ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1147.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1147/2021-511
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovoláních obviněné V. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY a obviněného J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 9 To 438/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 134/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. P. a J. H. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 10. 2020, č. j. 1 T 134/2018-398, byla obviněná V. P. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný J. H. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho a půl roku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného V. K.
2. Pokusu uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustili v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době vyhotovili dokument označený jako „Závěť“ zůstavitelky M. H. datovanou dnem 16. 5. 2012 a podepsanou vlastnoručně svědky J. H. a V. K. a opatřenou zfalšovaným podpisem zůstavitelky M. H., zemřelé dne 28. 1. 2017, dne 16. 9. 2017 zaslala V. P. poštou výše uvedenou závěť M. H. poškozenému Z. P. jako jedinému dědici majetku po zesnulé M. H., a to spolu s průvodním dopisem sepsaným J. H., na základě kterých požadovala převod zděděného majetku formou darovací smlouvy na svoji osobu, a to konkrétně 7/8 vlastnického podílu uvedeného na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, okr. Vyškov, nemovitého majetku po M. H. sestávajícího se z ideálních 14/16 nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, na LV č. XY pro obec a katastrální území XY – pozemku p. č. XY zastavěná plocha a nádvoří o výměře 332 m 2 , jehož součástí je stavba XY č. p. XY, rodinný dům, postavená na tomto pozemku, a pozemku p. č. XY zahrada o výměře 761 m 2 , se všemi součástmi a příslušenstvím, v obvyklé ceně ke dni úmrtí M. H. ve výši 1.020.101 Kč. Takto se V. P. pokusila Z. P. přimět k darování výše uvedených nemovitostí na základě nepravdivé písemné závěti zůstavitelky M. H., přičemž pravost podpisu M. H. na předmětné závěti jí účelově stvrdili J. H. a V. K., a to vše činila s úmyslem, aby na základě takto předložené závěti Z. P. provedl majetkovou dispozici převedením zákonně nabytých nemovitých věcí z pozůstalosti zůstavitelky M. H. na osobu V. P., a tímto mu hodlala způsobit škodu ve výši 1.020.101 Kč.
3. Takto byli odsouzeni poté, co byli nejprve rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 2. 2019, č. j. 1 T 134/2018-299, obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni, přičemž tento rozsudek byl z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2019, č. j. 9 To 199/2019-319, a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Okresnímu soudu ve Vyškově jako soudu prvostupňovému.
4. Následně byla napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, č. j. 9 To 438/2020-450, odvolání všech tří obviněných směřující proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
5. Proti usnesení soudu druhého stupně podali dva obvinění – V. P. a J. H. dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vady zakládající důvodnost dovolání založil již prvoinstanční soud nesprávně, neúplně a nezákonně provedeným dokazováním a z takto provedeného dokazování vyvozením nesprávných skutkových a právních závěrů a odvolací soud vadu zakládající tento dovolací důvod neodstranil, ač tak mohl učinit. Vzhledem k tomu, že tak učinili jedním podáním, byla jejich argumentace zcela shodná.
6. První dovolací námitkou, vycházejíce z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označili obvinění tzv. opomenuté důkazy, konkrétně lékařské zprávy o zdravotním stavu M. H. R. R. ze dne 4. 2. 2018, jejího praktického lékaře, a I. R. ze dne 13. 8. 2012, psychiatričky diagnostikující zesnulé M. H. periodickou depresivní poruchu, v době vyhotovení zprávy ve středně těžké fázi, a popisující ji jako „ležícího“ pacienta s odeznělými abstinenčními příznaky v podobě třesu po vysazení lexaurinu a nasazení jiné medikace. Obvinění argumentovali tím, že tyto důkazy nebyly soudy bez vysvětlení provedeny a při rozhodování zohledněny, ačkoli měly dle názoru dovolatelů zásadní význam při zpracování odborného vyjádření, resp. revizního znaleckého posudku k pravosti podpisu M. H., neboť její psychické onemocnění, medikace a diagnostikované abstinenční stavy po vysazení medikace měly vliv na její jednání, chování a schopnost a způsobilost psaného projevu. Zároveň poukázali na neobvyklý kategorický závěr znalce, přestože označil sporné podpisy za obtížně zpracovatelné pro písmoznalecké zkoumání. Obvinění se pak podrobně vyjádřili k metodice zkoumání písma použité v odborném vyjádření i v revizním znaleckém posudku, kterým vytýkali řadu pochybení. Protože rozhodnutí o vině stojí právě na odborném vyjádření a revizním znaleckém posudku, trpí tyto podle přesvědčení dovolatelů vadami zásadně ovlivňujícími jejich správnost, a tím i jejich důkazní relevanci.
7. Obvinění dále namítali, že důkaz revizním znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma, zpracovaný Znaleckým a expertním ústavem, z. ú., nebyl získán procesně přípustným způsobem a zjištění vyplývající z tohoto posudku tudíž nemohou být podkladem pro zjištění skutkového základu věci. Uvedli, že pokud zákon umožňuje přibrat znalecký ústav k přezkoumání znaleckého posudku, nemůže tak učinit k přezkoumání odborného vyjádření, neboť takový postup trestní řád neupravuje. Došlo tak k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, neboť nelze interpretačně zpětně legalizovat případné vady v postupu nalézacího soudu první instance při přibrání znaleckého ústavu a vymezení jeho úkolu tak, jak to činí odvolací soud. Z výsledku znaleckého zkoumání není možné zpětně dovozovat, co vlastně znalecký ústav zpracoval a jakou formu důkazu výsledek takového posouzení představuje. Takový důkaz označili za nezákonný, přičemž pochybení nelze konvalidovat ani výslechem zástupce zpracovatele takového posudku. Obvinění proto namítali rozpor se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., z něj vyplývající extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a to v návaznosti na nesprávné posouzení důkazu znaleckým posudkem jako důkazu zákonného.
8. Nesprávnost právního posouzení skutku obvinění odvíjeli také od nesprávného posouzení předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. (obviněnými nesprávně označeno jako trestní zákoník), kterou bylo v případě dovolatelů posouzení platnosti předmětné závěti. Platnost závěti nutně neguje jak možnost vyvolání omylu, tak možnost obohacení a vyvolání škody na cizím majetku a vylučuje naplnění i jeho materiální stránky v podobě společenské škodlivosti takového jednání. Nakonec obvinění poukázali na možné uplatnění procesní zásady in dubio pro reo zakotvené v §2 odst. 2 tr. ř. a v samotném ústavním pořádku.
9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění uvedli, že odvolací soud provedl ve stanoveném rozsahu věcný přezkum napadeného rozhodnutí, ale nesprávně dospěl k závěru o nedůvodnosti dovolateli podaného odvolání. Již v řízení tomuto zamítavému rozhodnutí předcházejícímu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odvolací soud však vadu zakládající tento dovolací důvod neodstranil, ač tak mohl učinit.
10. Obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, zprostil obviněné obžaloby dle §265m odst. 1 tr. ř., případně aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Nejvyšší státní zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání nevyjádřilo.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami k tomuto oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
15. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
16. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou více méně opakováním námitek odvolacích. Porušení svého práva na spravedlivý proces obvinění spatřují v hodnocení důkazů, s nímž nesouhlasí, a předkládají vlastní verzi skutkového děje. Jejich námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
17. Obvinění namítali existenci tzv. opomenutých důkazů. K tomu je možno nejprve připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná též o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
18. V posuzované věci byla obviněnými namítána vada v podobě první z uvedených alternativ (neprovedení listinných důkazů – předmětných lékařských zpráv). Co se týče tvrzení existence tzv. opomenutých důkazů, nutno konstatovat, že se o tento případ nejedná. Ve spise jsou uvedené lékařské zprávy založeny na č. l. 205 a 206, přičemž byly provedeny podle §213 odst. 1 tr. ř., a to v hlavním líčení dne 22. 2. 2019 (č. l. 293v.). Z obou postupně vynesených rozsudků Okresního soudu ve Vyškově č. j. 1 T 134/2018-299 a č. j. 1 T 134/2018-398, je patrné, že tyto důkazy byly provedeny a hodnoceny v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle §2 odst. 6 tr. ř. V odvolání pak sami obvinění poukazují na to, že nalézací soud provedl obsáhlé a zcela vyčerpávající dokazování, přičemž provedl všechny důkazy s jedinou výjimkou, za kterou však bylo označeno vyšetření obviněného J. H. na polygrafu (v dovolání nenamítané). Přitom ani v rámci odvolacího řízení nebyl tento důkazní návrh ze strany obviněných vznesen. Samotné důkazní řízení proto netrpělo takovým nedostatkem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
19. Co se týče významu uvedených lékařských zpráv pro zpracování odborného vyjádření a následného znaleckého posudku k pravosti podpisu zůstavitelky, je nutné zdůraznit, že osobám, které zpracovaly odborné vyjádření a znalecký posudek, byly informace z těchto lékařských zpráv známy a tyto zohlednili v rámci svých závěrů. V obou případech dospěli ke kategorickým závěrům, že podpisy na závěti nejsou pravými podpisy zůstavitelky M. H. Přičemž všichni obvinění vypovídali, že předmětná závěť byla zůstavitelkou podepsána za jejich přítomnosti. Při výslechu zpracovatele odborného vyjádření Ing. Miroslava Bílka vyplynulo, že i vlivem léků nebo při náhlém zlepšení zdravotního stavu by M. H. nedosáhla takových podpisů (pokud jde o jejich kvalitu), jak byly vyhotoveny na předmětné závěti. Tento závěr pak potvrdil i JUDr. Jiří Straka, který vypovídal za zpracovatele znaleckého posudku – Znalecký a expertní ústav, z. ú., a potvrdil, že lékařské zprávy měly vliv na jejich závěry. K dotazům obviněného J. H. při hlavním líčení nalézací soud potvrdil, že znalecký ústav i zpracovatel odborného vyjádření měli k dispozici celý kompletní soudní spis. Je tedy možné uzavřít, že námitka obviněných nebyla důvodná, jelikož při odborných závěrech bylo vycházeno také z předmětných lékařských zpráv, potažmo zdravotního stavu zemřelé M. H. v době, kdy měla být závěť podepsána, a její zdravotní stav včetně medikace byl v odborných závěrech zohledněn.
20. Pokud jde o námitku neobvyklého kategorického závěru znalce a zpochybnění metodiky zkoumání písma v rámci odborného vyjádření a znaleckého posudku, je nutno uvést, že ani tuto námitku nelze podřadit pod tvrzený, ani žádný jiný, dovolací důvod, jelikož dovolací námitky ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek do hodnocení důkazu, jak jej provedly soudy. Obvinění zpochybňují způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jeho výsledek vyjádřený především ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu. Je možné shrnout, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Odborné závěry byly zjištěny na základě vypracování odborného vyjádření a nadto i znaleckého posudku, osobami odborně fundovanými, v souladu se zákonem, nadto znalecký posudek byl vypracován znaleckým ústavem. Nejvyšší soud při vypracování odborného vyjádření ani znaleckého posudku nezjistil žádná zásadní pochybení. Pokud obvinění namítají některé skutečnosti ve vztahu k odborným závěrům, pak se jedná toliko o jejich laické tvrzení, které nebylo doloženo tvrzením odborně fundované osoby, případně znaleckým posudkem.
21. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku nezákonnosti důkazu revizním znaleckým posudkem. Podstatou této námitky je, že předmětný důkaz (vyplývající z revizního znaleckého posudku), respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů, neboť trestní řád neupravuje postup přezkoumání odborného vyjádření revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu.
22. Podle §110 tr. ř. může být ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení přibrán znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Opatřením Okresního soudu ve Vyškově, č. j. 1 T 134/2018-351, byl v souladu s uvedeným ustanovením přibrán Znalecký a expertní ústav, z. ú., ke zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma a k revizi odborného vyjádření z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma. Soud tedy nechal vypracovat znaleckým ústavem znalecký posudek, jehož součástí bylo mimo jiné pod bodem 4. i přezkoumání (provedení revize) závěru vypracovaného odborného vyjádření.
23. Odvolacímu soudu není možné vytknout, pokud by přibral znalecký ústav k podání znaleckého posudku, ve kterém požádal mimo jiné i o přezkum závěru (revizi) odborného vyjádření. Pokud totiž trestní řád dovoluje přibrání znaleckého ústavu k přezkoumání jiného posudku vypracovaného znalcem, pak je možné toto vztáhnout i na revizi závěrů odborného vyjádření, které je subsidiárním důkazním prostředkem ve vztahu k znaleckému posudku. Ačkoli je společným znakem především objasnění odborné otázky, podle §105 tr. ř. je znalec přibrán pouze tehdy, pokud to vyžaduje složitost posuzované otázky. Pokud v daném případě vyhovuje daný důkazní prostředek kvalitativně vyšším standardům (srov. §105 až 108 tr. ř.), tím spíše lze takový důkazní prostředek považovat za vyhovující ve vztahu ke standardu nižšímu (dle argumentu a maiori ad minus ).
24. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vyškově na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
25. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
26. Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněných na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obvinění nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňují s rozsahem dokazování a se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
27. Za námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zjevně neopodstatněnou, lze považovat námitku neposouzení předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. ohledně platnosti předmětné závěti, jejímž důsledkem byla dle obviněného nemožnost vyvolání omylu, obohacení se a způsobení škody na cizím majetku stejně jako naplnění „materiální stránky trestného činu“ v podobě společenské škodlivosti takového jednání. Jde tedy o námitku, která směřuje do objektivní stránky trestného činu a jejím obligatorním znakům. Z hlediska trestní odpovědnosti za trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je podstatné, že se obvinění v souladu s objektivní stránkou skutkové podstaty předmětného trestného činu pokusili uvést poškozeného v omyl a způsobit takovým jednáním značnou škodu. Za pokus podvodného jednání lze v tomto případě považovat zaslání nepravdivé písemné závěti poškozenému a pokus přimět ho, aby daroval výše specifikované nemovitosti v přesvědčení, že závěť je pravá. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadené usnesení odvolacího soudu. Soudy zjištěné skutkové okolnosti rovněž svědčí o takové míře společenské škodlivosti, že uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku nepřipadalo v úvahu.
28. Závěrem k namítanému porušení procesní zásady in dubio pro reo zakotvené v §2 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněných. Tato zásada se tedy vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněných nevznikly.
29. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
30. Obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, kterou založili na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Vzhledem k tomu, že jsou dovolání obviněných z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněná, je tomu stejně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
31. Námitky uvedené v dovoláních obviněných zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.