ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.538.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 538/2021-439
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 6. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 3 To 214/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 20/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2020, č. j. 90 T 20/2020-351, byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [body 1), 3) a 5) ] a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odstavec 1 tr. zákoníku [bod 2) ] . Za to byl odsouzen podle §43 odst. 1 tr. zákoníku a §173 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 let, pro jeho výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 4), ve kterém obžaloba spatřovala spáchání přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, a ve spojení s ostatními sbíhajícími se jednáními přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se uvedených trestných činů dopustil jednáním popsaným v bodech 1) až 3) a bodě 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to zjednodušeně řečeno tím, že
1) dne 1. 8. 2019 v době kolem 10:00 hodin v XY na ulici XY oslovil poškozenou M. H., nar. XY, a s úmyslem podvodně vylákat od poškozené peníze předstíral, že se s poškozenou znají, že bydlí opodál, přičemž nejdříve předstíral telefonický hovor s nějakým mužem, kterému měl zaplatit peněžní částku 5 000 Kč, a poté předstíral telefonický hovor se svojí manželkou, zda by mohla peníze vyzvednout, a po skončení telefonátu požádal poškozenou o půjčení částky 5 000 Kč s tím, že jí tuto částku s manželkou vrátí, poškozená půjčení peněz odmítla, avšak svým jednáním mohl poškozené M. H. způsobit škodu ve výši 5 000 Kč,
2) dne 3. 10. 2019 v době kolem 12:30 hodin v XY v blízkosti trolejbusové zastávky „XY" na ulici téhož názvu oslovil poškozenou H. K., nar. XY, která v dané době přecházela za pomoci chodítka přechod pro chodce, a nabídl jí, že jí pomůže přejít přechod, přičemž se představil jako ortoped J. H., a poté, aniž by o to poškozená žádala či si to přála, jí chytl silně za pravou paži nad loktem, což jí bolelo, oběma rukama ji následně zvedl a posadil na vozík, tlačil ji před sebou s vozíkem na chodník, u čehož drhla a zachytávala pravou nohou o chodník, která se jí vykřivovala, což jí působilo silnou bolest v pravém koleni, kdy jí začal přesvědčovat, že když mu dá peníze, tak jí přiveze z ciziny mast, která jí uzdraví dolní končetiny, a když to poškozená odmítla s tím, že lék nechce, tak proto, že jí obviněný stále držel, otevřela ze strachu peněženku, z níž jí ihned vzal 2 000 Kč, k čemuž současně uvedl, že je to málo, na to odpověděla poškozená, že u sebe další nemá peníze, a reagoval tím, že jí řekl, že jí doprovodí k ní domů a že si tam může peníze vzít, s čímž poškozená nesouhlasila s tím, že mu řekla, že mast nechce, a že žádné peníze doma nemá, jelikož běžně platí kartou, na což jí obviněný řekl, ať tedy vybere peníze z bankomatu, přičemž poškozenou u toho držel silně za levou paži a následně jí dotáhl k bankomatu nacházejícímu se uvnitř obchodního domu Perla, čemuž se poškozená nedokázala bránit, neboť se špatně pohybovala a na místě nebyl v bezprostřední blízkosti nikdo, kdo by jí mohl pomoci, a jelikož se obviněného obávala, tak se více nebránila a ze strachu, že jí může více ublížit, vybrala z bankomatu ve 12:37 hodin částku ve výši 5 000 Kč, ale jelikož se mu tato částka zdála stále nízká, učinila na jeho nátlak druhý výběr ve 12:39 hodin opět ve výši 5 000 Kč, přičemž jí peníze v celkové výši 10 000 Kč vytrhl z ruky a rychlou chůzí z místa odešel,
3) dne 4. 8. 2019 v době kolem 17:45 hodin v XY na ulici XY oslovil poškozenou M. S., nar. XY, a s úmyslem podvodně vylákat od poškozené peníze předstíral, že je doktor Š. nebo Š., že bydlí v XY, na ul. XY, že poškozenou zná, že špatně chodí, a když mu odpověděla, že má jít na výměnu kolenního kloubu, předstíral, že jí může z Vídně od profesora N. dovézt švýcarské léky, které jsou lepší než operace, s čímž poškozená souhlasila, a tak předstíral, že profesorovi do Vídně telefonuje, řekl si o částku 6 800 Kč za dovoz léků s tím, že léky ještě téhož dne večer přiveze, protože však poškozená u sebe tuto částku neměla, šli spolu do domu na ul. XY, kde poškozená bydlí pro platební kartu, aniž však vstoupil s poškozenou do jejího bytu a poté šli na ul. XY k bankomatu, ze kterého poškozená vybrala 7 000 Kč, které obviněnému předala, avšak ten jí slíbené léky dodnes nedodal ani předmětnou peněžní částku nevrátil, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené M. S. škodu ve výši 7 000 Kč,
5) dne 4. 11. 2019 v přesně nezjištěné době kolem 11:15 hodin oslovil v XY (okres Znojmo), na místním autobusovém nádraží poškozenou V. K. a s úmyslem podvodně vylákat od poškozené peníze předstíral, že pracoval jako poškozená ve „F.“, bydlí v domě, o kterém mu poškozená řekla, že v něm bydlí rodina W., načež poškozené sdělil, že jeho dcera se vdala za syna pana W., a poté poškozenou bez jejího vědomí následoval před její rodinný dům na ul. XY, kde na ní zazvonil a předstíral, že má rozbitý kotel, potřebuje koupit nový, a požádal poškozenou o půjčku, načež mu poškozená půjčila finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, poté z místa odešel s tím, že peníze ještě téhož dne osobně vrátí nebo je nechá u W., což do dnešního dne neučinil, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené V. K., škodu ve výši 8 000 Kč,
tedy jednáním uvedeným pod body 1), 3) a 5) způsobil škodu ve výši 15 000 Kč, přičemž jeho jednání směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 20 000 Kč,
a výše uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 4 To 253/2015, odsouzen mimo jiné za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, který vykonal 22. 2. 2018.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný v odsuzující části odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 3 To 214/2020-381, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Opřel je o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledal v tom, že během veřejného zasedání dne 12. 8. 2020 mu Krajský soud v Brně neumožnil se vyjádřit, jelikož ho neustále přerušoval s odůvodněním, že jeho názory zná a není třeba je opakovat. Dále obviněný namítl porušení práva na spravedlivý proces, neboť byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, aniž by byl respektován princip presumpce neviny. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se jednání popsaného pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku dopustil, proto v tomto případě nemohl spáchat ani trestný čin. Výroky o vině u skutku pod bodem 1), 3) a 5) dovoláním napadeny nebyly. V případě skutku pod bodem 2) soudy za situace „tvrzení proti tvrzení“ rozhodly bez řádného odůvodnění o jeho vině, kterou dovodily výhradně z výpovědi poškozené H. K. s odkazem na její vnitřní bezrozpornost a konzistentnost. Všechny argumenty soudů stran podpory tvrzení H. K. jinými důkazy jsou liché, přičemž naprosto stejnou měrou podporují i tvrzení obviněného. Obviněný měl za to, že se jedná o situaci označovanou jako „tvrzení proti tvrzení“. Za této situace pak nelze s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16 dospět k závěru o vině, protože poškozená H. K. má na výsledku trestního řízení zájem, jenž je dán její snahou získat zpět peníze, o které přišla. Soudy také opomněly zohlednit rozpory mezi výpověďmi poškozené H. K., na které poukázal ve svém odvolání, které vyvrací závěr soudu, podle kterého její výpovědi jsou souvislé, konzistentní a věrohodné. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a předcházející rozsudek soudu prvního stupně a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými, komentoval rozsah dovolání a soudům vytýkal jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně zdůraznila, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně právně kvalifikoval. Obviněný se tedy svými námitkami domáhal odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládal provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Nad rámec tohoto konstatování pak státní zástupkyně uvedla, že obviněný je především usvědčován výpovědí poškozené H. K., která však není zdaleka jediným osamoceným důkazem, ale je podporována dalšími provedenými důkazy, zejména listinnými – úředními záznamy Policie ČR, fotografií obviněného a fotografií z kamerového záznamu v bankomatu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného řádnému opravnému prostředku či dosažení posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Obviněný své dovolání opřel nejprve o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jenž je dán, byla-li porušená ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání [resp. jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí]. Obviněný shledal tento dovolací důvod v tom, že během veřejného zasedání dne 12. 8. 2020 u Krajského soudu v Brně mu nebylo umožněno se vyjádřit, jelikož ho soud neustále přerušoval s odůvodněním, že jeho názory zná a není třeba je opakovat.
8. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle nějž lze v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, protože je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 9 Tz 192/2000). A konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003).
9. Jak již bylo řečeno, obviněný nenamítl, že by se nemohl veřejného zasedání o odvolání dne 12. 8. 2020 u Krajského soudu v Brně zúčastnit, fakticky se ho zúčastnil, ale napadal průběh tohoto úkonu, stran prostoru, který měl dostat ke svému vyjádření. Taková tvrzení se ovšem s výše naznačeným vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. míjí.
10. Pouze obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že obviněný v dovolání ani nespecifikoval, o jaké vyjádření se mělo jednat. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 12. 8. 2020 (č. l. 376-377) vyplývá, že obviněný se vyjadřoval toliko ke svému odvolání spolu se závěrečným návrhem. Jeho vyjádření navazovalo na vyjádření jeho obhájce, který jen odkázal na písemné odůvodnění podaného odvolání. Krajský soud tedy postupoval v souladu s §263 odst. 5 tr. ř. a umožnil obviněnému přednést jeho vyjádření a učinit návrhy na doplnění dokazování. Ze zvukového záznamu veřejného zasedání o odvolání nevyplývá, že by se obviněný nemohl před soudem vyjádřit. Soud obviněnému poskytl dostatek prostoru k vyjádření, toliko jej usměrnil ve chvílích, kdy jen opakoval skutečnosti, které již sdělil v předcházejícím řízení, a byly soudu známy. Pokud obviněný sdělil novou skutečnost (např. úhradu škody poškozeným), soud mu dal dostatečný prostor k jejímu vysvětlení a nijak ho nepřerušoval. Nelze ani nezmínit, že obviněný nevznesl žádnou námitku k průběhu veřejného zasedání, nedožadoval se většího časového prostoru ke svému vyjádření. Žádnou námitku v tomto směru nevznesl ani jeho přítomný obhájce. Je tedy nutné dospět k závěru, že obviněný i jeho obhájce považovali časový prostor, který byl obviněnému poskytnut k jeho vyjádření za dostačující. Obviněným dovozované, pod uplatněný dovolací důvod nepodřaditelné procesní pochybní, tedy ani shledáno nebylo.
11. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obsahuje tak dvě alternativy, přičemž obviněný tvrdil naplnění první z nich, a to v důsledku nerespektování zásady presumpce neviny. Podle zmíněné první alternativy lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (jako podaný opožděně, neoprávněnou osobou či s obsahovými nedostatky). K tomu však v konkrétní trestní věci obviněného nedošlo, protože odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. napadené výroky i řízení jim předcházející věcně přezkoumal a poté rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání. Obviněný přitom ani v dovolání netvrdil, že by mu bylo zabráněno v přístupu k soudu druhé instance, ale poukazoval na porušení zásady presumpce neviny (resp. zejména že jeho vinu soudy dovodily výhradně z výpovědi poškozené H. K., která měla na výsledku trestního řízení zájem, jenž byl dán její snahou získat zpět peníze, o které přišla), což se s tvrzeným dovolacím důvodem zjevně míjí.
12. Proto opět pouze obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že v dovolacím řízení je v zásadě vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, popřípadě dále upřesněn v jeho odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve. Výjimkou mohou být zejména případy stavu extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek, opřených o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. V daném případě (v němž navíc ani citovaný dovolací důvod uplatněn nebyl) však uvedené pochybení, vyžadující zásah Nejvyššího soudu, zjevně nenastalo. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny řádně provedené důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného (který připustil, že s poškozenou na místě činu byl, ale popřel, že by se vytýkaného jednání dopustil) byla vyvrácena zejména výpovědí poškozené H. K., která však zdaleka není jediným osamoceným důkazem, ale je podporována dalšími provedenými důkazy, zejména důkazy listinnými – úředními záznamy Policie ČR, fotografii obviněného i fotografiemi z kamerového systému v bankomatu. Předmětnou námitkou, která je jen opakováním odvolací námitky, se podrobně zabýval i odvolací soud (odst. 6 usnesení odvolacího soudu), na jehož závěry Nejvyšší soud odkazuje. Jen na okraj pak doplňuje, že pokud poškozená obviněného nepoznala v rámci rekognice, je nutné přihlédnout k tomu, že poškozená je starší osobou a většinu času, který s ní obviněný strávil, ho neviděla, jelikož k němu byla otočená zády, od okamžiku kdy ji usadil na chodítko. Obviněný sám doznal, že na místě činu byl a svědčí o tom i dalšími důkazy. Nelze ani opomenout stejný modus operandi, který obviněný použil i ve skutcích pod bod 1), 3) a 5), ke kterým se doznal – oslovil staré ženy, často s omezenou hybností, od kterých chtěl získat finanční prostředky prostřednictvím různých nepravdivých informací, mimo jiné i o zajištění nějaké masti nebo léku.
14. V těchto souvislostech je potřeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z výpovědi poškozené H. K. jako přímého usvědčujícího důkazu, podpořeného také dalšími důkazy, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Výpověď poškozené H. K. soudy vyhodnotily, přes její vysoký věk, jako pravdivou a věrohodnou. Pokud existovaly nějaké rozdíly mezi její výpovědí v prvotním úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 18. 10. 2019 a výpovědí u hlavního líčení, tak tyto vysvětlila a upřesnila. Obviněný sice namítl rozpory v jejich výpovědích, ale tyto v dovolání nijak nekonkretizoval, toliko odkázal na své odvolání. K této ryze obecné proklamaci však obviněný nevztahoval žádné konkrétní argumenty, přičemž úkolem dovolacího soudu není dotvářet dovolací argumentaci za obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 7 Tdo 734/2019). Vzhledem k vágnímu charakteru této námitky Nejvyšší soud neměl dostatečný podklad k tomu, aby se k takové námitce mohl kvalifikovaně vyjádřit. Na druhou stranu soudy při hodnocení výpovědi obviněného poukázaly na nelogičnost jim popisovaného jednání, proto jeho verzi neuvěřily.
15. Nelze ani argumentovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, jelikož výpověď poškozené H. K. je sice jediným přímým důkazem proti obviněnému, ale tento přímý důkaz je v souladu s výše uvedenými nepřímými důkazy, navíc zájem poškozené na výsledku trestního řízení není nijak vysoký, spíše zanedbatelný, a souvisí jen s uplatněným zákonným nárokem na náhradu škody, jiný zájem poškozené na výsledku trestního řízení nebyl prokázán ani obviněným tvrzen.
16. Pokud jde tedy o skutkové závěry soudů obou stupňů, je nutné je označit za důvodné, logické a navazující na provedené důkazy, což značí nemožnost dovození jakéhokoli, natož extrémního, rozporu mezi nimi a na základě nich učiněnými právními závěry.
17. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. d) ani l) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
18. Nakonec je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 12. 8. 2020, avšak věc byla v konečném důsledku předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 19. 5. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.