ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.571.2021.2
sp. zn. 6 Tdo 571/2021-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání obviněného P. V., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2021, č. j. 50 To 10/2021-214, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 61/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2021, č. j. 50 To 10/2021-214. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2021, č. j. 50 To 10/2021-214, byl k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 11. 2020, č. j. 6 T 61/2020-182, ve výroku o vině pod bodem 1), ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody ve vztahu k společnosti EUTIT s.r.o. [rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 11. 2020, č. j. 6 T 61/2020-182, byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem výroku 1) a dále pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (pod body 2, 3 výroku) a odsouzen podle §205 odst. 2 a §43 odst. 1 za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, podle §63 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným způsobenou škodu; o náhradě škody rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř.] a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl odvolací soud tak, že za jednání popsané pod bodem 1) výroku rozsudku uznal obviněného vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané pod bodem 1) a za jednání popsané pod body 2), 3) napadeného rozsudku uložil obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon zařadil obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou; o povinnosti obviněného k náhradě škody společnosti EUTIT s.r.o. rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájkyně (dále jen „obhájce“) dovolání s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci své argumentace poukazuje obviněný na to, že již v řízení před odvolacím soudem poukazoval na správné rozhodnutí nalézacího soudu, které ve vztahu k bodu 1) jeho výroku o vině bylo v jeho neprospěch napadeno státní zástupkyní. Nalézací soud podle obviněného „správně své rozhodnutí odůvodnil absencí projednávaného případu s vyhlášeným nouzovým stavem, na který naopak nepřiléhavě poukázal ve svém rozsudku Krajský soud v Plzni“, jak později bylo mj. konstatováno Nejvyšším soudem v jeho výkladovém stanovisku k §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Obviněný dále odkazuje na zmíněné rozhodnutí a zejména pak na nutnost zjištění věcné souvislosti mezi spácháním trestného činu a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aby mohlo být jednání pachatele posuzováno podle zmíněné přísnější právní kvalifikace. S ohledem na shora uvedené pochybení odvolacího soudu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření nejprve podrobně rozvedl již obviněným zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, aby následně konstatoval, že „v rozhodnutí napadeném dovoláním není konstatována a provedeným dokazováním nebyla ani zjištěna žádná z věcných souvislostí dovolatelem spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v době výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí na něj obsahově navazující a Krajskému soudu v Plzni věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že argumenty dovolatele odpovídají zákonnému znaku dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že námitky jím v mimořádném opravném prostředku uplatněné neumožňují o něm rozhodnout způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř. – tj. formou odmítnutí.
9. Z pohledu dovolací argumentace je nutno konstatovat, že v dovolání obviněný uplatnil obsahově shodné námitky s těmi, které uvedl již ve svém vystoupení (prostřednictvím obhájkyně) u veřejného zasedání k odvolání státní zástupkyně, které bylo podáno v jeho neprospěch proti výroku nalézacího soudu pod bodem 1), kterým se dožadovala v souladu s podanou obžalobou kvalifikace jednání obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když nalézací soud neshledal „po formální stránce naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť v době činu vyhlášený nouzový stav nelze podřadit pod znak „jiná událost vážně ohrožující život a zdraví lidí (viz bod 6 rozsudku nalézacího soudu). V dovolání na tuto svoji argumentaci poukázal a doplnil ji o citaci a odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byly námitky obviněným uplatněny relevantně a dovolatelem uplatněný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], byl naplněn.
10. K námitce obviněného, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěrům Krajského soudu v Plzni k uvedené problematice a jím zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí nemůže obstát. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze pouze vysledovat, že tento v souvislosti s jím zvolenou právní kvalifikací jednání obviněného pod bodem 1) výroku odkazuje na své, v jiných věcech vyjádřené právní závěry a „podrobnou a přesvědčivou argumentaci státní zástupkyně“, stejně jako na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, a úvahy k otázce trestného činu krádeže v době tzv. nouzového stavu, které je nutno kvalifikovat podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (viz bod 8 rozsudku), aniž by z uvedeného rozhodnutí bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného existovala taková věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ), která by odvolacím soudem zvolenou právní kvalifikaci odůvodňovala [viz blíže k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], přičemž je nutno poznamenat, že vyhlášený nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [viz blíže bod 28 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021]. Skutečnosti shora zmíněné, které vyplývají z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve vazbě na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v souvislosti s „věcnou souvislosti“ s takovou událostí, která by odůvodnila kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vedly Nejvyšší soud k závěru, že nemůže obstát rozsudek odvolacího soudu, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2021, č. j. 50 To 10/2021-214. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl [v rozsahu odvolání, které podala státní zástupkyně pouze do výroku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a v souvislosti s tím i proti druhu a výši uloženého trestu (viz též bod 2 rozsudku odvolacího soudu)].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu