ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.604.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 604/2021-1871
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání, obviněného A. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okr. Nymburk, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 To 247/2020-1842, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 135/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 To 247/2020-1842. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Obviněný A. P. (dále zpravidla jen „obviněný, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 7. 2020, č. j. 4 T 135/2018-1775, uznán vinným pokračujícím přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §217 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje, pronájmu a oprav automobilových součástek a dalšího automobilového příslušenství v trvání dvou roků. [Týmž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný J. M. pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 1 tr. zákoníku, jehož věc byla později odvolacím soudem vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí] .
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Nymburce podal obviněný i státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a za tento trestný čin mu uložil podle §217 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje, pronájmu a oprav automobilových součástek a dalšího automobilového příslušenství v trvání dvou roků. Podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stěžejní námitkou obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu je argumentace nesprávného právního posouzení tzv. větší škody či větší hodnoty, která měla být způsobena za vinu mu kladeným trestným činem. V této souvislosti uvedl, že s ohledem na novelizaci trestního zákoníku s účinností od 1. 10. 2020 se hranice větší škody, a tím i hodnota věci větší hodnoty posunula z 50 000 Kč na 100 000 Kč. S ohledem na soudy určenou hodnotu radionavigací a nemožnost sčítání hodnot jednotlivých navigací, jak vyplývá z ustálené judikatury, došlo podle obviněného k tomu, že ho soud druhého stupně nesprávně uznal vinným. Vedle této námitky dále pouze velice stručně namítl nesprávné zjištění hodnoty radionavigací soudy nižších stupňů. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 To 247/2020-1842, jakož i rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 7. 2020, č. j. 4 T 135/2018-1775, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Po stručném shrnutí průběhu dosavadního trestního řízení zhodnotil dovolání obviněného jako částečně důvodné, a to ve vztahu k právnímu posouzení znaku „věci větší hodnoty“. Státní zástupce se stran nemožnosti sčítání hodnot jednotlivých věcí, které měly být předmětem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, ztotožnil s obviněným a podpořen argumentací dosavadní judikaturou, konstatoval nemožnost soudu druhého stupně sečíst jednotlivé hodnoty předmětných radionavigací. Ohledně dalších námitek obviněného konstatoval jejich nepodřaditelnost pod uplatněný dovolací důvod. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 To 247/2020-1842, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
8. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného, pokud jde o tu část dovolání, ve které namítl nesprávnou kvalifikaci skutku jako přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, je v této části důvodné.
10. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 383/2012) přichází uvedená právní kvalifikace skutku, zvolená odvolacím soudem, v úvahu pouze tehdy, jestliže by přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti byl spáchán ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě ve větší hodnotě. Jinými slovy řečeno, na rozdíl od úmyslné varianty předmětného trestného činu, kde by přicházelo v úvahu posouzení trestné činnosti jako tzv. pokračujícího trestného činu, neumožňuje právní kvalifikace podle §217 odst. 2 tr. zákoníku sčítání hodnoty jednotlivých věcí či jednotlivých majetkových hodnot. Ačkoli v obou případech je za větší hodnotu nutno považovat hodnotu nejméně ve výši 100 000 Kč, týká se u kvalifikace podle §217 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku tato hodnota jednotlivé věci nebo jednotlivé majetkové hodnoty, přičemž sčítání hodnot jednotlivých věcí či majetkových hodnot v případě více útoků možné není, pokud se nejedná o tzv. věc hromadnou ve smyslu §501 o. z., přičemž o takovou věc se v projednávaném případě nejedná.
11. S ohledem na novelizaci tr. zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 10. 2020, tedy v mezidobí mezi rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně, se na posouzení větší hodnoty věci ve smyslu §138 odst. 2 tr. zákoníku užije ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, resp. v něm uvedené hranice pro určení škody. Podle tohoto ustanovení se za větší škodu, resp. věcí větší hodnoty se rozumí věc v hodnotě nejméně 100 000 Kč.
12. Protože žádná z předmětných radionavigací svou hodnotou nedosahovala hodnoty nejméně 100 000 Kč (tedy tzv. větší hodnoty), a protože sčítat hodnoty jednotlivých radionavigací není podle ustálené judikatury v případě přečinu legalizace výnosů trestné činnosti z nedbalosti přípustné, nezbývá než konstatovat, že právní posouzení protiprávního jednání obviněného odvolacím soudem jako přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §217 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku bylo nesprávné a vysloveným právním premisám neodpovídá.
13. Ve vztahu k další námitce obviněného, a sice námitce nesprávně zjištěného skutkového stavu, zejména stran hodnoty radionavigací, Nejvyšší soud vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek musí konstatovat, že obviněný, ačkoliv tyto své námitky formálně opírá o uplatněný dovolací důvod, jím namítané vady pod tento dovolací důvod podřadit nelze, neboť uvedené námitky nesměřují proti nesprávnému hmotně právnímu ustanovení, ale jejich podstata spočívá v tom, že obviněný nehodlá akceptovat hodnotící závěry nižších soudů ve vztahu k zjištěné hodnotě radionavigací, tedy uplatňuje výhrady podřaditelné pod procesní ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
14. Ve vztahu ke skutkovým a procesním námitkám obviněného (viz shora bod 13) poukazuje Nejvyšší soud na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. S ohledem na shora uvedené pochybení odvolacího soudu a výše uvedené závěry plynoucí mj. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 383/2012, stejně jako k uvedené problematice existující komentářové literatury [Spáchání legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 je trestné jen ve vztahu „k věci nebo jiné majetkové hodnotě větší hodnoty“. Věc nebo jiná majetková hodnota větší hodnoty je taková věc nebo hodnota, jejíž hodnota činí nejméně 50 000 Kč (od 1. 10. 2020 nejméně 100 000 Kč). Při legalizaci ve vztahu k více věcem nebo jiným majetkovým hodnotám není možné hodnotu jednotlivých věcí či majetkových hodnot sčítat. – Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1952 s.] musel Nejvyšší soud zrušit dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 To 247/2020-1842. V návaznosti na toto zrušení musel zrušit také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující a Krajskému soudu v Praze přikázat, aby věc znovu projednal a rozhodl při respektování ustanovení §265s tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu