ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.30.2021.1
sp. zn. 7 Td 30/2021-3618
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných P. M. , nar. XY, trvale bytem XY č. p. XY, XY, a D. M. , nar. XY, trvale bytem XY č. p. XY, XY, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 20/2020, nyní u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 14 To 56/2021, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2021 návrh obviněného P. M. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 1 T 20/2020, byli obvinění P. M. a D. M. uznáni vinnými, a to obviněný P. M. pod bodem 1. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dále dílem sám a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku pod body 2. až 23. pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem dokonaným a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 16. a 18. pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 16. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný D. M. byl uznán vinným pod body 3., 6. až 11., 15. až 21. a 23. pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem dokonaným a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 16. a 18. pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 16. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými vždy ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl oběma obviněným uložen trest a bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný D. M. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 24. obžaloby. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání obvinění P. M., D. M., státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře a poškození P. M. a R. M. Věc je nyní vedena u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 14 To 56/2021.
2. Obviněný P. M. podáním ze dne 5. 4. 2021, které bylo Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře doručeno dne 7. 4. 2021 (č. l. 3608 tr. spisu), učinil návrh na delegaci ve věci sp. zn. 14 To 56/2021, a to na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Důvody k takovému postupu spatřoval ve skutečnosti, že na soudkyni Okresního soudu v Táboře Mgr. Veroniku Novotnou podal trestní oznámení, obviněný D. M. pak měl blízký vztah s přísedící JUDr. Irenou Volfovou. V projednávané věci bylo dále podáno trestní oznámení na Policii České republiky, která sdělila, že je schopná ovlivnit Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočku v Táboře, a to jak ve prospěch obviněného, tak v jeho neprospěch. K této události mělo dojít ve Vazební věznici České Budějovice v únoru 2021 při podání vysvětlení. Ze strany policie byl vyvíjen psychologický tlak na přítelkyni obviněného, které mělo být telefonicky sděleno, že se věc sp. zn. 1 T 20/2020 vrací zpět k Okresnímu soudu v Táboře, což nebyla pravda. P. M., jež je v té to věci poškozenou, veřejně sdělila, že úzce spolupracuje s Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočkou v Táboře a postará se o co nejpřísnější potrestání. Okresní soud, krajský soud a státní zastupitelství sídlí ve stejné budově a obviněný se obával střetu zájmů, a že i krajský soud (stejně jako okresní soud) bude v jeho věci záměrně postupovat nesprávně a budou porušeny procesní předpisy. Nesouhlasil, aby o jeho věci bylo rozhodováno ve stejné budově, kde bylo rozhodnuto i soudem prvního stupně. Poukázal na to, že se soudci potkávají a zajisté znají, a rozhodnutí o jeho vině a trestu bude ovlivněno kontaktem mezi Mgr. Veronikou Novotnou a Mgr. Milenou Vránkovou. Na Mgr. Veroniku Novotnou podal trestní oznámení, které dostala k prostudování státní zástupkyně Mgr. Helena Zivčáková (která ho nechala založit do spisu). Podle obviněného došlo k protiprávnímu postupu, neboť státní zástupkyně Mgr. Helena Zivčáková byla přítomná při hlavním líčení, zpracovala návrh na podání obžaloby i sepsala odvolání v neprospěch obviněného. Trestní oznámení má mít v kompetenci nezávislá osoba a nikoli osoba, která může být ovlivněna řízením, přičemž poukázal na §30 odst. 1 tr. ř. Dodal, že opakovaně podával námitky podjatosti soudu, poukázal, že ho Policie České republiky, SKPV Tábor, přivezla do místa bydliště v době koluzní vazby a byl mu záměrně zamítnut výslech svědka, který by potvrdil jeho tvrzení. Obviněný vyjádřil obavy, že krajský soud bude brát celou věc jako správně právně kvalifikovanou a nebude se jí zabývat do hloubky. Tím by mohly vzniknout důvodné dohady, zda předseda senátu odvolacího soudu není zainteresován na jeho přísném postihu. Vzhledem ke skutečnosti, že je vyloučen senát krajského soudu ve věci sp. zn. 14 To 56/2021 (Mgr. Milena Vránková, Mgr. Zdeněk Pořízek, JUDr. Jiřina Roubíčková, Mgr. Petr Černý, Mgr. Ondřej Kubů), navrhl, aby Nejvyšší soud odňal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a přikázal ji Krajskému soudu v Brně.
3. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
4. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
5. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci obviněného P. M. nachází ve stadiu řízení před soudem druhého stupně, po předložení věci příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k rozhodnutí o podaných odvoláních. S ohledem na návrh obviněného, který žádá odnětí jeho věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a její přikázání Krajskému soudu v Brně, je Nejvyšší soud příslušný k rozhodnutí.
6. Po pečlivém zhodnocení v návrhu uvedených skutečností však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle §25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře.
7. Z návrhu obviněného na delegaci je patrné, že postavil požadavek na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře na svých obavách o spravedlivé rozhodnutí ve své věci u příslušného odvolacího soudu. Nejvyšší soud shledal, že konkrétními argumenty, kterými podpořil svůj návrh na delegaci, však převážně brojí proti postupům či rozhodnutím soudu prvního stupně, které se netýkají řízení před soudem odvolacím. Jde především o námitky, podle nichž podal trestní oznámení na soudkyni Mgr. Veroniku Novotnou, obviněný D. M. měl mít vztah s přísedící JUDr. Irenou Wolfovou, policejní orgány nepostupovaly vůči jeho osobě v souladu s předpisy, nebo že opakovaně podával námitky podjatosti na členy senátu soudu prvního stupně. Z obsahu spisového materiálu je navíc zřejmé, že obsahově totožné námitky obviněný již v průběhu řízení u okresního soudu uplatňoval, avšak zcela pomíjí, že na jím zmíněné námitky bylo v průběhu řízení před soudem prvního stupně reagováno a pochybnosti byly odstraněny. Byl vyloučen údajný vztah obviněného D. M. s přísedící, z přípisu Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 10. 7. 2020 vyplynulo, že nebyly zjištěny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly, že by se kterýkoli příslušník Policie České republiky dopustil trestného činu, nebo skutečnosti odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení (viz č. l. 2906 tr. spisu), konečně podané trestní oznámení na Mgr. Veroniku Novotnou bylo shledáno jako součást obhajoby obviněného. Soudy rovněž opakovaně rozhodovaly o námitkách podjatosti obviněného P. M. (jakož i o shodných námitkách obviněného D. M.), přičemž usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 11. 2020, sp. zn. 1 T 20/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 14 To 300/2020, a usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 11. 2020, sp. zn. 1 T 20/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 14 To 299/2020, bylo vysloveno, že žádný z členů senátu 1 T Okresního soudu v Táboře není z rozhodování v dané věci vyloučen. Nejvyšší soud se obdobnými námitkami rovněž zabýval, a to v usneseních ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 7 Td 35/2020 a ze dne 10. 2. 2021, 7 Td 4/2021. Na tato rozhodnutí Nejvyšší soud zcela odkazuje a konstatuje, že na závěrech z nich vyplývajících nemá důvod cokoli měnit.
8. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že takové námitky, tím méně námitka týkající se státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře Mgr. Heleny Zivčákové, se netýkají řízení před soudem druhého stupně a nemohou tak být důležitým důvodem pro odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře. Stejný závěr pak platí i pro nepodložené tvrzení obviněného ohledně údajného vyjádření poškozené P. M., že se postará o co nejpřísnější potrestání obviněného.
9. Obviněný dále ve svém návrhu vyslovil obavu, že Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nebude schopen v jeho věci spravedlivě rozhodnout, neboť sídlí v jedné budově s okresním soudem a se státním zastupitelstvím, soudci se navzájem znají a předjímal, že odvolací soud bude proto záměrně porušovat procesní předpisy a zásady spravedlivého procesu. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že uvedeným námitkám nelze přisvědčit, neboť se jedná o pouhá spekulativní tvrzení postrádající jakoukoli relevantní argumentaci, z níž by vyvstávaly důvodné pochybnosti o schopnostech všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře nestranně ve věci obviněných rozhodnout. Navíc již v předchozích (výše zmíněných) rozhodnutích Nejvyššího soudu bylo konstatováno, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.
10. Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že, byť nelze předjímat případné konečné rozhodnutí podle §31 odst. 1 tr. ř., z aktuálního obsahu trestního spisu nevyplývá, že by členové senátu 14 To Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře měli být vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci, neboť pokud jde o obviněným tvrzenou obavu z jisté (obecně tvrzené) kolegiálnosti soudkyň soudu prvního a druhého stupně Mgr. Veroniky Novotné a Mgr. Mileny Vránkové, je třeba uvést, že z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť by spočíval v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu (v této věci o takový případ ani nejde), nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). V souvislosti s posuzováním otázky profesní podjatosti soudce lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, podle kterého každý soudce profesionál musí být při rozhodování schopen odstínit standardní profesní a kolegiální vztahy, neboť je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat. Obviněný v této souvislosti ostatně ani neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly důvodnosti obavy o spravedlivé rozhodnutí odvolacího soudu.
11. Je zřejmé, že ani tyto obviněným uplatněné a v podstatě nepodložené námitky nemohou být důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře v jeho věci, a proto ani důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a jejímu přikázání soudu jinému. Taková tvrzení jsou pouhou spekulací a nemají oporu ve spisovém materiálu, který byl Nejvyššímu soudu předložen.
12. Obviněný ve svém návrhu na delegaci tedy neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, aby jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které Nejvyšší soud neshledal.
13. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.