ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.466.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 466/2021-1179
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 5. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. T. , nar. XY v XY, Italská republika, státní příslušník Italské republiky, bytem XY, Italská republika, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 5 To 12/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný M. T., odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 4 T 15/2018-881, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného pokusu zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 3. 4. 2018 v Praze, s úmyslem získat majetkový prospěch, neoprávněně a bez vědomí vlastníků nemovitosti nabídl prostřednictvím zprostředkovatele M. C. realitní makléřce D. S. k prodeji bytovou jednotku č. XY v ul. XY, Praha, kterou obýval na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 8. 7. 2008 s vlastníky R. a J. Š., přičemž za uvedenou bytovou jednotku požadoval kupní cenu ve výši 340 000 EUR, kdy zálohově chtěl v hotovosti 100 000 EUR a po provedení převodu nemovitosti před notářem, k čemuž mělo dojít dne 30. 6. 2018, chtěl 240 000 EUR složit na bankovní účet. Na základě jeho nabídky byla následně uvedená bytová jednotka D. S. inzerována k prodeji za částku 8 500 000 Kč na různých realitních webových portálech a po zajištění zájemců o tuto nemovitost obviněný za účelem prodeje svolil k provádění prohlídek bytu s potencionálními zájemci, přičemž dne 13. 4. 2018 byly za jeho přítomnosti a za účasti D. S. a M. C. provedeny prohlídky předmětného bytu s J. M., L. M., S. K., P. K., J. M., F. A. M., a poté již pouze za účasti obviněného a D. S. s P. G. J. L. a H. S. Před těmito zájemci o koupi bytu obviněný vystupoval jako vlastník bytu, ač tomu tak nebylo, a tímto jednáním zájemce o koupi bytové jednotky uváděl v omyl a snažil se tak vylákat finanční částku odpovídající jím předem určené záloze ve výši 100 000 EUR (tedy cca 2 500 000 Kč), kterou chtěl použít pro svou vlastní potřebu, přičemž k dokonání činu nedošlo proto, že se vlastníci předmětné bytové jednotky o jeho jednání dozvěděli prostřednictvím jedné ze zájemkyň o koupi bytu.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce odvoláním v neprospěch obviněného v celém rozsahu, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 5 To 12/2019-958, rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině nově obviněného podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nesouhlasí s částečným zrušením rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, neboť tím porušil zásadu zákazu reformace in peius. Odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo směřováno především proti výroku o vině, když žádal překvalifikování skutku na zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a pouze v návaznosti na to namítal mírnost uloženého trestu. Pokud by odvolací soud zrušil výrok o vině i o trestu a překvalifikoval jeho jednání podle pátého odstavce, bylo by z logiky věci vše v pořádku. Zdůraznil, že je osobou prvotrestanou na území ČR, což je výrazná polehčující okolnost a trestné činy spáchané v Italské republice jsou již dávno zahlazené. Jeho doznání je možné považovat za řádné, napomáhající při vyšetřování, a je rovněž polehčující okolností. S ohledem na okolnosti by mohl naplnit i polehčující okolnost spočívající v upřímné lítosti. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by chtěl vylákat zálohu 100 000 EUR od více zájemců. Nevyvíjel žádnou iniciativu, aby poškození zájemci složili zálohu a zjevně spoléhal na to, že zálohu pro něj bude inkasovat D. S. z pozice realitní makléřky. Se zájemci nebyl krom prohlídky v kontaktu a ani se o získání kontaktu nesnažil. Soud prvního stupně rozhodl správně o vině i trestu, a soudem druhého stupně uložený trest neodpovídá skutkovým zjištěním a je trestem nepřiměřeným vzhledem k naivnosti jeho jednání, jeho vysokému věku, doznání, projevené lítosti a dosavadní bezúhonnosti.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a uvedl, že obviněný nevytýká nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zjevně se pohybuje mimo meze tohoto dovolacího důvodu. K vytýkané změně trestu k horšímu došlo z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a tedy v souladu s §264 odst. 2 tr. ř. Námitka obviněného ohledně výroku o vině je rozporná, neboť je paradoxně konstruována v jeho neprospěch. Polehčující okolnosti a nepřiměřenost trestu nejsou podřaditelné pod uplatněné ani jiné dovolací důvody. Odvolací soud správně uložil nepodmíněný trest.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými brojí proti skutkovým zjištěním soudů, jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi majitelů bytu manželů J. a R. Š., D. S., M. C., stejně jako poškozených zájemců, kteří se zúčastnili předmětných prohlídek bytu. Nad rámec uvedeného je pak namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Pouze na okraj lze poznamenat, že dosti neurčitou poznámku obviněného, že by bylo v pořádku, kdyby odvolací soud jeho jednání posoudil podle přísnějšího ustanovení §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, rovněž není možné pod žádný z dovolacích důvodů podřadit, když tato krom své neurčitosti navíc směřuje zcela zjevně v neprospěch obviněného (srov. §265p odst. 1 tr. ř.).
15. Ani námitka obviněného stran porušení zásady zákazu reformace in peius, kterou brojí proti tomu, že mu soud druhého stupně uložil přísnější trest, není s to ani uplatněný, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., naplnit, neboť se jedná o námitku týkající se výhradně procesního postupu soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 570/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 11 Tdo 60/2003). S ohledem na ústavněprávní rovinu možných dopadů porušení této zásady však Nejvyšší soud pokládá za důležité doplnit, že v nyní projednávaném případě bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno odvolání státním zástupcem v neprospěch obviněného, a to do výroků o vině i trestu. Tím, že odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného změnil výrok o trestu z podmíněného trestu odnětí svobody na nepodmíněný, proto nemohlo dojít k porušení zásady zákazu reformace in peius.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Obviněný pod tímto dovolacím důvodem namítl, že odvolací soud neuznal existující polehčující okolnosti a obviněnému uložil trest, který pro něj byl nepřiměřeně přísný. K tomuto je namístě uvést, že nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky byl obviněnému uložen nejen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody na dvě léta až osm let podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, ale navíc v její dolní polovině. Odvolací soud se přitom s uložením nepodmíněného trestu, stejně jako s existencí, resp. neexistencí polehčujících okolností dostatečně zabýval a ve stručnosti lze na jeho závěry dále odkázat (srov. především str. 7-8 odst. 25-31 rozsudku soudu druhého stupně). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani není s to naplnit jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
17. Námitky obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
19. Nad rámec uvedeného je namístě dále doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 10. 4. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 3. 5. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu