ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1319.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1319/2021-543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání obviněného D. N. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2021, č. j. 15 To 32/2021-449, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 14/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 3. 2021, č. j. 2 T 14/2020-358, byl obviněný D. N. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem I./1. a 2. výroku o vině rozsudku) a jednak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem II. výroku o vině rozsudku). Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
I.
1. poté, co dne 1. 6. 2019 odsouzení J. H. a N. T. H. zakoupili ve městě XY v Nizozemském království od osoby vystupující pod jménem W., za přesně nezjištěnou částku, 220 000 ks tablet extáze a 2 kg ketaminu, které uložili do tří kufrů, kdy do Nizozemského království přicestovali na základě předchozí domluvy s D. N. letadlem Cessna 182RG (OK-HBT), které pilotoval, a zpět odletěli do České republiky na letiště v XY, kde na ně čekal odsouzený P. P., po přistání odsouzený N. T. H. zaplatil D. N. částku ve výši 10 000 euro za přepravu drog, následně naložili odsouzení J. H., N. T. H. a P. P. dovezené drogy do přesně nezjištěného motorového vozidla a odjeli do skladu, který se nacházel v XY, odkud někdy na začátku měsíce července 2019 vyzvedl odsouzený P. P. 10 000 ks tablet extáze, kdy 5 000 ks tablet prodal za účelem další distribuce na přesně nezjištěném místě za nezjištěnou částku J. S. a v červenci 2019 5 000 ks tablet prodal v XY za cca 50 000 Kč obviněnému D. N. za účelem další distribuce,
2. poté, co dne 13. 6. 2019 odsouzení J. H. a P. P. zakoupili ve městě XY v Nizozemském království od osoby vystupující pod jménem W. a od dalších tří neznámých osob 1 kg kokainu za částku 730 000 Kč a 2 kg MDMA za částku 74 000 Kč, přičemž do Nizozemského království přicestovali na základě předchozí domluvy s D. N. letadlem Cessna 182RG (OK-HBT), které pilotoval, a za což mu zaplatili částku 40 000 Kč, zpět odletěli do České republiky na letiště v XY, kde na ně čekal odsouzený D. Č., který je vozidlem odvezl do pensionu XY na adrese XY, kde předali předem zaplacený kokain v množství 400 až 500 gramů odsouzenému J. S. za účelem jeho další distribuce, následně v červnu 2019 odsouzení J. H. a P. P. odjeli do XY, kde u XY v XY prodali, na základě předchozí domluvy za cenu cca 400 000 – 500 000 Kč 500 gramů kokainu a za cenu cca 100 000 Kč 2 kg MDMA obviněnému D. N. za účelem další distribuce,
přičemž
extáze (MDMA) -1-(3,4-(methylendioxyfenyl) - 2 methylaminpropan, je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
kokain, je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
a jednal tak s vědomím, že nemá povolení s těmito látkami zacházet, tj. v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 57 T 5/2017, odsouzen pro zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným a k trestu propadnutí věci,
II.
v přesně nezjištěné době do měsíce března 2018 v XY, nebo v XY, u obchodního centra XY, prodal J. S., nar. XY, přesně nezjištěné množství omamné látky kokain za cenu 1 500 Kč za 1 gram kokainu,
přičemž
kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a jednal tak s vědomím, že nemá povolení s touto látkou zacházet, tj. v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
2. Za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod bodem I./1. a 2. výroku o vině rozsudku) soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem II. výroku o vině rozsudku) soud prvního stupně podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku vzhledem k trestu uloženému obviněnému rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 57 T 5/2017.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2021, č. j. 15 To 32/2021-449, rozhodl tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný se s výše citovaným rozhodnutím odvolacího soudu neztotožňuje a prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Sadílka, advokáta, proti tomuto podává dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť namítá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení před tímto soudem byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. S poukazem na extenzivní výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu konečně za důvod svého dovolání označuje i skutečnost, že nesprávným provedením důkazního řízení, resp. v důsledku zásadních procesních pochybení došlo k porušení práva na spravedlivý proces chráněného Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
5. V podrobnostech dovolatel (obdobně jako ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) poukazuje na to, že v řízení před soudem prvního stupně byl proveden toliko jeden přímý důkaz svědčící o jeho vině, a to výslech svědka P. P., původně spolupracujícího obviněného. Přestože respektuje legálnost takového důkazu, zdůrazňuje, že je třeba vždy velmi pečlivě hodnotit důvěryhodnost a motivaci takové svědecké výpovědi a této nelze ani připisovat větší důkazní sílu, ani přiznat tzv. presumpci pravdivosti. Upozorňuje totiž na to, že takový obviněný může mít zájem na odhalení co možná největšího počtu pachatelů, aby významem své výpovědi přispěl k přiznání statusu spolupracujícího obviněného, přičemž v dané věci, kdy Policie České republiky pečlivě zadokumentovala množství jednotlivých omamných a psychotropních látek, jimiž jmenovaný disponoval, tento musel orgánům činným v trestním řízení popsat, jak s nimi naložil; nelze tudíž vyloučit, že motivací uvedeného svědka mohlo být krytí skutečných pachatelů, kteří nebyli ustanoveni, a naopak označení (i nepravdivé) takových osob ze závadového prostředí, u nichž bylo spáchání předmětného trestného činu uvěřitelné a k nimž jej nevázaly žádné osobní nebo obchodní vztahy, či k těmto měl dokonce vztah negativní. Dále namítá, že soud prvního stupně jednak zcela pominul hodnotit výpovědi svědků (a spoluobviněných) J. H. a J. S., a svým postupem tak nenaplnil zákonné požadavky na řádné odůvodnění rozsudku podle §125 tr. řádu a zásadním způsobem tak porušil jeho právo na spravedlivý proces, a jednak zcela vadně interpretoval obsah výpovědí svědků J. H. a D. Č. a svědkyně L. H., stejně jako obsah přepisu telefonních odposlechů získaných v rámci akce XY ze dne 23. 3. 2018 a ze dne 30. 3. 2018.
6. V dalším textu dovolání obviněný ve vztahu k výše zmíněným důkazům rozvádí následující námitky. Vytýká předně soudu prvního stupně, že zcela nepřezkoumatelným způsobem hodnotil rozpory mezi výpověďmi svědků P. P. a J. H. (v důsledku čehož je dán extrémní rozpor mezi obsahem výpovědi svědka J. H. a skutkovými zjištěními tohoto soudu), když se omezil na pouhé konstatování, že uvěřil svědkovi P. P. a nikoliv svědkovi J. H. Je přesvědčen, že přestože nelze mít najisto postavenou zásadní skutkovou okolnost, která z osob označených jako “XY“ a „XY“ skutečně nakoupila předmětné omamné a psychotropní látky a za jakým účelem, a svědek J. H. nebyl schopen ztotožnit osobu označenou jako „XY“ s jeho osobou, soud prvního stupně přijal nepodložený a neodůvodněný skutkový závěr, že to byla osoba označená jako „XY“ a že touto byl v souladu s tvrzením svědka P. P. on. Dodává, že svědek J. H. ani nebyl schopen potvrdit, zda se u skutků popsaných pod body I./1. a I./2. jednalo o jednu a tutéž osobu, která drogy přebírala. Vyslovuje názor, že za takové situace zůstává totožnost dané osoby v rovině tvrzení svědka P. P. (o jehož věrohodnosti lze mít pochybnosti, jak bylo uvedeno shora) na jedné straně a jeho obhajoby na straně druhé, a tudíž je třeba ve smyslu zásady in dubio pro reo vykládat zjevnou pochybnost v jeho prospěch, nikoli k jeho tíži, jak učinil soud prvního stupně. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k obsahu výpovědi svědka J. S. a existenci extrémního rozporu mezi obsahem této výpovědi a skutkovými zjištěními tohoto soudu. Přestože jmenovaný svědek u hlavního líčení vypověděl, že od svědka P. P. koupil 400 až 500 g kokainu a zbylý kokain měl svědek P. P. pro dva klienty (a předmětnou drogu takto rozděloval na dvě části), a tedy nebylo možné, aby předal komukoliv, natož jemu 500 g kokainu v jednom balíčku, soud prvního stupně v případě skutku pod bodem I./2. výroku o vině rozsudku z výpovědi svědka P. P. dovodil, že od tohoto převzal 500 g předmětné drogy. Tvrdí, že tak nebylo najisto zjištěno množství kokainu, které svědek P. P. prodal, a ani to, které osobě. V této souvislosti namítá i nesrozumitelnost a rozporuplnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když v tomto je též zmínka o oddělení předmětné drogy na 700 g a 300 g, ovšem tato skutečnost se váže nikoliv k dodávce ze dne 13. 6. 2019, nýbrž ze dne 13. 7. 2019. Extrémní rozpor spatřuje též mezi obsahem výpovědi svědka D. Č. a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neboť má za to, že z žádné z výpovědí jmenovaného svědka nelze dovodit závěr soudů obou stupňů, že to byl on, kdo tomuto svědkovi předal peníze; zdůrazňuje, že tento svědek jej jako takovou osobu neidentifikoval řádnou rekognicí, ale na základě informace svědka P. P., a upozorňuje na to, že daný svědek jeho obličej vzhledem k nasazenému respirátoru u hlavního líčení neviděl, a tudíž jej nemohl rozpoznat, i kdyby jeho podobu znal. Konečně vyslovuje názor, že extrémní rozpor existuje i mezi obsahem výpovědi svědkyně L. H. a obsahem přepisů telefonních odposlechů na jedné straně a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně druhé. Je přesvědčen, že žádný z těchto důkazů svým obsahem totiž není způsobilý prokázat, kdy a kde mělo k předmětnému trestnému činu dojít a kdo měl být jeho pachatelem. V této souvislosti poukazuje na to, že ačkoli z výpovědi uvedené svědkyně nelze jakkoli dovodit, kam měl pro kokain její přítel J. S. odjet, soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že toto místo mělo být v XY, na ulici XY, nebo v XY u obchodního centra XY; svědkyně přitom uvedla, že od něj žádné drogy nikdy nekoupila ani nedostala. Má tedy za to, že nebylo jakkoli prokázáno, od koho J. S. drogu opatřil. V návaznosti na to vyjadřuje přesvědčení, že ani z pořízených odposlechů v rámci akce XY ze dne 23. 3. 2018 a ze dne 30. 3. 2018 nelze dovodit, že se dopustil skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně; v tomto směru upozorňuje, že pro drogové prostředí je typická fabulace dodavatelů, takže pokud svědek J. S. v odposleších a záznamech o provozu telekomunikačního provozu zmiňuje jeho jméno, nelze bez provedení dalších důkazů uzavřít, že v záznamu se hovoří o něm a že skutečnosti v něm uváděné jsou pravdivé.
7. Dovolatel rovněž rozporuje závěr soudu prvního stupně, podle něhož údajně jím zakoupené drogy sloužily výhradně pro další distribuci. Vytýká přitom tomuto soudu, že neprovedl žádný důkaz svědčící uvedenému závěru, a to tak, aby byl prokázán byť jen jediný realizovaný obchod. Přestože připouští, že s ohledem na prokázané množství zakoupených drog a účinných látek by bylo možné o takovém jejich účelu uvažovat, vyslovuje názor, že tento závěr (bez prokázání nad míru rozumných pochybností) je pouhou spekulací soudu prvního stupně v jeho neprospěch. V návaznosti na uvedené skutečnosti se domnívá, že i kdyby se stal skutek popsaný pod bodem I./1. a 2. výroku o vině rozsudku prvního stupně, jak jej zjistil soud prvního stupně, nebylo by možné jej právně kvalifikovat podle §283 tr. zákoníku, ale s největší pravděpodobností toliko podle §284 tr. zákoníku.
8. Z výše uvedených důvodů, když současně vytýká odvolacímu soudu, že shora rozvedené vady neodstranil, čímž založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2021, sp. zn. 15 To 32/2021, a aby podle §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného poukazuje předně na to, že řízení o dovolání není možné vnímat jako další odvolací řízení, tedy instanci, v níž by mělo docházet k přezkoumávání a posuzování postupu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Zdůrazňuje, že oprávnění a současně povinnost přezkoumat dříve učiněná soudní rozhodnutí z hlediska skutkových námitek vzniká pouze v případech, kdy dosud učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu. V návaznosti na to konstatuje, že obsahem obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohou být jeho námitky, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění, brojí proti hodnocení důkazů a provedenému dokazování soudy obou stupňů a přitom rozebírá důkazní situaci v dané věci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů; tímto se totiž primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Dále uvádí, že z hlediska citovaného dovolacího důvodu nelze za odpovídající považovat ani tvrzení obviněného, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, respektive in dubio pro reo, neboť i taková námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění, potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Státní zástupkyně vyslovuje názor, že s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování je zjevné, že v posuzované věci se o žádný extrémní nesoulad nejedná; soud prvního stupně hodnotil důkazy nejen jednotlivě, ale především ve vzájemných souvislostech, přičemž náležitě vysvětlil původ předmětných omamných a psychotropních látek, jak se tyto dostaly do České republiky, a napojení obviněného na osobu zapojenou do organizované skupiny zabývající se obchodem s těmito látkami a ozřejmil i způsob, místo a čas předání těchto látek obviněnému včetně jejich množství a zaplacené kupní ceny, stejně jako se zabýval účelem, za jakým obviněný dané látky pořídil, jímž byla jejich další distribuce. Není pravdou, že soud prvního stupně nezaznamenal rozpory mezi výpověďmi svědků P. P. a J. H., naopak na tyto se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zaměřil a náležitě vysvětlil, proč vyšel z údajů obsažených ve výpovědi prvně jmenovaného svědka s tím, že se zabýval též otázkou, zda tento svědek neměl důvod obviněného lživě obvinit. Státní zástupkyně se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany svědka P. P. nešlo o účelové obvinění ani žádný akt pomsty vůči obviněnému, případně krytí jiných osob, jak naznačoval obviněný. Konstatuje, že soud prvního stupně náležitě rozebral i výpověď svědka D. Č., z níž nelze dovozovat ty závěry, ke kterým dospívá v dovolání obviněný. Konečně soud prvního stupně na základě výpovědí svědků a záznamů telekomunikačního provozu správně uzavřel, že obviněný prodal J. S. minimálně v jednom případě kokain v množství 1 g za 1 500 Kč, přičemž uvedený závěr nebyl učiněn v důkazní nouzi.
10. Státní zástupkyně vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů rovněž plně dostály požadavkům na odůvodnění svých rozhodnutí ve shodě s §125 tr. řádu, §134 tr. řádu, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a též s judikaturou Ústavního soudu, a jejich rozhodnutí tedy nelze považovat za nepřezkoumatelná. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto navrhuje dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.).
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jenž pak byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
18. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
21. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Obviněnému lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, především konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Svou veškerou argumentací totiž brojí proti vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a proti správnosti jím učiněných skutkových zjištění na jejich podkladě, přičemž současně vytýká odvolacímu soudu, že uvedené vady v procesním postupu soudu prvního stupně nenapravil. Provádí přitom vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozuje z nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
23. Tak tomu je předně v případě, kdy obviněný zpochybňuje, že by na podkladě výpovědi svědka J. H. byla nade vši pochybnost zjištěna skutečnost, že v případě skutku popsaného pod bodem I./2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně by byl osobou označenou jako „XY“ a že právě tato osoba nakoupila od tohoto svědka a svědka P. P. 500 g kokainu a 2 kg MDMA, přičemž vytýká soudu prvního stupně že k takovému skutkovému zjištění dospěl bez náležitého odůvodnění pouze na základě výpovědi svědka P. P., jemuž uvěřil, přestože lze pochybovat o věrohodnosti jeho výpovědi vzhledem k tomu, že tento ji jednak učinil jako spolupracující obviněný a dále mezi touto výpovědí a výpovědí svědka J. H. existují natolik zásadní rozpory, že předmětné skutkové okolnosti nelze mít za prokázané. Nad rámec výše uvedeného konstatování lze pro úplnost k uvedeným výhradám obviněného doplnit, že jde navíc o námitky nedůvodné, neboť z provedených důkazů (nejen výpovědí svědků P. P. a J. H., ale i svědků J. S. a D. Č.) je nepochybně zřejmé, že daný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I./2., se stal a obviněný jej spáchal. K obviněným namítaným rozporům mezi výpověďmi svědků J. H. a P. P., jež podle jeho názoru mají svědčit závěru o jeho nevině a které soud prvního stupně měl opomenout hodnotit, resp. je měl hodnotit zcela nepřezkoumatelným způsobem, je třeba jednak zdůraznit, že soud prvního stupně tyto v žádném případě nepřehlédl, velmi podrobně se jimi zabýval s tím, že řádně vyložil, jak se s nimi vypořádal, a přesvědčivě odůvodnil, proč i přes jejich existenci dospěl k daným skutkovým závěrům (srov. body 114. až 125. odůvodnění jeho rozsudku). Dále je zapotřebí uvést, že v dané věci, kdy předání předmětných drog se účastnily dvě osoby, z nichž jedna (jak vyplývá z provedených důkazů) byl jednoznačně obviněný, s nímž jakožto se svým odběratelem svědek P. P. daný obchod a způsob jeho uskutečnění dojednal, pak není podstatné, zda předmětné drogy přebírala a peníze za ně předávala osoba označená jako „XY“, či osoba jménem „XY“, tedy obviněný, nebo ona druhá osoba, neboť obviněnému je zde kladeno za vinu, že (mimo jiné) jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku, což zahrnuje i zprostředkování nákupu (a tedy i případ, kdy by se obviněný na předmětném obchodu finančně ani nepodílel). Konečně k námitce obviněného, že svědek J. H. dokonce nemohl ani potvrdit, že u skutků pod body I./1. a I./2. se jednalo o tutéž osobu, tj. obviněného, lze odkázat na bod 124. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž se tento soud s uvedenou výhradou rovněž řádně vypořádal.
24. Stejný charakter pak má další námitka obviněného, jejímž prostřednictvím s poukazem na výpověď svědka J. S. rozporuje množství kokainu, které měl v případě skutku pod bodem I./2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně převzít, a tvrdí, že tak nebylo nade vši pochybnost zjištěno, jaké množství předmětné drogy a komu toto svědek P. P. prodal, a tudíž je dán extrémní rozpor mezi obsahem výpovědi zmíněného svědka a skutkovým zjištěním ohledně množství dané drogy. Rovněž ve vztahu k této výhradě je zapotřebí uvést, že jde z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nejen o námitku irelevantní, ale nadto též o námitku nedůvodnou, když na podkladě provedených důkazů (výpovědí svědků J. H., P. P., J. S. a D. Č.) bylo minimálně uvedené množství kokainu jednoznačně zjištěno (k tomu srov. body 109. až 111. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
25. Jestliže pak obviněný zpochybňuje závěr soudů obou stupňů učiněný na podkladě výpovědi svědka D. Č. (jež vyvrací jeho obhajobu a naopak plně koresponduje s výpovědí svědka P. P.) o tom, že to byl on, kdo předal peníze svědku D. Č. s tím, že takový závěr nelze dovodit z žádné z výpovědí jmenovaného svědka, na podkladě čehož namítá rovněž existenci extrémního rozporu mezi obsahem výpovědi tohoto svědka a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jde opět nejen o námitku stojící mimo rámec obviněným tvrzeného dovolacího důvodu, ale i o námitku nedůvodnou. V tomto směru je možné odkázat na bod 135. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud podrobně hodnotí výpověď svědka D. Č. a na jejím podkladě dospívá k logickému závěru o tom, že to byl právě obviněný, jenž mu předal peněžní prostředky na nákup omamných a psychotropních látek (byť v době, kdy se tak stalo, jmenovaný svědek neznal jeho příjmení a toto se dozvěděl až později skutečně od svědka P. P., obviněného ztotožnil následně u hlavního líčení).
26. Uplatněný dovolací důvod nenaplňuje ani námitka obviněného ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, kdy tvrdí, že ani výpověď svědkyně L. H., ani odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v rámci akce XY ze dne 23. 3. 2018 a ze dne 30. 3. 2018 nejsou způsobilé prokázat, kdy a kde mělo k předmětnému trestnému činu dojít a kdo měl být jeho pachatelem. Nejvyšší soud nadto shledal, že dané námitce nelze přisvědčit ani co do její důvodnosti, neboť z citovaných důkazů rozhodné skutkové okolnosti jednoznačně vyplývají, a je tak nepochybné, že obviněný J. S. v době do měsíce března 2018 minimálně v jednom případě prodal 1 g kokainu za cenu 1 500 Kč (k tomu srov. body 139. až 144. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
27. Pokud jde o další námitku obviněného skutkového charakteru stran závěru soudu prvního stupně o tom, že jím nakoupené omamné a psychotropní látky byly určeny k další distribuci, který označuje za spekulaci v jeho neprospěch, Nejvyšší soud ani tuto neshledal důvodnou. I v tomto ohledu lze poukázat na přesvědčivé odůvodnění takového závěru soudem prvního stupně v bodech 127. až 129. jeho rozsudku, kde logicky vyložil, že obviněný (jak ostatně i sám uvedl a jak potvrdil i svědek P. P.) jakožto příležitostný uživatel toliko kokainu (nikoli extáze či MDMA), jenž naposledy danou drogu užil přibližně v červenci 2019 (jak rovněž sám uvedl), tj. měsíc po nákupu 500 g této drogy, když za uvedenou dobu jednoho měsíce toto množství nemohl sám spotřebovat a poté již až do svého zadržení dne 14. 1. 2020 kokain neužíval, jak kokain, tak výše zmíněné psychotropní látky nakoupil za účelem další distribuce. V této souvislosti nelze nezmínit, že navíc obviněný byl za obdobnou trestnou činnost již v minulosti odsouzen, když v tomto směru je významnou i výpověď svědka P. P. o tom, že se s obviněným seznámil v jednom pražském hudebním klubu, kde tento prodával omamné a psychotropní látky, a následně spolu začali obchodovat. Co se pak týče námitek obviněného k soudem prvního stupně zjištěnému množství psychotropních látek extáze a MDMA, a to jak pokud jde o množství tablet extáze a čistého MDMA, tak množství účinné látky MDMA v tabletách extáze, je třeba konstatovat, že i tyto jsou nedůvodné; soud prvního stupně se rovněž těmito otázkami podrobně zabýval a přesvědčivě odůvodnil, jak k uvedeným zjištěním dospěl (k množství tablet extáze srov. body 93. až 97., 99., 103., 160. a 161. odůvodnění jeho rozsudku, k množství účinné látky MDMA v tabletách extáze srov. body 102., 160. a 161. odůvodnění jeho rozsudku a k množství čistého MDMA srov. body 106., 110. a 111. odůvodnění jeho rozsudku).
28. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného, jejímž prostřednictvím se domáhá právní kvalifikace skutků pod body I./1. a I./2. „toliko podle §284 tr. zákoníku“. Jednak obviněný i v případě této námitky vychází ze svého tvrzení o chybném skutkovém zjištění soudu prvního stupně ohledně účelu jím nakoupených drog, jednak jde o námitku nedůvodnou. Rovněž touto výhradou se zabýval již soud prvního stupně, jenž správně poukázal na to, že za situace, kdy obviněný předmětné omamné a psychotropní látky opatřil a přechovával pro jiného, je právní posouzení podle citovaného ustanovení tr. zákoníku vyloučeno, neboť objektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu spočívá v přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu.
29. Nezbývá proto než uzavřít, že výše uvedené výhrady dovolatele rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch.
30. Jestliže přitom obviněný soudu prvního stupně vytýká, že nerespektoval zásadu in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotněprávního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
31. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
32. Nejvyšší soud pro úplnost považuje za vhodné dodat, že skutkové a procesní námitky obviněného ze shora rozvedených důvodů nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud totiž v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněným tvrzený extrémní nesoulad , případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů. Je třeba zopakovat, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí (jak na to bylo již výše ve vztahu k jednotlivým námitkám obviněného poukázáno) řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, přičemž s těmito hodnotícími úvahami a závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud se se skutkovými i právními závěry obou soudů nižších instancí rovněž plně ztotožňuje, a nemá, co by jim mohl vytknout.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
33. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. N. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.