ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.361.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 361/2022-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 o dovolání obviněného J. P. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 11. 2021, č. j. 55 To 235/2021-259, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 138/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 6. 2021, č. j. 6 T 138/2020-232, byl obviněný J. P. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době nejméně v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2014 si neoprávněně opatřil nezjištěné množství rostlinné hmoty (marihuany) obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol (THC), kdy před tímto obdobím na nezjištěném místě venku zasadil, vypěstoval a sklidil nezjištěný počet rostlin odrůdy konopí setého, ze kterých následně v místě trvalého bydliště v obci XY, okres Jeseník, sušením neoprávněně vyrobil přesně nezjištěné množství rostlinné hmoty (marihuany) obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol (THC), kdy takto získanou psychotropní látku jednak sám kouřením užíval a dále v místě bydliště v obci XY a na dalších místech v obci XY, okres Jeseník, opakovaně neoprávněně poskytl nejméně:
- Š. M., nar. XY, kterému v přesně nezjištěné době odpovídající době výstavby zídky u domu J. P., nar. XY, asi ve 30 případech v průběhu jednoho měsíce s frekvencí každý den, předal přesně nezjištěné množství marihuany zdarma k okamžitému užití (kouření) a ve stejném období nejméně v 10 případech mu předal přesně nezjištěné množství, nejméně však vždy jednu tzv. "paličku" zdarma s sebou,
- P. K., nar. XY, kterému v přesně nezjištěné době odpovídající době výstavby zídky u domu J. P., nar. XY, asi ve 30 případech v průběhu jednoho měsíce s frekvencí každý den, předal přesně nezjištěné množství marihuany zdarma k okamžitému užití (kouření) a ve stejném období nejméně v jednom případě mu předal jednu tzv. „paličku“ marihuany zdarma s sebou, a poté v následujícím roce mu přibližně jednou měsíčně předával zdarma v celkem 12 případech blíže přesně nezjištěné množství marihuany odpovídající vždy jedné tzv. "paličce",
- L. J., nar. XY, kterému v přesně nezjištěné době za dovezený stavební materiál na stavbu zídky u domu J. P., nar. XY, nejméně ve dvou případech předal přesně nezjištěné množství marihuany, a to v prvním případě v množství od 5 do 10 gramů marihuany a ve druhém případě v množství kolem 10 gramů marihuany s sebou,
- P. H., nar. XY, kterému v přesně nezjištěné době odpovídající době výstavby zídky u domu J. P., nar. XY, asi ve 30 případech v průběhu jednoho měsíce s frekvencí každý den, předal zdarma přesně nezjištěné množství marihuany k okamžitému užití (kouření),
přičemž konopí a pryskyřice z konopí obsahující zakázanou látku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), jsou jako omamné látky uvedeny v příloze číslo 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. vydaného na základě zákona číslo 167/1998 Sb. o návykových látkách, a tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uveden v příloze číslo 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. vydaného na základě zákona číslo 167/1998 Sb. o návykových látkách.
2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 55 To 235/2021-259, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným shodným jednáním s tou výjimkou, že z něj vypustil tu jeho část, jež spočívala v neoprávněném poskytování marihuany Š. M., a toto právně kvalifikoval shodně jako soud prvního stupně jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to obviněnému uložil podle téhož zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Romana Smetany, advokáta, dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. V rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný namítá, že napadené rozhodnutí bylo učiněno v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv, které založilo nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces. V tomto směru konkrétně upozorňuje na extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a zjištěným stavem věci, absenci zásadních skutkových zjištění vzhledem k chybějícím příslušným důkazům, na skutečnost, že skutková zjištění jsou částečně dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování, a na absenci řádného odůvodnění a úvah v rozhodnutí, kterými se soud řídil při hodnocení provedených důkazů, přičemž vytýká i jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Je přesvědčen, že odvolací soud porušil jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, neboť jednostranně a nesprávně hodnotil provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítl obhajobou navrhované doplnění dokazování.
6. V navazující části své dovolací argumentace, jež je ve své podstatě vystavěna na námitkách, které uplatnil již ve svém odvolání a částečně i v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně, obviněný předně poukazuje na to, že odsuzující rozsudek se opírá pouze o výpovědi svědků P. K., L. J. a P. H. z přípravného řízení, přestože tyto neodráží skutečné události a situaci. V této souvislosti jednak (s podivem) připomíná, že jmenovaní svědci si po šesti letech v detailech pamatovali předmětný skutek, a dále to, že u hlavního líčení uvedli, že jejich výpovědi v přípravném řízení byly získány nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení vyšetřovatelem, a to především psychickým působením na jejich vůli; z tohoto důvodu považuje výpovědi těchto svědků ve smyslu §89 odst. 3 tr. řádu za absolutně neúčinné důkazy. Dále zdůrazňuje, že víceméně shodné vyjádření uvedených budoucích svědků obsahují již úřední záznamy o podaném vysvětlení, při kterých byla kromě vyšetřovatele přítomna další osoba z řad policie, která působila na jejich vůli, což ukazuje na to, že obsah podaného vysvětlení byl se svědky domluven, nebo jim byl diktován, což mohlo být zneužito při jejich výslechu v přípravném řízení; v tomto směru vytýká odvolacímu soudu, že se odmítl danou skutečností zabývat, když předmětné úřední záznamy označil s odkazem na §158 odst. 6 tr. řádu za nepřípustný důkaz, i když on nepožadoval přečtení těchto úředních záznamů, nýbrž jejich zohlednění soudem. Vyslovuje současně názor, že za uvedené situace, kdy existovaly pochybnosti o tom, zda výslech svědků v přípravném řízení byl proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu, nebylo možné předmětné protokoly o výslechu svědků z přípravného řízení číst podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu u hlavního líčení, přičemž odmítá odůvodnění tohoto postupu soudem prvního stupně, podle něhož se svědci snažili mu ulehčit a vznést do trestního stíhání pochybnosti o zákonnosti důkazů opatřených v přípravném řízení. V návaznosti na to vytýká odvolacímu soudu, že se s otázkou, zda protokoly o výslechu svědků byly získány nezákonným donucením, nijak nevypořádal. Vůči oběma soudům nižších stupňů pak směřuje výtku, že měly posoudit zejména to, zda výpovědi svědků učiněné v hlavním líčení jsou věrohodné. K tomu následně poukazuje na rozpory mezi výpověďmi jednotlivých svědků a zaměřuje se i na další ve věci provedené důkazy (zejména použití služebního psa, jenž měl označit místa dřívějšího uložení marihuany, a výpověď svědkyně R. G.). Na podkladě jejich vlastního hodnocení pak zpochybňuje skutková zjištění učiněná odvolacím soudem a v návaznosti na to i jím učiněné právní závěry.
7. Porušení práva na spravedlivý proces, které dovolatel spatřuje též v neúplně zjištěném skutkovém stavu v dané věci, dovozuje pak ze skutečnosti, že odvolací soud bez přiměřených důvodů zamítl všechny důvodné důkazní návrhy, které v odvolacím řízení učinil, a jimiž zamýšlel prokázat nevěrohodnost svědeckých výpovědí z přípravného řízení a které mohly přispět k správnému a úplnému hodnocení všech relevantních skutečností či okolností. Vyjadřuje tudíž přesvědčení, že v rozhodování odvolacího soudu jsou zřejmé i tzv. opomenuté důkazy.
8. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 11. 2021, č. j. 55 To 235/2021-259, a zprostil jej obžaloby.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Nesouhlasí s tvrzením obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Uvádí, že veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně se bezezbytku ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že rozhodnutí o vině je opřeno o procesně použitelné důkazy, které již soud prvního stupně přesvědčivě vyložil pod bodem 15. svého rozhodnutí s tím, že jednání obviněného bylo plně prokázáno výpověďmi svědků P. K., L. J. a P. H. z přípravného řízení, přičemž soud rovněž uvedl, z jakého důvodu neuvěřil výpovědím těchto svědků učiněným v hlavním líčení. Pokud jmenovaní svědci zpochybnili pravdivost svých výpovědí z přípravného řízení, když svědek P. H. konkrétně uvedl, že byl k výpovědi donucen, soud prvního stupně správně přistoupil k výslechu příslušníků policie, kteří prováděli úkony v přípravném řízení, tedy svědků Z. K. a L. Č.; tito stvrdili, že v rámci výslechu bylo postupováno v souladu se zákonem a svědci byli před výslechem řádně procesně poučeni. Uzavírá proto, že vina obviněného byla prokázána a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
10. Státní zástupkyně má z výše uvedených důvodů za to, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Jak je zřejmé z obsahu dovolání obviněného, právě výše uvedené vady [představující tři alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022] obviněný ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu namítá, byť pokud jde o vytýkaný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v dané věci, tento neoznačuje za zjevný, nýbrž za extrémní. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že podle dřívější právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, tj. před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, učinil-li jej dovolatel předmětem svého dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zakládal v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustnost zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, byl přitom naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Posledně citovaný dovolací důvod (v nezměněné dikci) je od 1. 1. 2022 nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání vytýká i jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, lze se domnívat, že zamýšlel uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
16. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a neúplnost dokazování v dané trestní věci, v důsledku čehož zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, přičemž soudům vytýká i procesní pochybení zakládající nezákonnost jejich rozhodnutí a tvrdí, že následkem zmíněných vad došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, nejsou důvodné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
18. Obviněný s poukazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu předně vytýká extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným stavem věci, přičemž zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění s tím, že tato se opírají o výpovědi svědků P. K., L. J. a P. H. z přípravného řízení, ačkoli tyto neodráží skutečné události a situaci. Současně tvrdí, že předmětné svědecké výpovědi byly navíc získány nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení vyšetřovatelem, a tudíž jsou absolutně neúčinnými důkazy, jež nebylo možné číst podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu v hlavním líčení, a tedy na nich ani založit skutková zjištění.
19. Nejvyšší soud považuje za potřebné především uvést, že výše uvedenými skutkovými a procesními námitkami obviněného se zabývaly již oba soudy nižších instancí. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména v jeho bodu 15.) řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Vysvětlil tak zejména, z jakých důvodů považoval výpovědi svědků P. K., L. J. a P. H. učiněné v hlavním líčení, v jejichž rámci tito oproti přípravnému řízení podstatně snížili četnost případů, v nichž jim obviněný poskytl marihuanu, za nevěrohodné a účelové, a proč naopak svá skutková zjištění opřel o výpovědi těchto svědků z přípravného řízení; zdůraznil přitom, že i kdyby vyhodnotil jako věrohodné výpovědi uvedených svědků učiněné v hlavním líčení, byla by nepochybně skutková podstata předmětného přečinu naplněna s ohledem na to, že k trestnímu postihu v posuzovaném případě stačí jakékoli množství dané látky. Současně poukázal i na další ve věci provedené důkazy, zejména listinné, jež svědčily o vině obviněného. V bodech 6., 7. a 8. odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně neopomněl řádně odůvodnit, z jakého důvodu přistoupil k přečtení protokolů o výslechu jmenovaných svědků z přípravného řízení podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu. Vysvětlil rovněž dostatečným způsobem, proč jednak neprovedl k důkazu úřední záznamy o podání vysvětlení uvedených svědků (viz bod 15. odůvodnění jeho rozsudku) a dále zamítl některé z důkazních návrhů obhajoby (viz bod 13. odůvodnění jeho rozsudku). K tvrzení svědka P. H. v rámci jeho výpovědi v hlavním líčení o tom, že k výpovědi v přípravném řízení na policii byl donucen, vyslechl v hlavním líčení jako svědky policisty Z. K. a L. Č. a s poukazem na obsah jejich výpovědí následně přesvědčivě odůvodnil, proč uvedené tvrzení neshledal pravdivým. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry (s jedinou výjimkou týkající se procesního pochybení soudu prvního stupně spočívajícího v tom, že tento závěr o vině obviněného opřel též o výpověď svědka Š. M.) se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho body 8. a 9.). I tento soud se řádně zabýval a přesvědčivě vypořádal s veškerými námitkami obviněného uplatněnými v odvolání, mezi nimi zejména s (opětovně uplatněnými) námitkami týkajícími se přečtení protokolů o výslechu svědků z přípravného řízení v hlavním líčení postupem podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu, neprovedení (a tudíž ani nezohlednění) úředních záznamů o podání vysvětlení svědků k důkazu a způsobu hodnocení výpovědí svědků učiněných v přípravném řízení a v hlavním líčení, přičemž nepřehlédl ani svědkem P. H. uváděné tvrzení v hlavním líčení o donucení k výpovědi v přípravném řízení. Nejvyšší soud se s hodnotícími úvahami a skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů ztotožňuje a nemá, co by jim v tomto směru mohl vytknout.
20. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud konstatuje, že v dané věci neshledal žádný, natož obviněným tvrzený extrémní (podle současné právní úpravy zjevný ) rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, přičemž nemohl přisvědčit ani námitce obviněného o nezákonnosti provedení výslechů svědků P. K., L. J. a P. H. v přípravném řízení, a tudíž procesní nepoužitelnosti těchto výpovědí jako důkazů.
21. K otázce zjevného rozporu , resp. tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
22. Obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu dále vytýká odvolacímu soudu, že bez přiměřených důvodů zamítl všechny důkazní návrhy, které v odvolacím řízení učinil, v důsledku čehož jsou v jeho rozhodování zřejmé tzv. opomenuté důkazy. Nejvyšší soud, jakkoli zmíněnou námitku shledal z hlediska citovaného důvodu dovolání jako relevantně uplatněnou, neboť odpovídá třetí variantě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nemohl této přisvědčit z hlediska její opodstatněnosti.
23. Byť obviněný ve svém dovolání tzv. opomenuté důkazy nekonkretizuje a odkazuje v tomto směru jen na řízení před odvolacím soudem, je z bodu 2. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a z obsahu spisu zřejmé, že obviněný prostřednictvím své tehdejší obhájkyně učinil dne 9. 11. 2021 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podání (č. l. 251 až 253 spisu), v němž požaduje provedení navrhovaných důkazů označených pod body 1. až 21., a to jejich přečtením ve veřejném zasedání, a dále žádá o provedení důkazu výslechem vyšetřujícího policisty Z. K. Přestože pak toliko z protokolu o veřejném zasedání (založeného na č. l. 255 až 256 spisu) vyplývá, že odvolací soud dané návrhy na doplnění dokazování zamítl, když v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvádí, že takto (a z jakého důvodu) rozhodl, Nejvyšší soud neshledal, že by se v případě těchto důkazů jednalo o důkazy opomenuté (nahlíženo materiálně), a to z následujících důvodů.
24. Pokud jde o důkaz obviněným uvedený pod bodem 1. (protokol o hlavním líčení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 32/2019 ze dne 5. 6. 2019, založený na č. l. 2 až 7 spisu), tento již byl proveden v hlavním líčení dne 12. 1. 2021, přičemž obviněný i jeho obhájce Mgr. Emil Kirchner (v substituci za obhájkyni Mgr. Gabrielu Kaprálkovou) nenavrhovali jeho přečtení a uvedli, že postačí jeho předložení k nahlédnutí; soud prvního stupně pak v bodu 11. odůvodnění svého rozsudku předmětný protokol zmiňuje mezi jinými listinnými důkazy, k nimž v rámci svého rozhodování přihlédl. Stejná situace je pak v případě důkazu pod bodem 2. (protokolu o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 27. 11. 2019, založeného na č. l. 36 až 38 spisu), neboť i tento již byl proveden v hlavním líčení dne 12. 1. 2021 a rovněž k tomuto obviněný a obhájce uvedli, že nenavrhují jeho přečtení a postačí jim toliko jeho předložení k nahlédnutí.
25. Co se týče důkazů pod body 3., 4., 5. a 6., tj. úředních záznamů o podaném vysvětlení svědků L. J., P. H., P. K. a Š. M., bylo již shora poukázáno na to, že soudy obou stupňů se zabývaly námitkou obviněného týkající se neprovedení (a tudíž ani nezohlednění) předmětných úředních záznamů k důkazu a řádně odůvodnily, z jakého důvodu je k důkazu neprovedly. K důkazu pod bodem 7., tedy usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 4. 2020 postačí poukázat na to, že je založeno na č. l. 46 až 47 spisu, obviněný i obhájce spis (konkrétně čísla listů 1 až 107) dne 13. 7. 2020 prostudovali a k tomuto se i následně písemně vyjádřili; není tudíž ani zřejmé, z jakého důvodu obviněný dané usnesení, s nímž byli soudy, obviněný, jeho obhájce i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku seznámeni, navrhuje provést k důkazu jeho čtením.
26. Pod body 8., 9., 10. a 11. pak obviněný navrhuje provést čtením jako důkazy protokoly o výslechu svědků P. H., P. K., Š. M. a L. J. (uvádí přitom nesprávné datum konání těchto výslechů 27. 11. 2019, neboť výslechy svědků P. H., P. K. a Š. M. se konaly dne 18. 4. 2020 a výslech svědka L. J. se konal dne 17. 6. 2020). Jak bylo výše zmíněno, uvedené protokoly byly již přečteny, a to jednak v hlavním líčení dne 23. 2. 2021 (protokoly o výslechu svědků P. K. a Š. M.) a jednak v hlavním líčení dne 31. 3. 2021 (protokoly o výslechu svědků P. H. a L. J.). V této souvislosti je dále třeba poukázat na to, že co se týče čtení protokolu o výslechu svědka Š. M. z přípravného řízení k důkazu, z jehož obsahu (mimo jiné) následně soud prvního stupně vycházel při svém závěru o vině obviněného, odvolací soud shledal takový procesní postup soudu prvního stupně chybným a z tohoto důvodu vadným i jeho rozhodnutí o vině obviněného v části opírající se o tuto výpověď, přičemž následně sám znovu rozhodl o vině obviněného s tím, že tuto část z popisu skutku vypustil. Nelze rovněž nezmínit, že obviněný si odporuje, pokud se na jedné straně domáhá, resp. v řízení před odvolacím soudem se domáhal, čtení předmětných protokolů k důkazu, když na druhé straně v hlavních líčeních on i jeho obhájce vyjadřovali nesouhlas se čtením protokolů o výslechu všech čtyř svědků z přípravného řízení a trvali na jejich osobním výslechu (v čemž jim soudem prvního stupně bylo vyhověno, když tento soud všechny svědky v následně konaných hlavních líčeních vyslechl). V hlavním líčení dne 30. 6. 2021 spolu se svým obhájcem navíc vznesl námitku proti přečtení protokolů o výslechu svědků Š. M., P. K. a P. H. z přípravného řízení s tím, že pro toto nebyly splněny zákonné podmínky, dále proti čtení daných protokolů ze stejného důvodu brojil i v samotném odvolacím řízení a brojí proti němu i nyní ve svém dovolání s tím, že výpovědi svědků P. K., L. J. a P. H. z přípravného řízení považuje za absolutně neúčinné důkazy.
27. Dalšími navrhovanými důkazy pod body 12., 13., 14. a 15. jsou protokoly o hlavních líčeních ve věci konaných dne 12. 1. 2021, 23. 2. 2021, 31. 3. 2021 a 30. 6. 2021. K těmto (jsou založeny na č. l. 173 až 177, 202 až 204, 213 až 215 a 227 až 231 spisu) je vhodné připomenout, že všech uvedených hlavních líčení se jak obviněný, tak obhájce Mgr. Emil Kirchner v substituci za obhájkyni Mgr. Gabrielu Kaprálkovou osobně účastnili, měli možnost se vyjádřit ke všem prováděným důkazům, klást vyslýchaným svědkům dotazy a vznášet návrhy na doplnění dokazování, což také činili. Veškeré důkazy, které takto navrhli, pak byly buď soudem prvního stupně v následně konaných hlavních líčeních provedeny, nebo jejich provedení bylo s řádným odůvodněním zamítnuto (viz bod 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Co se týče důkazních návrhů vznesených obviněným v hlavním líčení dne 12. 1. 2021 – což je současně obviněným navrhovaný (a údajně opomenutý) důkaz pod bodem 16. – obhájce obviněného předložil jednak úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti Stavební práce Pohoda s. r. o., daňové doklady a faktury a konečně položkový rozpočet a dále uvedl, že hodlá předložit k důkazu fotodokumentaci z doby, kdy se stavěla zeď (což učinil dne 18. 1. 2021, fotografie označené čísly 1 až 12 jsou založeny na č. l. 181 až 186 spisu), tyto listinné důkazy byly provedeny v dalším hlavním líčení dne 23. 2. 2021, v němž obviněný i obhájce posléze shodně uvedli, že kromě výslechu svědků P. H. a L. J. nemají žádné další důkazní návrhy. Výslechy těchto svědků pak byly provedeny v hlavním líčení dne 31. 3. 2021. V tomto hlavním líčení obhájce obviněného navrhl provést opětovný výslech svědka Š. M., resp., jak později v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně upřesnil, vznesl námitku proti protokolaci výpovědi jmenovaného svědka v protokolu o hlavním líčení ze dne 23. 2. 2021, čemuž soud prvního stupně vyhověl a usnesením ze dne 9. 9. 2021 (č. l. 245 spisu) rozhodl o opravě a doplnění znění daného protokolu v této části. Dále obhájce navrhl jednak výslech L. Č. a jednak vypracování znaleckého posudku k posouzení osobnosti svědka L. J. Pokud jde o první z právě uvedených důkazů, soud prvního stupně vyslechl jmenovaného svědka v hlavním líčení dne 30. 6. 2021; vypracování znaleckého posudku na osobu svědka L. J. pak zamítl (s řádným odůvodněním, jak vyplývá z bodu 13. jeho rozsudku). V posledním hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2021 obhájce uvedl, že trvá na důkazních návrzích učiněných dříve a dále navrhl provést k důkazu jednak printscreen obrazovky telefonu o volání ze strany policie obviněnému, kdy došlo k použití skrytého čísla (zamítnutí tohoto důkazního návrhu soud prvního stupně dostatečně odůvodňuje rovněž v bodu 13. svého rozsudku) a dále navrhl „jako důkaz, aby byla známa činnost pana Č. ve smyslu vyšetřování pana H., K., J. a M., neboť tento nebyl schopen říct, v kolika případech je za trestnou činnost na úseku toxikomanie vyšetřoval“ (zamítnutí tohoto posledního důkazního návrhu soud prvního stupně taktéž řádně odůvodňuje v bodu 13. svého rozsudku).
28. Ve vztahu k obviněným navrhovaným důkazům pod body 17. a 18., jimiž jsou fotografie 1 až 10 předložené obviněným dříve a úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti Stavební práce Pohoda s. r. o., tyto oba byly již provedeny v hlavním líčení dne 23. 2. 2021. K důkazu pod bodem 19., tj. listu vlastnictví č. 527, lze uvést, že není zřejmé, k prokázání jakých skutečností [tím méně rozhodných ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] jej obviněný navrhuje, když předmětné nemovitosti (na místě stavby zídky) jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY. Úřední záznam ze dne 22. 4. 2020 navrhovaný obviněným jako důkaz pod bodem 20. (je založen na č. l. 85 spisu) se týká opakovaných pokusů o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému ve dnech 16. 4. a 18. 4. 2020 a jeho úspěšného doručení obviněnému dne 18. 4. 2020 v 8:23 hodin, přičemž k tomuto přihlédl odvolací soud v rámci posuzování opodstatněnosti odvolacích námitek obviněného (viz bod 8. odůvodnění jeho rozsudku). Pokud jde o propouštěcí zprávu Fakultní nemocnice Olomouc, Neurochirurgické kliniky ze dne 4. 10. 2019 (je založena na č. l. 114 spisu), tato již byla k důkazu provedena v hlavním líčení dne 12. 1. 2021, přičemž obviněný a obhájce uvedli, že nenavrhují její přečtení a postačí její předložení k nahlédnutí; soud prvního stupně pak v bodu 11. odůvodnění svého rozsudku předmětnou zprávu zmiňuje mezi jinými listinnými důkazy, k nimž v rámci svého rozhodování přihlédl. Konečně jestliže obviněný navrhuje provést důkaz i výslechem policisty Z. K., je třeba obdobně připomenout, že tento již byl proveden v hlavním líčení dne 30. 6. 2021 (k požadavku obviněného na vysvětlení důvodu použití skrytého čísla za účelem jeho kontaktování se soud prvního stupně vyjadřuje v bodu 13. odůvodnění svého rozsudku).
29. K problematice tzv. opomenutých důkazů je nutné pro úplnost dodat, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzované trestní věci neshledal vadu tzv. opomenutých důkazů (materiálně nahlíženo), neboť důkazy, jež obviněný za opomenuté považuje, byly (jak bylo shora podrobně ve vztahu ke každému z nich Nejvyšším soudem rozvedeno) v převážné většině provedeny a rovněž hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu soudem prvního stupně, a pokud některé jeho důkazní návrhy byly tímto soudem zamítnuty, bylo tak učiněno pro jejich neúčelnost a nadbytečnost, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutkový stav již byl náležitě a bez důvodných pochybností prokázán a provádění dalších důkazů by bylo v přímém rozporu se zásadou procesní ekonomie a hospodárnosti řízení. Skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně (vyjma jednání obviněného ve vztahu k svědku Š. M.) pak přisvědčil i soud odvolací s tím, že konstatoval, že vina obviněného (s uvedenou výjimkou) byla bez důvodných pochybností prokázána, z čehož je zřejmý důvod zamítnutí návrhů obviněného na doplnění dokazování tímto soudem. Ačkoliv tedy v posuzované věci odvolací soud výslovně neuvedl, z jakých důvodů důkazní návrhy obhajoby zamítl a formálně tak vzato pochybil, nezasáhl však tímto postupem podle Nejvyššího soudu do práva obviněného na spravedlivý proces vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť jeho úvahy jsou v tomto směru seznatelné z předchozích částí odůvodnění jeho rozsudku, ve kterém konstatoval, že se (vyjma jednání osoby obviněného ve vztahu ke svědkovi Š. M.) zcela ztotožnil se skutečnými a právními závěry soudu prvního stupně, jenž považuje za správné, přesvědčivě odůvodněné, odpovídající pravidlům formální logiky.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
31. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. P. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce