ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.464.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 464/2022-4354
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněných: 1. F. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, 2. R. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 3. M. M. , nar. XY v XY, zemřelého dne 21. 4. 2022, posledně trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 To 58/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných F. M., R. Z. a M. M. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 52 T 5/2020, tak, že obviněného F. M. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku, a zločinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, obviněného R. Z. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 4 tr. zákoníku, obviněného M. M. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný F. M. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest propadnutí náhradní hodnoty, a to ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný R. Z. byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a ), b) tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikované náhradní hodnoty. Obviněný M. M. byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž ve věci obviněných J. M. a M. P. Trestné činnosti se dovolatelé dopustili způsobem podrobně popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku, který je procesním stranám znám.
2. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 To 58/2020, tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných F. M., R. Z., M. M., jakož i státního zástupce, podaného v neprospěch obviněných F. M. a R. Z.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
3. Proti výše označeným rozhodnutí soudů nižších stupňů podal obviněný F. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ( pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021 ), neboť rozhodnutími soudů nižších stupňů bylo zcela zásadním způsobem porušeno jeho právo na spravedlivý proces a presumpce neviny zaručená článkem 36 odst. 1 a článkem 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
4. V podrobnostech dovolatel uvedl, že nalézací soud nepostupoval při hodnocení důkazů podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., přičemž odvolací soud na toto jeho pochybení nereagoval, naopak s ním fakticky vyjádřil souhlas. S ohledem na tento postup odvolacího soudu zopakoval své námitky uplatněné již v rámci svého odvolání. Konkrétně uvedl, že důkazy provedené v rámci trestního řízení soudy nehodnotily objektivně, pochybnosti v nich se objevující vyložily v jeho neprospěch nebo se k nim nevyjádřily. Důkazy svědčící v jeho prospěch byly těmito soudy fakticky ignorovány. V těchto souvislostech odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06, ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 787/13. Ačkoli v rámci své obhajoby předložil ke všem skutkům kladeným mu za vinu vlastní skutkovou verzi, tato nebyla soudy přesvědčivě vyvrácena a došlo při porušení jeho práva na spravedlivý proces a v rozporu se zásadou presumpce neviny projevující se i v zásadě in dubio pro reo k jeho odsouzení.
5. Ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně nadále namítal, že v rámci trestního řízení nebyl proveden jediný důkaz svědčící pro skutečnost, že měl ve své nemovitosti ke dni 24. 4. 2019 funkční technologickou linku soužící k výrobě metamfetaminu. V rámci odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie č. j. KUP-2865-2/ČJ-2019-2306PC se sice na jednu stranu uvádí, že byla zajištěna reakční nádoba (kotel), která by mohla sloužit k výrobě omamných a psychotropních látek (ve zkratce OPL), nicméně žádným způsobem nebyla zkoumána její funkčnost, a navíc se v odborném vyjádření (odpověď na otázku č. 9) objevuje jednoznačné konstatování, že stěry z reakční nádoby OPL neobsahovaly. S tím úzce souvisí nepochopení podstaty jeho práce v podobě vývoje legálních stimulantů. Při domovní prohlídce bylo nalezeno velké množství chromatogramů legálních stimulantů, navíc i v rámci odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie č. j. KUP-2865-2/ČJ-2019-2306PC jsou konstatovány dva vzorky (označené „A“ a „B“ při hodnocení stopy č. 17) legálního stimulantu fenethylaminu. Dovolatel nikdy neměl v úmyslu vyrábět metamfetamin v jakékoli formě jakožto koncový produkt. Metamfetamin v jakékoli formě nikomu nepředával. Toto se týká i látky nalezené při domovní prohlídce na Petriho miskách. Vedle toho byly zajištěny odposlechy ze stejné doby, z nichž se podává, že žádnou látku na prodej neměl. Rozpor těchto důkazů s popisem skutkového děje ovšem soudy nijak nevysvětlily. Zcela bez povšimnutí zůstala rovněž jeho námitka týkající se chybného vyhodnocení chromatogramu údajného „medíku“ v rámci znaleckého zkoumání, stejně jako námitka týkající se znalcem předpokládané výroby OPL ze styrenu či alfastyrenu, ačkoli se žádná takováto látka ve stavu použitelném pro výrobu v rámci domovní prohlídky nenašla a ani nebylo doloženo, že by jinou takovou látku v minulosti kupoval. Obhajoba dovolatele tak měla být zkonfrontována se znalcem z oboru chemie, neboť soud nemá potřebné odborné znalosti, přičemž tento důkazní návrh byl zamítnut. Soudy rovněž měly vytrhnout z kontextu věty pronesené obviněným při vazebním zasedání dne 27. 4. 2019 a interpretovat je jako doznání.
6. Ke skutku pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně namítal, že z provedeného dokazování vyplynulo, že vlastníkem veškerých chemických látek byla společnost R., která k jejich nákupu a přechovávání měla veškerá potřebná oprávnění. Obviněný tak nemůže být odpovědný, a už vůbec ne trestněprávně, za přechovávání látek ve vlastnictví jiného subjektu.
7. Podle obviněného odvolací soud náležitým způsobem nerozebral všechny jeho námitky a vesměs se spokojil pouze s obecnými frázemi, přičemž dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 2564/12, kdy s ohledem na tento nález se jeví usnesení odvolacího soudu jako nepřezkoumatelné.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný F. M. sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, č. j. 4 To 58/2020-3942, jakož i vadné řízení mu předcházející, a dále rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, č. j. 52 T 5/2020-3724, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Svůj mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu podal rovněž prostřednictvím své obhájkyně obviněný R. Z. , a to taktéž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ( pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021 ), neboť skutek popsaný pod bodem I. výroku rozsudku nalézacího soudu nebyl obecnými soudy správně právně posouzen, tj. že jeho jednání není správně kvalifikováno v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
10. V podrobnostech tento dovolatel namítal, že soudy nižších stupňů se dostatečným způsobem nevypořádaly s naplněním subjektivní stránky souzeného jednání v potřebné formě. V popisu skutku pod bodem I. rozsudku absentuje popis subjektivní stránky. Výroba, sestavení a vývoj není popis znaků zavinění. Pokud se týká hovoru vedenému pod NOVISZT_00_BM 2019-03-2 12-00-00, v podstatě jde o monolog M. Dovolateli nelze přičítat hovory jiné osoby, byť se jedná o hovor o jeho osobě. Hodnotící úvaha soudu ve vztahu k záznamům telekomunikačního provozu a mimo jiné i ve vztahu ke shora označenému hovoru je v extrémním rozporu s obsahem předmětného hovoru. O stejném závěru je obviněný přesvědčený i ve vztahu k dalším hovorům označeným v bodu 55 usnesení odvolacího soudu. Podle dovolatele odvolací soud stavěl správnost svých závěrů na dřívějším odsouzení dovolatele, což je ovšem toliko znakem zpětnosti, nikoli důkazem o jeho vině v této věci. Skutková zjištění ve vztahu k obviněnému M. nelze bez dalšího přičítat k tíži obviněného Z. a z toho dovozovat jeho zavinění. Dovolatel považuje za nespravedlivé, že jednání obviněného M. a „kšeftaření“ s obviněným M. je ve finále přičteno v celém rozsahu jemu. Obecné soudy své přesvědčení opírají o první procesně použitelnou výpověď dovolatele v přípravném řízení, kterou však za stávající situace nelze přeceňovat.
11. Dovolatel je přesvědčený, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu, přičemž způsob zhodnocení důkazní materie nalézacím soudem svědčí i o vadě spočívající v tzv. opomenutých důkazech, kterou nenapravil ani soud odvolací. Vyžádání odborného vyjádření podle §105 odst. 1 tr. ř. v dané věci nebylo postačující, protože posuzované otázky z oboru chemie byly složité a bylo namístě přibrat znalce. Rozhodně se nelze ztotožnit s tvrzením odvolacího soudu, že závěry odborného vyjádření nebyly zpochybněny. Dovolatel písemně uvedl námitky k odbornému vyjádření a navrhoval již v nalézacím řízení zpracování znaleckého posudku, neboť zpracovatele odborného vyjádření nelze v rámci dokazování vyslechnout, znalce však ano. Přitom znalecký posudek z odvětví chemie a vyslechnutí znalce či zástupce znaleckého ústavu je žádoucí pro naplnění práva na spravedlivý proces a je naplněním práva na obhajobu dovolatele. Namítané nedostatky vůči odbornému vyjádření nalézací soud ohledně sporných otázek ponechal bez povšimnutí a nedoplnil dokazování. Odvolací soud tuto vadu rovněž neodstranil.
12. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 To 56/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
13. Obviněný M. M. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ( pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021 ), neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
14. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se řádně nezabýval navrženými důkazy v rámci odvolacího řízení, tj. protokolem z hlavního líčení ve věci zločinu vraždy ( pozn. jde o jinou trestní věc ) a znaleckými posudky, které byly v této souvislosti vypracovány. Obviněný F. M. před soudem prvního stupně několikrát uvedl, že M. M. je osobou, která ničemu nerozumí, nic neumí, takže je zcela nelogické, aby se jakýmkoliv způsobem podílel na vybudování a technickém vybavení ilegální velkokapacitní laboratoře určené pro nelegální výrobu metamfetaminu, což platí i pro činnosti související s provozem zařízení k nelegální výrobě metamfetaminu v domě obviněného M. Toto tvrzení obviněný M. zopakoval v řízení před Krajským soudem v Brně, který projednával zločin vraždy, kdy M. znovu uvedl, že M. M. byl zcela neprávem odsouzen za něco, co nikdy neudělal a nespáchal.
15. Obviněný M. M. je přesvědčen, že nebyla řádně posouzena otázka jeho zavinění a příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem. Dovolatel nepopírá, že byl zachycen na kamerovém záznamu spolu s obviněným M. před zařízením, které pravděpodobně sloužilo k výrobě drog. Je však otázkou, jakým způsobem se účastnil na této výrobě ve velkém rozsahu, když oproti obviněnému M. nemá žádné vzdělání v oboru chemie. Nemohl se ani podílet na výrobě kovových součástí potřebných pro vybudování ilegální velkokapacitní chemické laboratoře, neboť neovládá práci na žádném strojním zařízení. Dovolatel měl vědomost, že obviněný M. vyrábí drogy, ale určitě nevěděl, v jakém rozsahu, jakým způsobem a určitě si nebyl vědom toho, že by mu jakkoliv v tomto byl nápomocen. V průběhu celého řízení nebylo nikdy prokázáno, že měl vědomost o skutečnosti, že na strojním zařízení jeho otce se mají vyrábět součástky pro chemickou laboratoř.
16. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 To 56/2020, spolu s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 52 T 5/2020, ve smyslu §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve výroku o vině a trestu zrušil a věc aby přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud rozhodl při zrušení napadených rozhodnutí ve smyslu §265 l tr. ř. sám v intencích dovolání. V případě, že by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, udělil tímto souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
17. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství předně uvedl, že všichni tři dovolatelé opakují ve svých dovoláních z větší části obhajobu, kterou uplatňovali již před soudem nalézacím a kterou shrnuli ve svých odvoláních proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S jejich námitkami se proto již vypořádaly oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí. S argumentací soudů se plně ztotožňuje a v podrobnostech rozvedených níže na ni pro stručnost odkázal.
18. Pokud se týká dovolání obviněného F. M. , jeho námitky k bodu I. výroku rozsudku sudu prvního stupně směřují do skutkových zjištění soudů, kdy lze konstatovat, že za právně relevantně uplatněnou z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Takovou námitku však dovolatel neučinil. Uvádí pouze vlastní verzi skutkového děje. Namítal-li dovolatel, že soudem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada in dubio pro reo , jedná se o zásadu procesní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Nelze se ztotožnit ani s argumentací obviněného k trestnému činu pod bodem III. rozsudku. Obviněný se snaží svou obhajobou vyvinit z trestné činnosti konstrukcí, podle které je za danou trestnou činnost (týkající se skladování chemikálií) odpovědná právnická osoba R., která je vlastníkem daných chemických látek. Soudem však bylo zjištěno, jak sám obviněný i vypověděl, že postupně nakupoval různé chemikálie k syntetizaci aromat. Sám uznal, že je problematické suroviny skladovat v rodinných domech, neměl prý však jinou možnost. Obviněný jakožto majitel a jediný jednatel a společník společnosti R., za tuto vystupoval a podle jeho výpovědi je zcela zřejmé, že s předmětnými chemikálie a látkami manipuloval, tyto využíval a zároveň i rozhodoval, kde a jakým způsobem je bude skladovat. Dovolatel tedy byl zodpovědný za skladování nebezpečných chemikálií a svým výše popsaným jednáním se dopustil mu vytýkaného jednání pod bodem III. rozsudku. Dovolání obviněného M. tedy dílem neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a dílem je zjevně neopodstatněné.
19. K dovolání obviněného R. Z. poznamenal, že odvolací soud dospěl na základě provedeného dokazování k odůvodněnému závěru, že obviněný Z. nejen věděl o tom, že obviněný M. vyrábí ve své laboratoři metanfetamin, ale taktéž se sám na výrobě podílel (opravou, úpravou zařízení určeného pro výrobu metanfetaminu). O samotné výrobě pak spolu tito obvinění vedli telefonické hovory, s obviněným M. konzultoval opravy a vylepšení zařízení. Soud se již vypořádal také s námitkami obviněného stran prvotní procesně použitelné výpovědi, kdy soudy vyvrátily jeho obhajobu o "vynucené" výpovědi z přípravného řízení a poukázaly zejména na tu skutečnost, že u předmětné výpovědi byl přítomen nejen obhájce obviněného Z., ale zároveň i obhájci dalších obviněných, a je tedy vyloučeno, že by mohlo dojít k nějakému nucenému přiznání, neboť by jistě z míst obhájců došlo k příslušným opatřením. Soud odvolací se také zabýval opakovaným návrhem obviněného (který ve svém dovolání uplatnil taktéž obviněný M.) na doplnění dokazování znaleckým posudkem z odvětví chemie, dospěl však k závěru, že ve věci bylo již vypracováno znaleckým pracovištěm Kriminalistickým ústavem Policie České republiky odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a dané vyjádření již bylo nalézacím i odvolacím soudem přezkoumáno z hlediska věcné správnosti a právní korektnosti. Soud se tedy pečlivě zabýval návrhem obviněného Z. a taktéž obviněného M. na doplnění dokazování znaleckým posudkem a odůvodnil, proč o něj dokazování nedoplnil. Pokud tedy jde o problematiku namítaného opomenutého důkazu, tuto vadu, na základě které by došlo k extrémnímu rozporu, nelze v projednávané věci shledat. Obviněný má pravdu, že soud odvolací bral zřetel na jeho předchozí trestnou činnost, tuto pak zcela v souladu s trestními předpisy hodnotil jako zpětnou recidivu a z toho vyplývající přitěžující okolnost. Zmínil-li soud předchozí trestnou činnost obviněného v odst. 57, nejednalo se o jedinou osamocenou skutečnost, na základě které by soud učinil závěr o vině obviněného, nýbrž o skutečnost, kterou soud uvedl již po učinění skutkových závěrů z dokazování vyplývajících. Dovolání obviněného Z. tedy dílem neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a dílem je zjevně neopodstatněné.
20. Konečně k dovolání obviněného M. M. uvedl, že tento brojí argumentací podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zejména proti té části skutku pod bodem I., která mu klade za vinu podíl jeho pracemi na činnosti související s provozem zařízení sloužícího k nelegální výrobě OPL. Státní zástupce odkázal na výpověď dovolatele a závěry učiněné soudy nižších stupňů, přičemž uzavřel, že obviněný byl shledán vinným jednáním ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Obviněný znovu bagatelizuje svou trestnou činnost a argumentuje, že chemii nerozumí a není technik, tudíž se nemohl podílet na vývoji a výrobě zařízení k nelegální výrobě OPL. Soudem v posuzovaném případě nebylo obviněnému kladeno za vinu, že by se podílel na výrobě OPL jako chemik, či dokonce sám celé zařízení sestrojil, nýbrž pouze to, že svým úmyslným jednáním (oprava, úprava zařízení určeného pro výrobu metanfetaminu) působil současně s obviněnými Z. a M. a jejich činnost směřovala k výrobě a vývoji zařízení k nelegální výrobě metanfetaminu, který dále mj. obviněný distribuoval. Dovolání dovolatele M. tedy dílem neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a dílem je zjevně neopodstatněné.
21. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. všechna tři dovolání obviněných odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
23. Nejvyšší soud shledal, že v případě všech tří obviněných jsou dovolání přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
24. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na který je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
25. Jak již bylo shora zmíněno, všichni tři obvinění svá dovolání podali s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
26. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
27. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
28. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
K námitkám obviněného F. M.
29. Ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný M. (zkráceně) namítal, že nebyl proveden jediný důkaz svědčící pro skutečnost, že měl ve své nemovitosti funkční technologickou linku sloužící k výrobě metamfetaminu, že nebyla soudy pochopena podstata jeho práce v podobě vývoje legálních stimulantů, že metamfetamin v jakékoli formě nikomu nepředával, čemuž odpovídají i zajištěné odposlechy. Podle dovolatele měla být jeho obhajoba zkonfrontována se znalcem z oboru chemie, přičemž tento důkazní návrh byl nedůvodně zamítnut. Soudy rovněž měly vytrhnout z kontextu věty pronesené obviněným při vazebním zasedání dne 27. 4. 2019 a interpretovat je jako jeho doznání.
30. Pokud se týká účasti obviněného na výrobě metamfetaminu a jeho tvrzení, že metamfetamin nevyráběl, nalézací soud vycházel zejména z výsledků domovní prohlídky, z pořízených odposlechů, z výpovědí spoluobviněných a vlastních poznámek obviněného M. (v podrobnostech srov. zejména body 121 – 124 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). V projednávané věci byl proveden dostatek důkazů svědčících o tom, že dovolatel na funkční technologické lince vyráběl metamfetamin, přičemž soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Souhrn uvedených důkazů potom vyústil v závěr, že též odpovídá výpovědi obviněného z vazebního zasedání, kde uváděl, že v místě jeho bydliště bylo zařízení určené pro výrobu metamfetaminu. Uvedené konstatování přitom nesvědčí o tom, že by bylo vytrženo z kontextu a nesprávně interpretováno. Nalézací soud se rovněž dostatečně vypořádal s tvrzením dovolatele, že vyráběl pouze jakési stimulanty neobsahující účinnou látku metamfetamin, když vyšel zejména ze závěrů odborného vyjádření, z výpovědí spoluobviněných a z množství zajištěné účinné látky metamfetaminu v místě bydliště dovolatele a z množství látky obsahující metamfetamin, kterou v předchozích letech prodával či předával dalším osobám (k tomu v podrobnostech srov. bod 127 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 43 a 47 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Pouze pro úplnost je třeba dodat, že zjištění a závěry nalézacího soudu plně potvrdil rovněž odvolací soud (srov. zejména body 39 a násl. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), který v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž vycházel zejména z výpovědi obviněného F. M., z výsledků provedené domovní prohlídky, poznámek dovolatele k výrobním postupům, monitoringu místnosti, kde se nacházela laboratoř, z výsledků chromatografického měření, ze zaznamenané telefonické komunikace mobilních telefonních stanic, z výpovědí spoluobviněných a z dalších důkazních prostředků. K námitce obviněného M. ohledně neprovedení důkazu přibráním znalce z oboru chemie – viz níže pod body 41. a 42.
31. K bodu III. výroku rozsudku nalézacího soudu dovolatel namítal, že z provedeného dokazování vyplynulo, že vlastníkem veškerých zajištěných chemických látek byla společnost R., která k jejich nákupu a přechovávání měla veškerá potřebná oprávnění.
32. K této námitce dovolatele je předně třeba uvést, že chemické látky, mezi nimi i jedy a trhaviny, byly zajištěny v nemovitostech užívaných obviněným M. Dále, podle zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně ze dne 15. 7. 2019 byli zaměstnanci společnosti R. od 1. 3. 1998 do 31. 10. 2007 J. P. a od 21. 1. 1998 dosud obviněný F. M. (viz č. l. 1910 spisu). Vlastníkem jmenované společnosti je od 4. 10. 1999 výlučně F. M. (viz č. l. 1911 spisu). Podle sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 7. 2019 ani obviněný M., ani společnost R. nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky podle zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a nebyla jim udělena licence k činnosti s uvedenou látkou kategorie 1 podle zák. č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog (viz č. l. 1912 spisu). Podle výpisu z obchodního rejstříku je jediným společníkem a současně jednatelem společnosti F. M. (viz č. l. 2930 spisu). Z uvedeného se podává, že není možné přisvědčit námitce dovolatele, neboť to byl právě on, kdo coby jediný jednatel a společník společnosti R. byl zodpovědný za skladování nebezpečných chemikálií. V tomto směru jde o zjevně neopodstatněnou dovolací námitku obviněného F. M.
K námitkám obviněného R. Z.
33. Obviněný R. Z. zejména namítal, že soudy nižších stupňů se dostatečným způsobem nevypořádaly s naplněním subjektivní stránky mu přisouzeného jednání, přičemž v popisu skutku pod bodem I. zcela absentuje popis subjektivní stránky. Dovolatel poukázal na konkrétní odposlech mezi M. a M., ze kterého podle něj nelze dovodit, že by se jednalo o výrobu metanfetaminu a soudem provedené důkazy označuje jako zdeformované.
34. K této námitce dovolatele je třeba uvést, že nalézací soud, aniž by se dopustil deformace důkazů, shrnul v bodech 135 – 137 odůvodnění svého rozhodnutí provedené důkazy a z nich plynoucí skutková zjištění, přičemž dospěl k právnímu závěru, že obvinění M., Z., M. a M. věděli, že se společně účastní na výrobě a distribuci metamfetaminu, což dokládá i jejich zaznamenaná vzájemná komunikace. Nalézací soud přitom nevycházel pouze z ojedinělého rozhovoru, kde obvinění M. a M. hovoří o obviněném Z., tedy z rozhovoru, který o obviněném vedli jiní spoluobvinění, jak vytýká R. Z. ve svém dovolání, ale vycházel z rozsáhlého a podrobného vzorce různých rozhovorů, kterých se aktivně účastnil rovněž dovolatel (v podrobnostech srov. Bod 162 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Obvinění měli rovněž povědomí o rozsahu produkce, a to jednak s ohledem na množství metamfetaminu, který sami od obviněného M. odebírali, a dále s ohledem na obsah zachycených rozhovorů. Oproti tvrzení dovolatele tato skutková zjištění a právní závěry byly promítnuty rovněž do znění skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, kde je konkrétně (zkráceně) uváděno, že „…všichni obžalovaní věděli, že se každý svým dílem dlouhodobě účastní na výrobě a následné distribuci metamfetaminu … popsaným způsobem přitom obžalovaní jednali, ačkoli byli srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují…“.
35. Odvolací soud dovodil, že důkazy, jak je předestřel v bodě 55 odůvodnění svého rozhodnutí, zcela jasným způsobem jednak dokladují vědomost obviněného Z. o charakteru látek vyráběných v laboratoři obviněného M. a dále také jeho účast na úpravách a opravách zařízení na výrobu metamfetaminu, jakož i následnou distribuci vyrobeného metamfetaminu. Nejvyšší soud tak má naplnění subjektivní stránky jednání obviněného R. Z. za zcela prokázané.
36. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou spočívající v tom, že soudy své přesvědčení o vině dovolatele opírají o jeho první procesně použitelnou výpověď v přípravném řízení, kterou nelze za stávající situace přeceňovat a k níž měl být nucen. Tvrzení dovolatele o nucené výpovědi z přípravného řízení již dostatečně a přesvědčivě vyvrátil nalézací soud, který zdůraznil, že obviněný R. Z. vypovídal nejen za přítomnosti svého obhájce, ale i za přítomnosti obhájců dalších spoluobviněných (pozn. tomu odpovídají protokoly o výslechu obviněného R. Z. na č. l. 121 a násl. spisu), takže již z tohoto důvodu je jakákoliv snaha policistů nutit jej k výpovědi vyloučena. Nadto není žádného rozumného vysvětlení pro to, aby se obviněný v přípravném řízení za přítomnosti svého obhájce a dalších čtyřech obhájců ostatních obviněných nepravdivě doznal k přebírání metamfetaminu od M., aby údajně uspokojil ty, kteří ho vyslýchali, ale již se nedoznával k tomu, že se účastnil části chemických reakcí. Pokud by byl k výpovědi nucen, zřejmě by i usvědčoval z podobného jednání spoluobviněné M. a M. (v podrobnostech srov. bod 136 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
37. Výše uvedené je doplněno závěry odvolacího soudu, který ve shodě s nalézacím soudem dovodil, že neuvěřil této obhajobě obviněného R. Z., neboť jmenovaný se k trestné činnosti doznal v plně procesně použitelné výpovědi, kterou učinil za přítomnosti nejen svého obhájce, ale i za přítomnosti obhájců dalších obviněných, což je skutečnost, která sama o sobě tvrzení o nucení k výpovědi obviněného ze strany vyslýchajících příslušníků policie vylučuje. Současně podotknul, že jeho výpověď je poměrně podrobná, a její správnost je potvrzena i dalšími provedenými důkazy (v podrobnostech srov. bod 55 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
38. Obviněný R. Z. rovněž namítal, že soud stavěl správnost svých závěrů na jeho dřívějším odsouzení, což je ovšem toliko znakem zpětnosti, nikoli důkazem o jeho vině v této věci.
39. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani této námitce dovolatele, neboť odvolací soud jeho trestnou činnost hodnotil jako recidivu a z toho vyplývající přitěžující okolnost, když konkrétně uvedl, že „…nalézací soud vyhodnotil jako okolnost přitěžující jeho přechozí odsouzení za trestnou činnost stejného charakteru (speciální recidiva). Jak je již konstatováno výše, tato skutečnost měla najít svého odrazu v právní kvalifikaci trestného jednání obžalovaného“ (v podrobnostech srov. bod 109 odůvodnění usnesení odvolacího soudu v souvislosti s bodem 193 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Pokud odvolací soud v bodě 57 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „…pro správnost závěrů krajského soudu svědčí i předchozí odsouzení obžalovaného Z. za obdobnou trestnou činnost…“, je třeba toto konstatování vnímat jako doplňující prvek jinak uceleného řetězce důkazů, kterými byla bez jakýchkoliv pochybností prokázána vina obviněného R. Z.
40. Dovolatel je přesvědčený, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu provedených důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění s tím, že způsob zhodnocení důkazní materie nalézacím soudem svědčí i o vadě spočívající v tzv. opomenutých důkazech, kterou nenapravil ani soud odvolací. Vyžádání odborného vyjádření podle §105 odst. 1 tr. ř. v dané věci nebylo postačující, protože posuzované otázky z oboru chemie byly složité a bylo namístě přibrat znalce. Namítané nedostatky vůči odbornému vyjádření nalézací soud ohledně sporných otázek ponechal bez povšimnutí a nedoplnil dokazování. Odvolací soud tuto vadu podle dovolatele rovněž neodstranil.
41. Pokud jde o námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaného důkazu, jak je popsáno výše, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v soudním řízení musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, a další).
42. V konkrétní věci pak podle názoru Nejvyššího soudu je vzhledem k rozsahu a povaze provedených důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, jímž se nalézací soud řádně zabýval (viz bod 125 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v kompetenci rozhodujících soudů. Odvolací soud přiléhavě ve svém rozsudku uvedl, že obvinění M. a Z. požadovali, aby byl vypracován znalecký posudek z oboru chemie, avšak tomuto návrhu odvolací soud nepřisvědčil, neboť k posouzení věcí zajištěných v průběhu domovních prohlídek byla znaleckým pracovištěm, a to Kriminalistickým ústavem Policie České republiky, zpracována odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, která byla soudem nalézacím i odvolacím řádně přezkoumána i z hlediska jejich věcné správnosti. Správnost závěrů odborných vyjádření Kriminalistického ústavu nebyla žádným relevantním důkazem zpochybněna, naopak jeho závěry jsou v souladu s důkazy dalšími (v podrobnostech srov. bod 77 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se v tomto směru s rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu plně ztotožnil. Námitku tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování, založenou na tvrzení, že soudy vycházely z procesně nepoužitelného důkazu a že pro rozhodnutí o jeho vině opomněly provést podstatný důkaz, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
K námitkám obviněného M. M.
43. Obviněný M. M. ve svém mimořádném opravném prostředku opětovně zopakoval svou obhajobu spočívající v tom, že nebyla řádně posouzena otázka jeho zavinění. Dovolatel nepopírá, že byl zachycen na kamerovém záznamu spolu s obviněným M. před zařízením, které pravděpodobně sloužilo k výrobě drog. Je však otázkou, jakým způsobem se podílel na této výrobě, když oproti obviněnému M. nemá vzdělání v oboru chemie. Dovolatel měl vědomost, že obviněný M. vyrábí drogy, ale nevěděl, v jakém rozsahu, jakým způsobem a určitě si nebyl vědom toho, že by mu jakkoliv v tomto byl nápomocen. V průběhu celého řízení nebylo také prokázáno, že dovolatel měl vědomost o skutečnosti, že na strojním zařízení jeho otce se mají vyrábět součástky pro chemickou laboratoř.
44. Dovolatel rovněž namítal, že obviněný F. M. před soudem prvního stupně několikrát uvedl, že M. M. je osobou, která ničemu nerozumí, nic neumí, takže je zcela nelogické, aby se jakýmkoliv způsobem podílel na vybudování a technickém vybavení laboratoře určené pro nelegální výrobu metamfetaminu, což platí i pro činnosti související s provozem zařízení k nelegální výrobě metamfetaminu v domě obviněného M.
45. Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí soudu prvního stupně, obvinění jednali ve spolupachatelství ve smyslu ustanovení §23 tr. zákoníku, neboť se projednávaného jednání dopustili společným jednáním, které bylo rovněž vedeno i společným úmyslem čin spáchat, kdy k naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání, což je i případ obviněných Z. a M., kteří věděli, že svojí mírou účasti spočívající v opravách či úpravách zařízení určeného pro výrobu metamfetaminu a v následné distribuci metamfetaminu se spolupodílejí na trestné činnosti hlavního pachatele – obviněného M. (srov. bod 159 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Obviněnému tedy nebylo kladeno za vinu, že by se podílel na výrobě drog coby zkušený a technicky zdatný chemik, ale pouze to, že svou účastí, kdy opravoval a upravoval zařízení určené k výrobě drog, se spolupodílel na nelegální výrobě metamfetaminu a poté na jeho další distribuci. Z těchto důvodů shledává Nejvyšší soud učiněnou námitku dovolatele za zjevně neopodstatněnou.
46. Obviněný M. M. tuto svou obhajobu uplatnil již v rámci řízení před soudem prvního stupně, který následně velmi podrobně vysvětlil s ohledem na výpovědi slyšených svědků, zaznamenanou komunikaci, audiozáznamy z laboratoře (viz body 138 – 139 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), že dovolatel nejenže věděl o výrobě metamfetaminu v domě obviněného M., jak sám ve své výpovědi uváděl, ale současně takto vyrobený metamfetamin dále distribuoval. Obsah zejména audiozáznamů z laboratoře dále dokazuje, že obviněný M. poskytoval součinnost při kovovýrobě komponentů sloužících k výrobě metamfetaminu (v podrobnostech srov. bod 140 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Se závěry nalézacího soudu se následně ztotožnil i odvolací soud. K tomu odvolací soud doplnil, že z výpovědi obviněného M. vyplývá, že pomáhal se zařízeními, které měl M. v laboratoři, podílel se na pracích, které mu zadal obviněný M., a za to dostával metamfetamin, který užíval. Připustil, že párkrát dal metamfetamin i dalším osobám. Obviněný tak svými tvrzeními učiněnými v procesně využitelných výpovědích v podstatě doznal jednání uvedené ve výroku rozsudku nalézacího soudu (v konkrétnostech viz body 60 – 65 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). S ohledem na to, že Nejvyšší soud nemá žádných výhrad k učiněným skutkovým a právním závěrům soudů nižších stupňů, nemohl přisvědčit ani této dovolací námitce obviněného M. M.
47. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že se řádně nezabýval navrženými důkazy v rámci odvolacího řízení, tj. protokolem z hlavního líčení ve věci zločinu vraždy a znaleckými posudky, které byly v této souvislosti vypracovány.
48. Stejně jako v případě obviněného R. Z. Nejvyšší soud odkazuje na bod 77 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kdy soud návrh obviněného M., aby dokazování bylo doplněno protokolem z hlavního líčení u Krajského soudu v Brně a vypracovaným znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a psychologie v jiné jeho trestní věci, z důvodu nadbytečnosti zamítl. Jinými slovy odvolací soud dospěl i v případě obviněného M. M. k závěru, že skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv, přičemž Nejvyšší soud nemá k tomuto postupu odvolacího soudu výhrad.
49. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných F. M., R. Z. a M. M. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu