve smyslu §14 odst. 3 věta za středníkem tr. ř. rozumí ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Nejvyššímu soudu pak nejsou zřejmé následné úvahy odvolacího soudu k otázce zániku trestní odpovědnosti za přípravu podle §20 odst. 3 tr. zákoníku („trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zaniká , ….“), vyjádřené odvolacím soudem v bodě 19) odůvodnění jeho rozsudku.
14. Za existence shora zmíněných pochybení, která odůvodňují zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, lze akceptovat i výhrady obviněného, že shora uvedená pochybení mohla mít vliv při stanovení druhu a výměry trestu odvolacím soudem.
15. Obviněný poukázal rovněž na nepřezkoumatelný nárok na náhradu škody, když poukázal na část výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kde tento mj. uvedl „ Obžalovaní M. J., R. P. a obžalovaná společnost T. C. T., tak získali na vyplacených provizích od společnosti Sillet Group, a.s., na účet společnosti T. C. T., částku ve výši 507.563,- Kč , přičemž jejich jednání směřovalo k získání částky až 600.281,- Kč , obžalovaní M. J. a R. P. tak získali na vyplacených provizích od společnosti Sillet Group, a.s., částečně na účet společnost T. C. T., částečně na účty poradců A. K., IČO: XY, J. S., IČO: XY a A. R., IČO: XY, za smlouvy uzavřené těmito poradci souhrnnou částku ve výši 540.391,- Kč přičemž jejich jednání směřovalo k získání částky až 1.131.886,- Kč a společnosti Sillet Group, a. s., tak vznikla na provizích, které tato musela vrátit jednotlivým pojišťovnám, škoda v celkové výši 937.945,50 Kč .“ Jak dále obviněný uvedl, „výše uvedená čísla spolu ani zdánlivě nesouvisejí. Jejich prostými součty ani rozdíly nelze dospět k výši celkově vyčíslené škody a uvedená částka není blíže popsána a kalkulována ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí soudu je tak zcela zjevně v tomto bodě zmatečné a nepřezkoumatelné, když není vůbec zjevné, jakými úvahami se soud při stanovování rozsahu škody řídil. S uvedeným tvrzením obviněného lze souhlasit pouze částečně, a to za situace, kdy se bere v úvahu odvolacím soudem zmíněná tabulka (viz bod 17). Součtem částek 507 563 Kč a částky 540 391 Kč by obviněný získal částku vyplacenou na provizích 1 047 954 Kč. Součtem částek 600 281 Kč a 1 131 886 Kč by získal částku předpokládané provize ve výši 1 732 167 Kč – v případě této částky však již nastává shora zmíněná nepřehledná situace vyplývající z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zmiňovaná v bodech 18) a 19), která se váže k části útoků, které měly být podle odvolacího soudu posouzeny jako příprava, případně pokus, trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tuto nepřehlednost umocňuje již výše zmíněná skutečnost, že své závěry ohledně přípravy či pokusu nevyjádřil odvolací soud v právní větě a právní kvalifikaci.
16. Nejvyšší soud nemohl rovněž přehlédnout ani níže uvedenou skutečnost, která se váže k výroku o náhradě škody, kdy odvolací soud ve výrokové části rozsudku mj. konstatoval „a na podkladě těchto smluv společnosti AXA životní pojišťovna, a.s., ING Životnípojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, Generali Pojišťovna, a.s., Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group a Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, vyplatily společnosti Sillet Group, a.s., provize, jejichž poměrné části po odečtení odvodu do storno fondu a poštovních nákladů inkasovali obžalovaní, kdy po výpovědi všech shora uvedených smluv a vrácení provizí společností Sillet Group, a. s., dotčeným pojišťovnám, nedošlo ze strany M. J., R. P. ani společností T. C. T., s výjimkou jednostranného zápočtu ve výši 37 820 Kč, představujícího vratku provize z vypovězené pojistné smlouvy č. XY proti nově vzniklým nárokům na provize, k vrácení jimi vylákaných provizí společnosti Sillet Group, a.s. “. Pokud měl odvolací soud pod pojmem vylákané provize na mysli vyplacené provize ve výši 1 047 954 Kč pak odečtem uvedené částky (37 820 Kč) nelze dospět k závěru, že jsou obvinění povinni na náhradě škody zaplatit podle §228 odst. 1 tr. ř. částku 891 925, 50 Kč. K uvedené částce nelze dospět ani postupem odvolacím soudem zmíněným v bodě 27) jeho rozsudku. K uvedené částce - 891 925, 50 Kč by bylo podle úvah Nejvyššího soudu nejsnáze dospět tak, že od celkové výše škody 937 945,50 Kč by byla odečtena již shora zmíněná částka 37 820 Kč a dále částka 8 200 Kč (plnění od A. R.). [Nejvyšší soud podotýká, že v tomto směru nebylo možno dovodit směr úvah odvolacího soudu při stanovení výše náhrady škody a shora naznačený postup se odvíjí od úvah Nejvyššího soudu ve vazbě na odvolacím soudem uváděnou celkovou výši škody 937 945,50 Kč, když i v tomto případě lze souhlasit s obviněným, že ze skutkového zjištění, které odvolací soud učinil, není zřejmé, jak k uvedené částce dospěl (patrně na základě informací, které vtělil do tabulky), avšak je neučinil součástí svých skutkových zjištění]. V návaznosti na shora uvedené považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13).
17. S ohledem na shora uvedená pochybení musel Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušit podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 4 To 214/2019, ve výroku o vině obviněného R. P., nar. XY, zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1-74), a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, týkajících se tohoto obviněného. Za přiměřeného použití §261 tr. ř. pak musel Nejvyšší soud tento rozsudek zrušit ve výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1-74), a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody, týkajících se obviněného M. J., nar. XY, a ve výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (body 1-5, 15, 16, 18, 20-23, 26, 27, 29-32, 46-52, 56, 73, 74), a v navazujícím výroku o trestu, týkajících se obviněné právnické osoby T. C. T., IČ XY, neboť důvod, pro který bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno prospívá také spoluobviněným. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalších výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen. S ohledem na shora vytknutá pochybení bude žádoucí, aby soud ve skutkovém zjištění vyjádřil vývojové stadium trestného činu, přičemž Nejvyšší soud opětovně připomíná, aby se toto zjištění (ohledně vývojového stadia trestného činu) také odrazilo v právní větě a zvolené právní kvalifikaci, přičemž je nezbytné, aby ze skutkového zjištění bylo nepochybné, v případě, že soud dospěje k závěru o vině obviněných, ve vztahu ke kterým útokům jednání obviněných byla dokonána a (případně v jakém vývojovém stadiu) jaká výše škody byla poškozené společnosti způsobena a jakou částku jsou obvinění případně povinni zaplatit, vše tak, aby nepřesnosti nezavdaly důvodu, ke zpochybnění učiněných závěrů soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu