ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1231.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1231/2021-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 o dovolání obviněného Z. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 8 To 185/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 18/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 19 T 18/2021, byl obviněný Z. H. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tak, že
v přesně nezjištěnou dobu od měsíce července 2017 do dne 27. 2. 2020 v XY, okres XY, ačkoliv není držitelem žádného oprávnění k držení zbraní a střeliva, si opatřil a v rodinném domě na ulici XY, v obytné místnosti v prvním nadzemním podlaží přechovával zbraně a jejich hlavní části, a to
1) střelby neschopný univerzální kulomet vz. 59L ráže 7,62 mm, složený z více zbraní, výrobní číslo XY vyznačené v zadní části pouzdra závěru shora (původně znehodnocený), za uzávěrem pouzdra závěru vyznačeného č. X-80435, na pouzdře spušťadla vyznačeného č. T-50673, na nosiči závorníku vyznačeného č. F643, na zadní stěně skluzavky č. T-50730, který má znehodnocenu pouze hlaveň pevně spojenou svarem s pouzdrem závěru, jehož části - pouzdro závěru po úpravě a nosič závorníku, jsou podle §3 odst. 2 a §4 písm. a) bod 1. zákona č. 119/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o zbraních (dále o „zákon č. 119/2002 Sb.“) hlavními částmi zbraně kategorie A, neboť se jedná o hlavní část vojenské samočinné zbraně (kulometu),
2) torzo tankového kulometu DT-29 ráže 7,62x54R ("7,62-mm tankovyj pulemjot sistémy Degtjarjova") sestava hlavně a pouzdra závěru výrobního č. XY, kdy právě hlaveň a pouzdro závěru jsou hlavními částmi zbraně kategorie A podle §3 odst. 2 a §4 písm. a) bod 1. zákona č. 119/2002 Sb., neboť se jedná o hlavní část vojenské samočinné zbraně (kulometu).
2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §279 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to ve skutkové větě popsaných kulometů, jež podle §70 odst. 6 tr. zákoníku připadly státu.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 185/2021, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl pro jeho nedůvodnost.
II. Z obsahu dovolání a vyjádření NSZ
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když soud prvního stupně konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti, a policejní orgán provedl domovní prohlídku, při níž zajistil zbraně obviněného, aniž k tomu měl příslušné povolení, čímž se dopustil nezákonného opatření důkazů a došlo k porušení spravedlivého procesu.
5. Ke konání hlavního líčení dne 23. 3. 2021 bez jeho přítomnosti obviněný namítal, že soud neakceptoval telefonickou omluvu ze dne 18. 3. 2021 a sdělení, že se hlavního líčení pro nemoc nemůže zúčastnit, čímž předpokládal, že bude hlavní líčení přeloženo na jiný termín. Do dne konání tohoto hlavního líčení neměl možnost si obstarat potvrzení od lékaře, které by jeho zdravotní stav objasnilo. Připustil, že přímo nepožádal o přeložení hlavního líčení, nicméně ze záznamu na č. l. 127 spisu lze dovodit, že měl zájem se jej zúčastnit, když v přípravném řízení pro nezákonný postup policejního orgánu nevypovídal. Nebylo mu tudíž umožněno vyjádřit se ke skutečnostem rozhodným pro jeho obhajobu, a proto nebylo možné věc spolehlivě rozhodnout.
6. Výhrady obviněný zaměřil i proti výroku o vině, protože důkaz svědčí o tom, že se v domě nacházely uvedené zbraně, byl zajištěn nezákonným způsobem poté, co hlídka policie podle §40 odst. 1, 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jako „zákon č. 273/2008 Sb.“) neoprávněně vstoupila do jeho obydlí, neboť dům nebyl požárem ohrožen, a na místě se v době vstupu policistů nacházela již hasičská záchranná služba. Ani obviněný se proto necítil být v ohrožení života a zdraví. Věc snesla odkladu, neboť z domu byl vyveden až po 01.00 hodině v noci, leč počátek zásahu byl ve 23.30 hodin. Důkazy proto byly podle obviněného získány v rozporu článkem 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., v znění pozdějších předpisů (dále „Listina“), podle něhož je domovní prohlídka přípustná pouze na písemný a odůvodněný příkaz soudce a řídí se zákonnou úpravou §83 a 83a tr. ř. Shledal-li soud, že obviněný vydal zbraně dobrovolně, není tomu tak, protože policisté tyto zbraně zajistili při neoprávněném zásahu a současném porušení §40 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. Nebyly dány podmínky pro provedení domovní prohlídky, tudíž proběhla nezákonně a důkazy na jejím podkladě získané, nemohly být použity v trestním řízení, což soudy nerespektovaly a porušily pravidla spravedlivého procesu.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku o vině i výroku o trestu, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 8 To 185/2021, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Podle §265o tr. ř. požádal rovněž o odložení výkonu trestu odnětí svobody.
8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání zmínil, že jde o opakování argumentace známé již z odvolání obviněného, jíž se odvolací soud zabýval a s námitkami se vypořádal. K výhradě o neúčasti obviněného na hlavním líčení uvedl, že sice vyhovuje podmínkám důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak není opodstatněná. Obviněný byl řádně a včas předvolán, a ač se z účasti omluvil, nepožádal o odročení hlavního líčení, ani nevyhověl žádosti soudu o předložení lékařského potvrzení dokládajícího jeho neschopnost. Za této situace mohl soud postupovat podle §202 odst. 2 tr. ř. a rozhodnout o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Námitku směřující vůči správnosti postupu policejního orgánu při zajišťování důkazů považoval státní zástupce za ryze procesní, uplatněnou mimo důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání neshledal důvodným, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
9. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k replice, nicméně ten k němu do dne konání neveřejného zasedání nepodal u Nejvyššího soudu žádné připomínky.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., obviněný je oprávněn podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. k jeho podání, bylo podáno podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné lhůtě a u soudu prvního stupně, který v této věci rozhodoval. Dále zkoumal, zda jsou splněny další podmínky, protože dovolání lze podrobit věcnému přezkumu pouze v případě, že bylo uplatněno v souladu s označenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda byly naplněny důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., o něž obviněný dovolání opřel.
IV. K nepřítomnosti u hlavního líčení
11. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Jedná se o nepřítomnost, která zasahuje do práva obviněného na soudní ochranu, jež je integrální součástí práva na spravedlivý proces a dopadá na situace, kdy v rozporu se zákonem by bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Uvedené právo vyplývá z článku 38 odst. 2 Listiny, které garantuje, aby věc každého byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Práva obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a být slyšen, je třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Přitom slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána i příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu v otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, a jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem. K uplatnění tohoto práva mají soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor. Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími z podstaty fair procesu, jehož podstatou a neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí je slyšení obou stran (k tomu srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96 aj.). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem vychází mimo jiné i z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“), i když v něm není výslovně zmíněno, avšak vyplývá z jeho předmětu a účelu jako celku s tím, že přítomnost obviněného u soudu má zásadní význam pro spravedlnost řízení [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 3. 1998 ve věci Belziuk proti Polsku , stížnost č. 23103/93).
12. Z hlediska obsahu podaného dovolání lze s poukazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledat, že obviněný v souladu s ním vytýkal, že hlavní líčení bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces konáno dne 23. 3. 2021 i přes jeho omluvu a projev vůle se ho účastnit, v jeho nepřítomnosti, avšak tato námitka není opodstatněná.
13. Hlavní líčení lze podle §202 odst. 2 tr. ř. konat v nepřítomnosti obviněného může provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). U tohoto ustanovení jde kromě jiného o základní a neopominutelný prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zásah do tohoto práva v podobě konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného je akceptovatelný jen na podkladě zákonného důvodu a nebylo-li tím soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže hlavního líčení z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení). Podle §202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211 tr. ř. Ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. stanoví, kdy nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, což je v případě, kdy je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. O takový případ však v projednávané věci nešlo, neboť obviněný byl na svobodě a byl podle §279 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta.
14. Z obsahu spisu je patrné, že obviněný byl k hlavnímu líčení konanému dne 23. 3. 2021 řádně předvolán vzorem č. 10 tr. ř. „doručení obžaloby obžalovanému a jeho předvolání k hlavnímu líčení v případech, v nichž lze konat hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného“ (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43 o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení). Toto předvolání mu bylo společně s obžalobou dne 1. 3. 2021 doručeno do vlastních rukou (srov. doručenky založené u č. l. 125 spisu) a obsahovalo poučení o tom, že pokud se z nařízeného hlavního líčení včas neomluví a nepožádá o jeho odročení, tak může být konáno v jeho nepřítomnosti. Obviněný se z hlavního líčení konaného dne 23. 3. 2021 dne 18. 3. 2021 telefonicky omluvil s odůvodněním, že má pásový opar a lékařka mu sdělila, že jeho léčba bude trvat alespoň deset dnů. Nic dalšího však k této omluvě neuvedl ani nedoložil, pouze sdělil své telefonní číslo (srov. úřední záznam na č. l. 127 spisu). K hlavnímu líčení se podle protokolu ze dne 23. 3. 2021 nedostavil, a protože soud prvního stupně uzavřel, že se sice omluvil, ale nepožádal o odročení hlavního líčení ani nedoložil lékařskou zprávu o svém onemocnění, postupoval podle §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. a hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti (srov. č. l. 128 spisu). Odvolací soud se zabýval stejnou námitkou a v odůvodnění posuzovaného usnesení vyložil, proč v procesním postupu nalézacího soudu neshledal pochybení. Připomněl, že obviněný sice telefonicky sdělil, že se hlavního líčení nemůže zúčastnit, neboť je nemocen, ale i přesto, že byl poučen o tom, že musí doložit potvrzení o pracovní neschopnosti, tak neučinil, ačkoli měl na jeho zaslání několik dnů. Odvolací soud shledal, že za této situace soudu prvního stupně nic nebránilo konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti (srov. bod 4. usnesení odvolacího soudu).
15. Nejvyšší soud uvedený postup nepovažoval za porušení práva obviněného na obhajobu, nicméně zdůrazňuje, že hlavní líčení je možné provést výjimečně i bez přítomnosti obviněného, a to jen za splnění všech kumulativně stanovených podmínek. V ustanovení §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. jsou uvedeny formální podmínky, v návětě tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle §202 odst. 4 tr. ř. Formální podmínky pro možnost konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného byly v dané věci bezpochyby naplněny, když je ze spisového materiálu zřejmé, že obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán [§202 odst. 2 písm. a) tr. ř.], orgány činnými v trestním řízení mu byla dána možnost se ke skutku, který je předmětem obžaloby, vyjádřit (využil však svého práva nevypovídat, srov. č. l. 116 verte spisu), bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. (srov. č. l. 100 až 105 spisu) a obviněný byl dne 3. 2. 2021 upozorněn na možnost prostudovat spis, čehož ve stejný den využil [§202 odst. 2 písm. b) tr. ř.] a prohlásil, že mu byla poskytnuta přiměřená lhůta k prostudování spisu (srov. č. l. 117 a 118 spisu). Pokud se za výše popsaných okolností obviněný dne 23. 3. 2021 nedostavil k hlavnímu líčení, nalézací soud splnil zákonné podmínky, pakliže ho konal v jeho nepřítomnosti obviněného. Procesní postup nalézacího soudu pro něj, s ohledem na to, že byl o této možnosti poučen, nemohl být překvapivý ani nepředvídatelný.
16. Soud uvedeným způsobem postupoval i za splnění materiální podmínky, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, tzn., že jeho nepřítomnost nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i o trestu. V tomto směru zvážil důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadní stanovisko obviněného k věci atd. (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2555 až 2556). Lze rovněž zdůraznit, že soudní praxe přistupuje k účelovým žádostem o odročení tak, že v případě, že obviněný doloží svou neúčast u zasedání soudu dokladem o pracovní neschopnosti a současně žádá o odročení hlavního líčení nebo veřejného zasedání, lze odročení přistoupit jen za podmínky, že je současně i objasněno, že uváděná pracovní neschopnost znamená také jeho nezpůsobilost zúčastnit se jednání soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 9 Tz 192/2000). Obviněný nedoložil pracovní neschopnost, nebylo známo, jak zdravotní potíže obviněného limitovaly v jeho možnosti se k hlavnímu líčení dostavit. Takové skutečnosti nicméně obviněný v přezkoumávané věci nedodal, ačkoli k tomu měl dostatek času a o odročení hlavního líčení vůbec nepožádal, a proto Nejvyšší soud shledal, že soudu prvního stupně povaha a rozsah opatřených a v hlavním líčení provedených důkazů a též obsah spisového materiálu mu umožňovaly věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, třebaže ten v přípravném řízení využil svého práva nevypovídat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1456/2016).
17. Nejvyšší soud k uvedenému doplňuje, že nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny a dále jeho práv garantovaných čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). Měl na paměti, že právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře ESLP považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.). S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Jisté je, že v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem a v jeho nepřítomnosti je možné ho konat jen výjimečně, případně jej nelze konat vůbec, jak již bylo vyloženo. Důležité je, aby konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
18. K již uvedenému je možné doplnit i to, že ze základního práva na účast při jednání podle čl. 38 odst. 2 Listiny, a ze základního práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Je na orgánech činných v trestním řízení důsledně sledovat účel trestního řízení a vynaložit veškeré úsilí a prostředky, které jsou jim ze zákona k dispozici, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován. Je v možnostech těchto orgánů, aby v konkrétním případě rozlišily situace, kdy je o odročení žádáno z obstrukčních důvodů, nebo kdy jsou zde jiné závažné důvody, které jsou svojí povahou natolik významné, že by odročení úkonu trestního řízení vedlo k porušení jiného základního práva, např. dalších obviněných v téže věci, případně poškozených, nebo k nenaplnění účelu trestního řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08).
19. Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup soudu prvního stupně nebyl chybný. Obviněný, který byl upozorněn, že hlavní líčení lze provést i bez jeho přítomnosti, svoji neúčast sice omluvil, nikoliv však řádně, když nepředložil lékařské potvrzení. Obviněný tedy v souladu s těmito zásadami svou omluvu nekoncipoval, protože z ní nejsou patrné konkrétní důvody, které mu v účasti na veřejném zasedání bránily ani jejich závažnost. V této věci z ničeho, kromě tvrzení obviněného, že má pásový opar, není možné objektivně usuzovat na to, že u něj nastaly takové zdravotní překážky, které jeho přítomnost u hlavního líčení znemožňovaly.
20. S ohledem na všechna uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo obviněného vyplývající z ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny nebylo porušeno (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 884/09 ze dne 3. 9. 2009, nálezy sp. zn. II. ÚS 648/05 ze dne 15. 2. 2006 či II. ÚS 2152/08, nález ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 536/2014). Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného je v části, v níž odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., zjevně neopodstatněné.
V. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný tvrdil, že orgány činné v trestném řízení jeho obvinění i provedené důkazy založily na vadném postupu, když do jeho domu, kde zajistily zbraně a střelivo, vstoupily bez právního důvodu, což jsou výhrady, které na označený důvod nedopadají, a jedná se o námitky stojící zcela mimo jakýkoliv dovolací důvod [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
22. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedená dikce svědčí o tom, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
23. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
24. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Proto na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení (viz srovnávací materiál Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr.).
25. Nejvyšší soud je však povinen při respektování shora uvedených zásad interpretovat a aplikovat podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel základní práva na soudní ochranu a práva obviněného na přístup k soudu vymezená Úmluvou o ochraně lidských práv (dále „Úmluva“¨) a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále „Listina“), a proto v rámci dovolání musí posoudit, zda přezkoumávaná rozhodnutí byla vydána v řízení, které není zatíženo extrémními vadami, libovůlí soudů nebo porušením základních práv obviněného (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, či usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, aj.). Z tohoto důvodu je ve výjimečných případech připuštěn zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR), který je výjimkou ze shora vymezených obecných pravidel představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
26. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud v přezkoumávané věci zjišťoval, zda bylo postupováno při vstupu policejních orgánů do obydlí obviněného v souladu se zákonem, neboť obviněný brojil proti tomu, že policejní hlídka v dané situaci, o níž fakticky šlo, neoprávněně postupovala podle §40 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. K tomu lze zmínit, že s touto námitkou se již vypořádal odvolací soud, jenž uvedl, že je sice pravdou, že ve věci obviněného nebyla soudem nařízena domovní prohlídka, nicméně ze spisového materiálu je zřejmé, že k domu obviněného v obci XY, XY, byla přivolána hasičská záchranná služba (dále jako „HZS“) z důvodu požáru, kdy při jeho hašení byl nalezen větší počet zbraní (viz pořízená dokumentace). Proto byla o nálezu informována i policie, neboť se hasiči obávali o své zdraví i zdraví obviněného a ostatních osob v blízkosti. Policie následně v souladu s §40 odst. 1, 3 zák. č. 273/2008 Sb., vstoupila do obydlí obviněného a zajistila všechny zbraně, přičemž větší část z nich poté obviněnému vrátila, což byl zákonný postup (srov. bod 4 usnesení odvolacího soudu).
27. Nejvyšší soud z obsahu spisového materiálu shledal, že podle úředního záznamu Policie České republiky ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. KRPB-48572-4/TČ-2020-060671, byl nahlášen požár, a proto byla na uvedené místo vyslána hlídka Policie České republiky s volacím znakem Hrbol 111, která po příjezdu zjistila, že na adrese XY (bydliště obviněného) hořel naskladněný materiál, který byl v bezprostřední blízkosti obytného domu a požár rychle postupoval. Hlídka využila věci po obvodu stavby a vylezla k oknu v souladu s §40 odst. 1, 3 zákona č. 273/2008 Sb., neboť byl ohrožen život a zdraví osoby a zásah nesnesl odkladu. Protože šlo o ochranu osob, rozbila okno a vstoupila do rodinného domu za současného neustálého vyzývání „Policie, vylezte z domu – hoří!“. Následně z okna v prvním nadzemním podlaží vykoukl muž, který na policejní hlídku zakřičel, že nikam nejde, že ho bolí nohy, ať zavolají hasiče, poté okno zavřel. V té době se na místo již dostavila jednotka HZS, a velitel zásahu rozhodl, že do domu nejprve půjdou hasiči vybaveni dýchacími maskami. Obviněný byl následně z domu vyveden a hasiči provedli kontrolu objektu, aby zjistili, zda se v něm nenachází vícero osob. Při uvedené kontrole byl nalezen větší počet zbraní a částí zbraní, o čemž byla neprodleně informována jednotka policie, která již byla na místě (srov. č. l. 85 spisu).
28. V návaznosti na tato zjištění byla podle úředního záznamu ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. KRPB-48572-8/TČ-2020-060671, na místo požáru přivolána výjezdová skupina Služby kriminální policie a vyšetřování (také jako „SKPV“) Hodonín, která obdržela od první policejní hlídky informace o dění na místě požáru a o nalezených zbraních. Obviněný byl podle §78 odst. 1 tr. ř. vyzván k vydání věcí, konkrétně veškerých zbraní, které měl v domě uschovány, čemuž vyhověl s tím, že se jedná o zbraně, které již v minulosti policejnímu orgánu vydával. Uvedené tvrzení však neměli členové SKPV možnost ověřit, a proto obviněný na výzvu policistů „umožnil vstup do svého domu, ve kterém jim ukázal, jak pokoj v prvním patře domu, kde byly zbraně uloženy, tak jim umožnil nahlédnout rovněž do ostatních částí domu, kde nebyly žádné další zbraně zjištěny. Celý dům obviněného byl zaplněn různými druhy věcí, odpadky, zbytky potravin a nápojů, jejichž zápach se vedle kouře z požáru linul celým domem. V domě bylo možno postupovat pouze jednotlivě, a to v úzkých chodbičkách mezi vysokými řadami odpadků.“ Na místo dorazil i příslušník Pyrotechnické služby Expozitury Brno M. F., který zbraně a munici zajistil a prověřil, přičemž 14 kusů zbraní bylo podle §78 odst. 1 tr. ř. obviněným policistům dobrovolně vydáno (srov. č. l. 86 spisu). O dobrovolném vydání zbraní svědčí i Protokol o vydání věcí ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. KRPB-48572-5/TČ-2020-060671, který obviněný vlastnoručně podepsal a uvedl v něm prohlášení, že všechny zbraně dobrovolně na výzvu vydává policejnímu orgánu (srov. č. l. 6 spisu).
29. Na základě těchto zjištění se podává, že tvrzení obviněného uváděná v dovolání nekorespondují s uvedeným spisovým materiálem, jenž odráží průběh zajištění zbraní a střeliva jinak. Vstup do bytu si vynutily jednak objektivní okolnosti vyplývající z obecného ohrožení aktivním požárem hořícím vedle domu, jakož i chování obviněného, jenž i přes výzvy ozbrojených složek odmítal opustit dům, a na výzvu zbraně dobrovolně vydal. Nejednalo se o případ domovní prohlídky podle §82 a násl. tr. ř., jak obviněný v dovolání tvrdil.
30. Z uvedených důvodů je třeba zdůraznit, že zmíněný postup byl realizován podle §40 odst. 1, 3 zákona č. 273/2008 Sb., podle kterého je policista oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Policista je oprávněn za účelem vstupu na místo uvedené v odstavci 1 toto místo otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly. Uvedené ustanovení opravňuje policii možnost vstoupit do obydlí (srov. §133 tr. zákoníku a čl. 8 odst. 1 Úmluvy) bez souhlasu uživatele, pokud jsou splněny stanovené podmínky, tzn., věc nesnese odkladu, a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Přičemž veřejným pořádkem se rozumí souhrn právních i zvykových norem platných v daném místě a čase upravujících chování osob ve veřejném prostoru. Pojem „veřejná bezpečnost“ může zahrnovat ohrožení celé široké škály hodnot, jako jsou život, zdraví, důstojnost, svoboda, majetek, soukromí, tedy v zásadě všechny hodnoty, které chrání trestní zákoník nebo přestupkový zákon se zákonem o některých přestupcích. Závažnost ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti je třeba posuzovat vzhledem k tomu, do jakých práv a svobod je zasahováno. Pokud jde o vstup do obydlí, musí být závažnost ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti vyšší, pokud půjde jen o vstup do jiného prostoru nebo na pozemek, může být tato závažnost i nižší (srov. ŠTEINBACH, M., a kol. Zákon o Policii České republiky. Komentář k §40. Praha: Wolters Kluwer, 2018, publikovaný ke dni 14. 12. 2021 v právním informačním systému ASPI). Pod pojem závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti spadá i hrozba vzniku větší škody na majetku. Zde nelze automaticky vycházet z trestněprávního pojmu větší škody, ale je zřejmé, že sem lze zahrnout typicky havarijní situace (např. unikající voda či plyn v bytě atd.), které ve větší míře ohrožují majetek některé osoby (viz stanovisko Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra čj. MV-22370-2/OBP-2009). Havarijní situace nicméně často budou tak jako tak ohrožovat i životy a zdraví (srov. VANGELI, B. §40. Vstup do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek. Zákon o Policii České republiky. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, publikovaný ke dni 14. 12. 2021 v právním informační systému Beck-online.cz).
31. Z uvedených skutečností plyne, že v daném případě policejní hlídka konala v rámci povinností, které vyplývaly z momentální situace, jež byla stavem ohrožení, protože podle pořízené fotodokumentace z místa činu (srov. č. l. 87 až 90 spisu) je zřejmé, že požár, vůči němuž HZS zasahovala, propukl v bezprostřední blízkosti bydliště obviněného, který se v místě nacházel. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný nejprve odmítal své obydlí opustit. Jednalo se proto o nebezpečnou situaci vyvolanou požárem, a nikoliv o okolnosti, které by mohly vést k postupu podle §83 tr. ř., na nějž obviněný nedůvodně poukazoval, protože domovní prohlídku lze vykonat podle §82 odst. 1 tr. ř. je-li důvodné podezření, že v bytě nebo jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Podmínky, jak je třeba v dané situaci postupovat, upravují ustanovení §83 a násl. tr. ř. Z uvedeného je zřejmé, že domovní prohlídku lze nařídit v rámci trestního řízení ze zákonem uvedených důvodů. V dané věci však byla situace zcela rozdílná, protože nebylo konáno žádné trestní řízení, ale bylo zasahováno při hašení vzniklého požáru a v rámci toho byla činěna opatření k zajištění bezpečnosti veřejného pořádku a zdraví lidí ve smyslu §40 odst. 1, 3 zák. č. 273/2008 Sb., přičemž není pochyb o tom, že obviněný v době požáru byl tímto ohrožen a bylo třeba zajistit, aby jemu, nebo případně dalším osobám, pokud by se v domě nacházely, nevznikla újma, případně nebyla ohrožena jejich bezpečnost. Nejednalo se tedy o bezdůvodný zásah, neboť podle úředního záznamu ze dne 27. 2. 202, sp. zn. KRPB-48572-4/TČ-2020-060671, ohrožení osob a majetku na místě z důvodu rychle se šířícího požáru bezprostředně hrozilo, na čemž nemění nic ani subjektivní vjem obviněného, že nebyl v ohrožení. Celkovou vážnost situace zvyšovalo i uspořádání věcí před domem obviněného, ale i uvnitř, což je patrné z pořízené fotodokumentace (srov. č. l. 87 až 90 spisu). Vyhodnocení zasahujících policistů, že tyto věci mohou v důsledku požáru vzplanout, a tedy že hrozí reálné nebezpečí rozšíření požáru, bylo plně opodstatněné, a tedy i zásah samotný, včetně násilného vstupu do obydlí obviněného byl přiměřeným. Postup ve smyslu §40 odst. 1, 3 zák. č. 273/2008 Sb., byl zcela nezbytný a důvodný.
32. Okolnosti, za kterých byly kulomety na místě činu zajištěny, rovněž neodpovídají tvrzením a námitkám obviněného, protože bylo prokázáno, že tyto zbraně vydal dobrovolně, jak shledaly soudy nižších stupňů (viz protokol o vydání věcí ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. KRPB-48572-5/TČ-2020-060671, a úřední záznam ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. KRPB-48572-8/TČ-2020-060671).
33. Neobstojí to, že jde o zbraně, pro které již byl odsouzen, protože z trestního příkazu ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 2 T 117/2018, je patrné, že byl v minulosti odsouzen pro přechovávání odlišných zbraní a jejich částí, a to lovecké dvojky hamerlesky belgické výroby, nekompletní opakovací malorážky, expanzivní zbraně označené jako Čz-58, samopalu 26 ráže 7,62 x 25 Tokarev, lovecké dvojky hamerlesky DIANA, jednoranové zbraně ráže.22 long Rifle, neúplné signální pistole, šestiranového revolverového válce a většího množství střeliva (srov. přesné pojmenování těchto zbraní a střeliva v trestním příkazu na č. l. 97 a 98 spisu). Z tohoto výčtu je jasně patrné, že ani jedna ze jmenovaných zbraní není shodná s kulometem a torzem kulometu (viz bod 1. shora), pro jejichž přechovávání byl obviněný odsouzen v nyní projednávané trestní věci.
34. Ze shora uvedených skutečností Nejvyšší soud nepřisvědčil výhradám obviněného, že důkazy, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině, byly získány vadným procesním postupem, a proto se o ně nelze opírat, neboť z řízení předcházejícího vydání přezkoumávaných rozhodnutí naopak plyne, že v postupu Policie České republiky před zahájením trestního stíhání při úkonech, v jejichž rámci došlo k zajištění u obviněného nalezených zbraní, nedošlo k obviněným tvrzenému ani žádnému jinému pochybení, jež by znamenalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Policisté jednali v souladu s §40 odst. 1, 3 zákona č. 273/2008 Sb., protože na místě požáru hrozilo nejen nebezpečí ohrožení zdraví a života obviněného, popř. dalších osob, ale i reálné nebezpečí zničení jeho majetku, tedy i věcí, které mohly sloužit jako důkazy v trestním řízení. Dostatečným způsobem rovněž uvážili neodkladnost zásahu stejně jako to, aby jejich postupem byla práva obviněného, zajištěná mu Listinou, zachována v co největší míře.
35. Z uvedených důvodů lze konstatovat, že pravidla spravedlivého procesu ani článek 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v této věci porušeny nebyly, i když je třeba zdůraznit, že ani právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
VI. Závěr
36. Výhrady opírající se o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neměly právní povahu a nekorespondovaly s označeným ani jiným důvodem podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. a námitky obviněného vznesené na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. splňovaly formální požadavky tohoto důvodu dovolání, avšak nebyly důvodné, a proto Nejvyšší soud, když neshledal ani vady, jež by mohly svědčit o porušení práva na spravedlivý proces, přičemž tyto závěry mohl učinit na podkladě odvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a obsahu připojeného spisu, dovolání jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
37. Vzhledem k tomuto výsledku dovolacího řízení nebyly dány důvody pro odklad či přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., jak požadoval obviněný, když ani předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu