ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.507.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 507/2021-2744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovoláních, která podali obvinění R. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a J. Ž. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 13 To 291/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 5/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 13 To 291/2020, zrušuje výrok o uložení peněžitého trestu obviněnému J. Ž. včetně výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17. 9. 2020, č. j. 2 T 5/2019-2567, byl obviněný R. J. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve spolupachatelství s obviněnými P. H. a M. P., a obviněný J. Ž. zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
2. Za uvedený zločin krádeže byly obviněnému R. J. uloženy tresty odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků, peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem tedy 600 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 18 měsíců a trest propadnutí věci, a to finanční částky 166 200 Kč, 2 650 EUR, 770 anglických liber, externího harddisku Samsung, notebooku zn. HP Pavilion, mobilního telefonu zn. Alcatel a micro SD reader včetně micro SD karty. Za zločin podílnictví a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu byl obviněnému J. Ž. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků, peněžitý trest ve výši 400 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem 800 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 20 měsíců a trest propadnutí věci, a to finanční částky 185 EUR, 802 USD, 1 024 000 Kč a mobilního telefonu zn. Samsung. Rovněž byla obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené obchodní společnosti Philip Morris Products SA škodu ve výši 831 567 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Z podnětu odvolání obviněných P. H., R. J. a J. Ž. rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. 13 To 291/2020-2625, podle §258 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. ř. (a ve vztahu k obviněnému M. P. podle §261 tr. ř.) tak, že výrokem I. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněný R. J. byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ve vztahu k obviněnému J. Ž. zůstala právní kvalifikace ve výroku o vině nezměněna. Za zločin krádeže byl obviněný R. J. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, dále k peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem 200 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců a k trestu propadnutí věci (specifikace jednotlivých věcí zůstala nezměněna). Za zločin podílnictví a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu byl obviněný J. Ž. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, k peněžitému trestu ve výši 400 denních sazeb po částce 1 000 Kč, celkem 400 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 12 měsíců a dále k trestu propadnutí věci (specifikace jednotlivých věcí zůstala rovněž nezměněna). Obviněnému R. J. byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněnými P. H. a M. P. poškozené obchodní společnosti na náhradu škody 566 720 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Krajský soud v Praze dále rozhodl výrokem II. o zamítnutí odvolání státní zástupkyně a poškozené obchodní společnosti. Výrokem III. zprostil obviněné J. Ž. a R. J. obžaloby pro některé dílčí skutky.
5. Podle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněný R. J. společně s P. H. a M. P. dopustili zločinu krádeže v podstatě tím, že společným jednáním nejméně dne 11. 1. 2017 kolem 11:02 hodin a 20. 1. 2017 odcizili ke škodě uvedené obchodní společnosti cigarety tím způsobem, že obviněný R. J. je zajistil z výroby, uložil je do kartonových krabic a připravil je k odvezení ze skladu náhradních dílů nebo je připravil do plechového skladu náhradních dílů, do něhož měl přístup, následně do areálu poškozené společnosti vjel obviněný P. H. jako řidič vozidla Mercedes Sprinter a za přítomnosti obviněného M. P. nacouval ke skladu a obviněný R. J. mu do vozidla naložil odcizené cigarety. Následně obviněný M. P., který v poškozené obchodní společnosti pracoval na pozici bezpečnostního pracovníka, zajistil, aby vozidlo s cigaretami vyjelo ven z areálu bez provedení výstupní kontroly, přičemž v každém z uvedených dnů naložili do vozidla paletu s nejméně 14 ks kartonových krabic s obsahem vždy nejméně 4600 cigaret, celkem tedy v každém z těchto dvou případů 64 400 cigaret v hodnotě nejméně 283 360 Kč (jedna cigareta v hodnotě 4,40 Kč), celkem oběma útoky odcizili cigarety v hodnotě 566 720 Kč.
6. Obviněný J. Ž. se zločinu podílnictví dopustil tím, že nejméně od měsíce května 2016 do 29. 5. 2017 zakoupil, převzal a ukryl cigarety a tabák v hodnotě nejméně 4 003 362,40 Kč za účelem jejich následného prodeje, ačkoli mu bylo známo, že se jedná o věci získané trestným činem spáchaným na území České republiky, neboť tyto cigarety byly odcizeny ve společnosti Philip Morris ČR, a. s., přičemž uvedené cigarety a tabák ukrýval v místě svého trvalého bydliště v Čáslavi, v pronajaté garáži rovněž v Čáslavi, v bydlišti svého bratra v obci Horky a v objektu své matky v obci Bernardov. Přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu se dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby do 29. 5. 2017 v místě svého trvalého bydliště v Čáslavi v bytě neoprávněně přechovával 288,97 g sušeného rostlinného materiálu morfologicky odpovídající rostlině konopí, který obsahoval 49,03 g účinné psychotropní látky delta-9-THC.
7. Obvinění R. J. a J. Ž. podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný R. J. také o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný R. J. namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Konkrétně se jedná o výpověď svědka M. Z. k množství, velikosti a obsahu krabic zachycených na kamerových záznamech, která se podle obviněného vztahuje pouze k záznamu ze dne 11. 1. 2017 z doby mezi 13:14 a 13:54 hodin, avšak soud ji vztáhl k odcizení krabic téhož dne, ale již v 11:02 hodin, tedy o skoro tři hodiny dříve. Informace o počtu krabic, jejich rozměru a obsahu ve vztahu k jednání dne 11. 1. 2017 v 11:02 hodin nevyplývají z žádného z provedených důkazů. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že mu byl uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, avšak v odůvodnění napadeného rozsudku není uvedeno, z čeho soudy dovodily, že věci (zejm. peníze v cizí měně a elektronika) byly bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Jedná se tak o trest, který zákon nepřipouští. V závěru namítl, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, a to jednak pro existenci zmiňovaného extrémního rozporu a jednak z důvodu nepředvídatelnosti rozhodnutí, jelikož Krajský soud v Praze, jenž napotřetí zrušil rozsudek soudu prvního stupně, i přes své předchozí nevyslyšené požadavky na doplnění dokazování ve věci bez doplnění dokazování sám rozhodl.
9. Obviněný J. Ž. podal dovolání pouze do výroku o trestu. Dovolací důvod výslovně neuvedl, avšak z doslovné citace zákonného textu bylo možno dovodit, že měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Praze uložení peněžitého trestu a trestu propadnutí věci vůbec neodůvodnil. Stejně jako dovolatel R. J. namítl, že v napadeném rozsudku nebylo uvedeno, z čeho soud dovodil, že věci, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto, byly bezprostředním výnosem z trestné činnosti. K peněžitému trestu konstatoval, že soudy neprovedly žádné dokazování ohledně jeho bonity. On sám je nemajetný, jediný majetek, který měl, byla finanční hotovost, o níž bylo rozhodnuto trestem propadnutí věci. Peněžitý trest je proto zcela nedobytný.
10. Oba obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a věc mu přikázal k novému rozhodnutí.
11. Nejvyšší státní zastupitelství sdělilo, že se k dovoláním nebude vyjadřovat.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Obviněný R. J. však dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
15. Obviněný R. J. dovolání založil především na námitkách proti výroku o vině, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na zpochybnění hodnocení důkazů soudy. Uvedené námitky mají vyloženě skutkovou povahu, čímž se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
16. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
17. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
18. O žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů není extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech. Odvolací soud hodnocení důkazů a skutkové závěry v napadeném rozsudku přesvědčivě odůvodnil jak co do spáchání jednotlivých útoků, tak co do (skutečně minimálního) množství odcizených cigaret. Ze souhrnu provedených důkazů bezpochyby vyplývá, že obvinění cigarety kradli opakovaně a ve velkém množství. V obžalobě i v původním odsuzujícím rozsudku okresního soudu jim byly kladeny za vinu tři útoky – spáchané dne 11. 1. 2017 po 11. hodině, dne 12. 1. 2017 po 12. hodině a dne 20. 1. 2017 kolem 13. hodiny. Tyto útoky vyplývají z kamerových záznamů. Z těch je dále patrné, že dne 11. 1. 2017 kolem 13:45 obviněný R. J. připravil obvyklou várku cigaret k odcizení na další den, kterou svezl výtahem a připravil na obvyklé místo do kontejneru u skladu. Okresní soud v rozsudku ze dne 17. 9. 2020 útok ze dne 12. 1. 2017 z výroku vypustil, a to nepochopitelně, jak správně uvedl odvolací soud v odst. 15 napadeného rozsudku.
19. V průběhu řízení došlo v důsledku nesoustředěného postupu okresního soudu ke změnám a postupnému výraznému snížení minimálního množství odcizených cigaret. Tak podle prvního rozsudku ze dne 29. 3. 2019 obvinění odcizili cigarety v celkové hodnotě 831 567 Kč, podle druhého rozsudku ze dne 18. 12. 2019 v hodnotě 1 293 400 Kč a podle třetího rozsudku okresního soudu ze dne 17. 9. 2020 v hodnotě 880 404 Kč. Krajský soud v napadeném rozsudku množství upravil na celkových 128 800 ks cigaret v hodnotě 566 720 Kč. Množstvím odcizených cigaret se soudy zabývaly opakovaně, bylo k tomu doplňováno dokazování a ve výsledku bylo i v této dílčí otázce rozhodnuto zcela v duchu zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Přihlédnuto bylo i k opakované výpovědi svědka M. Z., který se vyjádřil také k obecným otázkám pravidel balení cigaret. Odvolací soud tyto své úvahy přesvědčivě vyložil v odst. 19 – 23 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž lze odkázat. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvody pro zásah do pravomocného rozhodnutí soudu.
20. Skutkové povahy a tedy mimo uplatněné dovolací důvody je ve skutečnosti i námitka obviněného R. J. týkající se trestu propadnutí věci. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, je třeba rozumět jednak trest, který zákon vůbec nepřipouští, jednak případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno konkrétní druh trestu vůbec uložit. Druhá z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím, a pamatuje na situace, kdy trest byl uložen mimo zákonnou sazbu (při nedůvodném překročení buď její horní, nebo dolní hranice). Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani žádného jiného).
21. I při posuzování případného naplnění tohoto dovolacího důvodu vychází Nejvyšší soud ze skutkových závěrů soudů prvního a druhého stupně. Jestliže obviněný právě tyto závěry napadá, jde o námitky nepodřaditelné pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod. Obviněný brojil proti závěru soudů, že uschované peníze zajištěné („vykopané“) u něho při domovní prohlídce nesouvisely s trestnou činností. K tomu se odvolací soud dostatečně vyjádřil v odst. 32 odůvodnění napadeného rozsudku. Akceptoval rovněž skutkový závěr okresního soudu, že elektroniku s příslušenstvím, o jejímž propadnutí bylo rozhodnuto, používal obviněný v souvislosti s pácháním trestné činnosti. Ani skutková zjištění soudů v těchto otázkách nejsou v nějakém zásadním (extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů.
22. Obviněný R. J. dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z výše uvedeného zároveň plyne, že ústavně zaručené základní právo obviněného R. J. na spravedlivé řízení nebylo porušeno.
23. Nad rámec dovolacích námitek Nejvyšší soud doplňuje, že ohledně propadnutí elektroniky by byl přiléhavější odkaz na zákonné ustanovení §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jelikož nalezená elektronika u obviněného byla podle zjištění soudů využívána jako nástroj při páchání trestné činnosti (srov. §135a tr. zákoníku), tj. v tomto případě se nejednalo o bezprostřední výnos z trestné činnosti. Nicméně je zřejmé, že i v tomto případě byly naplněny zákonné podmínky pro uložení tohoto trestu.
24. Obviněný J. Ž. v dovolání rovněž napadl výrok o trestu propadnutí věci, který mu byl uložen. Lze tu odkázat na výše řečené o skutkové povaze dovolací námitky obviněného R. J. Nejvyšší soud připomíná, že v rámci domovní prohlídky v objektech majících souvislost s obviněným J. Ž. (jednalo se o objekty, které byly buď v jeho vlastnictví, nebo které využíval) byly nalezeny nejen kartony cigaret, kusové cigarety a tabák, ale rovněž finanční hotovost (185 EUR, 802 USD a 1 024 000 Kč) a mobilní telefon Samsung, jenž byl rovněž (spolu s finanční hotovostí) předmětem trestu propadnutí věci. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení obviněného J. Ž., že finanční prostředky u něj nalezené pocházely z prodeje nemovitosti jeho partnerky, ze stavebního spoření atd., přičemž tento svůj závěr dále zdůvodnil. Závěr, že se jedná o bezprostřední výnos z trestné činnosti, nemůže změnit ani skutečnost, že část zajištěných bankovek byla v cizí měně. Stejně tak se nalézací soud vyjádřil k propadlé elektronice, o jejímž propadnutí bylo rozhodnuto, protože byla používána v souvislosti s pácháním trestné činnosti.
25. S výhradou částečně nepřesné (avšak nenamítané) aplikace §70 odst. 1 tr. zákoníku (stejně jako u obviněného R. J.) lze uzavřít, že předmětné věci specifikované ve výroku o trestu propadnutí věci evidentně představují bezprostřední výnos z páchané trestné činnosti, resp. v případě propadlé elektroniky sloužily jako nástroj trestné činnosti. Odvolací soud tudíž ani ve výroku o trestu propadnutí věci uloženém obviněnému J. Ž. (se zmíněnou formální výhradou) nepochybil.
26. Dovolací námitka obviněného J. Ž. o nedobytnosti jemu uloženého peněžitého trestu je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (viz rozhodnutí č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání je v této části důvodné.
27. Není pochyb o tom, že v případě dovolatele byly splněny obecné podmínky pro uložení peněžitého trestu stanovené v §67 tr. zákoníku. Pokud jde o jeho výměru a další podmínky, stanoví trestní zákoník v §68 odst. 1, že peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Podle §68 odst. 2 tr. zákoníku činí denní sazba nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Podle §68 odst. 3 tr. zákoníku počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Dvojnásobek počtu denních sazeb nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. V tomto ustanovení je dále upravena možnost stanovení splátek peněžitého trestu.
28. Podle §68 odst. 4 tr. zákoníku příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu. Nevychází se tedy jen z čistého příjmu pachatele, ale též z jeho majetku a z výnosů z něj a také z dalších podkladů. Vedle příjmů a majetku je nutno přihlédnout i k závazkům pachatele. Tento odhad soudu přichází ovšem v úvahu jen za situace, kdy nebudou k dispozici žádné nebo dostatečné podklady ke zjištění pachatelova čistého příjmu a jeho majetkových poměrů. Jde o subsidiární postup. Odhad nemůže vykazovat prvky libovůle, musí vycházet z důkazů a jasných hledisek.
29. Dovolatelem namítaná otázka je upravena v §68 odst. 6 tr. zákoníku tak, že peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.
30. Při zkoumání uvedené zákonné podmínky je nutné vycházet z konkrétně ukládaného trestu a zjišťovat osobní a majetkové poměry pachatele i jeho závazky. Kritéria je třeba posuzovat z hlediska kvantitativního. Peněžitý trest má být uložen jen v takové celkové výměře, v jaké je dobytný. Pokud by peněžitý trest ve výměře, v jaké umožňují jeho uložení osobní a majetkové poměry pachatele, byl nepřiměřený ostatním hlediskům stanoveným pro ukládání trestu (§39 tr. zákoníku), zejména povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, uváží soud, zda není namístě uložení jiného druhu trestu, a to popřípadě i vedle peněžitého trestu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 901). Pro neuložení peněžitého trestu by však nestačila jen určitá pravděpodobnost jeho nezaplacení nebo dokonce neochota pachatele tak učinit.
31. Neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence podmínky uvedené v §68 odst. 6 tr. zákoníku (viz například usnesení Nejvyššího soudu: ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1411/2010, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 9/2014, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 829/2015, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015, a ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, a zejména již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.).
32. V posuzované trestní věci soudy nižších stupňů při rozhodování o druhu a výměře peněžitého trestu ukládaného obviněnému J. Ž. správně vycházely z toho, že spáchal poměrně závažný majetkový trestný čin, jímž se snažil získat a získal značný majetkový prospěch. Soudy však nepostupovaly důsledně podle §68 odst. 3, 4 a 6 tr. zákoníku, neboť peněžitý trest přes uvedené zákonné požadavky a názory vyjádřené v judikatuře Nejvyššího soudu dostatečně nezdůvodnily (ačkoli na nutnost dokazování k těmto otázkám v souvislosti s řádným zdůvodněním peněžitého trestu odvolací soud upozornil ve svém předchozím kasačním usnesení ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 13 To 83/2020).
33. Soud prvního stupně uložil obviněnému J. Ž. peněžitý trest v celkové výši 800 000 Kč, a to 400 denních sazeb po 2 000 Kč. Poukázal na rozsah trestné činnosti a rovněž na výši majetkového prospěchu obviněného (ta ale z výroku ani z odůvodnění rozsudku nevyplývá). Dále (obecně ke všem obviněným) uvedl, že uložené peněžité tresty jsou dobytné, neboť úhrada peněžitého trestu v uložených výších „neohrozí sociální stabilitu obviněných“. K obviněnému J. Ž. soud také uvedl, že nelze akceptovat, aby se vyhýbal „legálnímu zdroji příjmů pouze evidencí na úřadu práce“. Odvolací soud uložil obviněnému J. Ž. peněžitý trest v celkové výši 400 000 Kč, a to 400 denních sazeb po 1 000 Kč. K jeho výši uvedl, že vzhledem k současně uloženému trestu propadnutí věci (a to mimo jiné zajištěné finanční hotovosti – viz výše) považuje tuto výměru peněžitého trestu za dostačující. Poukázal na dlouhodobost páchání trestné činnosti tímto obviněným.
34. Nelze pochybovat o tom, že trestná činnost obviněného J. Ž. byla s ohledem na její rozsah poměrně závažná, což by i odůvodňovalo počet určených denních sazeb. Soudy však zjevně neměly dostatečné podklady pro stanovení výše denních sazeb a vůbec pro uložení peněžitého trestu obviněnému J. Ž. s ohledem na dobytnost trestu. Nezabývaly se majetkovými, případně osobními a rodinnými poměry obviněného. Peněžitý trest tak uložily v rozporu se zákonem i citovanou judikaturou. Výši denních sazeb stanovily arbitrárně, o čemž svědčí i snížení této výše i celkové výše peněžitého trestu odvolacím soudem na polovinu, aniž by bylo možné na základě jakýchkoli konkrétních a relevantních informací uvedených v odůvodnění některého z rozsudků zjistit, proč nalézací soud uložil trest v celkové výši právě 800 000 Kč (jedním z předchozích rozsudků v této věci byl obviněnému J. Ž. peněžitý trest uložen dokonce ve výši 2 800 000 Kč), stejně jako proč odvolací soud vyměřil celkovou výši 400 000 Kč. Pro úplnost je nutno připomenout, že i v případě, že by byla zjištěna konkrétní výše výnosu z trestné činnosti (což nebyla), kterou obviněný J. Ž. získal, nebylo by možné stanovit výši peněžitého trestu pouze na základě tohoto výnosu z trestné činnosti, navíc ukončené několik let před rozhodnutím soudů.
35. Soudy prvního a druhého stupně nebyl důsledně respektován ani postup stanovený judikaturou při výměře peněžitého trestu. Peněžitý trest se vyměřuje v tzv. denních sazbách, a to ve dvou oddělených krocích. Nejprve je třeba v souladu s kritérii uvedenými v §68 odst. 3 tr. zákoníku stanovit počet denních sazeb, a následně určit jejich výši, a to v zákonem určených rozpětích podle §68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Celková výměra peněžitého trestu je pak dána součinem takto stanovených hodnot. Postup, jakým soud vzhledem k uvedeným zákonným kritériím dospěl k těmto jednotlivým hodnotám (počtu a výši denních sazeb), je třeba náležitě a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vysvětlit v odůvodnění rozsudku (naopak nesprávný je opačný postup, při němž soud nejprve stanoví celkovou výměru peněžitého trestu, kterou následně rozpočítá na denní sazby – viz rozhodnutí č. 3/2018-V. Sb. rozh. tr.).
36. Především však bez jakéhokoli závěru o osobních a majetkových poměrech obviněného v době rozhodnutí nelze činit závěr o dobytnosti peněžitého trestu v celkové výši 400 000 Kč. V této souvislosti nelze přehlédnout ani to, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno více než tři a půl roku a rozhodnutí odvolacího soudu přibližně čtyři roky po spáchání trestné činnosti. V souvislosti s uložením peněžitého trestu se soudy nezabývaly osobními a výdělkovými poměry, majetkem, příjmy, pohledávkami ani závazky obviněného J. Ž., včetně jeho zákonné vyživovací povinnosti. I kdyby soud prvního stupně vycházel z odhadu ve smyslu §68 odst. 4 tr. zákoníku, měl být tento odhad uveden tak, aby byl přezkoumatelný. Je pravda, že podle zjištění nalézacího soudu se obviněný ke dni 30. 4. 2019 v zásadě bezdůvodně vzdal zaměstnání skladníka, avšak tento fakt bez dalšího (bez zjištění např. příjmu z tohoto zaměstnání, ale i dalších majetkových poměrů obviněného) nemůže uložení peněžitého trestu odůvodnit, natož v určité konkrétní výši.
37. O určité nesoustředěnosti řízení před nalézacím soudem svědčí fakt, že osobními a majetkovými poměry obviněného J. Ž. se blíže zabýval až v usnesení ze dne 16. 3. 2021, č. j. 2 T 5/2019-2693, jímž rozhodl o odkladu výkonu uloženého peněžitého trestu ve výši 400 000 Kč na dobu jednoho roku, tj. do 27. 2. 2022. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí lze zjistit, že obviněný poukázal na to, že je dlouhodobě bez příjmu, je veden jako uchazeč o zaměstnání, nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, živí ho partnerka a je přitom povinen platit výživné na své dvě nezletilé děti v celkové výši 6 500 Kč měsíčně. Soud tyto důvody zjevně akceptoval s konstatováním, že vyživovací povinnost k nezletilým dětem je prioritní. Upozornil obviněného, že má zintenzivnit snahu opatřit si legální zdroj příjmu i nad rámec nabídek úřadu práce, a připomněl, že obviněný je osobou práce schopnou v produktivním věku. K této (dodatečně použité) argumentaci nalézacího soudu lze dodat, že podkladem k uložení poměrně vysokého peněžitého trestu nemůže být pouhý produktivní věk obviněného, který je jinak (podle zjištění soudu) zcela nemajetný a bez příjmu a přitom zatížen citelnou vyživovací povinností.
38. Jestliže byl tedy obviněnému uložen shora uvedený peněžitý trest, stalo se tak bez respektu k ustanovení §68 odst. 6 tr. zákoníku, a proto výrok o tomto trestu (a náhradním trestu odnětí svobody) nemohl obstát. Nejvyšší soud tak shledal ve vztahu k obviněnému J. Ž. vadu spočívající v nerespektování podmínek ustanovení §68 odst. 6 tr. zákoníku, kterou je zatíženo napadené rozhodnutí odvolacího soudu (ale i zrušené rozhodnutí soudu prvního stupně) ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
39. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že uložení peněžitého trestu obviněnému J. Ž. nebylo namístě, tj. neodpovídalo zmíněným zákonným hlediskům pro ukládání trestů. Není přitom namístě zvažovat uložení jiného druhu trestu, což by mohlo být eventuálně důvodem zrušení celého výroku o trestu a vrácení věci soudu prvního stupně. V případě obviněného J. Ž. lze ostatní uložené tresty – včetně citelného trestu propadnutí věci – považovat za dostačující a naplňující zákonná kritéria pro ukládání trestu stanovená zejména v §38 – 39 tr. zákoníku.
40. Nejvyšší soud tedy shledal dovolání obviněného J. Ž. částečně důvodným, neboť obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon v daném případě neumožňoval. Proto zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 13 To 291/2020, a to pouze částečně – ve výroku o uložení peněžitého trestu obviněnému J. Ž. (včetně výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody). Zrušil současně také další rozhodnutí na takto zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
41. S ohledem na učiněné závěry nebylo nutné zrušit celý výrok o trestu uloženém obviněnému J. Ž. a nebylo ani namístě zrušenou část rozhodnutí, ať již činností Nejvyššího soudu či jiného soudu, jakkoli nahrazovat. Nejvyšší soud tedy zrušil pouze vadný výrok o peněžitém trestu, který již nebude nahrazen jiným, a předmětné řízení je pravomocně skončeno.
42. Dovolání obviněného R. J. Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
43. O obou dovoláních Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu