ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.103.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 103/2021-1384
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání obviněného V. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 7 To 79/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 13/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 33 T 13/2019, byl obviněný V. Š. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, za což byl podle §140 odst. 3 a §54 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V dalším bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 7 To 79/2020, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 16 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. V dalším bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky požadovanou náhradu škody.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 11. 4. 2019 kolem 20:45 hodin v bytě na adrese XY v XY, z blíže nezjištěných příčin napadl svoji matku O. K., ročník XY, a to minimálně pěti nárazy pevného elastického předmětu vedenými velkou silou proti hlavě poškozené, s největší pravděpodobností rukou sevřenou v pěst, a dále stejným způsobem minimálně třemi nárazy vedenými proti trupu poškozené nejméně silou střední intenzity, a to vše s vědomím, že takto intenzivním násilím vedeným převážně na hlavu poškozené jí může přivodit smrt, přičemž tímto jednáním způsobil O. K. otok mozkové tkáně, pohmoždění mozku v oblasti zadní části levého týlního laloku a mozkových jader, rozsáhlé prokrvácení a otok měkkých částí obličeje i vlasatých částí hlavy v oblasti krajiny čelní, pravé i levé krajiny spánkové, oblasti týlu hlavy, zlomeniny obličejových kostí, pravé kosti jařmové, očnic, především pravé, zlomeninu horní čelisti vpravo i vlevo, rozsáhlé prokrvácení měkkých tkání dutiny ústní, přední části měkkých tkání krku, prokrvácení pravé boční plochy krku, prokrvácení levého boltce, dále mnohačetné několikanásobné rozlámání žeber především vlevo, zlomení těla hrudní kosti, pohmoždění plic a zevního okraje sleziny, krevní podlitiny na pažích, předloktích, rukou a hřbetu levé nohy, pročež musela být O. K. letecky transportována do Fakultní nemocnice v XY a operována, avšak i přes poskytnutou odbornou lékařskou pomoc dne 13. 4. 2019 na následky útokem způsobených zranění zemřela.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4 . Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 7 To 79/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný konkrétně vytkl, že byla nesprávně posouzena otázka jeho příčetnosti v době spáchání trestného činu. Nejprve obecně konstatoval, jak lze vymezit příčetnost. Dále uvedl, že v nyní projednávané věci byli přibráni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie, kteří vypracovali znalecký posudek a následně byli vyslechnuti v hlavním líčení. Podle dovolatele však nebylo zjevné, na základě čeho dospěli znalci k závěru, že jeho rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovalé a ovládací schopnosti byly sníženy forenzně nevýznamným způsobem. Znalci nebylo spolehlivě zodpovězeno, jaké účinky může způsobit kombinace léku Tramadol a benzodiazepamu, znalkyně MUDr. Pavla Bittnerová přímo uvedla, že hodnocení účinku eskalace dlouhodobého užívání léku Tramal v kombinaci s alkoholem je mimo její profesní znalosti a kompetenci. Obviněný měl za to, že znalkyně hodnotila otázku, zda byly zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti, na základě skutečnosti, že užil uvedené látky dobrovolně, svévolně, znal účinek léků, které užíval, nikdo mu neradil, aby je užil, a měl řešit nežádoucí účinky léku. Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že znalkyně činila své závěry nikoliv na základě odborného posouzení, nýbrž na základě hodnocení zavinění obviněného ve vztahu k užití daných látek. Takové hodnocení však znalkyni nepřísluší. Podle obviněného je i z laického hlediska patrné, že osoba nacházející se ve středně těžké až těžké opilosti v kombinaci s opiáty nemůže mít rozpoznávací schopnosti zachovány zcela a ovládací snížené pouze nevýznamným způsobem. Upozornil, že ke spáchání činu neměl žádnou motivaci a jeho jednání bylo v podstatě iracionální. Měl za to, že mělo být nařízeno vypracování revizního znaleckého posudku v souladu s §109 tr. ř., k němuž by měl být přizván rovněž znalec z oboru farmakologie. Podle názoru dovolatele by mělo dojít k jeho důkladnému vyšetření, a to formou ústavní, nikoliv ambulantní. Obviněný dále akcentoval, že uvedené léky užíval v důsledku špatného zdravotního stavu. Konstatoval, že z lékařských zpráv jeho praktického lékaře H. R. je zřejmé, že vlivem užívání léků se u něj objevují sklony k agresivitě, malátnost, halucinace, poruchy vnímání, zmatenost, bludy, paranoia a další. Obdobné skutečnosti se podávají i z lékařské zprávy uvedeného lékaře ze dne 14. 2. 2018. I v této zprávě lékař potvrdil, že užívání Tramalu u obviněného způsobuje ztrátu koncentrace a agresivitu, přičemž tyto nežádoucí účinky jsou popsány obecně i v souhrnu údajů o přípravku Tramal Retard Actavis. K tomu dodal, že skutečnost, že trpí poruchou osobnosti, dále i množství požitého alkoholu a délka užívání léku Tramal, počínaje od roku 2013, svědčí spíše o možné existenci horších nežádoucích účinků léku v době spáchání činu. Připomněl, že užívání léku Tramal i konzumace alkoholu byly prokázány. MUDr. Rudolf Macháček ve výpovědi v hlavním líčení uvedl, že přestože má Tramal obecně tlumící účinek, v souvislosti s vyšším množstvím alkoholu naopak může dojít k odbourání autokritických systémů, tlumí se brzdící mechanismy, což může znamenat stoupání agresivity. U osoby obviněného, který trpí poruchou osobnosti, jsou takové účinky vysoce pravděpodobné. Soud podle obviněného rovněž nesprávně odkazoval na jeho orientaci v době zadržení policií a v době bezprostředně následující. Ze záznamu pořízeného při zatčení podle obviněného jasná orientace nevyplynula, navíc policie zasahovala cca hodinu poté, co se měl skutek stát. Podle obviněného není rozhodující, jak byl orientován v době zásahu policie nebo v době psychiatrického konziliárního vyšetření, ale zda byl příčetný v době činu.
6. Obviněný se vyjádřil ke své výpovědi ze dne 12. 4. 2019, na jejíž obsah soud opakovaně odkazoval. Zdůraznil, že z důvodů, na které již upozornil dříve, nebyl schopen validního výslechu, přestože jeho výslechu předcházela porada s obhájcem. Výslech se podle jeho názoru neměl vůbec konat a jeho obsah je potřeba brát s určitou rezervou. Za nepřiléhavou pak označil argumentaci odvolacího soudu, že při aplikaci uvedené logiky by narkoman nebo alkoholik nebyl nikdy schopen výslechu, když tento soud opomněl, že abstinenční příznaky jsou dočasné. Ostatně i on byl s odstupem času opakovaně vyslýchán, aniž by abstinenčními příznaky nadále trpěl.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze spolu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 33 T 13/2019, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněného uvedla, že obviněný na podporu uplatněného dovolacího důvodu zopakoval svou argumentaci známou již z jeho dosavadní obhajoby. Vyjádřila souhlasný názor se závěrem odvolacího soudu, že úvahy i závěry znalců ohledně zachování jeho příčetnosti při spáchání projednávaného trestného činu jsou srozumitelné, logické a korespondující s valnou většinou provedených důkazů. Rozpoznávací schopnosti obviněného byly podle znaleckých závěrů v době činu plně zachovalé a jeho ovládací schopnosti byly snížené z důvodu požitého alkoholu, avšak z forenzního hlediska nevýznamně. Státní zástupkyně dále poukázala na to, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu, a nenabízí možnost přezkumu vyhrazenou řádnému opravnému prostředku. Konstatovala, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již odvolací soud, jehož závěry jsou logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování, proto na ně bez výhrad odkázala. Zdůraznila, že obviněný se v dovolací argumentaci zabýval prakticky výlučně otázkami skutkovými. Měla však za to, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený skutek byl správně zastřešen příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Uzavřela, že jelikož se dovolatel svými námitkami domáhal odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, nesměřují jeho výhrady proti právnímu posouzení skutku, a nevyhovují tak žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
10 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z citovaného důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12 . V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinily soudy nižších stupňů a jež se staly podkladem pro jejich právní závěr o příčetnosti obviněného. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jejichž prostřednictvím vytýkal, že nebylo dostatečně zjištěno, jaký vliv měl alkohol v kombinaci s lékem Tramal na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době spáchání projednávaného činu, a domáhal se vypracování „revizního“ znaleckého posudku. Ačkoliv tedy dovolatel zpochybňoval svou příčetnost v době spáchání činu, ve skutečnosti brojil proti správnosti a úplnosti dokazování a správnosti hodnocení důkazů, jež byly východiskem pro závěr o jeho příčetnosti, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení.
15. V obecné rovině je nejprve vhodné poznamenat, že trestní zákoník pod pojmem nepříčetnosti rozumí stav vylučující trestní odpovědnost, ve kterém pachatel pro duševní poruchu (přechodnou, déletrvající či trvalou), jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého jednání, anebo nemůže své jednání ovládat (§26 tr. zákoníku). V případech, kdy orgány činné v trestním řízení zjistí, že osoba pachatele nebo okolnosti spáchaného činu vzbuzují pochybnosti o tom, zda šlo o jednání trestně odpovědného (příčetného) pachatele, je nezbytné, aby své právní závěry opřely o odborné znalosti příslušných znalců (srov. zejména §2 odst. 5 tr. ř., §105 odst. 1 tr. ř. a §116 odst. 1 tr. ř.). Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1968, sp. zn. 11 Tz 13/68, uveřejněný pod č. 7/1968 Sb. rozh. tr.). Znalecký posudek je pak jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními.
16. Obviněný ve svém dovolání nesouhlasil s hodnocením těch důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, na jejichž podkladě soudy učinily závěr, že byl v době spáchání činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a mohl své jednání ovládat, respektive že jeho ovládací schopnost byla pouze forenzně bezvýznamně snížena.
17. Otázka aktuálního psychického stavu obviněného v inkriminované době byla soudy nižších stupňů řešena náležitě a dokazování, jež právnímu závěru o příčetnosti obviněného jako pachatele zločinu vraždy předcházelo, nelze označit za neúplné či jakkoliv vadné. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména body 33. až 35. na str. 13 rozsudku nalézacího soudu, body 16. a 17. na str. 5, 6 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů stran zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného v době spáchání činu a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč mu nepřisvědčily.
18. Závěr o tom, že obviněný byl schopen v době spáchání činu rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání, byl prokázán především znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, který byl v této trestní věci vypracován na osobu obviněného znalci MUDr. Pavlou Bittnerovou a Mgr. Davidem Kožíkem (č. l. 279 až 310, včetně dodatku na č. l. 311), doplněným o výslech znalců v hlavním líčení. Znalci ve svém posudku dospěli k závěru, že obviněný v době spáchání činu netrpěl žádnou vážnou duševní poruchou, která by snižovala jeho rozpoznávací schopnosti, a ovládací schopnosti měl snížené forenzně nevýznamně vlivem požitého alkoholu. Vzhledem k tomu, že obviněný v rámci vyšetření znalci opakovaně negoval požití jiných léků předtím, než požil alkohol, vyjadřovali se znalci k možnému vlivu kombinace požití alkoholu a léku Tramadol, jehož užití předmětného dne obviněný až později tvrdil ve sdělení k telefonickému dotazu vyšetřovatele (č. l. 311) a dále v hlavním líčení. Uvedli, že z vedlejších účinků u léku Tramadol zaznamenaných není agresivita uvedena ani jako velmi vzácný nežádoucí účinek, a to ani v kombinaci s alkoholem. Podle znalců kombinace Tramadolu a alkoholu prodlužuje intoxikaci alkoholem, ačkoliv konkrétní reakce může být u různých osob odlišná. Tuto reakci u obviněného pak hodnotili s ohledem na jim dostupné podklady, tj. výpovědi svědků ohledně následného chování obviněného, jeho zdravotní historii, jimi provedené vyšetření obviněného aj. Znalci i po předestření dalších lékařských zpráv ohledně zdravotního stavu obviněného trvali na svém závěru, že kombinace uvedeného léku a alkoholu neměla vliv na rozpoznávací schopnosti obviněného, ani z forenzního hlediska podstatný vliv na ovládací schopnosti obviněného, neboť neshledali žádnou příčinnou souvislost mezi užíváním předmětného léku a alkoholu a jeho projednávaným agresivním jednáním. Naopak z vyšetření obviněného znalci a z podkladů, které měli znalci k dispozici, vyplynulo, že obviněný má bohatou minulost spojenou s agresivním jednáním, které se u něj vyskytuje dlouhodobě a opakovaně. Odvolací soud výstižně připomněl, že sklony obviněného k agresivitě jsou opakovaně popisovány ve výpisech z jeho zdravotnické dokumentace Psychiatrické nemocnice v XY. Zjevná psychopaticky strukturovaná osobnost s rysy histrionskými a schizoidními, agresivitou, impulzivností, nezvladatelností, záchvaty sebelítosti a dalšími projevy stvrzujícími správnost diagnózy smíšené poruchy osobnosti se stavy agresivity (shledané i v posuzované věci) byla u obviněného konstatována již při opakovaných hospitalizacích od roku 1996, stejně jako jeho sklony ke zneužívání návykových látek. Odvolací soud tudíž správně uzavřel, že agresivita obviněného nepramení z jeho onkologického či jiného onemocnění, jež by bylo nutně spojeno s následným užíváním léků, ale je dána diagnostikovanou poruchou osobnosti, tudíž trvalé, léčebně neovlivnitelné vady charakteru. Tato porucha osobnosti však podle odborných závěrů znalců nemá vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného. Názor dovolatele, že znalci dostatečně nevysvětlili svůj závěr o tom, že požití léků a alkoholu nemělo v projednávané době významný vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, nelze mít za podložený a nelze jej akceptovat. Soudy nižších stupňů vypracovaný znalecký posudek doplněný o výslech znalců hodnotily i v souvislosti s ostatními ve věci provedenými důkazy, a to především s popisem jednání obviněného zasahujícími policisty V. P. a F. N., podle nichž obviněný komunikoval, spolupracoval, následně po spoutání změnil své chování a byl agresivní a vulgární. Rovněž z následujících vyšetření lékaři se podávalo, že obviněný vnímal a všemi směry se orientoval (viz č. l. 62, 65). Ačkoliv tyto osoby hodnotily jednání obviněného nikoliv přímo v době spáchání projednávaného činu, ale až po něm, podávají také jistý obraz o tom, v jakém stavu se obviněný stran opilosti a ovlivnění léky nacházel, když vliv alkoholu i léků se snižuje postupně, a právě i z popisu chování obviněného po spáchání činu lze proto částečně vycházet, především pak tvoří i podklady pro posouzení možné změny chování a vlivu předmětných látek na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného odborníky. K argumentaci obviněného podložené lékařskými zprávami H. R. je třeba opětovně, ve shodě se soudy nižších stupňů, zdůraznit, že tento je ve svých lékařských zprávách z hlediska odbornosti označen jako praktický lékař, sportovní medicína, přírodní lékařství, a není tedy kvalifikovaným znalcem v odvětví psychologie a psychiatrie – na rozdíl od znalců MUDr. Pavly Bittnerové a Mgr. Davida Kožíka – způsobilým a povolaným odborně se vyjadřovat k existenci duševní poruchy u obviněného a zachování jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. S ohledem na uvedené soudy nižších stupňů neměly žádné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, v důsledku čehož neshledaly důvody pro přibrání jiného znalce či vypracování dalšího znaleckého posudku ve smyslu §109 tr. ř., jehož se dovolatel dožadoval, považovaly jej za nadbytečný.
19. Na základě výše uvedeného nelze než uzavřít, že v dané věci nebyl zjištěn případ důkazů opomenutých. Nebyla totiž zjištěna procesní situace, v níž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Shledána však nebyla ani situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při vytváření skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 582/01, ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02, a další). Zjištěn ale nebyl ani případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Nejvyšší soud tak nemá důvod takovým závěrům soudů nižších instancí cokoliv vytknout.
20. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani výhrada obviněného, že dne 12. 4. 2019 nebyl schopen výslechu buď proto, že byl pod vlivem léků, či naopak proto, že prožíval abstinenční příznaky. Pouze nad rámec řečeného lze uvést, že předmětnému výslechu obviněného byl přítomen obhájce obviněného, který dozajista dohlížel na dodržení jeho práv a radil obviněnému, jak postupovat. Tento obhájce ani obviněný nenamítali, že by obviněný nebyl schopen výslechu z jakýchkoliv důvodů (viz protokol o výslechu obviněného ze dne 12. 4. 2019 na č. l. 105 až 111). Tomu, že nebyl schopen výslechu, pak nenasvědčovalo ani ambulantní vyšetření obviněného provedené téhož dne, a to před výslechem obviněného, když ze zprávy Y. K., Nemocnice S., N. S., se podává, že obviněný byl orientován a při vědomí (viz č. l. 62), ani jeho následné konziliární psychiatrické vyšetření provedené téhož dne Dr. Y. S., N. P., Nemocnice O., v jehož zprávě sice bylo uvedeno, že obviněný je úzkostný a klepe se, ale zároveň že je v dobrém a kvalitním kontaktu, je lucidní, orientuje se všemi směry, vnímá bez poruch, myslí bez poruch (viz zpráva na č. l. 65). Nebyly tudíž zjištěny žádné okolnosti, v jejichž důsledku by obviněný nebyl schopen výslechu, orgány činné v trestním řízení proto postupovaly správně, pokud obviněného dne 12. 4. 2019 vyslechly, přičemž nelze dospět k závěru o nepoužitelnosti obviněným učiněné výpovědi z jím uvedeného důvodu.
21. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, pak k této námitce v dovolání neuvedl jakoukoliv konkrétní argumentaci a ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, případně procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval a ani zabývat nemohl.
22. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu