ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.541.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 541/2022-881
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 o dovolání obviněného R. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 11 To 313/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 79/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 8. 2021, sp. zn. 2 T 79/2021, byl obviněný R. Š. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž neúplným výrokem podle §229 odst. 1 tr. řádu ohledně ve výroku rozsudku specifikovaných poškozených.
2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že obviněný R. Š.
v přesně nezjištěné době od 19:00 hodin do 19:56 hodin dne 1. 2. 2020, tj. do doby zpozorování požáru, za přítomnosti L. R., narozeného XY, pod konstrukcí mostu dálnice D10, v úseku km 65,8 km, v katastru obce XY, okres Mladá Boleslav, za použití dřevitého odpadu zapálil zde na hromadě navršené staré a použité pneumatiky, kdy se jednalo o 4 ks pneumatik na traktor, 10 ks pneumatik na osobní automobily a 6 ks pneumatik na automobily nákladní, v důsledku čehož došlo k prohoření plastové chráničky, umístěné pod mostní konstrukcí, s uvnitř umístěným optickým kabelem, jež se tak stal nefunkčním a firmě CETIN a.s., IČO: 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, vznikla škoda ve výši cca 200 000 Kč, a následně v důsledku zahoření pneumatik a stoupajícímu hustému černému dýmu došlo mezi větvemi dálničního mostu k vytvoření neprodyšné kouřové clony na dálničním mostě v jízdním pruhu ve směru z XY na XY, kterou nemohli účastníci silničního provozu jakkoli předvídat, došlo k hromadné dopravní nehodě a bezprostřednímu ohrožení života a zdraví jejích účastníků, kterými byli:
- řidič osobního motorového vozidla zn. Peugeot 106, reg. zn. XY, L. F., narozený XY, se škodou na vozidle ve výši 15 000 Kč a jeho spolujezdkyně S. R., narozená XY, která utrpěla lehký otřes mozku a zhmoždění pravého lokte s běžnou dobou léčby 3 týdny a s pracovní neschopností od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020,
- řidička motorového vozidla zn. Mercedes Vito, reg. zn. XY, E. D., narozená XY, které je v majetku O. B., narozené XY, a vznikla na něm škoda ve výši 105 000 Kč a poškozením věcí uvnitř vozidla další škoda ve výši 48 367 Kč,
- řidič osobního motorové vozidla zn. BMW 730, reg. zn. XY, P. M., narozený XY, na jehož vozidle vznikla škoda ve výši 239 000 Kč, a spolujezdkyně A. M., narozená XY, která utrpěla zhmoždění hrudníku, zhmoždění levého zápěstí a zlomeninu středního článku IV. prstu levé ruky s běžnou dobou léčby 5 týdnů a možnými trvalými následky v podobě omezení pohybu IV. prstu levé ruky,
- řidič motorového vozidla zn. Peugeot Boxer, reg. zn. XY, V. F., narozená XY, se škodou na vozidle ve výši 172 000 Kč a spolujezdec J. F., narozený XY, který utrpěl tržné rány 1cm v oblasti horního očního víčka vpravo, zhmoždění hrudníku, podvrtnutí a natažení krční páteře s dobou léčby cca 2 týdny,
- řidič osobního motorového vozidla zn. VW Passat, reg. zn. XY, J. T., narozený XY, na jehož vozidle vznikla škoda ve výši 120 000 Kč,
- řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, D. F., narozený XY, se škodou na vozidle ve výši 96 000 Kč a další škodou na věcech poškozených uvnitř vozidla ve výši 8 457 Kč,
- řidička osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, Š. Š., narozená XY, která utrpěla zhmoždění levého kolene, zhmoždění II. prstu pravé ruky a zhmoždění břicha s běžnou dobou léčby 2-3 týdny, škodu na vozidle ve výši 41 000 Kč a na poškozeném horském jízdním kole ve výši 4 233 Kč,
- řidička osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz, reg. zn. XY, Z. V., narozená XY, která utrpěla tržnou ránu vlasové části hlavy 2 cm, povrchovou odřeninu obličeje, zhmoždění obou kolen, povrchovou odřeninu obou kolen, povrchovou odřeninu obou předloktí a povrchovou odřeninu obou rukou s běžnou dobou léčby 2-3 týdny a škodu na vozidle ve výši 259 000 Kč,
- řidič osobního motorového vozidla zn. BMW 530D, reg. zn. XY, M. B., narozený XY, na jehož vozidle vznikla škoda ve výši 334 000 Kč, a spolujezdec L. B., narozený XY, který utrpěl zhmoždění levé ruky s běžnou dobou léčby 2 týdny,
- řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, J. A., narozený XY, který utrpěl zhmoždění hrudníku, podvrtnutí a natažení bederní páteře a podvrtnutí a natažení krční páteře s běžnou dobou léčby 2-3 týdny a škodu na vozidle ve výši 143 000 Kč,
- řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, J. M., narozený XY, které je v majetku R. K., narozené XY, a vznikla na něm škoda ve výši 27 000 Kč,
- řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Roomster, reg. zn. XY, O. K., narozený XY, se škodou na vozidle ve výši 121 000 Kč, a spolujezdkyně J. K., narozená XY, která utrpěla lehký otřes mozku, zhmoždění hrudníku vlevo, zlomeninu IV. žebra vlevo bez posunu úlomků, zhmoždění břicha/podbřišku, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmoždění obou kolen, zhmoždění měkkých tkání krku, zhmoždění hrtanu a hematom pravé hlasivky s běžnou dobou léčby 4-5 týdnů,
- řidič osobního motorového vozidla zn. VW Golf Sportsvan, reg. zn. XY, M. S., narozený XY, se škodou na vozidle ve výši 164 000 Kč,
- řidička osobního motorového vozidla zn. Hyundai ix20, reg. zn. XY, M. R., narozená XY, na jejímž vozidle vznikla škoda ve výši 119 000 Kč, a spolujezdec D. D., narozená XY, který utrpěl lehký otřes mozku a tržnou ránu vlasové části hlavy 3 cm s běžnou dobou léčby 1-2 týdny,
- řidič osobního motorového vozidla zn. Renault Megane, reg. zn. XY, S. F., narozený XY, na jehož vozidle vznikla škoda ve výši 57 000 Kč.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného L. R.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný R. Š. a poškozená O. zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 11 To 313/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil výhradně výrok o náhradě škody ohledně poškozené Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví. S použitím §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu jsou obvinění R. Š. a L. R. povinni zaplatit společně a nerozdílně poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, na náhradě škody na účet poškozené částky 16 624 Kč a 7 288 Kč. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného Š. zamítnuto.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že vyjma zjištění o uskutečněném telekomunikačním provozu obviněného R., žádné další důkazy, které by směřovaly k jakékoliv souvislosti jeho osoby nebo osoby obviněného R. se spáchaným skutkem, zjištěny nebyly. V přípravném řízení oba obvinění využili práva k věci nevypovídat, v průběhu hlavního líčení tohoto práva dovolatel využil též, zatímco obviněný R. vypovídal a popřel svou vinu. Po určitém nátlaku státního zástupce formou důraznějších opakovaných dotazů obviněný R. svoji výpověď změnil a uvedl, že oheň zapálil dovolatel. Soudy nižších stupňů došly k závěru, že výpověď obviněného R. poté, co tuto výpověď změnil, je věrohodná, neboť podle soudů korespondovala i s ostatními provedenými důkazy, zejména s údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu a se závěry odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru. Odvolací soud námitky dovolatele v odvolání označil za opakování již dříve uplatněné obhajoby, se kterou se nalézací soud náležitě vypořádal. Obviněný zdůraznil, že výpověď o jeho vině (zřejmě měl na mysli „závěr o jeho vině“) stála toliko na výpovědi obviněného R., která však byla druhou v pořadí, první v pořadí byla výpověď, kterou učinil nejdříve po zahájení jeho výslechu u hlavního líčení, a kdy uvedl, že oheň založila neznámá osoba, přičemž skutečnost, že žádnou osobu neviděl, neznamená, že takováto osoba se zde nemohla nacházet dříve, či pro obviněného mohla zůstat skryta. Ze změny výpovědi obviněného R. v průběhu hlavního líčení pouze vyplývá, že nemůže být považován za osobu důvěryhodnou, vzhledem k absenci výpovědi v přípravném řízení nelze posuzovat konzistentnost jeho výpovědí. Lze však uzavřít, že přestože soudy v napadeném rozhodnutí měly několik možných skutkových verzí, které bylo možno vzhledem k provedenému dokazování učinit a přestože měly povinnost přiklonit se k té, která je pro pachatele výhodnější, neučinily tak. Zároveň zcela jednoznačně nesprávný je závěr nalézacího soudu, že obviněný R. neměl důvod při odepření dovolatelovy výpovědi též vypovídat, neboť on na rozdíl od něj je usvědčován minimálně z toho, že se v předmětné době nacházel namístě činu na základě provedeného šetření o telekomunikačním provozu jeho mobilního telefonu. Za této situace je tak zcela namístě zabývat se námitkou nevěrohodnosti jeho výpovědi z důvodu jednak jeho jednoznačně negativního postoje vůči dovolateli, jednak hrozbě vysoké náhrady škody, kterou by byl povinen hradit sám, jako o dvou výrazných motivech jeho křivého obvinění. Soudy obou stupňů nepostupovaly v intencích §2 odst. 6 tr. řádu, čímž porušily zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. Oba soudy tímto porušily i dovolatelovo právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č. j. 11 To 313/2021-843, a taktéž rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 8. 2021, č. j. 2 T 79/2021-816, zrušil, a věc vrátil k novému projednání. Závěrem uvedl, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání.
8. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že podle státního zástupce dovolatelem nastíněné výtky nejsou opodstatněné. Obviněnému jde primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy, především pak usvědčující výpověď spoluobviněného R., a nesouhlasí s tím, že na základě provedených důkazů považují soudy jeho trestnou činnost za prokázanou bez důvodné pochybnosti. Jak ovšem vyplývá mj. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v řešené kauze tedy v prvé řadě na základě konstatování „zjevného rozporu“. Avšak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. řádu, a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují s výpovědí spoluobviněného R. jako s významným usvědčujícím důkazem. Platí totiž, že citovaný důkaz není osamocený, naopak koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy, kromě toho soudy dostatečně vysvětlily, proč lze R. důvěřovat. Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají.
9. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit, a bylo podáno oprávněnou osobou. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
11. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
12. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný podal svůj mimořádný opravný prostředek s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Správnost právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
14. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
15. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu).
16. Ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněnému Š. zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022 (konkrétně dnem 30. 5. 2022), tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu, přičemž samotné dovolání bylo prostřednictvím obhájce podáno dne 26. 1. 2022. Dovolatel ovšem ve svém podání odkázal na dovolací důvody ve znění před účinností shora citované novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb., z čehož je zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran označení dovolacích důvodů podle platného trestního řádu. Jelikož však po věcné stránce námitky dovolatele odpovídají platnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
17. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
K meritu věci
18. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. Š. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
19. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, zejména namítá nevěrohodnost spoluobviněného R. a domnívá se, že vzhledem ke změně jeho výpovědi nemůže být R. považován za osobu důvěryhodnou. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
20. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny zejména o výpověď spoluobviněného R., který obviněného Š. nakonec ze spáchání trestné činnosti usvědčil. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Oba soudy dostatečně a logicky vysvětlily, proč vycházely při rozhodování o vině obviněného Š. ze závěrečné verze výpovědi obviněného R., kterou považují za přesvědčivou a věrohodnou. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky ohledně nevěrohodnosti spoluobviněného R. uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již dostatečně reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 6), a rovněž na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str.11-12). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud pouze dodává, že nelze přisvědčit ani námitkám dovolatele, že obviněný R. změnil svoji výpověď až po nátlaku státního zástupce, neboť ze zvukového záznamu o hlavním líčení vyplývá, že k žádnému nátlaku na obviněného R. během jeho výslechu nedošlo. Lze tedy shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, ani v rozhodnutí soudu I. stupně, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, ani porušení zásady in dubio pro reo , ani porušení zásady presumpce neviny. Postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
21. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková