ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1249.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1249/2021-2557
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání obviněného N. T. H. , narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2021, č. j. 15 To 25/2021-2318, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 7/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného N. T. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2021, č. j. 3 T 7/2020-2223, byl obviněný N. T. H. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněnými H. D. D. (narozeným XY ve Vietnamské socialistické republice) a H. C. S. (narozeným XY ve Vietnamské socialistické republice) tím, že:
dne 20. 10. 2016 mezi 13.00 a 14.00 hod. se obviněný N. T. H. v XY bistru na adrese XY, setkal se S. S., nar. XY, odtud společně odjeli do XY, kde je před domem čekal obviněný H. C. S., společně šli do bytu č. 8 k obviněnému H. D. D., kde společně nabídli S. S. ke koupi cca 2 kg metamfetaminu za celkem 25 000 €, s čímž S. S. souhlasil a společně s N. T. H. odjeli zpět do XY bistra v XY, před nímž pak S. S. v době od 16.10 do 16.16 hod. převzal peníze od svého syna R. S., načež společně s N. T. H. odešli do bydliště N. T. H. na adrese XY, kde mu S. S. předal domluvenou částku 25 000 €, N. T. H. pak telefonicky zkontaktoval H. C. S. a H. D. D., načež do bytu N. T. H. přijel H. D. D., který přinesl igelitovou tašku s papírovou krabicí od bot se dvěma plastovými sáčky obsahujícími pervitin o hmotnosti 990,94 g a 992,32 g (bez obalu) s obsahem 79,2 % (784,82 g) a 80,3 % (796,83 g) báze, tj. celkem 1 581,65 g metamfetaminové báze, S. S. ji převzal a odnesl do osobního automobilu tov. zn. BMW r. z. XY, VIN: XY, s nímž poté vyjel směrem na XY, přičemž byl v 17.30 hod. v XY kontrolován hlídkou Celní správy a za sedadlem spolujezdce byla v barevné igelitové tašce, obsahující zelenou krabici nalezena předmětná droga, za jejíž přechovávání byl S. S. pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 19/2017-416 ze dne 1. 12. 2017 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Praha č. j. 11 To 11/2018-479 ze dne 26. 3. 2018,
přičemž pervitin obsahuje metamfetamin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a k zacházení s ním je třeba zvláštní povolení Ministerstva zdravotnictví ČR dle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, které však obvinění neměli.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému N. T. H. (a shodně i oběma spoluobviněným) uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej (stejně jako oba spoluobviněné) podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Pro úplnost je možné doplnit, že obviněným H. D. D. a H. C. S. soud prvního stupně dále podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil tresty vyhoštění, a to na dobu 10 (deseti) let.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění N. T. H. a H. D. D. a obhájkyně obviněného H. C. S. (v řízení proti uprchlému obviněnému) odvolání. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. j. 15 To 25/2021-2318, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní dovolání již jen obviněný N. T. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. Úvodem dovolatel vytýká rozsudku soudu prvního stupně nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Je přesvědčen, že tento soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nepostupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. řádu, takže skutkový děj uvedený ve výroku o vině jeho rozsudku nelze mít za prokázaný, a zjištěný skutkový stav interpretoval výhradně k jeho tíži. Zdůrazňuje přitom, že provedené důkazy (s výjimkou procesně nepoužitelné výpovědi svědka S. S. z jiné trestní věci) jsou pouze nepřímé a netvoří ucelený řetězec na sebe vzájemně navazujících důkazů, jež by vedly k jedinému závěru o jeho vině. Současně namítá, že skutková zjištění nemají zřetelnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy, a tudíž je mezi nimi dán extrémní nesoulad.
6. V dalším textu obviněný poukazuje na to, že podle závěrů soudu prvního stupně je v dané věci stěžejním důkazem v jeho neprospěch výpověď svědka S. S. v procesním postavení obviněného z jiné trestní věci (učiněná navíc již se značným časovým odstupem), přestože soud prvního stupně měl v souladu se zásadou bezprostřednosti a ústnosti primárně důkazně vycházet z výpovědi jmenovaného svědka učiněné v hlavním líčení v dané trestní věci, v rámci níž tento využil svého práva odepřít výpověď a nevypovídal. Vyslovuje názor, že je nerozhodné, že důkaz byl proveden listinou – rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž je předmětná výpověď obsažena, neboť ze závěrů soudu prvního stupně je zřejmé, že to byla právě tato výpověď, z níž důkazně čerpal. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu vyjádřeným v bodu 15. odůvodnění jeho usnesení, že jeho vina je založena převážně na jiných důkazech než jen na listině citovaného rozsudku, a to především na přímém sledování (v kontextu s dalšími důkazy), neboť má za to, že na podkladě protokolů o sledování ke skutkovému ději popsanému soudem prvního stupně dospět nelze a soudy obou stupňů nepochybně musely do určité míry důkazně vycházet právě z výpovědi svědka S. S. z jiné trestní věci.
7. Dovolatel se dále zaměřuje na ostatní ve věci provedené důkazy. Předně zdůrazňuje, že na krabici nalezené v tašce u svědka S. S., v níž byla předmětná droga zabalena, na papíru uvnitř této krabice, na uchách vnějšího sáčku „A“ i „B“ a na černém plastovém sáčku byla zjištěna DNA obviněného H. D. D., nikoli jeho, v důsledku čehož jsou dány důvodné pochybnosti o skutkovém ději tak, jak jej popisuje soud prvního stupně. S poukazem na to, že při domovní prohlídce v jeho bytě byly nalezeny peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by pocházely z trestné činnosti, a naopak bylo zjištěno, že provozuje restauraci, zatímco v bytě obviněného H. C. S. bylo nalezeno přes 470 000 Kč v hotovosti, aniž by byl zjištěn nějaký legální zdroj jeho příjmu, rovněž zdůrazňuje, že fungoval (toliko) jako prostředník, a tvrdí, že jeho jednání nedosáhlo eventuálně takové intenzity, aby mohlo naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu.
8. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a podle §265 l tr. řádu přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného především konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabýval jak soud prvního stupně, tak odvolací soud. Neztotožňuje se s tvrzením obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Uvádí, že veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Souhlasí s názorem odvolacího soudu, že namítané zásadní procesní vady spočívající v použití a hodnocení výpovědi svědka S. S., kterou tento učinil v jiném procesním postavení a v jiném řízení, nebyly dány, byť postup soudu prvního stupně v tomto směru nebyl shledán bezchybným; s ohledem na ostatní ve věci provedené důkazy, jež vinu obviněných bez důvodných pochybností i tak prokazovaly, nešlo totiž o natolik podstatné vady, které by měly vliv na správnost výroku o vině. Státní zástupkyně poukazuje na to, že za základ správných skutkových zjištění lze považovat především protokoly o sledování svědka S. S., obviněného H. C. S. a vozidla BMW, které jmenovaný svědek řídil a v němž byla nalezena předmětná droga, když tyto důkazy obviněného a spoluobviněného H. C. S. z dané trestné činnosti jednoznačně usvědčují. Ohledně obviněného H. D. D. jsou takovými důkazy především stopy DNA na obalu drogy a odborné vyjádření určující její gramáž a množství čisté metamfetaminové báze. Uzavírá, že jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno a skutkovým zjištěním plně koresponduje i právní posouzení daného skutku.
10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně vyslovuje názor, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhuje proto podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.). Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení bylo možné zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání (mimo jiné) obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jenž pak byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
18. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
21. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Obviněnému lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jeho argumentace (jež je navíc v naprosté většině doslovným opakováním jeho námitek uplatněných v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se bezezbytku a zcela přesvědčivě vypořádal již odvolací soud) je totiž výlučně skutkové a procesní povahy, neboť obviněný touto zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů s tím, že tato jsou nejasná, neúplná a učiněná jednak na podkladě toliko nepřímých důkazů netvořících ucelený řetězec na sebe vzájemně navazujících důkazů a zejména pak na základě procesně nepoužitelné a nadto nevěrohodné výpovědi svědka S. S. z jiné trestní věci. Současně obviněný provádí vlastní hodnocení provedených důkazů, dovozuje, že na podkladě protokolů o sledování a záznamů telekomunikačního provozu nelze dospět k závěru o skutkovém ději tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a tedy k závěru o jeho vině, a předkládá vlastní skutkové závěry, z nichž má vyplývat, že je nevinen a pokud v dané věci fungoval jen jako prostředník, jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby mohlo naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu. Konstatuje přitom, že skutková zjištěná učiněná soudy obou stupňů nemají zřetelnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy, v důsledku čehož je mezi nimi dán extrémní nesoulad.
23. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do způsobu hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), po stránce věcné se v případě výše uvedených námitek jedná o námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch.
24. Nad rámec shora uvedeného konstatování a současně na podporu závěrů učiněných oběma soudy nižších stupňů považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, popř. mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména body 18. až 23., 25. až 33. odůvodnění jeho rozsudku), a řádně se zabýval i námitkami obviněného, jím navrženými důkazy a jeho obhajobou (jež ve své podstatě spočívá v popření viny s tím, že spoluobviněné zná pouze jako zákazníky ze svého bistra a nevěděl, že by tito měli něco společného s drogami), a podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč jeho námitky považoval za účelové (srov. bod 20. odůvodnění jeho rozsudku) a výpověď svědkyně V. T. D. H. (jejíž výslech obviněný navrhl k důkazu), stejně jako daňová přiznání týkající se jeho provozovny za nevěrohodné důkazy (srov. body 21., 22. a 25. odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry (s jedinou výjimkou, jíž bylo hodnocení výpovědi svědka S. S. z jiné trestní věci, pokud z této soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci jmenovaný svědek koupil pervitin od obviněných) se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho body 8. až 18.), přičemž se pečlivě zabýval veškerými odvolacími námitkami obviněného a přesvědčivě se s nimi vypořádal (srov. body 20. až 26. odůvodnění jeho usnesení). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožňuje i Nejvyšší soud, aniž by je zde (již z důvodu procesní ekonomie) bylo třeba opětovně rekapitulovat, a nemá, co by jim mohl vytknout.
25. K setrvalým námitkám obviněného ve vztahu k výpovědi svědka S. S., jejichž prostřednictvím vytýká soudu prvního stupně, že ji v dané věci považoval za stěžejní důkaz v jeho neprospěch a důkazně z ní čerpal, přestože tato je nevěrohodná, učiněná se značným časovým odstupem a zejména učiněná v jiné trestní věci, v níž jmenovaný svědek byl v procesním postavení obviněného, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, jenž sice shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, jestliže tento na podkladě předmětné výpovědi (resp. na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2017, č. j. 1 T 19/2017-416, v němž tato výpověď byla obsažena a který byl v trestní věci obviněného proveden jako listinný důkaz) učinil skutkové zjištění, že svědek S. S. koupil pervitin krátce před svým zadržením právě od obviněných, avšak současně konstatoval, že takové pochybení není v dané trestní věci zásadním, neboť soud prvního stupně zmíněné skutkové zjištění učinil především z dalších provedených důkazů, jež samy o sobě umožňují k takovému skutkovému zjištění bez důvodných pochybností dospět a jimiž jsou protokoly o sledování svědka S. S. a jím užívaného vozu včetně fotodokumentace, protokoly o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a odborná vyjádření. Současně je třeba přisvědčit odvolacímu soudu v tom, pokud shledal (a v tomto směru odmítl námitku obviněného), že soud prvního stupně rozhodně nehodnotil výpověď svědka S. S. převzatou z rozsudku v jeho trestní věci jako stěžejní důkaz v neprospěch obviněného; z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně naopak vyplývá, že za zcela zásadní a přímý důkaz považoval fyzické sledování svědka S. S., resp. protokol o něm, přičemž tento soud neuvádí na žádném místě v odůvodnění svého rozsudku, že by obviněný byl výlučně usvědčován touto výpovědí. Lze tak shrnout, že byť se soud prvního stupně dopustil jistého pochybení, jestliže učinil skutkové zjištění, že svědek S. S. koupil pervitin dne 20. 10. 2016 krátce před svým zadržením od (mimo jiné) obviněného, rovněž z výše citovaného rozsudku a v něm zmíněné výpovědi jmenovaného svědka, tento soud k závěru o vině (mimo jiné) obviněného daným skutkem dospěl na podkladě především jiných ve věci provedených důkazů uvedených výše, jež ve svém souhrnu a rovněž v časovém kontextu vylučují, že by tento svědek koupil pervitin od jiných osob, a (mimo jiné) obviněného z předmětné trestné činnosti nade vši pochybnost usvědčují.
26. Co do důvodnosti obdobně neobstojí ani námitka obviněného ohledně absence stop jeho DNA na tašce, krabici a sáčcích obsahujících pervitin a ani poukaz na jeho roli prostředníka a v důsledku toho nižší intenzitu jeho protiprávního jednání. Jak správně zdůraznil odvolací soud v bodech 22. a 23. odůvodnění svého usnesení, jeho účast na předmětné trestné činnosti na podkladě učiněných skutkových zjištění rozhodně nelze označit za méně významnou až zanedbatelnou ve srovnání s ostatními spoluobviněnými, přičemž skutečnost, že na předmětech, v nichž byla daná droga zabalena, nebyly nalezeny stopy jeho DNA, nezakládá pochybnosti o jeho vině, jak se domnívá, nýbrž naopak koresponduje právě s jeho rolí prostředníka, jenž plnil jiné úkoly než ty, které spočívaly v balení drogy a následné manipulaci s ní.
27. K otázce tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20). Tak je tomu z důvodů výše rozvedených i v trestní věci obviněného.
28. Nejvyšší soud považuje za vhodné závěrem dodat, že skutkové a procesní námitky obviněného ze shora rozvedených důvodů nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud totiž v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněným tvrzený extrémní nesoulad , případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
29. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného N. T. H. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.